Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Kus bludné hvězdy
datum / id10.02.2019 / 493966Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno125x
počet tipů12
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Kus bludné hvězdy

Vodník a milenci

Řeku už vzala tma, už je zas pro vodníka. Zaleze do koruny vrby, napěchuje lulku a zadívá se k měsíčnému oparu na nebi. Z šosu mu bude kapat voda na čela milenců v polibku obrácených vzhůru. A jim to bude jedno, vždyť láska plaší každou noční můru.


Měsíc nad Jindřišskou věží

Nad Jindřišskou věž vystoupal měsíc. A pod ní někdo kouří tabák, co voní po ovoci; snad v malou slávu blížící se noci. A o něco dál do tmy ulic už svítí lačné oči výloh. On ale svítí docela jinak, krásně. Jak na krámě poslední piroh, kus nahé pleti anebo .. básně.


Kus bludné hvězdy

Do stepi někde v daleké zemi nikoho teď možná dopadl kus bludné hvězdy. Rozbitá na tisíce kousků bude posbírána podivným tvorem a zavěšena na konopnou šňůrku. V přítmí jeskyně či jurty si pak řečí, již nikdo z nás nezná, budou šeptat něco o vesmírných hlubinách. A on ji potom něžně sundá z krku kameny a ona mu bude svítit jak hvězda z masa a kostí, mléka a krve. Krásná jak když patřil na ni prve..


Buditel

Sedí ve svém kamenném křesle a mračí se. Na nábřeží buditel. A kolem něj obrozené víly, unášejí jeho trudnou mysl daleko za obzor všedního dne, až k dálavám principů, ideálů a takových věcí. A jemu to lichotí, tahle roztomilá společnost, ale raději by si dal rohlík s džemem a kakao a na chvíli zapomněl všechny strasti národa a jen tak bloumal od Podskalí k Smíchovu a krmil racky a své fantazie.


Ve skafandru Strašilka

Vstupuješ do hlubin vesmíru, v malé kosmické lodi. Máš u sebe knihu básní i malý kávovar. Vše je od kávy, ve stavu beztíže není snadné udržet ji v šálku. Hledíš okýnkem na hvězdy, kterých je všude kolem bezpočet. Padají prázdnem, k jehož rozměrům lidská řeč ani čísla dosud nedospěly. Čteš z knihy básní a u tvých nohou se vznáší kočička Strašilka v malém skafandru. Hledí na tebe a na hvězdy. Přede.


Lépe než opium…

Šli by až na kraj srdce, lidé v úmyslech bosí. Neviňátka soužená touhou, upřímní, jako když děti prosí. A ve tmě k sobě mluví řečí, co uspává lépe než opium. Přepadlí lednem, milenci vydaní snům.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.02.2019 15:17:58atkij
redaktor poezie
Tak jo:)
13.02.2019 14:37:49Movsar

děkuju velmi, přátelé. a těším se, že si někdy, doufám, popovídáme i osobně. rád bych vás poznal. kdysi tu bývaly srzay zvykem, třeba se nějaký podaří.

12.02.2019 09:16:56Yan73

Líbí, ahoj Y.

11.02.2019 17:58:35K3
redaktor prózy

Určitě poetika:).

11.02.2019 11:50:10revírník

Je blaho si u tebe takto potichu číst.

10.02.2019 17:47:25kvaj
redaktor prózy

Určitě je to spíš poezie.

10.02.2019 17:23:21atkij
redaktor poezie
Strašilka je úchvatná...odnáším si.
10.02.2019 15:59:23Dagmaram
Buditel a strašilka, líbí nejvíc

Máš poetické střevo se spoustou kliček a klků

:-)
10.02.2019 10:50:07qíčala

Dneska se usmívám u buditele a strašilky:) že rohlík s džemem a kakaem, nakonec i ta káva -  je poezie:))

10.02.2019 10:34:55ysslandia

Strašilka akoby mi pripomenula "princa ". Pre mňa asi táto časť z tohto textu najlepšia. Ten zbytok bol už tvoj taký štandart.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.