ZAMČEN V DOMĚ

Pavel Svoboda zaparkoval poštovní dodávku na rohu ulice a vystoupil zní.Pak z nákladního prostoru vzal nevelký balíček a namířil si to k otevřenému vchodu do domu.

 „Hm tady nebudou zvonky ani za sto let.“řekl si při pohledu na rozbité zvonky ,jenž zde byly ,už několik let.Na štěstí věděl v kterém patře adresát bydlí.Rychle začal jit po schodech ,až do čtvrtého patra ,kde zazvonil.Nikdo mu ,však neotevřel ani po opakovaném zvonění.

 „Tohle můžu dát sousedům.“pravil si a začal zvonit na první sousední dveře.V patře ,však nikdo nebyl.Stejně se mu vedlo i o patro níže ,až takhle doputoval do přízemí.

 „Hrome tady není živé duše.“řekl si ,když zazvonil na poslední dveře a nikdo mu neotevřel.

Začal tedy psát oznámení a přitom jeho zraku neuniklo to ,že jsou dveře na ulici zavřené.

Dopsal rychle oznámení ,jenž hodil do schránky a pak ze zlou předtuchou došel ke dveřím.

Byly zamčené.V první chvíli tomu nechtěl věřit ,neboť tyhle dveře nikdy do toho to domu nenalezl zamčené.

 „Do prkýnka dubovýho!“vyřkl nakvašeně a znovu zalomcoval klikou ode dveří.

Chvíli zmateně hleděl přes sklo na ulici a na poštovní dodávku.Několik chodců prošlo po chodníku.Věděl ,že mu nepomůžou i kdyby na sebe upozornil.

Začal rychle zvonit znovu na dveře bytů ,až se ocitl opět v posledním patře.A zase nikdo nebyl doma.Bylo to jasné.Někdo odešel z domu ,když on byl v posledním patře domu.

„To bych do toho kopnul!“rozkřičel se když sbíhal po schodech patra zpět do přízemí a zase se ocitl u venkovních dveří.A ty byly stále zamčené.

Pak se zadíval na dveře na opačné straně chodby za nimiž byl dvorek.Rozeběhl se k nim a k jeho radosti byly otevřené.Ocitl se na dvorku ohraničeném zdmi.Začal se drápat na jednu ze zdí ,ale neúspěšně.Pak uviděl několik prázdných bedýnek a tak je začal dávat na sebe ke zdi.

Vylezení na bedničky se na poprvé nezdařilo a on se poroučel při zdi k zemi.Letmý pohled na okna domů v okolí dvorku mu prozradil ,že z několika z nich hledí starší lidé.

„To ,už i pošťáci takhle blbnou?!“zeptal se pobaveně jeden z přihlížejících.

„Protože mě tady zamkli.“pravil a znovu se dal do stavění bedýnek a tentokráte zdárně přelezl.Ocitl se na střeše jakési kůlny ,která jeho váhu neunesla a on se propadl do ní.Za smíchu přihlížejících z oken se vydrápal střechou zpět ven a seskočil na dvorek.

„A co ten balíček pane pošťáku!“ozval se opět onen muž z okna a Pavel Svoboda si uvědomil ,že zásilku nechal ve dvorku z něhož přelézal sem.

 „Sakra!“procedil mezi zuby a jal se přelézat zeď na  zpět ,což se mu zdařilo.Když se ocitl znovu na onom dvorku spatřil otevřenými dveřmi na chodbu ,jak někdo vchází venkovními dveřmi do domu.Hned se do chodby rozeběhl a stanul před mužem v němž poznal adresáta zásilky.

 „Dobrý den.Mám pro vás tady tenhle balíček.Tady se mi podepište.“ vyhrkl na něho a poté hned vyběhl ven a uzřel ,jak odtahový vůz s poštovní dodávkou odjíždí ulicí.Zaregistroval značky s datumem čištění ulice a hned se ze sprintem rozeběhl za odtahovým vozem zuřivě mávajíce rukama……