Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+24 neviditelných
Adventní šošibe
datum / id04.01.2019 / 493034Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno123x
počet tipů10
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Adventní šošibe

Adventní šošibe

Objednala si adventní šošibe s rumělkovým vejcem a zeleninou. Velkým oknem restaurantu pozorovala sněžení, z reproduktorů se snášela ambientní hudba a ona ji nechala dopadat jako sníh na pustinu své duše. V ulicích proudily tisíce lidí, Tokyo vřelo večerem. Po jídle vypila opiový čaj. Vzala rýžovou čtvrtku a skládala haiku. Slova usedala na papír jako vločky, co tají. Pomalu usínala. Probudila se v ložnici svého bytu. Pokojem proudil slaný vánek. Ležela nahá na boku rozevřená vzhůru. Neznámý muž se k ní tiskl klínem. Cítila tlak a svá mokro na  stehnech. A taky horkou kůži a dech na šíji.

Ruka muže jí svírala vystrčené rameno a rytmicky je tahala a tlačila podle pohybu těl. Číšník jí lehce zatřásl. Musí platit, je po půlnoci a podnik zavírá.


Rozmarýn

Rozmarýn Šoše se zasnil. Chtěl poznat kokosové ostrovy, oženit se s pěti Tahiťankami a tulit se k jejich kakaovým prdýlkám za nocí rozhořelých miliardami hvězd. A na rtech cítit pálení mořské soli a potu svých pěti žen. Pěti.. podepřel si hlavu. Kdyby tak byla alespoň jedna, omezil svůj sen: Japonka, bělavá neřestí. Ulehal by k ní do saténem oděné postele, ložnicí by šel slaný vánek a oba by se měnili v zavlhlé soutělí.

Za špinavou záclonkou žatecké nádražní restaurace padal olověný mrak a z něj sníh. Rozmarýn si olízl mrazem rozpraskané rty a na zapomněnou je přitiskl ke sklenici s pivem.


Cvičilka

Ukončila poslední sérii dřepů. Ručníkem si otřela tvář a šíji. Osprchovala se, oblékla a na baru vypila své aminokyseliny v karamelu. Vedle ní právě dopíjel svůj koktajl opálený muž v tílku. Široký zádový sval, směs testosteronu a parfému YSL ji zneklidnila. I on jí byl zřejmě váben, neboť sledoval její mohutné pozadí a stehna upnuté do legín. Pozval ji na bananaprotein. Neodmítla.


Líbězňátka

Za pár let z nich budou líbezňátka, teď jsou ale ošklivá, zmačkaná a zmáčená. Tady pod magickým vrškem Vyšehradu přicházejí na svět. Malí mlékopijci zlobní žízní. A dostanou jméno a číslo dělitelné jedenácti, protože věci mají lícovat. A budou hodně spát a tlačit se na prsa mamince (tady gramatika ustupuje pravdě, protože maminka je jen jedna). A budou-li mít lulíka, neopustí je tento magnetismus do konce žití.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

06.01.2019 09:26:52K3
redaktor prózy

Moc se mi líbí tvé lednové mini.na zahřátí. Ta předposlední je tak vystihnutá, až jsem měl dojem, že jsem se ocitl někde mezi comiksovými supermany.

05.01.2019 20:46:17Dagmaram
Moc hezké. Říkala jsem si, že se u tebe vytratilo erotično. No je zpět v celé své kráse:-)
04.01.2019 20:10:58Movsar

Děkuji vám všem, přátelé, jsem rád, že jste napsali, je to - zvlášť v tom trudném čase olověných krust nad námi - povzbuzení! Ano, Aleši a Jitko, je to tak. 

04.01.2019 19:20:18atkij
redaktor poezie
Díky, Aleši:)
04.01.2019 18:00:56aleš-novák

nápověda https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Rodné_číslo 

04.01.2019 17:41:19atkij
redaktor poezie

Sny, představy mají různé podoby. Ty Tvoje ožívají do překvapivých situací:) Jedinečný styl.

 

číslo dělitelné jedenácti...zatím přemýšlím, možná přijdu pro nápovědu:)

 

04.01.2019 11:49:06Gora
redaktor poezie a prózy

Krásné, dnes i fyzicky...:-)

04.01.2019 08:46:51srozumeni
Všechny se mi líbí...***
04.01.2019 01:47:06Lerak12

Pěkné počtení... nezklameš. Každá miniaturka ma svůj originální minipříběh, tak nerozlišuji. Ale zmínim se jen o "fragmentu." V první "Vzala rýžovou čtvrtku a skládala haiku. Slova usedala na papír jako vločky, CO TAJÍ." Krásný dvojvýznam.

Užil jsem si!


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.