Mluvíme-li o psím životě nebo o psím počasí, víme, že je to něco špatného. 

Inu, psi to v dřívějších dobách určitě neměli lehké. Museli hlídat dům, a proto spali venku maximálně v boudě mráz nemráz. Žrádla jistě moc nedostávali, nějaké zbytky a sem tam kost. Proto ten, kdo žil bídně, měl logicky psí život.

Dnes se život psů ovšem v mnohém změnil. Jsou sice mezi nimi stále týraní jedinci, kteří končí v útulku, ale většina psů si u nás žije přímo královsky. V zimě nosí oblečky (někteří dokonce boty), spí s páníčkem v teplé posteli a k žrádlu dostává vybrané lahůdky od různých výrobců, kteří se předhánějí v kvalitě masa a dalších vitamínů.  Na hraní mají někdy víc hraček než páníčkovi potomci. 

Řekneme-li tedy dnes o někom, že má psí život ve smyslu bídný, je to poněkud v rozporu se skutečným životem dnešních psů. Navrhovala bych proto novou interpretaci tohoto úsloví:

mít psí život  = žít v luxusu