Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Poloviční kopačky
datum / id01.07.2002 / 55752Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
sbírkaDannyho scifáče,
zobrazeno4056x
počet tipů23
v oblíbených0x
zařazeno do klubůFantasy a sci-fi, Fantasy a sci-fi,
Prolog
Poloviční kopačky

Ráno jsem se probudil o pět minut později. Snídani? No jo, dyť jsem včera nenakoupil, vzpomněl jsem si. Tady v Jedničce mám už dost málo peněz, protože jsem koupil satelit.

 

Cesta do práce se trochu protáhla, autobus mi ujel a další mě jel až za deset minut. "Neznáme se z Dvojky?" uslyšel jsem za sebou náhle mužský hlas. Otočil jsem se. Toho chlapa jsem nikdy předtím neviděl. "Ve Dvojce mám černý vlasy" prohodil jen tak mimochodem. "No jo... Zdenále, jsi to ty? " "Jasně, Pavle. Ve Dvojce jsme spolu chodili do školy." "A proč v Jedničce ne." "Tady v Jedničce vyhrál otec konkurs na ředitele v Tower City, takže jsme se tam odstěhovali. Z Dvojky tu znám celkem dost lidí, takže jsem se byl podívat jak na tom jsou." Povídali jsme si celou cestu busem.

 

Hned jak jsem se posadil k pracovnímu stolu došla mi SMS od Martiny, že se mnou chce něco důležitýho probrat. Poslední dobou byly ve vztahu nějaký problémy... Napsal jsem ať se staví. Šéf mi trochu vyčinil za pozdní příchod, ale bylo to v pohodě.

 

Kolem konce pracovní doby došlo k požáru v jedné z továren za které ručíme, takže jsem v práci musel zůstat až do noci a vyřizovat. Martině jsem napsal že se sejdeme ve Dvojce.

Rozložil jsem si v kanceláři lehátko a usnul jako nemluvně.

 

Probudil jsem se. Dvojka. V ledničce bylo spoustu jídla, takže jsem si udělal dobrou snídani. Je zbytečný abych kupoval satelit v obou časovejch rovinách, sice v každý dávají něco trochu jinýho, ale takhle aspoň ušetřím. Cestou ve výtahu jsem potkal Petra. Rád jsem si s ním pokecal. Petr v Jedničce není, zemřel při autohavárii. Ve Dvojce ten den vůbec nesedl za volant - má teď divnej život, jen v jedný lajně, ale aspoň něco.

 

Tentokrát jsem si pospíšil a ten autobus stihnul. Pohodička.

Moc práce tentokrát nebylo, protože požár nevznikl. Martině jsem připomněl ať se staví.

 

Domů jsem se vrátil celkem brzo odpoledne, už na mě čekala.

Pak jsme se bavili dlouho, rozebírali pro a proti - nakonec mi dala poloviční kopačky. V Jedničce se rozejdem a tady zkusíme zůstat spolu.

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.05.2005 00:00:00evalota47
poloviční kopačky,a ještě by se mi líbilo kdybych aspoň vc jednom světě nemusela být vdova - příjemná představa.............. típek
16.07.2002 00:00:00Norek
řekl bych, že je to velmi dobře napsané a zřejmě i originélní

TIP
06.07.2002 00:00:00Nuitík
hele, tak ve dvojce spolu chodíme....hmmm....asi jsem ve dvojce umřela nebo co :o))
teda, zaujímavé počtení...
je fakt, že tenhle tip Ti dávám spíš za nápad, protože obsah je založený na stálem hupsání z roviny do roviny, ale zaslouženě :o)
05.07.2002 00:00:00Deltex
Danny... nemám výhrady. *!
05.07.2002 00:00:00MM
dobré, ale stejně bych se stavěl za myšlenku, že pakliže připustíme něco podobného, tak se světy za velmi krátkou dobu posunou natolik, že budou neuvěřitelně odlišné ;)

ale nápad je to pěkný, a teorie "polovičních kopaček" je úžasná pointa, která mi stojí i za případné teoretické trhliny! super!

*!*
05.07.2002 00:00:00Danny
MM: v povídce jsem to už nerozváděl, ale tohle mě samozř. napadlo taky a vymyslel jsem řešení: jednou za určitou dobu
(25 let?) Dvojka zmizí a je nahrazena identickou kopií Jedničky a následuje novej "rozjezd"
02.07.2002 00:00:00Print
**!!!
02.07.2002 00:00:00Kami
Proč jenom dvě? Proč ne víc? :o)))
Mě láká, myšlénka více životů... to bych v tom měla teprve ten správný bordel... (*)
02.07.2002 00:00:00Bacil
*
02.07.2002 00:00:00Spvrivs
Toxman: "Mechanismus přechodu mezi dimenzema..."? Já spíš logicky (de)dukuju, že nemůže jít o přechod, ale o paralelní životy, protože v absolutním čase se nemůžeš pohybovat (něco jiného je druhý a třetí časový rozměr - relativní čas - kde se můžeš přesouvat mezi nekonečně mnoho dobama a variantama vývoje). Takže nejde o courání. "Moje" druhé já je já, ale odlišnou kombinací DNA taťky a mamči má černy vlasy - tak to vidim.

Rozhodně je to zajímavá myšlenka. *! :-)))

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.