Tak tady svítám!!!

Hřímání

útrpné séparé

i já dnes hloubám

Edgare

Ty možná havrana

já měl zas straku

u tebe na Pallas

a u mě na repráku

sedla si

jen láteří

tak ztiš se

ztiš

Ještě’s mé chmury nepobila

jak můžeš radit, černobílá

buď světíš nebo zatratíš

zarámované foto z alba

ponouká

rychle

zmáčkni spoušť

už ozývá se z pera palba

zásobník rýmů

-slané verše-

jiskřičku z oček nevykřeše

však líže mi šlinc na duši

ješitnost řeže

psali mi

psali

Ty jsi nej….

Pche!!!

a moje odpověď je „ Kdeže!“

rýmy ta dokonalá lesklá dóza

je jenom póza

sprostá póza

upřímnost

také s trochou falše

nesouzvuk

do smuteční marše

mohu si dovolit

mohu

lítost a zlost

plus zoufalec

to věru

trochu silná skvadra

a první nalezení ráje

prý byla odhalená ňadra

snad schválně proto

zatajuji dech

jako když zapínám ti

vzadu

pomalounku

zip na šatech

snažím se zahnat

vlezlá

„rozepni!

tos ale nevěděla

chtěl bych teď napsat cosi ženám

já….

nebýval vždycky netykavka

a dobrák od kosti

tak tady svítám

49% pro zlo

a jen 51% pro dobro

při dobré konstelaci

ale když je úplněk…..

a tady zapadám

Strako!!!

jaké nám z toho raší klíčky?

tak zpátky

hopla

do dózičky

a stejně

všechno co vidím

je jen světlo

stvoření, smrt a stvoření….

ještě mi z klíčků nevykvetlo

a už mi hnijí kořeny

drobné radosti

od slunce vypálené

na cédečko sítnice

pouští tu melodii obrazů

a ani netuším, že si nastavuji

repeat

oslepen

Smrt a Láska a samota a rým

a nakonec mé Já

ta nejvšednější próza

je zas jen póza

sprostá póza