Mystik

Díky za přečtení, potěšilo, i připomínky... a duchové, ne duši:-))

Hráče se smrtí bohužel neznám, díky za upozornění, až to někdy budou dávat, určitě se podívám!

Hezky napsané, tip, jen prosím pozor na zcela zbytečné (do)vysvětlující dovětky typu "nomen omen" které výrazně oslabují účinek předchozí otázky"ty schody vedou až do nebe?". Ostatní už napsali jiní. Zažíval jsem v pubertě něco podobného, (je to fakt síla, když vás ten mrak umrtví a pronikne vámi skrz naskrz jako kdyby vás chtěl okopírovat a přečíst vše ve vás celé naráz) ale vysvětlení jsem nalezl uspokojivě v přírodních vědách - fyzice a biologii. Nic nadpřirozeného na (i výše popsaných) přízracích nevidím. film Hráči se smrtí (Straithlinerunners) z devadesátých let jsi viděla? PS. prosím, pozor při psaní (i čtení) na nevědomky vkládané náboženské agitky. A že číslo neexistuje - asi je často mění. Nebo že by se duši nabourávali i do GSM protokolu?

Kvaji, díky za přečtení a názor - co čtenář, to jiný postoj - aspoň dle posledních několika kritik. Asi bych to měla smazat, ale někteří čtenáři jsou zas jiného názoru. Možná je dobré aspoň to, že vám všem povídka není lhostejná :-)), díky.

V noci před ránem, kdy jsem tvou povídku četl, se mi zdál jedem z mých strašlivých živých snů. Zdají se mi relativně často a řada motivů se v nich stále opakuje. Z tohoto posledního jsem se nemohl poměrně dlouho úplně probrat a chvílemi jsem měl dojem, že umřu. Moje snové obrazy jsou přitom tak hrůzné, že nějaké postavy v hnědých kápích jsou proti tomu statickou selankou. Jenže sen skončí, dojem z něj vyprchá a já z něj žádné závěry nedělám.

Nevím, jak se k této tvé povídce vyjádřit. Napsalas ji standardně, jak to umíš, s řadou vedlejších obrazů. K té mystické části. Kdysi jsem přečetl několik knih od Raymonda Moodyho "6ivot po životě" a další a tehdy mi to připadalo zajímavé a trochu jsem pátral po okolnostech, až jsem později narazil na několik textů, které vysvětlovaly, že podobnost prožitků lidí, kteří se ocitli blízko smrti nebo malinko za jejím prahem má fyziologické příčiny a že tedy v podstatě nejde o tajemství, o žádné mysterium.

K některým momentům děje. Narážíš na nomen omen mystika Myslivečka v mysliveckém, ale nic z toho pro příběh neplyne. Klidně by se mohl jmenovat Kratochvíl a přijít v džínách a triku. Zmiňuješ jeho očích, ale pro povídku vlastně žádný význam nemají. Podobné je to s těmi včelami a vosami, které se před ním schovávaly. Rozumím tomu, že ty prvky měly umocnit ono tajemno. Jenže když pro mě v této povídce to hlavní tajemno neexistuje...

Ono celkově by to bylo na delší dílko, je tam toho asi až moc...

ale jo, takových solidních pár znám...

no ale nechápu, proč bych měla nést karmickou zátěž za to, co dělali mí předkové... genetickou budiž, i když zdá se mi, že lumpem se člověk nerodí... ale to je na dlouho :)

Ještě k "upírům" - a karmickým činům, já myslím, že to se navzájem nevylučuje. Děláš lumpárny? Dělali je i tví předkové? Neseš si tedy jistou zátěž - karmickou, genetickou - a "upíři" se dostaví:-) trochu žertuju, ale tak nějak jsem to chápala...

Ještě k chování Petra - asi by bylo dobře něco naznačit, i když -  nestalo se ti někdy, že se někdo, kdo se navenek jevil jako "solidní", obrátil a projevily se jisté manipulativní, sobecké, možná sociopatické vlastnosti, které "dobrý dojem"rozmetaly? Mně ano.

