Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šejdrem

03. 03. 2003
12
0
3139
Autor
gd

Milanovi už v tomhle městě nezbylo moc kamarádů. A kamarádek teprve ne, ta zatím poslední se od něj odstěhovala před dvěma roky a ne zrovna v dobrém, takže Milana dost překvapilo, když ho na ulici oslovila dívka v letních šatech. Mohlo jí být tak šestnáct, sedmnáct, štíhlá, pěkná prsa a vlasy a Milan se na ni se zájmem díval, ačkoliv absolutně netušil, odkud se znají.

   „Vzpomínáš si na mě?“ usmívala se dívka. Milan odtrhl pohled od dvou přitažlivě vyhlížejících obloučků ve výstřihu květovaných šatů a podíval se jejich majitelce do tváře. Ta holka šilhá, všiml si konečně, jedno oko nápadně sklouzávalo ke spodnímu víčku a to druhé zase směřovalo trochu moc doprava.

   „Věra,“ zabral Milan při pohledu na oči kazící jinak hezkou tvář. Vzpomněl si na mladší sestru svého nejlepšího kamaráda ze střední školy, malou, šilhající holčičku, kterou pokaždé vyhodili z pokojíčku, když se chtěli nikým nerušeni věnovat počítačovým hrám. „Promiň, že jsem si tě hned nevybavil. Jak se vede, co brácha?“

   „Brácha je teď na vejšce, dělá ekonomku.“

   „Tak on se tam dostal? Neviděl jsem ho od maturity,“ vzpomínal Milan na spolužáka, kterého na dlouhé roky ztratil z dohledu. „Měl bych se u vás zase někdy stavit a pokecat.“

   „Radši mu zavolej, brácha už domů moc nejezdí, co se oženil.“

   „Fakt? On se oženil?“

   „Není to ani měsíc.“

   „Když je ještě na škole? To je sebevrah…“

   „Ani ne,“ bránila Věra svého bratra, „stejně už má dělat jenom závěrečky.“

   „To zírám, u něj bych to nikdy nečekal.“

   „Máma byla taky překvapená, když s tím přišel. Ale svatbu měli hezkou.“

   „Musím mu zavolat,“ zavrtěl Milan hlavou. Na zakládání rodiny se cítil ještě příliš mladý, a tak ho dost překvapilo, že jeho vrstevník už do toho praštil. „A seřvu ho, že nepozval na svatbu svýho nejlepšího kámoše.“

   „Bylo to všechno strašně nahonem,“ omlouvala se Věra. Milan mávl rukou a poprosil Věru o číslo na jejího bratra, vyřídí si to s tím nevděčným parchantem sám. Věra se zasmála, odhodila si z čela dlouhý pramen kaštanových vlasů a vytáhla z béžové plátěné tašky mobilní telefon. Milan trpělivě čekal, až Věra najde číslo na bratra, a prohlížel si dívku, která se opravdu výrazně změnila od doby, kdy ji viděl naposledy.

   Ještě si pamatoval kruté přezdívky, které se spolužákem Věře dávali, a teď před ním místo mrňavé, ošklivé holčičky stála skoro dospělá žena. Milan hltal očima krásné nohy, štíhlé ruce a něžná ramena dohněda opálená z prázdninového vylehávání na koupališti, jen ty nešťastně se rozbíhající oči měla Věra se svou o několik let mladší podobou společné.

   Milan dokázal vadu na kráse přehlednout, v garsonce přes ulici neměl od rozchodu s přítelkyní jedinou dámskou návštěvu a bylo na čase nedobrovolný celibát ukončit. Nechal proto v kapse telefon, který se chystal vytáhnout, a pozval místo toho Věru k sobě – je to kousek a určitě tam někde bude tužka a papír, aby si číslo alespoň provizorně poznamenal.

   „Bydlím hnedka naproti,“ mávl rukou k oknu své garsonky, „a můžeš si u mě dát něco studenýho k pití, abys neřekla, že kvůli mně musíš do schodů.“

   Věra sice měla podezření, že jí chce nabídnout i něco víc, než jen sklenici vychlazené limonády s pár kostkami ledu, ale stejně souhlasila. Bylo léto, Milan se jí líbil, už když chodil k jejímu bratrovi na počítač, a především byl nejvyšší čas skoncovat s panenstvím, které se jí u spolužáků nepodařilo kvůli těm mizerných očím udat.

   Milan o něj zájem měl, nikdy předtím s pannou nebyl a líbila se mu převaha a klid, který cítil. Bez nervozity a beze spěchu se s Věrou pomiloval, pak zůstali ležet v posteli, objímali se, líbali a povídali si. Milan se zpětně dozvěděl o náklonnosti, kterou k němu spolužákova malá sestřička cítila, a na oplátku Věře s nadsázkou popsal dramatickou scénu, která definitivně ukončila jeho zatím poslední milostný vztah.

