Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Ješitnost
datum / id06.05.2019 / 496060Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
témaRomantické
zobrazeno84x
počet tipů7
v oblíbených0x
do výběru zařadilLakrov,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Jmenovala se Lalka. To je polsky panenka.

Ješitnost

O polední přestávce jsem si vyšel do parčíku za podnikem. V jedné chvíli mě něco chytlo za rukáv.

“Co to?” lekl jsem se. Kdysi jsem si takhle, o hřebík v plotě, roztrhl nový kabát.  

“To jsem já,” řekla Lucka.

“To mi musíš škubat moje vzácný sako?”

“Vzácný? Tohle sako máš takových nejmíň…, no, co tě znám.”

“Podle tebe je to jako hadr, jo?” Pohladil jsem si rukáv: “Pravá anglická vlna, dědictví po strýčkovi. Vlastnoručně jsem tyhle rukávy prodloužil, knoflíky přešil - strejda byl malej a tlustej.”

Lucka se do mě zavěsila. Vykročili jsme po cestičce mezi keři. Begónie už kvetly, růžová, bílá a sytě červená. Vypadalo to moc hezky. Lucka se ke mně pootočila, jako by se potřebovala ujistit, že dávám pozor.

“Zdeňku, minulej tejden jsem byla doma.”  

“Tak to snad bejváš každej den, ne?”

“Ach, přestaň, víš, že jezdím za našima do Beskyd.”

“Užívala sis sluníčka?”

“Jela jsem tam kvůli dědovi. Je celej špatnej. A babička je taky jako věchýtek.”

“Stará se o ně někdo?”

“Měli jsme jednu ženskou, ta ale pila, a ta druhá, co se po ní přihlásila, kradla, třeba i dědovi z talíře. Když už rodina nevěděla kudy kam, jako anděl z nebe se u nás zjevila jedna sousedka, paní Jarmilka jí tam říkají. Sama starší, ale zdravá a silná. Už je to rok, co se o dědu stará.

“Takže je všecko v pohodě.”

“Fajn ženská, i mluvit se s ní dá - pokaždý, když přijíždím domů, spolu posedíme a poklábosíme.”

“Počítám, že to bejvá hlavně o mužskejch.”

“Tak já ti něco povím,” řekla Lucka a ukázala na mě prstem, “jejím životem se propletlo mužskejch nepočítaně, a všichni na levačku. Jen o jednom mi vyprávěla samý hezký věci, teda skoro, a jen u toho jednoho si zapamatovala, kdy má narozeniny. Přitom narozeniny svýho vlastního muže si prý plete s těma od syna.”

“Jakýpak má k tomu asi důvod?” řekl jsem. Bylo mi to jedno.

“Nechceš vědět, jak se ten mládenec jmenoval?”

“A měl bych?”

“Řekla bych, že ano.”

“No, jak teda?”

“Zdeněk, jako ty.”

“No jo, no, zajímavý. Hodně vzácný jméno je to, že,” řekl jsem. A pak to do mne vjelo jako nůž do másla:

“Jarmila? Z Beskyd? Kde že stojí ta vaše chata?”

“V Horní Lomné.”

“Ach,” vydechl jsem.

Teď jsem při chůzi mlčel já. Lucka mě poočku pozorovala. Já se díval jinam.

“Cos jí na to řekla?” řekl jsem.

“Že svět je malej, samozřejmě. Teda že tě znám. Docela ráda jsem se k tobě přiznala. Ona z tebe totiž udělala hotovýho hrdinu!”

“A dál?”  

“Tak abys věděl, já jí napovídala, že jsi fajn, že každýmu rád pomůžeš, a tak...” Šli jsme dál a oba jsme mlčeli. A pak, aniž by se na mne podívala, řekla:

“Taky jsem jí pověděla, že se mi líbíš, a že kdybys byl o dvacet let mladší…”

“Ach, Lucko, ty zase lžeš jako když tiskne,” povzdechl jsem.

“Ale chtěl bys, aby to byla pravda, a neříkej, že ne. Trošku jsem si zalhala, no. Víš, ona ta paní Jarmila strašně ráda romantický příběhy. Když jsem jí o tobě vyprávěla, chytla mě za ruku a tak ji stiskla, že se mi z toho udělaly mžitky před očima. A nakonec mi pošeptala, že ani po těch třiceti letech zapomenout nemůže. Tak si to představ!”

“Nevymýšlíš si zase?”

“Přesně tohle řekla, přísahám!”

“No dobře. A nevíš, proč si to, když mě prej tak milovala, nechala pro sebe?”

“To bylo první, na co jsem se jí zeptala.”

“A?”

“Chtěla ti to říct, ale než se k tomu rozhoupala, musela se slepákem na operaci. Když se z nemocnice vrátila domů, tys už prý chodil s jinou. Docela jednoduchý, viď?”

Kráčeli jsme po cestičce a oba jsme mlčeli.

 

“Vlastně se jí ani nedivím,” řekl jsem po chvíli.

“Jak to myslíš?”

“Víš, Lucko, když se v patnácti do někoho zakoukáš, tak na něj do nejdelší smrti nezapomeneš.”

“Tak já nezapomněla žádnýho.”

“Ty sis vzala hned toho prvního, tak se nevytahuj. Samas mi to řekla. Lucko, podle toho prvního měříš ty, co možná ještě přijdou. Srovnáváš je. Ten první polibek. Jaký byl? Tolik si určitě pamatuješ. A pak ten druhý. První dotyk. A taky třeba vůni vlasů.”

