Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Bolí to víc než nastřižené ucho
datum / id30.12.2018 / 492925Vytisknout |
autorViviana Mori
kategorieVolné verše
zobrazeno199x
počet tipů14
v oblíbených3x
do výběru zařadilatkij, a2a2a,
zařazeno do klubůA (výber alternatívnej redakcie),
Prolog

Listopad 2014

Věnováno té na M

Bolí to víc než nastřižené ucho

Zavírám dveře a na klice ještě vlaje
- všechno co by se jinde        
nemělo stát

Píšu si      a ty se dívej -pokud můžeš-
(ta modrá tam pro nic za nic
zřítelnice netopí)

Nezapomenu na tvou sukni na níž uměla louka růst i ze tmy
a jak naivně si připadám
 když říkám a vím
že „Kdykoliv bych už nenašla
 jedinou něhu
 
tak tebe
si tam uchovám.“

Tak co si třeba zavolat?
„Ahoj
 tak jsem dnes zabila další přelud v sobě!
Rozkmitala svými verši
víčka spáčům na růžovém písku

napsala ti tuhle tu jedinou rozhrkanou věc a je to šílenější
než kdyby lanovka
zakotvila uprostřed jámy…"

Proč mi to pořád připomínáš?
Kdykoliv vidím pěnu v kávě…
Snad i ta káva nebývala pravá a lhala ti i o únavě 
i o citech, pod kterými voněla.
Proč mě nezazdíš
 tak jako rozum           
který se teď  -  jak ty si myslíš 
dotýká jenom vík a skel?

Ten déšť, dá se tím propít?
Dá se tím vinit listopad nebo kdysi dávno
násilím
utišený křik?

Vždyť
jsi jako Pluto které mi zcela neurvale smazali z map vesmíru
bez vodítek k adresám na jakékoliv stížnosti

jsi jako můj starší odraz který bych v zrcadle nikdy
neobjala pochopením
 
a ani na zádech se nedáš nést

vlaješ na klice dveří    které zavírám
a za mým šátkem schovává se
to zdánlivě nejlacinější co můžeš do básní dát

tu naději
že se stejně budu vracet
(protože z kalendáře můj život nevyčteš a v telefonu je mezi námi
jen pomyslná nit)

doufám
že za většinu těch nezapsaných intimit
nemohu tak úplně

možná si lžu když hlásám
že se mi líbí všechno co je
 tak zapeklitě sugestivní
ale bolí to víc
 
než nastřižené ucho

...

A potom jsem ti vytvořila koláž ze všech úsměvů které jsi mi dala
a slzy též jako drahokamy
nejsou špatné
když po zaschnutí vytvoří
vzpomínkám perleťový obal

 a pak jakoby cítíš
 že se prolévala tma

vše bylo zdravější a ty

víc svá

-

usnula jsi v tmách
kvůli životu který se ti zdál
až ironicky nepoddajný
zatímco já chodila s vesmírem v kapsách a malovala koloběžky do Jupiterních drah

A  vážně sis myslela
že jsi tolik
nezapsatelná?

Vždyť tahle slova voní  jenom po tvých stopách.
Vzlyk přehlušuje magneťák jak podbarvený sten
a život
je všední den a zátiším zní
 
 
jediná věta

Tohle se vážně nemělo stát

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.01.2019 23:20:26Josephina
pecka!
31.12.2018 11:42:14starej Rendl

Magická

30.12.2018 20:21:53Lerak12

Nádherný počinek! Užil jsem si.

30.12.2018 19:40:31ysslandia
redaktor poezie

 ešte okrajovo podotknem, že som sa nevedla zbaviť pocitu, že to niekedy tak rytmicky viaže / nejaký závan viaz.poézie /-

30.12.2018 19:37:25ysslandia
redaktor poezie

Zdravím. Neviem, či je adekvátne písať k tomuto nejakú konštruktívnu kritiku, keďže sa jedna o citlivú a osobnú záležitosť. Aj napriek dlžke,aj napriek malým výhradam v texte, oceňujem originálnosť obrazov, myšlienky, pocitov, podarilo sa ti vystihnú bolesť, pálenie, rany. Interpretácia obrazov presvedčivá, chválim veľmi pekný názov,

veľmi sa mi páčilo : já chodila s vesmírem v kapsách a malovala koloběžky do Jupiterních drah / do Jupitera/

 na tvou sukni na níž uměla louka růst i ze tmy

že se stejně budu vracet(protože z kalendáře můj život nevyčteš

rozum sedotýka vík a skel,,

 

veľmi originálne obrazy. Boli tam aj slabšie pasáže, napr.a potom sem ti vytvorila koláž/ ale nechcem to rozoberať.

Stačila mi tvoja výpoveď, originalita a výraz.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.