Fotbalová simulace

V tomto textu bych se rád svěřil se zajímavým fenoménem dnešní doby; a pro většinu sportovních fanoušků jistě půjde o stará známá fakta. K těmto faktům jsem přišel náhodou a zcela mě - fotbalového laika - ohromila.

Stalo se, že jsem si ve městě potřeboval ukrátit pár hodin času, na okolnostech nesejde; prozradím jenom pár klíčových slov: nezdařená schůzka, výluka vlaků, sněhová kalamita. Vešel jsem tedy do náhodné restaurace. Vevnitř jsem se však jen rozhlédl, neboť z televize hlučel hlasitý fotbalový zápas. Odešel jsem ven, ušel pár desítek metrů a vešel do jiného podniku. A vše se opakovalo: hlučná televize, chumel sportovních fanoušků před televizí, fáborky a barevné dresy. Zkusil jsem ještě jeden podnik a i tam běžel tentýž zápas. Cosi mě však zarazilo. Pil jsem u baru pivo a hleděl jsem na obrazovku. Podvědomě jsem cítil jakýsi nesoulad.

Dopil jsem svůj půllitr a vrátil jsem se do předchozího podniku. Ano. Byl to stejný zápas. Přátelské utkání mezi klubem X a Y. Vše bylo stejné. Stadion, logo televizní stanice, hlas komentátora, jména hráčů, vše souhlasilo, vše krom herního skóre. V třetí restauraci vedl klub X, a to 4:1, kdežto ve druhé restauraci to bylo 3:0 pro Y. Dopil jsem druhé pivo a šel jsem ještě do první restaurace. A tam to byla remíza 2:2. Nedávalo to smysl. Rozdíl se nedal vysvětlit ani časovým posunem ve vysílání, neboť jednotlivé výsledky byly vzájemně nekompatibilní.

Marně jsem o celé věci uvažoval. Váhavě jsem oslovil osamoceného muže u baru a ten mi vše objasnil. "To přece nejsou skutečné zápasy," řekl. "Jsou to jenom simulace. Televize je nastavena dle preferencí hostů." Ohromeně jsem pochopil. Uvědomil jsem si, že hosté ve třetí restauraci byli vyzdobeni znaky klubu X, zatímco ve druhé restauraci byli hosté označkováni znaky klubu Y. V první restauraci se nenacházeli žádní fanoušci toho či onoho konkrétního klubu a zápas byl proto vyrovnaný. "V některých hospodách jsou televize nastaveny do živého módu," pokračoval muž. "A štěstěna se potom překlápí ze strany na stranu podle náhody anebo podle vnějších okolností. Měří se kupříkladu hlasitost diváků... a povzbuzování u televize poté opravdu ovlivňuje průběh zápasu." Tupě jsem na muže zíral. Nic z toho, co řekl, jsem nevěděl. Jako by se přede mnou otevřela vrátka do cizího světa.

Vrátil jsem se do druhé a třetí restaurace a zkoušel jsem o nastavení televizoru hovořit s fanoušky klubu X a Y, ti však o žádném nastavení nevěděli. V obou podnicích si mě vzal stranou pikolík a důrazně mi doporučil, abych o těchto věcech mlčel. Fanoušci si tedy buď neuvědomovali, že hledí na počítačovou simulaci, anebo patří k dobrému vychování nemluvit o nastavení simulace s fanoušky hrajícího klubu.

Chápu, že tento zápisek je nošením dříví do lesa, pro mě osobně však jde o dříve netušená fakta. Kolik podobných věcí mi ještě uniká? Celý zbytek dne jsem pak přemýšlel o tom, ve kterých věcech jsem nějakým způsobem vyhraněn, a o čem se se mnou tedy nesluší hovořit. Co všecko je vlastně lež?