Vychází i michelinská / Koupací dress code

6) Vychází i michelinská

Úředním, oficiálním a běžně používaným jazykem na Maledivách je divehi neboli divéhština. Psaná podoba divéhštiny se nazývá thaana, obsahuje 24 podivných znaků, které Evropan od sebe nerozezná, a píše se zprava do leva. Na poslech zní, jako by mluvčí hovořil pouze citoslovci. Dlužno přiznat, že místní se s vámi snaží domluvit angličtinou, kterou se učili ve škole, ovšem s tak děsivým přízvukem, že je nakonec jedno, jestli jim nerozumíte anglicky nebo maledivsky. 

Vrchní číšník přináší v designových lahvích s logem hotelu Dhiguveli značkovou, chlazenou, ručně vyráběnou pitnou vodu s přísadou minerálů, něco jako ostrovní výběr z bobulí nebo pozdní sběr a poté, co nás s typickou asijskou rozvážností podělil příbory, rozdává menu v elegantní kožené vazbě. Jídelní lístek je tištěn v divéhštině a vypadá jako sešit, do kterého se předškolní dítě snažilo nakreslit stádo žížal. Vlastně z něj umíme přečíst pouze číslice. Když se garson dosyta vynašklebil našim rozpakům, dostáváme jídelníček v angličtině, který je mnohem srozumitelnější. Dokonce se nám na chvíli zazdálo, že i ceny jsou v něm nižší, než jsme zjistili, že jsou uvedeny v dolarech.

„Večeře za deset doláčů nás přece nezruinuje, že, konečně ani brynzové halušky v Terchovej dnes nejsou levnější,“ omlouváme svoji rozmařilost a protože od zítřka už máme jídlo v ceně, tak se lehkovážně rozmazlujeme ještě ovocnými džusíky, zmrzlinkou a dortíčkem.

Maledivská kuchyně je podobná indické. Na pohled. Na chuť však zcela postrádá její spektakulární kořeněnost, rafinovanou pikantnost a dráždivou pálivost. Pokud mají v Indii nějaké sanatorium pro dětské žlučníkáře, tak v něm nejspíš vaří podobně.

Snídani si můžete dopřát tradiční místní anebo kontinentální. Kontinentální představují drůbeží párky, fazole s hovězí slaninou, vejce, toustový chléb, máslo a džem. K maledivské snídani se zpravidla podává Mashuni, pokrm z konzervy drceného tuňáka ve vlastní šťávě, nasekané cibule, hrsti strouhaného kokosu, trošky soli a limetky. K tomu se přikusuje roshi - placka z mouky a vody.

K obědu a večeři se na stolech většinou objevují ryby, kuřecí nebo hovězí maso, přílohou obvykle bývá rýže, nudle nebo pšeničná placka. Zajímavé je, že zcela bezpracně ulovená ryba, kterých je plné moře a skáčou rybářům na prázdný háček samy a bez pobízení, se po krátké návštěvě hotelové kuchyně, vykuchání a koupeli v kalné lázni z přepáleného tuku stává luxusním a nemravně drahým pokrmem. Stejně tak krabi, humři, krevety či jiná mořská drůbež. Místní šéfkuchař však umí zdařile napodobit a nápaditě prezentovat i mezinárodní kuchyni. Například italskou, čínskou nebo indickou, makrobiotickou, veganskou či pescetariánskou a to vše v souladu s náboženskými pravidly halal. Nebýt tristního nedostatku chilli, byl bych nadmíru spokojen. Záliba v jídle je jediný koníček, který mě dokáže naplnit. I když pravda jen přechodně.

Byť jsou Maledivy rovníkovou zemí, frutariáni a milovníci tropického ovoce si moc neužijí. Na ostrovech, ke všemu zdaleka ne na všech, je možné zahradničit jen velmi omezeně. Většinu potravin proto importují, především z Indie a Srí Lanky. A nejen potravin. Dováží se prakticky všechno. Dokonce i písek. Ano, neustálému zmenšování ostrovů obyvatelé čelí tím, že dováží písek a poctivě dosypávají pláže. Někdy písek kreativně nahrazují stavební sutí, rozbitým nábytkem, zastaralou elektronikou a plastem, ovšem ostrov Dhigurah je čestnou a prozatím čistou výjimkou.

7) Koupací dress code

„Pláže! Samé pláže! Liduprázdné, jemně písčité luxusně bělostné, kýčovitě malebné a katalogově pitoreskní! Bedekr nelhal!“ poskakuji ráno v písku na pobřeží a kochám se tou nádherou. „Jé, krab! Tam běží další. A nahoře letí volavka. Ještěrka! Pozor ještěrka,“ dloubu do manželky, která si zouvá boty a zároveň se snaží sledovat, kam ukazuji prstem. „Ráj. To je učiněný ráj,“ mumlám si o poznání tišeji, „tady si umím představit Adama s Evou, jak pojídají zralá manga, zapíjejí je šťávou z mladého kokosu a nazí se rochní ve vlnách.“

Na první procházku za přírodními krásami se vydáváme po pláži se sandály v ruce, ale jinak řádně ustrojeni dle islámského bontonu. Co kdyby nás někdo viděl, že. Potím se jako… No, člověku by se chtělo říct, že jako prase, ale kvůli muslimům nemůže.

