Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Vyhnálovská siesta
datum / id11.06.2019 / 496826Vytisknout |
autorUmbratica
kategorieVázané verše
zobrazeno126x
počet tipů18
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Vyhnálovská siesta

 

 

Deštivý červen - moknou sena

tiše mrholí do jahod

V kuchyni okna orosená

horký čaj s medem přijde vhod

 

Venku je šero lampa svítí

mouchám se ale nechce spát

Víc nežli váza s lučním kvítím

je přitahuje žhavý drát

 

Bzučení much a tikot hodin

zurčení vody v okapech

zvuky které se k sobě hodí

lákavé staré kanape

 

a žinylkový goblén na zdi :

troubící jelen s laněmi

Za kapkou kapka okna brázdí

hodiny brzy oněmí

 

až se ocitnu v jiném světě

Kam odnese mě dnešní sen ?

Strávím siestu v parném létě

kde mraky v slunce změní se ?

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.06.2019 14:31:08qíčala

mně to nepřijde paranormální - jen vnímané smysly, které věda ještě nedokázala ... :) A to mě zajímá taky:))

17.06.2019 10:35:37Umbratica

Qí,

mě na tom hrozném pro žitku ale po letech nejvíce zajímá to, proč jsem jako malá holka najednou vstala a šla se podívat ke garáži. To byl nepochybně paranormální zážitek. "Něco" mě donutilo, abych se  smrtí setkala.

17.06.2019 09:30:00qíčala

No vidíš -  a to mě právě zajímá. To, co se s člověkem děje, když potká věci, na které nemůžeš být nikdy dost připravená, když jsi člověk - ale i zvíře schlípne uši, když potká smrt, a uvrtí si ocas, když potká spřízněnost :) Umíš psát, škoda, že nechceš - ale čtu i tak:)

17.06.2019 09:23:45Umbratica

Chovám se dost schizofrenicky : pod jednou básničkou ti píšu, že vzpomínat se nemá a pod druhou vzpomínám.

Jednen z mých nejhorších dětských zážitků byl tento : vzbudila jsem se velmi brzy a ještě v noční košili jsem šla na zahradu ke garáži. Něco mě prostě donutilo tam jít. Před garáží ležel můj oblíbený kocour s proříznutým krkem. Děda ho zabil,protože chytal ptáky. Udělal to brzy ráno,asi v šest hodin, když děcka ještě spala. Mně ale "něco" vzbudilo a donutilo jít k té garáži. To ,co jsem tam viděla mě vyděsilo natolik, že jsem na několik hodin ztratila řeč.  Řeč jsem ztratila jen dvakrát v životě a pokáždé to bylo kvůli nějakému děsivému prožitku. Myslím si naopak,že některé děti prožívají smrt velmi hluboce a o takových zážitcích bych nikdy báseň nenapsala. Tady,kde to už nikdo číst nebude, o svých vzpomínkách na setkání se smrtí psát můžu.

17.06.2019 09:10:23qíčala

Jako dítě to tak nevnímáš, je to příroda ... všechno je v pořádku, silný smí, protože může ... ale pak vyrosteš do člověka, vidíš svět jinak - no ty staré obrázky se ti mísí - krásné se surovym ... a Um o tom napíše báseň:)) Tak asi tak

17.06.2019 09:06:36Umbratica

Čudlo,

díky za típek.

17.06.2019 09:05:45Umbratica

Qí,

ledacos bylo kdysi nejen syrové, ale i surové. Mouchy nalepené na mucholapce umíraly i několik dní.... Můj děda sbíral mandelinky do pětilitrové sklenice od okurek a když ji nasbíral plnou, vysypal brouky a larvy na cestu a pečlivě je rozšlapal.

13.06.2019 20:41:34Čudla

/*

13.06.2019 20:05:23qíčala

:) mám ráda tu syrovost dávna ... mucholapky jsme taky měli ... teď nemáme ani mouchy ... :/

13.06.2019 12:19:26dadik

Um jasný,, někdy sem hodně působí


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.