Goro, jsem jen jeden čtenář z mnoha... :)

Luzz, díky i za tvé postřehy, asi se nepovedlo, co jsem chtěla vyjádřit.

moodyho jsem hltala na střední :)

věřím, že se takový příběhy stávají, námět je pro mě ok, ale takhle popsané je to trochu nešťastné... jméno mystika (mysliveček) spíš napovídá, že by mohlo jít o nějakýho čerta (čekala jsem, že by z toho mohla třeba vyjít nějaká pohádka) - ale možná to byl záměr... nevím... místy to na mě působí jako slohovka (hlavně ty rozhovory - "byl jsem starý blázen" nebo třeba začátek třetí části - kumpáni z mokré čtvrti třeba spíš vzbuzují úsměv než aby vykreslily toho Petra atd.), trochu mi chybí to nějaké pozadí k hlavním postavám - třeba jen důvod, proč Petr tak pije a chová se špatně... když byl přece dříve nějakým způsobem okouzlující... (viz závěr)

no a ta podivná směs "nadpřirozena" - jednou mysliveček říká, že by to mohli být upíři, podruhé, že jde o důsledky karmických činů... to je taky docela matoucí... nevim.

Janino, moc díky za názor, no, je to vždy tak, že když tu situaci autor sám zná do detailu, nedojde mu, že někdo jiný se může ztrácet a tápat... a tohle je ten případ.

Příběh byl zajímavý a vůbec mi nevadilo, že téma bylo už mnohokrát zpracováno (záleží přece na způsobu ztvárnění). Bavilo mě to. Ale několikrát se mi při čtení stalo, že jsem se zarazila a říkala si: to je divné, proč to říká? Na některé otázky se mi dostalo odpovědi v pokračování příběhu, jiné zůstaly. Po dočtení mám pocit, že na vině je jistá „zpřeházenost“ v tom, jak jsou čtenáři za sebou sdělovány důležité informace. Zkusím to vysvětlit. Na začátku se seznamuji s postavou Věry, která shání pomoc pro svého muže. V druhé části jsem svědkem, jak je Petrovi špatně a upíná se k Věře, aby mu pomohla, svěřuje se jí s nočními můrami a ona s ním sdílí jeho obavy. To je pro mě obraz velmi dobře fungujícího vztahu, tento dojem si uložím do paměti, a proto mi o pár odstavců dál (část 3) vůbec nedochází, že těmi „lidmi, kterými svým chováním ubližuje“ Petr, je myšlena především jeho žena Věra. Myslím si tedy, že asi půjde o nějaké sousedy, nebo třeba někoho z těch kamarádů, s kterými chodí na pivo. Jsem zvědavá, s kým z nich bude ten problém mít. Proto mě překvapí, proč na mystikovo varování Petr reaguje slovy, že si pivo a kamarády vzít nenechá, nechápu, proč by si je měl nechat vzít. Taky mě překvapila mystikova věta „máte hezkou rodinu“, protože o rodině předtím vůbec nebyla řeč, jedině o manželovi. Takže by logicky měl říct „máte hezké manželství“, anebo se měla autorka někde v předchozím textu alespoň zmínit o dětech. Ideálně je mohla v nějaké scéně ukázat. Nejlépe v takové scéně, kde by bylo poznat, že jim a ženě Petr svým chováním ubližuje. Protože to, co při čtení „vidím na scéně“, nevypadá jako žádná rodinná krize. Pak bych určitě lépe rozuměla i větě ze závěrečné části „čeká je nesnadná cesta zpět k sobě“.

Spisovná řeč v dialozích mi nevadí a klidně věřím, že kdo je zvyklý mluvit spisovně, bude tak mluvit třeba i v ohrožení života. Vadí mi ale složitější formulace, které vypadají jako čtené z papíru („podvědomě jsem věděl, že když se podaří vzbudit tě…“, „ubližoval jsem ve své zaslepenosti tobě i dětem“), pokud mám věřit, že je někdo říká ve velmi vzrušené mluvené řeči.

A snad ještě jednu drobnost bych doporučila, rozmyslet si, jestli budu psát mystik nebo „mystik“. V textu se to střídá. Osobně bych ty uvozovky zrušila.

Tip ráda přidávám :-)

Uznávám, že jsem si to o těch jiných kriticích měl odpustit - nic mi po tom, jak píší jiní kritiku, není. Pokud jsem se někoho dotkl, pak se co nejúpřimněji omlouvám.

Z.W.

Nezlobím se, samozřejmě, a děkuju. Jen mi to přišlo "nefér" k těm čtenářům, kterým se příběh líbil, kdybys je nezmínil, nezmínila bych je.Sama dobře vím o nedostatcích, a třeba je postupně budu eliminovat, třeba, pokud na to stačím:-) a díky.

