Pohádka o panice

Pohádka o panice a unáhlených činech

Konala se velkolepá svatba. Nevěsta i všichni svatebčané dostali dárek v podobě konzultace s psychoanalytikem. Už byla na řadě družička Evička a najednou jí předběhla nevěsta. Trochu to družičku rozladilo, ale neříkala nic. Když konečně zasedla v křesle před psychoanalytikem, tak si s ní chvilku povídal. Pak se zeptal, jestli někdy byla v Rusku. Tuto možnost popírala a že tam určitě nebyla, protože si na to nevzpomíná, kam až její paměť sahá. Jestli se to stalo v době před jejími čtvrtými narozeninami, tak možná, tam její paměť končí. Psychoanalytik byl nesmlouvavý a řekl, že se musí vydat do Ruska na dalekou cestu, aby se zbavila svého strachu. Později se vypravila celá naše analyzovaná skupinka na horskou túru. Evička tam při té příležitosti shodila ze srázu jednu dívku, která věděla, že se má Eva vydat na cestu. Dívka si nevšimla, kdo jí shodil a tak její pád ze skály jí připadal jen jako nešťastná náhoda. Naštěstí se uprostřed srázu zastavila a potřebovala se vyškrábat zpátky, jenže na to byla příliš slabá a otřesená a tak se na skále jen silou vůle držela a čekala na záchranu. To už si všiml dívky v nesnázích jeden mladík ze skupiny a opatrně k ní doklouzal po drolivé skále, aby jí pomohl nahoru. Eva to sledovala zpovzdálí a jaksi nezúčastněně. Když viděla, že dívka bude zachráněna, začala nahoře dupat tak dlouho, až spustila kamennou lavinu, která oba strhla a vzala je sebou do propasti, odkud už nebylo úniku, i kdyby pád přežili. Později se Eva dozvěděla o virtuálním stroji, kde měla ve skutečnosti svou cestu podniknout. Zarmoucena svým činem, pak sledovala programy, které byly připraveny pro zahynulé. In memoriam sledovala jejich strachy a jim přidělenou ozdravnou cestu. Člověk odsoudí druhého člověka k smrti jen proto, že se hrozně bojí. V tomto případě za to mohla jen panická hrůza z dalekých cest do ciziny.