Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Maminka
datum / id11.05.2019 / 496165Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno841x
počet tipů35
v oblíbených1x
do výběru zařadila2a2a, atkij, ysslandia,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Maminka

 

 

„Já ti nevím, kdo tam byl. Někdo tam občas chodí a zase pokapal voskem náhrobek. Jestli nějaká kamarádka, co se jí klepou ruce. Ach jo, zase jsem to musela čistit. Chápu, že tam někdo chce rozsvítit mamince svíčku, ale z toho kamene to jde tak blbě dolů.“

 

 

 

Stojím na kraji náměstí a dívám se směrem k nemocnici. Čekám, kdy je zahlédnu.

„Ve dvě půjdu z práce, tak tam na mě počkej. Vezmu s sebou Janičku a půjdeme nakupovat. Potřebuje taky nějaký kabátek na jaro.“

Jen přikývnu. Co jiného mohu dělat. Jen se zase stydět. Co když si ty lidi v krámu myslí, že je naše. Jana!

Má ohromný prsa a divný zuby, šišlá a je hloupá, retardovaná – říkala maminka.

Uklizečka ze špitálu.

Nemůžu ale mamince říci, že se za Janu stydím, mrzelo by ji to, a asi by mi vynadala.

Ten baloňák se mi vůbec nelíbí, zelenej - tmavě, prý se nebude špinit. Chtěla bych radši bundu, nebo alespoň jinou barvu. Jana musí mít větší, aby jí šel přes prsa zapnout. Stojím vedle ní ve stejném tříčtvrtečním kabátu a koukám na maminku. Copak to nevidí, že vypadám jako trdlo vedle trdla?! Mlčím. Vím, že důležitá je také cena a: „Bude se ti hodit i k sukni...“

Ach jo, s tím nic nenadělám. Je rozhodnuto!

„Do prádla?! Proč?“

„Janička potřebuje nějakou pořádnou podprsenku. Půjdeš s námi!“

Paní Řehořková v dámském prádle se na nás usmívá a nosí na pult podprdy, do kterých já bych mohla strčit tak akorát hlavu!

„Ještě nějaké spodní kalhotky, košilku, ponožky...“

Jana se na moji mámu usmívá a jen přikyvuje.

Konečně stojíme na podloubí.

„Tak, Janičko, snad máme všechno.“

Má krásný oči, modrý a veliký jako mrkací panna, napadne mě, když ji pozoruju, jak visí pohledem na mojí mámě. V rukou drží balíčky zabalené v papíru, převázané provázkem.

„ My jdeme ještě pro chleba do samoobsluhy, ale ty už utíkej do nemocnice.“

„Paní vlchní a já to ukážu paní Hamáčkový a paní Motyčkový.“

 

Bylo jí šestnáct, když ji její máma nechala v zemědělském učilišti ve vedlejším městě. Přijely prý odkudsi ze Slovenska. Školu nezvládala. Máma zmizela, nikdo se k ní nehlásil.

V nemocnici sháněli uklízečky.

„Nabídli mi ji, nevěděli, co s ní a já potřebovala na internu pomocnici do kuchyňky a na úklid. V nemocnici je možnost ubytování pro zaměstnance. Jenže ta holka neuměla vzít ani hadr do ruky. Naštěstí se jí ujaly staré uklizečky a vše ji naučily. Jak stírat podlahu i jak mýt nádobí…

Po první výplatě byla za týden bez koruny. Holky z oddělení jí „prodaly“ i o dvě čísla větší boty!

To jsem na ně vlítla. Takhle tedy ne! Bylo zle a musely peníze vrátit. Jana neuměla počítat a tak jsem založila sešit a její výplatu hlídala, aby o ni zase hned nepřišla. Dostávala vlastně takové kapesné. Jídlo jsem jí platila v nemocnici...Dokonce jsem pro ni část peněz ukládla na knížku ve spořitelně.“

V nemocniční kotelně pracoval starý mládenec.

 

 

Sedím doma v obýváku a koukám na Janu. Přišla na návštěvu s malým Jindříškem. Je jen o dva měsíce starší, než náš Honzík a už stojí! Dřív seděl, dřív se postavil. Ten náš kluk jen vleže kouká, jak se Jindříšek drží za tyčky od jeho postýlky a stojí!