Goro, pokud nepíšu kritiky, tak hlavně proto, že se na mne potom lidé zlobí. I tuto jsem odeslal navzdory jakémusi vnitřnímu hlasu, jenž se mi to pokoušel rozmluvit.

To, co jsem napsal, je mým přesvědčením získaným v průběhu let. Měla to být "konstruktivní kritika", taková, jakou si sám přeju.

Kdysi mne o kritiku požádal jeden z autorů na sousedním literárním portálu. A já blbec jsem mu napsal to, co jsem v jeho textu viděl. Věnoval jsem tomu půl dne! On si to přečetl, suše poděkoval, a od té doby se u mne neukazuje. Já se občas na jeho nové texty kouknu - opakuje i po létech stejné školácké chyby, jako tehdá.

Myslel jsem, že Ti pomohu. Toť vše.

Z.W.

Zdeňku - Edvine, děkuju za čas, který jsi mému dílku věnoval a za postřehy. Souhlasím s tím, že dialogy jsou pravděpodobně dost spisovné, ale věř, jsou rodiny, kde se spisovně hovoří.

Další věc - ano, Petr skutečně tu sílu v krátké chvíli našel. Bylo to zřejmě tím, že "moc" těch postav v kápích pominula v okamžiku, kdy se mu povedlo vzbudit Věru.

Nijak se o podobné náměty nezajímám, a tak ani netuším, že jich je "plný internet"... jen jsem někdy v minulosti sledovala vzpomínané Věřte - nevěřte. Po této události, která je osobní, jsem zakoupila knihu Mudr. Moodyho s názvem Život po životě. Dál jsem se o podobná témata už nezajímala. Až po letech jsem se rozvzpomněla...Máš asi pravdu, že tenhle - příliš popisný - způsob byl pro mne jako autorku nejjednodušší, měla jsem vymyslet něco méně otřelého, tedy méně otřelý způsob, jak TO napsat. Přesto dnes již díky jednomu pozornému čtenáři vím, že ani tohle není to nejhorší, co jsem v povídce opominula, ale jestliže jsi na ty ani  nikdo jiný nepřišel, nebudu to rozmazávat. Je to pro mne ponaučení propříště.

Nesouhlasím s tím, že mi zde ostatní mažou med kolem pusy. Nevím, proč by to dělali. Nevzpomínám si, Zdeňku, že bys někdy pochválil jakoukoliv povídku - mini nebo cokoliv jiného, co jsem sem za těch pár let vložila, a beru to tak, že se ti můj /bohužel stále nedokonalý / styl prostě nelíbí. Zrovna tak na druhé straně jsou zde lidé, kterým se můj vypravěčský styl či samotné příběhy z nějakého důvodu líbí - a kdy to není "něco za něco",  třeba proto, že sami vůbec nepublikují. Takže jim věřím, že je moje tvorba něčím oslovuje. Tímto oslím můstkem se dostávám k tomu, že mi celkem dost vadí tvá poznámka, kterou jsem začala tento odstaveček:-)

Takže za tvé připomínky týkající se způsobu psaní děkuju. 

Vigan, jsem ráda, že se povídka zamlouvá i tobě - děkuju!

Děkuju, že sis udělal čas...a díky tobě a dalším přátelům je povídka v takové "formě":-), vážím si toho.

Moc hezká povídka. Po úpravě vymazlená, dala sis na textu záležet. Líbí se mi, jak kladeš důraz na detaily, viz ty včely, pěkné je také přirovnání s tim drevnatým límcem, to se mi líbí. A zajímavé a důležité téma. Samosebou tip.

Karle, už je tam, děkuju moc:-)

Irčo, rád bych nominoval tvou povídku do PM.

Jardo, nebylo to zde, je to čerstvá povídka. Podívám se na ty přívlastky, děkuju za upozornění!

 Na to, že je od začátku patrné, že se jedná o mysteriózní příběh,  je jeho nálada narušováná některými zbytečné zdlouhavými formulacemi.  ...rozespale zmáčkla vypínač lampy...  ...ze všech pórů obličeje...  ...s celou partou čísi narozeniny na chatě u Lipna, kde nesměl chybět...  Jinak -- ač na ezoteriku nevěřím -- to působí celkem uvěřitelně, výhrady  mám jen k těm občas zbytečně dlouhým větám plným neshodných přívlastků.  A mám dojem, že už tu to někdy bylo, ale je možné, že se vracím  k dávné, již před časem rozečtené záložce.  

avi PM

Děkuji, Přemku, jako vždy přeháníš, ale koho by nepotěšilo:-)) a díky!

