Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+22 neviditelných
Sakury jako symbol probuzení
datum / id11.01.2019 / 493204Vytisknout |
autorMuamarek
kategorieRecenze i neliterární
témaKaždodenní
zobrazeno75x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

 



 



 http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=486668

Sakury jako symbol probuzení

 

 

 

 

Hana Karolina Kobulejová přichází s již jedenáctým dílem svých poetických zastavení v sobě samé.

Jak vlastně máme chápat název nové autorčiny sbírky – Milénia o sakurách?

Sakura je nejenom symbolem krásy, ale i pomíjivosti. Když se řekne „sakura“, mnohým se vybaví jaro. Období, kdy něco nového začíná, probouzí se, rozkvétá a rozvíjí.

Co rozkvétá, ale současně i brzy odkvétá – a něco úžasného, nového, nádherného je pouze dílem okamžiku.

Milénium jako tisíciletí je potom jakýmsi protikladem k onomu prchavému kouzlu sakurového opojení.  

Motto na obálce její knížky říká: „Sluneční paprsek k nám letí miliony slunečních let. Co osvětluje cestou? Doplní kompozicí zátiší – ale jen pro to nevznikl – kam pokračuje?

V této otázce je patrně ukryto, s čím se potýká sama autorka: Touží znát, proč vlastně je tady – a řečeno názvem díla Henryka Sienkiewicze – ptá se, Quo Vadis. Nestačí jí, že vznikla – ráda by se dobrala smyslu svého bytí.

Možná i proto rozezněla řádky i mezery cca šedesáti stran útlé knížky svými postřehy, otázkami, obavami a tužbami.

Další otázka – tentokrát na konci textu – opět odkazuje na jistý autorčin zmatek – a současně její rozpolcenost: „Jak určit milénia divoce rostoucích sakur na vteřiny přesně, když bezčasí i nespoutanost jsou všudypřítomné?

To je ten věčný spor mezi hmotou a duchem, mezi nicotou a věčností, rozumem a láskou, dobrem a zlem, láskou a nenávistí.

Podvědomě tušíme, že výše jmenované protiklady jsou dvěma stranami téže mince – a že nejde o to, která převáží, ale najít mezi nimi, je-li to možné, rovnováhu.

 Mám pocit, že právě o toto Hana Karolina Kobulejová ve svých 47 básních usiluje. 

 Doslova rozeznívá struny neslyšeného – ostatně, téma hudby jí rezonuje v básních Filharmonie, Harfa vně brnkání či Šansony.

 Jak je již u ní zvykem, nemůžou chybět básně s tématikou vesmíru – například Velká mlhovina Orionu či Křehkost asteroidů, ale i Balanc slunovratu, Lunární breviář nebo Vůči meridiánům.

 Přehlédnout nelze ani tematiku smyslů. Chuť najdeme v básních Griliáš, Fondue nebo Bonbóny pro oči.

Sluch se ukrývá v již výše uvedených textech s tematikou hudby. Zrak evokují Výhled z Phu lom lo, Index zahledění či Poletující vážky, čich Seance éterických percepcí - a hmat – Kutálející se jablko.

 Následující báseň nás navádí k zaposlouchání se do sebe samých, abychom rozuměli, kým jsme – a po čem toužíme:

 

Oranžérie

 

Okolní zvuky

jsou protipólem ozvěn v nás

 

 ztišíme-li jedny

vyniknou více druhé

 

 Poté s úžasem uslyšíme

co jsme dosud nezaslechli

 

 Ticho nás vždy vstřícně provede

zámky vlastní podstaty

 

 když nové brány s lehkostí otevírá

houslový klíč

 

Autorka volá po probuzení z letargie. Burcuje. Metafora tisíciletého spánku a vteřiny náhlé erupce probuzení pulsuje hned v několika jejích textech:

 

Impérium

 

 Dech putující po kůži

staví chýše i paláce

podle vlastních tužeb

 

 a my víme

že máme vzduch v zásobě

všude kolem sebe

 

 pro velmi silnou chvíli

kdy přidat trochu navíc

bude příliš krásné

 

Jisté je, že autorka již nechce spát. Prahne po rozpuku, po gejzíru, po erupci, třebaže by trvala jenom chvíli. Snaží se v sobě odemykat zámky, které byly ještě donedávna uzamčeny – a ani nevěděla, že by k nim mohla nalézt klíč:

 

 Krédo hrdosti

 

 Řasu do obloučku natočí vlhkost vzduchu

je úžasně organická

 

 zatímco ve spektru nalézá

posun odstínů

 

 makroskopického a mikroskopického

světa

abychom mohli žasnout

nad oligarchií perspektivy

 

 a uvědomit si, že největší vzácnosti v sobě

ukrýváme

kde často netušíme

 

 Přesvědčuje sama sebe, že je připravena na změnu, na probuzení. Naděje, která se vynořovala snad ve všech jejích předchozích sbírkách jako takový pevně ukotvený maják, dostává v její nové knížce mnohem větší prostor:

 

 Do nekonečna a ještě dál

 

Jedinečná výjimečná myšlenka

 

dokáže změnit svět i statiku vteřiny

vyvážit panorama

 

 rozhořet svíce položené na hrudi

aby zahřála se objetím

 

 a svit propojil svit

 

Kardiomyocyty

jako základní buňky srdce

teď mohou promluvit

 

 Příjemným doplňkem jsou – stejně jako v jejích minulých dílech – vlastnoruční černobílé kresby s abstraktními motivy.

 Básnickou sbírku Hany Karoliny Kobulejové lze doporučit všem, kdo mají rádi nevšední metafory, kdo si najdou čas na ponor do sebe samých a kdo se po zdlouhavé zimě plné bezbarvých plískanic těší na barvy a vůně jara.

 

 (Milénia o sakurách, H. K. Kobulejová, Plot, 2018, ISBN-978-80-7428-345-1, s. 64)

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.01.2019 07:15:30Muamarek

Velké díky, Goro a hezký den :-)))

13.01.2019 09:10:44Gora
redaktor poezie a prózy

Marku, díky za přiblížení další tvorby tvé oblíbené poetky H.K.Kobulejové tvojí optikou...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.