Lidi jak já bych si zabrečel. Ale ono to vypadá, že už asi nikdy pro pláč důvod nenajdu. A bez racionální příčiny, to já dneska neumím už nic. Jak já bych si zabrečel.

...jo, pruhy vzdáleně připomínaj mříže...   

Já se dneska v práci nasmála. Má vzácná kolegyně šla za paní majitelovou a vznesla dotaz ohledně lopuchů. Jestli neví, kde u nás rostou.

Může být člověk v šedesáti dementní? Nic jiného mne nenapadá. 

Paní majitelová jí odvětila, že lopuchem si jako děcko utírala prdel. Jsou z jedné strany sametové. Víc neporadí, nemapuje potok...   :)

Vypadá jinak, než ty ostatní... 

Vykašlal se na mne. Pro mě ta první s podélnými pruhy. Připomněla mi praxi a sběr mandelinky bramborové.  :)

Tak se usmívej...a jen se směj, jen se směj...

Krásné, tak krásné, tak krásné...

hoří, má panenko, hoří :))