V tomto způsobu ráje platí rigorózní pravidla islámu. Nemusíte se bát, jen je třeba dodržovat jistá omezení, zejména ve způsobu oblékání a jednání na veřejnosti. Sluníčko pálí, třicet stupňů ve stínu, moře i pláže lákají do své náruče, ale dress code vám velí chodit od ramen až po kolena zahalení. Jestliže nejste při koupání a opalování řádně ustrojeni, pokládá se to, zejména u žen, za významný odklon od dobrých mravů. Co na tom, že se jedná o výsměch všem zákonům přírodním, jen když jsou respektovány zákony náboženské. Při porušení hrozí vysoká pokuta, vězení a v krajním případě i vyhnání z ráje, přesněji vyhoštění ze země. Nic moc představa, že? Ale je reálná. Možná proto se místní koupou a opalují jen v případě, že potřebují vyprat a osušit prádlo, které mají na sobě.

Ovšem peníze svedou mnohé. Dokonce i zaclonit výhled Alláhovi. Proto na některých obydlených ostrovech vyhradily úřady kus pláže pouze turistům. Úsek je obvykle viditelně oddělen, opatřen billboardy s nezbytnými výhrůžkami a místní na něj mají vstup zakázán. Což ovšem neznamená, že by tam nechodili. Nechodí se ovšem koupat, ale očumovat turistky. Zde je vám totiž dovoleno pobývat v plavkách, dámám dokonce dvoudílných (odtud název Bikini pláž) a užívat si plnými doušky této do nebe volající prostopášnosti. Po osvěžující koupeli pak můžete lenošit na ručníku pod palmou. Nepočítejte však s jakoukoli infrastrukturou cestovního ruchu. Žádný plážový bar, žádné veřejné toalety, žádné masáže, vodní atrakce nebo půjčovny surfařských prken. Plážová lehátka, přístřešky nebo slunečníky na obydleném ostrově najdete pouze výjimečně. „Aby nehyzdily panenskou krásu přírody,“ pomyslel by si našinec, ale důvod je mnohem prostší - lehátka a slunečníky se prostě ztrácejí.

Obecně jsou však Maledivy považovány za velmi bezpečnou zemi. Kriminalita je zanedbatelná, obyvatelé žijí spořádaně, myslí ctnostně a chovají se mravně. Stávky, demonstrace a občanské nepokoje většinou pořádají v pátek, kdy mají pracovní volno. Oficiální pracovní týden ve státním sektoru, s pracovní dobou od 7.30 do 14.30, začíná nedělí a končí čtvrtkem. Víkendem je pátek a sobota.

A ježto je dnes pátek, brouzdáme se na pomezí bělostného písku a tyrkysové vody směrem k přístavu s úmyslem prozkoumat vesnici a poznat, jak si domorodci užívají volna. Nekonečně dlouhá tropická pláž lemovaná kokosovými palmami zívá prázdnotou, houpavý pohyb kocábek kotvících u mola ukolébává vrány dřímající na stěžních a po písku opuštěného přístaviště sem a tam vítr prohání suché květy stromu kaani. V řídkém palmovém parčíku žalují na absolutní nezájem neolezené prolézačky a neoklouzané skluzavky dětského hřiště, což v nás vyvolává vzpomínky na domov a neřízenou dotační politiku EU posledních let. Bázlivě procházíme vylidněnými ulicemi, marně postáváme před výklady zavřených krámů, nevěřícně nakukujeme přes zídky pustých dvorků a prázdných zahrad. Člověku by se chtělo říct, že místní obyvatelé jsou dosud v posteli a zotavují se z alkoholových excesů páchaných předchozí noci, ale kvůli muslimům nemůže.

Snad jediným projevem života je rytmické a mimořádně hlučné „pata-puti, pata-puti“ dieselové elektrárny, která zásobuje proudem veškeré spotřebiče na ostrově. A samozřejmě tu a tam proběhnuvší pompézně vybarvený plaz zvaný lepoještěr pestrý. Ještěrky jsou silně teritoriální a své území si intenzívně obhajují před soky vlastního druhu i před gekony. Ano, před těmi, co je už znáte z koupelny. Gekoni mají srostlá oční víčka a typické prsty s přísavkami, které jim umožňují rychlý pohyb i po kolmých stěnách, stropech a hladkých předmětech. Lidem jsou k užitku, neboť se živí hmyzem a pavouky. Také nám z času na čas nad hlavami prosviští kaloni, známí jako létající lišky. Podobají se netopýrům, ale jsou o dost větší. Za potravou vylétávají během dne v hejnech nebo samostatně, a usazují se na ovocných stromech, jejichž plody pojídají. Jinak se tu v pátek nic, ale zhola nic neděje. Celý ostrov malátně podřimuje. Člověku by se chtělo říct, že tady zdechl pes, ale kvůli muslimům nemůže.