“Víš, že vy byste se docela k sobě hodili, ty s tou Jarmilkou?”

“Proč myslíš?”

“Taky romantik - vůně vlasů, první polibek… Hotová paní Jarmilka. Víš co, řekni mi o té své první. Jaká byla? Teda: Jaká byla vůně jejích vlasů?”

“Luckó!" protáhl jsem výstražně, "- to byla docela fajn holka.”

“Byla hezká?”

“Říkal jsem jí Lalka. To je polsky panenka.”

“Takže Polka? A hezká jako panenka?”

“No.”

“A jak to s váma dopadlo?”

“Nijak. Utek jsem. Ona mě sice brala vážně, protože nejspíš netušila, kolik mi je - já už tehdá, v patnácti, vypadal dospěle, ale byl jsem jenom velký dítě. Že ji mám rád, jsem si uvědomil, až když jsem dospěl. To už byla vdaná a porodila syna.”

“Řekls jí to někdy?”

“Co jako?”

“Že ji máš rád, přece.”

“Jaký by to mělo smysl?”

“Ty to fakt nevíš? Tebe to netěší, že tě měla ráda?”

“To teda jo."

"Tak vidíš."

"Víš, já to tak nějak tušil, já jí to chtěl říct, už kvůli tomu klukovi, co ji dostal.”

“A pročs to neudělal?”

“Protože zemřela.”

“Jen tak? Prostě zemřela?”

“Akutní leukémie. Najednou byla pryč.”

“Tak to mě fakt mrzí.”

“Když jsem doma ve Slezsku, koupím dvě kytky, jednu na hrob našim, jednu na její. Pak tam na lavičce sedím, koukám na její podobiznu na pomníčku, a ...”

Lucka se zatvářila slavnostně, ale já řekl: “...a představuju si, jak si ten její vdovec pokaždý láme hlavu, když tam ty moje kvítka najde.”

 

“Ty, Zdeňku!" řekla Lucka a pustila moji paži.

“Copak?” řekl jsem.

“Víš, že ses zrovna ušklíb?”

“Já? To v žádným případě.”

“Ale jo, viděla jsem to moc dobře.”

Přestávka končila. Stáli jsme před vchodem do hlavní budovy.

“Vy chlapi jste stejně všichni všiváci!” vzdychla Lucka a vešla dovnitř.

Vešel jsem za ní. Za dveřmi si už šel každý po svém.


 

 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

10.05.2019 09:01:07Lakrov
redaktor prózy

Asi mám význam slova ješita posunutý do jiné polohy; snad víc do přítomnosti, neboť s tím, že nás jednou spolkne minulost se teprve pomalu seznamuji. Tvě zdůvodnění je přesné a pomohlo mi rozšířit obzor. Díky :-)

A v duchu (tedy teď už ne v duchu) se ptám: Jak to všechno víš...?

09.05.2019 18:45:32Edvin1

Lakrov: Tož, není to ješita, když si osobuje právo na cizí ženu, byť dávno zemřelou? Není to ješita, když se ušklíbne nad pomyšlením, jakou bolest způsobuje dosud milujícímu a žárlícímu vdovci? Jak jej tím ponižuje? Máš-li slovo, jež by charakterizovalo jeho povahu lépe, napiš mi. Rád to změním. 

Díky za návštěvu i poznámku. :-)

 

09.05.2019 15:08:49Lakrov
redaktor prózy

Hezké vzpomínání. Dobře se čte a je uvěřitelné. Jen volba názvu mě překvapuje;  spatřuji pod tím slovem dojem jistou negativní vlastnost,  a tu v textu neshledávám. Snad jen ta představa vdovce...  Tip.  

09.05.2019 07:18:15Edvin1

zzlatý: Přesně tak! Díky za návštěvu! 

08.05.2019 16:39:57zzlatý

Život je někdy zbytečně složitý... a někdy by stačilo tak málo...

08.05.2019 13:57:25Edvin1

Alešu, Zdeněk se neovládl a dal průchod své ješitnosti. Bavilo jej pomyšlení, že vdovec se domýšlí, kdo Lalce ty květiny na hrob nosí - totiž bývalý, dosud truchlící milenec.  

07.05.2019 21:21:36aleš-novák

ješitnost je v tomto případě trochu zlomyslná...mezi dobrými přáteli stačí velmi jemné náznaky.

 celý ten příběh má příjemnou poetiku, když se čte i mezi řádky

07.05.2019 14:41:37Edvin1

Diano, vlastně jsi mi připomenula epizodu padesát let starou. Právě o tom, co zmiňuješ. Díky, udělám z ní text. Ale nečti ho, bude neskutečně drsný - jako ona skutečná epizoda. 

 

Gora: Tak je to. A ještě co píše Aleš. Člověka potěší, když se mu podaří předat myšlenku, aniž by to bylo jako na lopatě. :-)

07.05.2019 14:35:43Edvin1

Ahoj, Alešu, jsi první, kdo mi dal znát, že tenhle detail postřehl. Kdybych měl určit, kde je pointa tohoto textu, váhal bych. Ale nejspíš v tom ušklíbnutí. Proto Ješitnost. :-)

07.05.2019 10:56:07aleš-novák

rád tě tu zas vidím, děde Ede...a to ušklíbnutí úplně chápu...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.