Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
První česká království
datum / id06.03.2019 / 494606Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategorieRecenze i neliterární
témaHistorické
upřesnění kategorieZ mého čtenářského deníku
zobrazeno120x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

První česká království



Martin Wihoda



Praha 2015, Nakladatelství Lidové noviny, 438 stran, ISBN 978-80-7422-278-8

První česká království

Významný současný moravský historik Martin Wihoda napsal již dvě velké monografie z dějin českého staršího středověku a to tituly Zlatá bula sicilská (Argo, 2005) a Morava v době knížecí (NLN, 2010). Oběma prokázal své odborné schopnosti, neotřelost pohledu i kritický přístup k předchozí historiografické generaci, která přes všechna Třeštíkova slova o postmoderním dějepisectví byla přece jen ještě poznamenána dědictvím dějepisectví marxistického.

Martin Wihoda si udržuje především odstup od tzv. „středoevropského modelu“ s jeho představou přemyslovského státu jako jedné velké „knížecí vesnice“. Vyznačuje se tak podobnou mírou distance k mohutné přemyslovské hexalogii Josefa Žemličky, jakou nacházíme v kritických příspěvcích a v pojetí dalšího velkého Moravana mezi českými historiky, Libora Jana.

Třetí z velkých monografických děl Martina Wihody, První česká království, se klene v mohutném časovém oblouku od mytického Přemysla Oráče až ke Karlu IV. Představuje nový nebo alespoň o novost se snažící pohled na historický odkaz dvou prvních českých knížat, která se mohla honosit královskou korunou či čelenkou – Vratislava II. (jako král Vratislav I. vládl v letech 1085 či 1086 až 1092) a Vladislava II. (jako král Vladislav I. vládl v letech 1158 až 1172).

Jak už bylo poznamenáno, autor se vrací na své cestě do minulosti až na stadické oraniště a k základům „ústavního“ zřízení knížecích Čech, důraz je kladen také na mezinárodní postavení přemyslovského regnum, velký význam se připisuje zásahu syna Karla Velikého proti Čechům roku 805. Od Stadic se pozornost přenáší také k hradu Praze, k pahorku Žiži a ke knížecímu stolci.

Nové čtení pramenů, především Kosmovy kroniky, přináší nové pohledy rovněž na roli svatých Václava a Vojtěcha při konstituování české státnosti v paměti knížecího věku. V této části své knihy začal Wihoda zhruba tam, kde skončil Dušan Třeštík ve svých Počátcích Přemyslovců (NLN, 1997).

V dalších částech knihy se autor snaží neustále snižovat význam Vratislava II. i Vladislava II., důraz naopak klade na sněm Čechů a odvěké řády knížecího věku dané mytickým Přemyslem Oráčem. Přes všechnu snahu však nedospívá dále než k známému poznatku o „osobním“ charakteru královského titulu obou Přemyslovců. Nový je snad právě jen onen důraz na tradice knížecího věku a na odpor proti novým královským pořádkům mezi českými předáky.

Nový však není Wihodův poznatek, že i po vydání Zlaté buly sicilské 26. září 1212 zůstával český král zároveň i knížetem (s podobným závěrem se lze setkat i v dílech Josefa Žemličky).

Přes období posledních Přemyslovců se autor elegantním obloukem přenáší až k postavě Karla IV., velikého dědice Přemyslovců, jenž v dvojjediné roli českého krále a římskoněmeckého císaře dovedl ke zdárnému konci proměnu knížecích Čech v Čechy královské, přičemž bylo řádně zajištěno i postavení českého panovníka jako předního knížete říše a prvního ze světských volitelů jejího panovníka.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

06.03.2019 13:03:45Zdenda

Nemaž. Já vím, co se říká... Není to pravda... Nikam nepojedeš. Nemaž.

06.03.2019 13:03:13Zajíc Březňák

Děkuji za návštěvu, Zdendo!

06.03.2019 10:47:56Zdenda

Tak vzhledem k tomu, že mám přečtenýho celýho Třeštíka, Libora Jana, Žemličku i předchozí Wihodova díla, tak je mi naprosto jasný, o čem tahle recenze je.

Jinak bych byl asi dost v prdeli.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.