Ezopovská hláška

Ezopovská hláška

         Vy si asi myslíte, že jste dokonalí. Nejste. Nedokážete ani správně pojmenovat živočišnej druh Sarcophaga. Latinsky, to jó. To vám jde dobře, ale česky, hanba mluvit. To mi prosím vás řekněte, když od kuchařky máte kuchaře, proč od masařky nemáte masaře. Nó, vidíte, že by to šlo, jen si zvyknout.

         Samozřejmě že mám stejný zabarvení těla jako masařky, v šedé barvě. Zadeček mám černobíle kostkovaný, na to jsem hrdý. Polokulovité oči mám červené a tělo mám pokryto černými štětinkami. Od masařek mě ale nerozeznáte. Co lítám, tak vidím, že vy se o to snažíte taky. Rozeznat pohlaví není v poslední době v módě.

         Mezi masařkami není zvykem křtít, obřezávat a dávat jména. Jsem masař. Mezi masařkami jsem oblíben a nechávají se ode mne rády obšťastnit. Někdy i za letu.

         Nevím, proč nás tak nenávidíte a pronásledujete. Živím se hlavně šťávami z kytek, sem tam si pochutnám na šťavnaté zdechlince a nepohrdnu ani dešťovkou, nebo tlustým hlemýžděm. Někdy se omylem posadím i na někoho z vás. Zmejlí mě totiž aróma. Někdo se potí, jako když je zdechlý. To mě plete.

         Zrovna túdle. Letím kolem okna a aróma mě ohromilo. Takový pach jsem ještě nečuchal. Báječné, lákavé. Neodolal jsem. Dneska vím, že jsem měl zavřít svý čidla a letět furt dál. Jenže jsem si tu životní zkoušku musel protrpět. Vlítnu do bytu, kde za stolem seděl, pan Stanislav Masojídek a obědval. Napadlo mě, že také ochutnám pěkně propečenou krkovičku, která se leskla a voněla omamnou vůní. Pro ten ždibec se nemusel hned tak rozčílit a řvát na mě:

         „Jedeš, ty potvoro mrchožroutská!“

         Mávnul rukou a myslel si, že se leknu. Jenže já nic, jen jsem se přikrčil, a on se trefil přímo do těch knedlíků. Krkovička zůstala na talíři. Asi ho to ještě více popudilo, protože máchnutí opakoval. To jsem již raději včas odletěl. Odletěla také krkovička, dokonce i s talířem. Zelí spadlo pod stůl. Když chtěl rychle vstát, tak na něm uklouzl. Zachytil se za ubrus, a jak padal,

  tak postupně na něj spadnul půllitr s pivem, vázička s kopretinami, solnička, pepřenka a popelník se dvěma vajgly.

         Masojídek se s námahou zvedl a zuřivě se díval, jak si u pocákané ledničky pochutnávám na zbytku voňavé krkovičky. Nelenil a rychle popadl plácačku. Pochopil jsem, že si chce hrát. Taky že jó!

         „Já ti dám mrcho jedna!“ ohnal se po mně a švihnul do krkovičky, jen to plesklo. Já si hraju rád. Obzvláště na honěnou. Než se krkovička rozplácla, stačil jsem odlétnout a sednout si Masojídkovi na zpocený krk. Zkusil mě pohladit levou rukou, ale já nečekal. Abych se vydýchal, odletěl jsem na lesklý rámeček obrázku hojně navštěvovaného kolegyněmi mouchami.

         Masojídek také neváhal:

         „Ty hajzle, já tě dostanu, to si piš!“ a hnal se s napřaženou rukou na mě. Plácnul do obrázku s takovým zaujetím, až se vysypalo sklo a polorozpadlý zbytek spadl za ledničku, kde se vzpříčil o trubičky, a zhaslo světlo nad dřezem.

         Začínalo mě to bavit. Sedl jsem si na mikrovlnku a rozhlížel se, kam bych měl zaletět, aby se Masojídek příliš neunavil a zápas nechtěl vzdát. Zatím to na odstoupení nevypadalo. Naopak si do druhé ruky vzal stočené noviny a plížil se k mikrovlnce. Jeho rozepjaté ruce mně začaly obkličovat. Viděl jsem jedinou cestu. Namířil jsem si to rovnou na jeho zpocené čelo. Začal rukama šermovat, shodil mikrovlnku na pračku a zbytkem krkovičky z plácačky si zalepil oko. Já si cucnul na čele trochu potu a osvěžil jsem se.

         Masojídek zavrávoral, jedno oko zalepené, druhé zamhouřené a rozšlápnul keramickou solničku i s pepřenkou. Lekl se a odskočil tak nešťastně, že se posadil do odpadkového koše. Chatrný koš nevydržel a nastřádaný směsný odpad se rozsypal z kuchyně až do obýváku.

          Ještě stačil znovu mávnout novinami naslepo podle bzukotu, který jsem vydával smíchy. Shodil přitom květinový stolek u dveří i s diefenbachií a plnou konvičkou vody na zalévání. Proplazil se namočeným kobercem, a když mě uviděl sedět na lustru, vydal ze sebe poslední síly a plácnul do nejbližší lampy, na které jsem ho pozoroval. Trefil se tak, že lustr se utrhnul a střepy ho poranily na zápěstí. Jak uviděl krev, omdlel.

         To byla příležitost pro mě. Vydatně jsem si cucnul a spokojeně odletěl za masařkami plnit svoje povinnosti. Chtěl bych lidem poradit. Chceš-li odvrátit zlo, nepříjemnost, trápení, zvaž, jestli při tom nenaděláš větší škody. A kupte si mucholapky.