Kdybych nekopal...

~~Kdybych nekopal

       neobnažil bych z drnů plot rozpa¬dávající se rezem  nepotil se ve větru. Sedm  let nenatíraný nezachrá¬ním v hodině červencové. Hliněné daktyly na sešitku a palec naseklý neopatrností  děje spějící  do ztra¬cena.
       K čemu je psaní? Všechno by mělo zanikat beze slov jako v přírodě. Umíte si představit  romány mra¬venců básnictví umírajících smrků  ryby poskakující na jevišti? Včera na křižovatce  auto zabilo lišku. Hebká srst  se při  dalších průjez¬dech rozfukuje jako v rukách znalce na kožešinové burze. V noci se z houští ozývá liščí pláč,
       
       Jak to že mají čtyři páry nohou?  syn před chvílí vylovil  z bazénku raka a dal ho do sklenice s vodou.   
       Nevím Pavlíku… najdi si to v knížce. Jistě dobře  pamatuje jak  loni dal do  láhve od okurek  krtka který  se  tak dlouho  prohrabával na  svobodu až z toho umřel.         Zamračeně  listuje v knížce o racích  a já pokračuju v rozhovoru s redaktorem.
       Objevil  se u nás znenadání  s úředním  potvrzením  ke  kontrole každého kdekoli píšícího. Skryt  za  mohutným dubem  močil a  šmíroval. Dopisoval jsem myšlenku původně vycházející z Umberta Ecca o díle jako náhražce vesmíru. O autonomních tvarech které se připojují k těm již existují¬cím a tak každé století vytváří způsob jak je nazírána skutečnost. Roztržitě prošel  chatrným plotem  a neví  že je na za¬hradě.
       Kontroluje napsané a  rozkazuje. Tohle je dobré tamto předělat. Deset stránek vyhodit! Zatímco mluví hladí zatoulanou ovečku a myslí na skopovou  pečínku s vůní  majoránky. Nezalesklo se něco  na protější stráni za křovím?  Skla dalekohledu?  Redaktor do  pasu  svlečen funí  ze  spánku chlazen  stínem jabloně. Že by i jeho kontrolovali jak  přísně kontroluje  zastižené  píšící?

      Milenka s dvěma copánky  vykoukla z baráku na  dvorek a  ptá  se  kolik cukru na dva litry rybízové šťávy. 
       Kam jsi dala  včerejší zbytek?
       Vylila…
       Není ti líto cukru?
        Není jí líto ani udřeného tatínka. V  troubě se sklenice sterilizují za teploty 150 stupňů Celsia mně  na  dvorku  stačí  třicet.
     Rybízovou šťávou  si zapatlala kalhotky veli¬kosti  dvou dlaní s anglickým nápisem na středu. Diví se že babička nebyla  u vaření marmelády vzteklá.
      Nebyla. Trpělivě točila kličkou strojku a do ta¬líře kapala šťáva. Zpresovaná zrníčka lezla  ven jako husí hovínko.  Rybíz ovšem  propláchla  vodou před odstopkováním aby nepouštěl  šťávu. Podívej   jak  máš červenou vodu!
       Noaco?! Hodila hlavou s copánky a nepokojnýma rukama rejdila po stole  sahala si  do vlasů. Nako¬nec jí presovaná zrníčka spadla do štávy. Tak  se  budou   z marmelády vyplivávat!
       Chci doříct jak  důležité  bylo dovařovat marmeládu na mírném ohni a míchat aby se  nepřipálila. Maminka to uměla.  Topila borovým jehličím shrabaným na podzim v kerských lesích. Ale kde  je dcery konec!  Sedím  na  zápraží s lahví piva   kocour PIžla vedle  a vzpomínáme každý  po  svém..
      V poslední  době  hodně  hubne občas se napase na trávě vydrátkuje si žaludek a dál hubne. Než bude tak slabý  že bych ho musel po  zahradě  nosit tiše odejde umřít. Ví kam. Vykašle se na injekce a vý¬živu do žil. O  bolestech  nemluví. Někdy  se nahrbí jako by v něm pracovala napjatá  struna.
      
      Redaktor včera  konečně odjel ale slíbil  se na podzim  objevít. Spiklenecky naznačoval  že eventuálně  by  z mého psaní  mohla být  knížka. Ale ale ale… kýval ukazováčkem.  To myslel škrty  aby  si  nezadal  u  nadřízených. Stejně mu nevěřím mamlasovi i když se  mi občas  zdává  o knize vonící  tiskařskou  černí.
       Píchám se prstem do břicha pivo se přelejvá spokoje¬ností v tichu mezi dvěma přelety hnojících letadel pa¬dají horkem ostružiny. Poslouchám z gramofonu buddhistický obřad sekty Tendai  tonální řeč je podobná předení kocoura s jasně modrýma očima. Má je  hluboké asi třicet světelných let.   Kosmonauti by  museli  letět  v  hibernetickém  spánku a zemřeli by cestou.
      Dojídám včerejší  pečenou kachnu a zalejvám ji červeným vínem. Zbytky  rozhazuju po  dvorku. Kočky slídící s čumáky těsně u země  menší kousky spolknou větší se jim zaseknou v krku  vydáví je  a znovu  žerou ale s opatrnější  hltavostí.  Kymácím včelami  na  žlutých  kytkách. Jedna spadla do loužičky vína na stole a s předčasnou důvěrou startuje. Padá a leze v kruhu. Ostatní včely  radí aby dala větší švih  křídlům. Opilá  místo vzlétání usíná.
       Psaním se den rozpadl  do nesčetných pohybů a chyb¬ných úkonů. Jak mám psát harmonické  texty  když  hou¬senky ožírají jabloně  a  jahody se vyčerpaly jalovou zemí?  Vlčák Chuno  si lehl na zápraží a vzdychá. Lehl jsem si k němu  koukám mu zblízka  do důvěřivého oka a vzdychám s ním.