Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Jako sen
datum / id09.04.2019 / 495406Vytisknout |
autorbixley
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno290x
počet tipů15
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Jako sen

Bohuslav Martinů seděl u piána svého pařížského bytu a právě se chystal přehrát na klavír ukázky z nové opery Julietta své žačce Vitce Kaprálové.

„Tak tohle bude moje nová opera, Písničko moje,“ ukázal na fascikl popsaného notového papíru, který se vršil u piána. „Julietta.“

„Julietta?“ podivila se Vitka. A o čem to je?“

„Vlastně o lidských snech,“ řekl Martinů trochu záhadně. „O tom, že každý muž má nějakou svou nedostižnou bytost, za kterou utíká do snu. Pro pařížského knihkupce Michella je tou vysněnou ženou právě Julietta.“

„Hm, to zní zajímavě,“ sledovala ho Vitka. „A kdo to napsal?“

„Je to divadelní hra od Georgese Neveuxe. Ale jako libreto jsem to musel dost upravit a hlavně zkrátit.“

„Tak už něco zahrej,“ pobízela ho Vitka.

„Zahraju ti předehru. Hlavní téma jsem dal do hoboje.“

Martinů začal hrát. Vitka soustředěně poslouchala. Když skončil, byla nadšená.

„Špalíčku! To je tak krásné! Na jedné straně snové a na druhé takové syrové!“

„To jsem rád, že se ti to líbí, Písničko. Teď ti zahraju kousek z prvního dějství, ve kterém knihkupec Michel přijíždí do neznámého města. V tom městě všichni ztratili paměť a kupují si vzpomínky. Jediný, kdo si pamatuje na své dětství, je Michel a je za to zvolen kapitánem města. Potom uslyší Juliettin hlas a utíká za ní.“

„Všichni ztratili paměť?“ přemýšlela Vitka.

„To by byl život, viď? Kdybychom žili mezi lidmi, kteří by si nic nepamatovali.“

„To jo,“ souhlasila Vitka, „hlavně by se mi líbilo, kdyby paměť ztratila Charlotta.“

„Ale Písničko, nebuď na ni tak ošklivá,“ bránil Martinů svou životní družku.

„Tak pokračuj,“ zamlouvala to honem Vitka

Martinů se dal znovu do hraní. Když došel k partu Julietty, Vitka sebou náhle trhla.

„Ale Špalíčku, vždyť to je téma z mé Vojenské symfonietty.“

„To víš, vidím v té Juliettě tebe, tak se mi tam vkrádá i tvoje hudba.“

„To je sice hezké, ale ty jistě složíš něco lepšího, ne?“

„Myslíš?“ usmál se Martinů a pokračoval v hraní.

„Vy říkáte Dobrý den, jako když chcete říci Miluji vás,“ notoval text opery .

Vitka se zasmála svým zvonivým smíchem. „To by bylo dobrý, kdyby si lidi vyznávali lásku pozdravem.“

Martinů přestal hrát. „Mám ještě pokračovat?“

Vitka zavrtěla hlavou a objala svého milovaného Špalíčka. „Teď si dáme naše dějství, jo?“

Začali odcházet do svého snu a ztráceli paměť.

Ve sladké závrati Vitka zašeptala: „Dobrý den.“

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.05.2019 10:01:05bixley
redaktor prózy

Díky, Vigan.

12.05.2019 09:59:21Vigan

Moc pěkné. Povedlo se ti to. A přikláním se k Janině, že ta slavná jména mohla být až v závěru..ale i tak, příjemné čtení..

07.05.2019 18:23:26Redrum

Lehké, milé. Moc se mi líbil závěr.

Jsem zrovna jeden ze čtenářů, který by bez jmen aktéry určitě nepoznal, takže jsem za ně ráda.

04.05.2019 14:56:08bixley
redaktor prózy

Když jsem napsala, že o Tučkové vím, bylo to na základě divadelní ukázky a informace na Čt Art.Takže celé jsem to nečetla ani neviděla. Ale určitě si to přečtu nebo na to půjdu do divadla. :-)

04.05.2019 10:49:29Janina6

A co na tu její hru říkáš? Já jsem ji bohužel neviděla naživo, jen jsem četla tu knižní verzi, ale místy mi tam chybělo právě to, co vidím u tebe... víc poezie, metafor... Ale je možné, že právě to na jevišti přidávala hudba.

03.05.2019 18:04:43bixley
redaktor prózy

Moc děkuju. Problém je v tom, že řada čtenářů tyhle věci neví a mohli by tápat. Ale asi by bylo dobré neprozrazovat vše hned na začátku, na tom něco je.  Já jsem hlavně vycházela z knihy Jiřího Muchy Podivné lásky, kde o Kaprálové a jejích vztazích píše podrobně. S Kaprálovou se krátce před její smrtí oženil. O Tučkové vím také.

03.05.2019 17:52:31Janina6

Myslím, že příběh Bohuslava Martinů a Vitky je poměrně známý, aspoň mezi námi, co máme rádi hudbu. V literatuře se dočkal několika zpracování, naposled v divadelní hře Kateřiny Tučkové (znáš? Myslím, že by se k ní tvoje miniaturka docela hodila!) Proto by se mi líbilo, kdybys hned v prvním řádku „neprozradila“, kdo jsou aktéři této poetické scénky, a nechala čtenáře, aby mu to došlo postupně. To by mě mnohem víc bavilo. Nechci říct, že bys neměla v celé povídce uvést jejich jména, ale nedělala bych to hned v úvodu. Informace by mohly postupně vyplynout z textu. Zrovna tak mi přijde zbytečné mít v prvním řádku doslovně vysvětleno, co přesně se Martinů právě chystá udělat (když se to stejně v následujícím dialogu ukáže). Určitě bych tak ze čtení měla větší požitek. Jinak se mi četlo dobře, mám z textu pocit lehkosti a hravosti, a obzvlášť pěkný je závěr – metafora sama o sobě.

23.04.2019 21:50:36Próza_měsíce

Díky...

avi

23.04.2019 18:02:49bixley
redaktor prózy

Ano.

23.04.2019 17:54:05Próza_měsíce

Mohu nominovat do soutěže PM?


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.