Je válka

nápadité příměry

i při své lenosti jsem to dočetl celý a s chutí

Chaos v Babylonské věži...přežil...  :)

Líbí se mi. Napopáté. Je to přesně ten typ textu, který se nestává zkonzumovaným po prvním přečtení (naopak si na něj musí člověk teprve přivyknout, nechat ho vstoupit do pokoje a pozorovat, jak odkládá jednotlivé vrstvy). 

Víš co mi ale nesedí? Text napoprvé působil, jako kdybych četl dvě rozdílné básně. V první části spíš uvolněně vypravuješ, tahle část je taková příjemně unylá, lehká, bez rytmu. Po škole ale rychle přecházíš od vyprávění k rychlým postřehům a střihům a rytmus se najednou sklouzne ke klasickému egilímu rapu. Asi je to záměr, protože stejně pracuješ i s těmi citacemi, ale na první čtení to byl docela šok - asi jako když foková kapela přejde najednou do metalu (nebo jako na horské dráze -i když je fakt, že u pátého čtení už mi to nepřišlo - zvyknul jsem si, čekal jsem to).

Co se mi ale hodně líbilo je školní strofa. Stručně smutně výstižná. Přetrvávající Rakousko - Uherský školní systém a z něho vyplývající životní postoje... 

 

Klobouk dolů, úžasný obraz jako celek!!! A jednotlivé obrazy jsou fajnové ozdoby, namátkou "... Na okraji meziměsta – vlak..., vnímej!, jak rukuje oddaně – nejistá, válečná zóna: betony, orgány, útroby domů. Stromy a stožáry: v pochodu, v pozoru, schystané rukovat k podzimním obzorům; ... "

Rád bych ještě dodal, že tak na egila nadměrná srozumitelnost v kontextu záměru této básně je jen citlivě předestřena cesta.

Se zájmem jsem si přečetl poznámku mého oblíbence Starého Rendla, i tu druhou, shovívavější a nedá mi to, abych nereagoval.

Když jsem si báseň dvakrát přečetl,  nečetl jsem zprvu kritiky, tak jsem samozřejmě vůbec nevnímal, že jsou tam úryvky  z  J. O. A samozřejmě jsem uvažoval, než jsem dočetl, o jaké válce se mluví. Spíše jsem vnímal na egila poněkud velkou srozumitelnost, dokonce jsem si říkal, že lacině využívá svých "kamenoologických" znalostí, ale postupně si mne získával gradací a kontrastem v poslední třetině, kdy od cíleně rozporoplného obrazu spíše výchovy než vzdělávání ve sloce se školou ohlásí válku, která vlastně neustále pulzuje, probíhá.

když už mi bylo prozrazeno, že je v tom i J. O., pak musím uznat, že byl nasazen smysluplně a vůbec celý ten text mi přijde jako věčně probíhající střet mezi chtěným a nechtěným, očekávaným a neočekávaným, přičemž  poslední sloka, byť s jemným okrajem filozofování podpráhově vtahuje.

Velmi zajímavé . Připomíná mi to pramen nějaké minerální vody , do kterého byla vložena růže , která pomalu obrůstá krystaly a nabaluje na sebe další a další vrstvy materiálu jako by na kostře z drátů pomalu vznikala hliněná socha . Tip . 

Ano, interpretace textů nesou různé roviny v té mé Vysočině a čtenář (např. já) si ho leckdy přejímá až zbytečně ("smrtelně")vážně:) Pohnutky ke vzniku textu a symbióza s O. jsou mi velice sympatické, i to, že ses podělil o trochu zákulisních momentů. Moc fajn. Tip na poslech - kapela Hm /zhudebnila - pro můj vkus skvostně celou řadu básníků. Možná znáš. např. https://youtu.be/aA-XOSLioVM

Bych si na ni nenechala sahnout. (Kdyby byla moje a jakože jako obvykle není.)

