Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Stopem na konec světa
datum / id03.03.2019 / 494512Vytisknout |
autorGora
kategorieRecenze i neliterární
témaPsychologické
zobrazeno425x
počet tipů15
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Stopem na konec světa, Petr Bobek, TRITON 2019, Praha, ilustrace Sofie Helfert.

Stopem na konec světa

 

"Délku opravdové cesty nelze měřit na kilometry. Zásadní je, jaký jí sami dáme rozměr a jestli dovolíme, aby nás dovedla, kam má. Deset příběhů o tom, že jít neznamená dát do pohybu nohy, ale duši," je napsáno na zadní straně obalu rozsahem útlé, ale obsahem nepřehlédnutelné knihy.

Poetika Petra Bobka, známého na Písmáku pod nickem Coutinho, nahlíží na zdánlivě beznadějné, krušné chvíle v životě jeho hrdinů s jemným humorem, který je autorovi v povídkové knížce Stopem na konec světa vlastní.

Osmdesátiletý klient Pepa ( ve stejnojmenné povídce) se jednoho podvečera svěřil Tomášovi, mladému zaměstnanci LDNky, že přibližně v padesáti měl všeho po krk a stopem se vydal ze své vesnice na cestu kolem světa.

 „Bylo krásně, když jsem jel z Prahy na Chrudim… jako teď slunce zapadá, pamatuju si, že tenkrát naopak vycházelo. Je zvláštní, co si člověk pamatuje a nepamatuje – ale kdo by zapomněl na tu šedou oblohu, co vypadala jako nějaký plátno a teď se jím jako zub dásní začne prořezávat slunce… sakra, bylo to tak krásný.“

Shodou neblahých okolností nedoposlechnutý příběh má na Tomáše silný vliv. On i čtenář se ocitají „na cestě“. Na takové, jejíž pohnutkou je například Opravdová láska nebo Cesta na vlastní pohřeb a zase zpátky.

Zápletku téměř detektivní rozplétá poručík Heřmánek v příběhu Nikam. Nabízí pohled na soužití dědy a vnuka, kterému „cesta nikam“ připadá jako momentálně nejlepší řešení.

 V Dámě na c1 autor zvažuje, alespoň ve fantazii, své priority, jistoty.  Spolu s Pankrácem přemýšlíme, zda stojí za to posunout – přes drtivý pohled zaměstnavatele -  dámu na c1 a vyslovit: šach, mat?

Podobné dilema je obsahem hned několika povídek, kdy hlavní postava bilancuje, vzpomíná, dává „osudu“ úlitbu, lituje a odpouští…

( O spisovateli, který měl slona, Odpustit).

Každý z deseti textů skrývá „moment překvapení“, který láme dosud poklidný děj.

I když se ze zdravého stane den ze dne nemocný („… v hlavě na to nebylo místo. Tam byla jen vzpomínka na osm třicet ráno, kdy se stal potvrzeným majitelem leukémie“) a ze ženatého vdovec, pokaždé se text obejde bez patosu, a vkusně i vtipně nabídne naději. Nic ale není zadarmo, ani ta naděje. K jejímu dosažení je třeba opět ujít kus cesty…

Bonusem povídkové knížky je výtečně, řekla bych až empaticky podaný popis přírody, krajiny, města, vesnic.

„Nevšimli si, jak se vesnice jmenuje, ale připomínala třicátá léta v Sovětském svazu. Pár chalup chránily rozpadlé ploty, silnicí klopýtali dědové v otrhaných kabátech. Návsi vévodil domek s nápisem Smíšené zboží.“

„Vyjeli. Nad Prahou ležela krémová obloha, připomínající ušmudlané zrcadlo. Nepatrně odráželo město. Tisíc věží kostelů a vysoké komíny továren. Vlak se mezi nimi proplétal s hadí mrštností. Vršovice, Braník, Modřany.

Na Prahu navazovaly drobky vesnic rozsypané v působivé přírodě. Mohutné skály a zbytky uranových dolů jí přidávaly na důrazu, husté lesy vysázené podél kolejí zase zjemňovaly. Koleje drnčely a hrály jednotvárným unisonem tlumených ran. Břízy podél tratě se nakláněly ve větru, jako kdyby ve vlaku seděl král.“

Musím zmínit kouzelné obrázky nadějné ilustrátorky Sofie Helfert. Provázejí více či méně nápadně každou stranu z 94 včetně obalu knihy. Kresby citlivě doplňují náladu povídek.

Nezdolná touha psát je dalším názvem, ale zároveň vyznáním všech autorů – i když se momentálně dílu nedaří, touha tvořit, psát zůstává.

„Jestli mne tato kniha něco naučila, tak to, že být spisovatelem je nádherná věc. Protože můžete cokoliv,“ píše Petr Bobek v částečně autobiografickém Doslovu formou povídky.

Uvěřila jsem mu.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.04.2019 18:25:42Gora
redaktor poezie a prózy

I tak díky! 

14.04.2019 18:24:04Silene

Moc se omlouvám, jsem to chtěla poslat jen potichu a přehmátla se, abych byla co platná, když už mě nenapadlo nic oduševnělého na veřejný komentář ke tvému recepočinu.

Dnes se nějak zmůžu jen na chabounké "líbí" totiž.

14.04.2019 18:15:02Gora
redaktor poezie a prózy

Hm, to mi uniklo, díky, pozorná Silenko:-)

14.04.2019 18:12:17Silene

Mohutné skály a zbytky uranových dolů jí přidávaly na důrazu, husté lesy vysázené podél kolejím zase zjemňovaly. 

Iren, to "m" v "kolejím" ...

04.03.2019 11:58:18Gora
redaktor poezie a prózy

Přemečku, díky:-), podle Jardových poznámek jsem pár drobností upravila. A Petr bude mít jistě radost.

04.03.2019 10:11:42lastgasp

Přátelé, nevím komu dříve poděkovat. Vezmu to od Jardy. Díky, za velmi stručné, ale výstižné poučení o recenzi na příkladu Irenky, která vkusně uvedla knihu Petra Bobka. Jemu předem, nejen za Pomeranč, ale za knihu, kterou si určitě opatřím.

04.03.2019 09:14:30Gora
redaktor poezie a prózy

Dík!

04.03.2019 09:11:33kvaj
redaktor prózy

To bych řekl, že recenze není lehký žánr. Zhostila jsi se toho ale slušně.

04.03.2019 08:13:54Gora
redaktor poezie a prózy

Kvaji, díky, cením si ...

Vzhledem, k tomu, že je to první pokus o recenzi, tak byl u mne přednější dobrý úmysl než preciznost dílka:-) - není to snadná disciplína:-)

04.03.2019 07:14:02kvaj
redaktor prózy

Vlídná recenze, podle níž kniha vypadá velmi zajímavě. Určitě jsi mě na ni nalákala.

K samotné recenzi. Je v ní podle mého hodně citací v poměru k vlastním větám. Na druhé straně jsi patrně vyhmátla takové pasáže, které jsou působivé a příběhy obsažené v knize přiblíží. Trochu bych si dal bacha na přívlastky. Kdekdo má "osobitou poetiku", "jemný humor", maluje "kouzelné obrázky". A ještě jsem si všiml "kresby dokreslují" a formulace "musím zmínit" - jestliže musíš, netřeba to avizovat. Ale to jsou jen detaily. Odvedla jsi dobrou práci. Coutinhovi gratuluji a jeho knize přeji hodně čtenářů a ať jde na dračku.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.