 Nechci opakovat co již přede mnou bylo napsáno, ale musím. Úžasně, poutavě, přitažlivě napsaná povídka s nadějným, i když tajemným ukončením a se Steinerovským  duchem. Poznávám v tom tvůj styl a překvapily mě  také pohledy dolů na Vltavu, z míst, která znám. Povídka zaslouží více než tip a jsem rád, že pro mě znamená velké poučení.

Janičko, taky jsem občas viděla to Věřte-nevěřte, někdy to bylo hodně zajímavé, děkuji ti!

Velmi pěkně a poutavě napsaná povídka s tajemným závěrem - docela mě zamrazilo, že volané číslo neexistuje..., TIP .

Také jsem si vzpomněla na televizní seriál "Věřte, nevěřte", který jsem občas sledovala. Byla jsem zvědavá na výsledky, zda byly příběhy pravdivé anebo vymyšlené. Často jsem byla překvapena, co všechno se může skutečně přihodit, a je mimo naše chápání. 

Vydal jsem zatím v jednom brněnském nakladatelství v omezeném nákladu a za vlastní vzpomínkovou knihu Návraty - první část jsou autentické texty z mládí a ve druhé části je pohled starého člověka zpátky za svým mládím.  

Dál tři cestopisy - Středomořský kaleidoskop - reportážní pohled na dvacet let našich cest Středomořím,dále Putování za faraony a Snítka olivy ze Země zaslíbené. Tyto dva cestopisy nejsou klasické cestopisy, ale poznávání památek a kraje se tam prolíná s hlubokým ponorem do historie starého Egypta s výkladem dlouhověkosti egyptské kultury a oblasti Předního východu s mnoha biblickými citacemi a kritickým pohledem na židovský exodus.  Oblastí mého zájmu je především starověk a z toho biblická a židovská historie. 

Stálo mě to dost peněz, ale zase se mi vrátily. Výdělečné to tedy vůbec není.  

K vydání mám připravený poslední cestopis, knihu glos a literárních úvah a studentský román ze šedesátých let, z menší části autobiografický. zatím jsem vložil sem na Písmáka dvě první části, ale zájen je bohužel minimální. Chtěl jsem mít nějakou odezvu před vydáním. Tak uvidím. Pokud to nebude mít odezvu, stáhnu to. 

Goro, díky za projevený zájem. 

Vydáváš si sám nebo někdo, nějaké vydavatelství?

Goro, ono není tak důležité, jak dlouho člověk píše, ale o čem píše a jak píše. Já píši už bezmála šedesát let a za profíka se nemůžu považovat ani náhodou. Po několika vydaných cestopisech a jedné vzpomínkové knize jsem nyní zkusil formát retro románu. Rád bych ho vydal a tak jsem zkusil předem dát něco i na Písmáka. 

zeledo, děkuji, jsem ráda, žes povídku přečetl a ocenil.

Dlouholetou praxi nemám, píšu jen 4 roky... ale to jen mimochodem:-)

Goro, povídka je moc pěkná, i když je téma tak trochu stranou mého zájmu. I v tomto případě je ale možné přemýšlet nad tím, jakým způsobem je téma literárně zpracováno. Je vidět, že máš dlouholetou praxi. Povídka je sice krátká, ale má vše potřebné - úvod, konflikt i patřičné vyvrcholení.  Pěkně se to čte. 

Hani, škoda, že momentálně nepíšeš - měla bys hned několik námětů na povídku:-) a velmi ti děkuju!