Své vnitřní postřehy tentokrát vypisovat nebudu, protože zde by se jednalo jen o zbytečné plýtvání mou pracně sdružovanou energií někomu, kdo taková rozechvělá ujištění vůbec nutně nepotřebuje.

Z hlediska odlehčení troufnu si hnedle za okrajem odfrknout (války neválky, nebo války s volky, to je jedno, jen praštěné asociace) ---

každopádně Nespi, už to nestojí za to může pronést jen ten, kdo v životě nekojil! Pche.

Čti Dobrý kousek.

Jen tak na okraj: pro mě je tady, jako leckde jinde, lyrickým subjektem samotný prostor (který je, zvnitřnělý, od myslí nedělitelný). Nalevo. Napravo. Mezi je sychravo. Orten je ozvěna; možná jaksi nepatřičná - jako když v rozvalinách zazní opravdu čistá, hutná muzika (nejde tedy o soulad, ale o tu lehce kakofonní interakci, která mě zajímá - kdysi jsem právě tuhle Ortenovu báseň zhudebnil, a poslední týdny mi pořád zní v hlavě... A zněla mi v hlavě i cestou vlakem z Řeporyjí na Smícháč, když jsem se vracel z paleontologické exkuze, kterou jsem vedl do Dalejského údolí... Ale to fakt jen tak na okraj, stranou interpretací vlastního textu. :-)

 

Přemýšlím nad důvodem včlenění sloky Ortenovy básně...mám své verze, minimálně dvě. Vlak sice miří předem danými stanicemi, přesto pod pražci vnímám určitou momentální bezvýchodnost se statickým přijímáním viděných obrazů, transponovaných do známé eg. tóniny. Ta se mi líbí a svým způsobem, jako čtenáře, uklidňuje, udrncává. Orten navozuje hutnou, až psychologicky důraznou atmosféru, na kterou by dalo navázat ještě otevřeněji. Ale to jsou jen mè postřehy.

Nepůsobí to na mě násilně (viz Rendlův „chudák Orten“), naopak, stává se mi to docela často, že si něco čtu a najedou mi mysl uteče a mezi čtený text vkládám svoje myšlenky

Můj komentář bude zcela banální:

Prokopské údolí je krásné.

"Za dvanáct minut (...) sedmdesát milionů let." Pěšky možná tak za dvě hodiny. Cesta do pravěku končí u prvohorního moře. Každý se může pokusit o štěstí, nalézt svého trilobita, ne každému se to povede.

Škola jako fabrika. Popravdě je to trochu banální přirovnání... To je třeba přiznat.  

Ten válečný rámec mi do toho také nějak nepasuje (respektive obraz nepasuje do rámu, který je snad trochu násilný). Resp. je báseň - možná - poněkud nesoudržná, přesto konstatuji, že si s tím autor pohrál a přitom jako básník neztroskotal.

Příště bych se zaměřil na jedno téma (třeba "prvohory" nebo "škola=fabrika" nebo "je válka") a snažil bych se jej více držet. Sám však často podléhám pokušení různých asociací (nechci říct "volných", protože tady přece jen text drží pohromadě ten "výlet vláčkem").

Báseň je určitě nadstandartní, o to přísnější metr snese, přes všechny výhrady a doporučení však platí, že je dobrá. Co více by šlo o básni říci? Snad jen: "dláždění krvácí z mých ošlapaných pat" - to je krásný verš, který by sám o sobě zasloužil tip.

T.

paráda *

líbí

Ale jo. Pěkná válečná atmosféra, je hrozný ten náš svět. Hele, vytýkat ti ta tvoje zdržení v podobě gramatických znamének, asi nemá smysl. Je to tvůj styl. Styl egila

*

 

Typické egilovské výrazivo, mne nejvíc oslovuje "přírodovědná" část - po dveře hostinců.... druhá je naléhavější, neklidná, celkově vysoká úroveň...