„Mami, je to možný?“ zeptám se, když Jana odejde. „Dítě topiče a debilní uklizečky a je šikovnější, než to naše - zdravotní sestry a táty inženýra!“

„Neboj, Honzíček to dožene. Jednou mu vy budete schopni dát víc.“

 

 

„Ahoj, Macelko, je pani vlchní doma? Já jsem donesla kytku, když je ten svátek. Jindla žíkal. On ji koupil a žíkal, že je svátek, že ji mám dát paní vlchní.“

 

Vařím kafe.

Maminka sedí v křesle. Hůl opřená o zeď čeká jako věrná pomocnice.

Jana sedí u stolečku naproti ní a vypráví. Už je také babičkou i od druhého syna. Topič Jindra je dávno v důchodu, ale každý rok, na svátek matek nezapomene vyslat Janu s kytičkou za paní vrchní z interny.

Když se do Jany zakoukal, kroutily sestry z oddělení hlavou. Takový starý dědek!

„Nechte toho,“ říkala moje maminka. „Kdo by si ji vzal? Z těch chlapů v hospodě by si rád sáhl leckterý a nejen to! Jindra si ji ohlídá. Ví do čeho jde.“

A měla pravdu, moje máma.

Ohlídal si ji, vychoval dva syny a vlastně i Janu.

 

….

Stojím v Lidlu u pokladny. Minulý rok Jindra zemřel.

"Ahoj Macelko, jak se máš? Já jsem byla včela tam u vás na hžbitově. Zapálit mamince svíčku…."

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.05.2019 16:11:03Marcela.K.
Název je záměrně "nenápaditý" vzhledem k datumu zveřejnění. Ta neděle patřila Svátku matek...
21.05.2019 15:50:18Lakrov
redaktor prózy

Dobrý je ten dvojí střih, který si čtenář uvědomí až po dočtení posledního  odstavečku, přinášejícího překvapivé vysvětlení oné předmluvy. Napsané je to  se značnou dávkou citu, jehož míra s přibývajícím věkem narůstá. Snad jen  název mi přijde málo nápaditý, ale určitě je lepší než nějaký "výkřik".  Tip.  

18.05.2019 15:56:13Oldjerry
korektor

Pozoruhodný výlet do světa o kterém se moc nepíše **

17.05.2019 17:23:56Marcela.K.

Jani, díky za milé zastavení. Mrzí mě, když čtenář nepochopí moje "proč", ale s tím nic nenadělám, když jsem tak "pyšná" ;-)

Ano, je jedno komu byla určená moje slova v prologu. Vždyť jsem to říkala, nejen své sestře, ale i manželovi, dceři, synům... ptala jsem se jich, jestli nebyli na hřbitově.

Rozesmála mě kritika Zdendy. Že jak si to jako dovoluju takhle napsat :-)

Ty víš, že citové vyděrače nesnáším. Někdy se bojím sklouznout z hrany po které se pohybuji...čím jsem starší, tím víc se musím držet ;-)

 

17.05.2019 15:50:44Janina6

Musím říct, že na „vyvolávače slz“ jsem poměrně alergická, ale tady jsem žádnou takovou urputnou snahu dojmout nezaznamenala. Právě to se mi líbí, jak lehce a uvolněně je tenhle obrázek načrtnutý, i když ve skutečnosti příběh obsahuje pořádnou porci „životní tíhy“. Četlo se mi dobře a dobrý pocit ve mně zůstal i dlouho po dočtení, za což autorce děkuji :-)

Snad jen představa „paní Řehořkové v dámském prádle“ mě rozesmála, ale musím uznat, že ta malá holka, kterou tenkrát vypravěčka byla, by to asi řekla přesně takhle. Ta diskutovaná úvodní přímá řeč mi připadá v pořádku. Je vcelku jedno, kdo ji pronesl (já bych tipovala přímo vypravěčku, že se zmiňuje někdy, někomu o tom vosku na náhrobku)… podstatné je, že je tady použitá jako šikovný prolog, který rychle uvede čtenáře do situace.

14.05.2019 09:54:37Marcela.K.

:-)))

14.05.2019 09:53:42Zdenda
Tvym hrichem je pycha.
14.05.2019 09:47:43Marcela.K.

Zdendo, úvod (v podstatě prolog) opravovat nebudu. Pokud se Ti styl mého psaní nelíbí, mohu ti doporučit jen to, abys mě nečetl. Pokud jsi našel nějaké gramatické chyby, ráda je opravím. Dík.

14.05.2019 09:39:26Zdenda
Tak ted kdyz mas ve vsem jasno, muzes jeste zkusit ooravit aspon ten uvod.
14.05.2019 09:33:18Marcela.K.

Tak to je pak dostatečně vysvětlující pro Tvé komentáře (nejen u mne).


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.