Jane, děkuji moc, potěšilo:-)

bývalej kolegyne otec prekonal klinickú smrť, veľmi sa po nej zmenil, stal sa z neho málovravný samotár, utiahnutý, o svojom zážitku nechcel rozprávať

mňa po banálnom zákroku nemohli prebrať z anestézie, z toho si nepamätám nič, no keď som na dovolenke spadla, zlomila si ruku a upadla do bezvedomia,  "snívalo" sa mi, neviem ako to  inak nazvať, podrobnosti si nepamätám  len viem, že som bola niekde na známom mieste, bolo mi tam dobre, no stiahol ma odtiaľ prestrašený synov hlas...neviem, čo to so mnou bolo...

na prepojenie  s niečím nadpozemským verím, rovnako ako  na duše zomretých, ktoré nedokážu odisť, zdržujú sa na miestach, kde žili...citlivé duše ich vidia...

veľmi pekne napísaný príbeh, to Ty proste vieš

*****

 

Moc pěkná povídka :) Přemýšlím, jestli on nebyl ten Mysliveček tak trochu čert :) 

KK - děkuju, jsem ráda, že nebanuješ:-)

oplatilo sa prečítať si ju

Ivi, moc dík, potěšilo:-))

Jedním dechem......dvakrát....*/***

Luboši, snad tomu tak je:-)) a díky, že jsi četl.

Evži, děkuji ti, je to tak.

Volané číslo neexistuje, ale existuje napsaná a zveřejněná povídka. To je hlavnější. ;-)

Jsou věci mimo nás a uvěří jen ten, kdo se s nimi setká. Pak už přijde nejen pokora, ale někomu i síla pro nový život. /T

Díky, Čudlí!

Láďo, díky ti, žes připojil svůj postřeh:-)

Karle, díky moc, jsem taky potěšena tvojí reakcí, na tvé poznámky se kouknu a poupravím:-)

Je to pravdivé, samozřejmě:-)

Diano, občas jsem se na ten seriál dívala, máš pravdu a děkuji:-)

Renato, jen Bůh ví, kam se mystik poděl:-)) a díky ti!

Jardo, děkuju, potěšil mne tvůj komentář.

Petro, děkuju za zastavení:-), ano, mystik byl z Kaplicka:-)

Tajemné /*

Dílo sem i moc líbí. 

Mého kamaráda, v noci srazilo auto, zůstal ležet v bezvědomí a říkal mi, že to celé dění po nehodě pozoroval z výšky. Jak ho ošetřují, nakládají do sanitky a tak. Ještě prý bylo zvláštní, že to místo nehody bylo osvětlené.

Teď ve filmu Nostalgie, od Tarkovského, je perfektně ztvárněná role mystika. Silný zážitek.

To je překvapení. Působí to tak věrohodně. Nečekal jsem, že něco podobného napíšeš. Nenašel jsem žádný překlep, jenom jedna drobnost, spíš technického rázu. Není to nutné, ale určitě mi dáš za pravdu. Za větou: ...a políbil její ruku... Na začátku další věty mi hned nedošlo, jestli mluví on, nebo ona. Já vím je to maličkost, ale k dokonalosti je každá maličkost dobrá. Asi by bylo lepší: "Nedávno, když měl přijít ten léčitel," nemohla se vzpamatovat z údivu, "jsi říkal, že na tyhle věci nevěříš, a teď tohle?"

Jinak tomu všemu věřím. Z výpovědí třeba vrahů se to běžně stává, změní se potom... Moc pěkná povídka, dobře jsi to napsala, jedna z těch, které se vryjí do paměti. Jen tak dál. T.

Jardo, to se asi opravdu stává především těm lumpům, a to ty přeci nejsi:).

Tohle by se hodilo do toho hezkého seriálu Věřte, nevěřte :-)*

Třeba odešel někam do lesa... :-)

Ireno, moc hezká povídka. Takové věci se lidem opravdu dějí a pokud je navíc přivedou k tomu, aby se zamysleli sami nad sebou, je to dobře. Hezky jsi na tento problém upozornila. T.

Napsalas o tom moc hezky, tak jak je už u tebe, Ireno, známé. Velice napjatě jsem četl a byl při tom nucen přemýšlet. Taky o svém nedávném případu: Proč každý tu zkušenost nemá? Já si ze své zástavy nic nepamatuju; kdyby mi pak o ní neřekli, ani bych nevěděl.

Za povídku s chutí dávám tip.

Yane, díky.

Děkuju, Um:-))

Příběh se mi líbí. Nesedí mi ale způsob, jak mluví manžel.

Ahoj Y.

Tahle krátká povídka pojednává o skutečnostech, o které se léta zajímám. Myslím, že realisticky vykresluje mnohé, o čemž mnozí skeptikové stále pochybují.

Velmi vysoké procento lidí, kteří prožili klinickou smrt a byli zavoláni zpět do života , podstatně změní svou povahu k lepšímu. Tip.