   Když se začalo stmívat, pomohl Věře do šatů, zapsal si konečně telefonní číslo na svého spolužáka a samozřejmě i na jeho sestru. Pak vyprovodil svou milenku na ulici, naposledy ji políbil a zalhal, že se určitě za pár dní ozve. Věra sice měla dobrou postavu a byla docela fajn, ale Milan prostě nemohl chodit s holkou, která má oči šejdrem.
clovrdik
22. 08. 2003
Dát tip
dobře se to čte ... se správnou mírou nadhledu lehce cynického ... určitě TIP :-)

Reistlin
10. 07. 2003
Dát tip
Pěkný, Konec (ne)očekávaný.

Wopi
11. 04. 2003
Dát tip
:)

Kandelabr
09. 03. 2003
Dát tip
napsané fajn. rozpor v přemýšlení před a po není žádným překvapením. ze života...

Josefk
07. 03. 2003
Dát tip
obyčejnej neobyčejně krutej příběh, vsejpnutej životu do ksichtu, to mě vzalo :-)

Albireo
05. 03. 2003
Dát tip
Konec je krutej, ale přečetl jsem jedním dechem. Tip Albi**Reo

nin
04. 03. 2003
Dát tip
rebecco, tys ten konec řekla tak, no, fakt že jsem málem spadla ze židle :-))

Bobísek
04. 03. 2003
Dát tip
*

nin
04. 03. 2003
Dát tip
kdyby ti to vadilo... já to vyndám :-)

Gunhead
03. 03. 2003
Dát tip
kdyby zůstala akorát ta poslední věta a jinak všechny ostatní se zrušily, byla by z toho celkem prima povídka... :)) člověk čte jako blázen aby nakonec zjistil, že to dopadne přesně tak jak čekal na začátku...

Radost
03. 03. 2003
Dát tip
ten konec, to je fakt výsměch

gd
03. 03. 2003
Dát tip
výsměch?

gd
03. 03. 2003
Dát tip
a není to o to větší překvapení? když čekáš na nějaký zvrat a on nepřijde? stejně jako v reálném životě?

Radost
03. 03. 2003
Dát tip
no, vždyť právě a to je ten výsměch autora čtenáři, který se vysmívá bláhovým nadějím čtenáře, který se zase nechal nachytat, tentokrát na očekávání zvratu a pointy :-))

gd
03. 03. 2003
Dát tip
ok. ale výsměch to není. spíš trpké konstatování.

Radost
03. 03. 2003
Dát tip
já se nemůžu zbavit představy autora, jak se po dopsání takovéhohle textu zalyká ďábelským smíchem nad představou trpkého zklamání čtenáře... ale to je jen taková představa tak to chodí...v životě, ne?

gd
03. 03. 2003
Dát tip
jsem lepší, než si myslíš. nebo horší. těžko si teď narychlo vybrat.

Radost
03. 03. 2003
Dát tip
no vidíš... a já myslel, že jsi takový, jaký si myslím, že jsi :-)) hahhaha

nin
03. 03. 2003
Dát tip
to je fakt skvěle napsaný, viz rebecca ***

gd
03. 03. 2003
Dát tip
teďka jsem si ještě jednou přečetl to, co napsala rebecca, uvědomil jsem si, že má možná pravdu. on se ten milan možná ještě ozve, bylo to s ní hezký a nikoho jinýho nemá. nemusí s ní chodit, může s ní jenom tak pospávat, oba budou rádi, že někoho maj... no, nechám to na nich, nebudu do toho svejm hrdinům kecat, už takhle to se mnou nemaj lehký... :)

jehostara
03. 03. 2003
Dát tip
já myslím, že se nikdo nikomu nevysmívá. já bych taky nechtěla chodit s klukem, kterej děsně šilhá... ale člověk nikdy neví a to je myslím pointa celý povídky, která je fakt super.

Radost
03. 03. 2003
Dát tip
jasně. jde o to, jak je tahle pointa postavená. nemyslím, že by se někomu vysmíval tím, že Milan nechce chodit s holkou, která šilhá, ale tím, jak to napsal. Takový jeho vlastní vtípek. Ale to je jedno

chtěla bych potkat nejlepšího kámoše (a spolužáka) svýho bráchy ze základky... určitě to bude krásnej kluk, vyštudovanej a touhle dobou i dobře placenej a holkama vobletovanej menedžr... a když si vzpomenu jak se mě snažil s mým bratrem utopit v otcově akvárku s piraňama... a jak mi říkával záchodová štětko, ucho vodstátý apod. a jak mě zavírali v kočárkárně... a pálili mi vlasy... kopla bych do koulí... Zdravím Tě, Vokasi! Jestli žiješ, boj se, boj! :-)

fungus2
03. 03. 2003
Dát tip
Hm. Happy end se nekonal. tak to taky v životě chodí. realita někdy taková je.

jehostara
02. 03. 2003
Dát tip
výborně napsaný, konec nebyl překvapivej, ale stejně vyrazil dech... *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru