Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mejdan na palouku

05. 04. 2003
18
6
7074
Autor
papouch

pro ty, kdo tam nebyli

 

 

 

MEJDAN NA PALOUKU

Ztřeštěná feérie o čtyřech obrazech

 

 

 

 

 

 

 

 

 

napsal

písně složil a otextoval

ba i

kulisy si

namaloval

 

Tom Poušek

zvaný

papouch

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poprvé realizováno 1.4. v klubu "Leitnerova" na Leitnerově ulici v Brně.

Osoby

 

Tomáš - Tom Poušek (papouch)

Terezka - Tereza (ofčátko)

Olina - Olga Havlíková (Gorgona)

Ondřej - Ondřej Zahradníček (Bacil)

Karel - Tomáš Vojtek (Vojtek)

Hostinský

Inspicient - Jiří Poušek (tOjik)

Lesní Víla

Opona - Inka a Bloncka

Úvodní slovo - Julie

Nápověda - Martin Klzo (Prokletí)

 

 

Technická poznámka 1

Oponu tvoří dvě děvčata s transparentem OPONA rozděleným na poloviny. Vždy, když má přijít "opona", děvčata se objeví pod jevištěm, jedno zprava, druhé zleva. Kráčejíc k sobě nakonec své půlky transparentů spojí v jeden čitelný nápis.

Technická poznámka 2

Vzhledem k tomu, že celá hra je čtena ze scénářů, které si jeden každý drží v ruce, bylo by vhodné vytvořit komický prvek i z toho, jak všichni, co jsou právě na jevišti otáčejí stránku ve stejný okamžik.

 

 

 

 

 

Scéna je celá v černém, žádné rekvizity pokud možno nejsou vidět. V popředí stojí dva stojany s mikrofony; zcela vlevo, klaviaturou do jeviště stojí klavír a otáčivá stolička. Za klavírem, aby nebyl vidět, je schován meč. Elektrická kytara a combo, nejlépe od začátku zapojeno a v provozu, stojí někde bokem, aby nerušily scénu, ale nějak tak, aby se daly rychle a bezpečně před třetím obrazem na scénu donést. Strom, patřící do scenérie -palouku- je vytvořen "dvojrozměrně" z dřevěného stojanu a papíru, takže otočen bokem k divákům je "neviditelný".

 

 

 

 

 

Prolog

 

(Vchází Julie a Tomáš)

JULIE

Dobrý večer... (Svými slovy uvede následující představení aniž by prozradila podstatu toho, co diváky čeká. Na to pokračuje:)

Papouch mě požádal, abych před začátkem přečetla toto:

Autorovo stručné prohlášení

Vždy jsem choval a vždy budu chovat obrovský obdiv a úctu k panu Jiřímu Suchému a jeho dílu. Toužil jsem a stále toužím být jako on - autorem úspěšných her a slavných písní. Ano, pan Suchý je můj vzor a proto až mne nějaký kritik po shlédnutí této hříčky (neb hrou v dramatickém slova smyslu to nazvati nelze) nařkne z papouškování Zuzan a Jonášů, zlobit se nebudu. Naopak, budu rád, že to někdo poznal.

Jenže - slavný autor nejsem, natož pak divadelník. Hleďte proto prosím na tuto mou prkotinu (neb prvotinou v dramatickém slova smyslu to nazvati nelze) s pochopením a laskavým úsměvem.

Premiéra tohoto dílka je zřejmě i jeho derniérou, takže abych ušetřil drahocenný čas mých přátel, kteří se uvolili v tomto kousku hrát, nechtěl jsem, aby se své role pracně učili nazpaměť - budeme je pouze rozpohybovaně a dramaticky číst ze scénářů. Diváci nároční nechť mi za tento poklesek prominou a diváci shovívaví nechť shovnou, za což jim předemděkuji.

Taktéž děkuji mým již výše zmíněným přátelům za ochotu a chuť podílet se na realizaci této srandičky.

A to nejlepší nakonec - děkuji Julii za to, že si mne vybrala do autorského čtení Šuplíku a zvláště pak za to, že nade mnou, člověkem navýsost líným, uvázala Damoklův meč v podobě termínu 1. apríla. Bez tohoto biče by tato blbůstka nikdy nevznikla.

papouch, Brno 16.3.2003

(Dočte a uvede začátek (svými slovy, něco jako:)

A nyní již nechme řádit papoucha a jeho skvadru... (odchází))

TOMÁŠ

Přátelé, vy všichni v hledišti,

Odpusťte mi tento pokus

o kus divadelní.

Snad... Od dob Emy Destinové

nelze vymyslet nic nové...

Ale nás to nerozmělní.

Zkoušíme to... Dokéla

i Fénix vstával z popela

a my zkoušíme to po něm.

Hamletem, anebo koněm

na kterém smí Hamlet jet

chci být...

Jen když budu líbat smět

prkna, jenž znamenají svět.

 

 

(Jakmile skončí, odchází středem po schůdcích. Zároveň vchází Inspicient a Ondřej. Staví doprostřed stůl a 4 židle. Ondřej poté usedá za klavír a velmi tichounce preluduje na téma písničky "Bláznivý mejdan". Inspicient odkryje nápis -HOSPODA U DVOU VOLŮ- a jde se převléci za Hostinského. V tentýž okamžik vchází pravými dveřmi do sálu rozjařená společnost (Terezka, Olina a Karel). Tomáš se k nim připojuje. Za halasného hovoru a smíchu se přesouvají pod střed jeviště (ke schůdkům).

Od začátku je zřejmé, že Olina a Karel patří k sobě, stejnětak Terezka a Tomáš.

Všichni krom Tomáše si nesou ošuntělé igelitové kabely)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obraz první

Hospoda U Dvou Volů

Scéna první

Terezka, Olina, karel, Tomáš

 

TOMÁŠ

(v povznesené náladě, ostatně jako všichni)

Děcka, pamatujete si někdo, kudy jsme šli a odkud jsme přišli?

VŠICHNI

Nééé... (ukazují každý jiným směrem)

KAREL

Ale teď jsme přišli tudy (ukazuje na pravé dveře sálu)

TOMÁŠ

(přehnaně deklamuje)

Tudy půjdu domů

půjdu za chvíli

tudy půjdu domů

značně opilý.

Jako každou středu

stejně tak i dnes

štěká na mě zatra

ceně velkej pes.

Kéž by si ten čokl

jedu dneska lokl.

Až bych kráčel zpět

byl by pes už dead.

OLINA

(spatří vývěsní štít)

Heleděcka, hospoda

VŠNICHNI

Jééé...!

TOMÁŠ

No tak na co čekáme? Již vzhůru... (začne první tóny Internacionály, ale včas se rozkašle; mezitím se ostatní nahrnou do hospody. Tomáš je následuje. Obsadí židle (zleva do prava) Tomáš, Terezka, Olina, Karel)

 

 

Scéna druhá

předešlí, Hostinský

HOSTINSKÝ

(vynoří se zprava, znuděný a lhostejný)

Co to bude? (plácá špinavou utěrkou po stole)

KAREL

Pivo!

OLINA

Pivo!

TEREZKA

Pivo!

TOMÁŠ

Pivo!

HOSTINSKÝ

(Významně se podívá z jednoho na druhého)

Tak pivo, jo...? ... Hned to bude... (odchází vpravo)

TEREZKA

(unaveně)

Zase v hospodě...

TOMÁŠ

V hospodě nevhospodě, je tady klid, tak si konečně můžeme probrat tu moji novou hru.

HOSTINSKÝ

(vrací se s jedním vyčichlým pivem bez pěny a s bouchnutím ho staví na stůl)

Tady je to pivo. (chce odejít)

KAREL

Pane... pane vrchní, ale my... my chtěli... (ukazuje 4 prsty)

HOSTINSKÝ

Říkali jste pivo, a ne čtyři piva!!

OLINA

Pane vrchní, prosimvás, dyť... dyť to nemá pěnu...

HOSTINSKÝ

(útrpný pohled k nebesům; vytáhne kvedlačku a nakvedlá pěnu)

Dobrý?!

TOMÁŠ

...nóó... a pane vrchní, kdepak máte dneska toho (ukáže dva prsty) druhýho? (významě ukazuje na štít "U Dvou Volů", poté naznačí rohy)

HOSTINSKÝ

(se značně dementním výrazem)

...........kerýho??

TOMÁŠ

Ty má boží prostoto.... zapomeňte na to, pane vrchní...

HOSTINSKÝ

(odchází mrmlaje)

To sou neska kunčofti...

 

 

Scéna třetí

předešlí bez Hostinského, Ondřej

 

TOMÁŠ

Takže KONEČNĚ máme klid na to, probrat si tu moji novou divadelní hru. Vytáhněte si své role...

OSTATNÍ kromě Ondřeje

(šátrají v igelitkách a vytahují na stůl role toaletního papíru. Karel vytahuje "megaroli", ta mu však padá a kutálí se po jevišti. Karel ji chytá a rozmotaný papír shrabuje.)

TOMÁŠ

Co to děláte...?

TEREZKA

No, řekls, že si máme ssebou vzít své role...

TOMÁŠ

(hlasitě se plácne do čela)

Bože...! ... Když klasik řekl -Není malých rolí-, nemyslel tím hajzlpapír!!

OSTATNÍ

Aháááá.... (toaletní papír schovávají a vytahují papíry A4)

TOMÁŠ

...takže. Scéna první. Máte to? Dobře. Scéna první: Tomáš, to jsem já, vstává od stolu a řve: (dělá, co říká, vtom se prudce obátí na Ondřeje)

Mohl byste přestat třískat do toho piána??!?!

ONDŘEJ

(lekne se, přestane hrát) Coprosím?

TOMÁŠ

Jestli byste laskavě mohl přestat mlátit do těch klapek!!

ONDŘEJ

Jistě... a... a... a proč na mě řvete?

TOMÁŠ

(stále řve, postupně se uklidňuje) Já můžu! Protože já jsem ... já jsem ... ten, no.... taková ošklivá nemoc to je...

ONDŘEJ

Sklerotik?

TOMÁŠ

Sklerotik!.....Ale nééé! Prosimvás, copak se říká -Mor a skleróza na vás, holoto jedna-?

ONDŘEJ

...jo, vy myslíte ...

OBA

Cholerik!

TOMÁŠ

Ano, pane, já jsem cholerik (opět řve) a jako takovému mi příroda dala právo z ničeho nic na vás začít řvát!!! (klidně) ...a z ničeho nic se zase uklidnit.

 

 

Scéna čtvrtá

předešlí

 

TOMÁŠ

(usedá, znaveně) My to snad neuděláme...

TEREZKA

(zasněně) Né, tady si to fakt neuděláme... (náhle ožije) Děcka, co takhle vymyslet...

OLINA

něco zvláštního, udělat se třeba... ééé,... udělat SI třeba

KAREL

mejdan v přírodě

TER+OLI+KAR

V lese!!

TOMÁŠ

na mýtině! Vím o jednom kouzelném palouku v lese...

ONDŘEJ

(zahraje na klavír předehru G, A, H, dál v Cdur)

VŠICHNI

(zpívají) Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les...

TOMÁŠ

(gestem je umlčí) Vy jste blázni!

TER+OLI+KAR

(prudce vstanou) JSME !!

TOMÁŠ

Takže - zajdeme tam a pak se domluvíme?

TER+OLI+KAR

JO !!!

VŠICHNI mimo Ondřeje

(zpívají)

Bláznivej mejdan, kratší verze

1.

Bláznivej mejdan na palouku v lese

vem flašku a jde se

do přírody ven

Bláznivej mejdan na paloučku v háji

jó, ti kdo to znají

ví: Je to jak sen

2.

Praštěnej mejdan tam v náruči stromů

když nechce se domů

si vystrojíme

Praštěnej mejdan v háji na palouku

my hadů a brouků

se nebojíme

Ref. 1.

TOMÁŠ

Navzdory počasí

"Půjdeme", řekla jsi

TEREZKA

Řekla jsem "ano"

OBA

Tak ujednáno!

VŠICHNI

3.

Šílený mejdlo a ztřeštěná párty

kde polibek na rty

Ti konečně dám

Až skončí tejden na louce se sejdem

jó, snad se tam vejdem

až sejdem se tam

Sólo kytara

 

 

VŠICHNI, krom Hostinského a Ondřeje

(odcházejí rozjařeně středem)

HOSTINSKÝ

No moméént! Kdo to bude platit?! (podívá se na na Ondřeje, ten rezolutně zavrtí hlavou. Hostinský bezradně pokrčí rameny, napije se malinko piva, vyprskne)

Jak to ti lidi můžou pít?!

 

OPONA

 

 

Během -opony- Hostinský a Ondřej odklidí stůl a 3 židle, skryjí štít -U DVOU VOLŮ- a odkryjí kulisu palouku. Nainstalují atrapu stromu, na němž místo šišek visí rohlíky, jedna rugbyová šiška a je připevněn ptáček s otevřeným zobáčkem. Poté odchází - Ondřej středem a Hostinský vpravo. Ten, převlékaje se za Inspicienta, náhle si vzpomene, vrátí se na jeviště a na zbylou židli instaluje nápis -PAŘEZ-. Poté převlek ukončí a ukryje se vpravo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obraz druhý

Na palouku

Scéna první

Terezka, Olina, Karel, Tomáš, později Inspicient

VŠICHNI krom Inspicienta

(přicházejí po schůdkách, Tomáš první. Rozhlíží se na všechny strany)

TOMÁŠ

Tak jsme tady!

KAREL

Kde, tady?

TOMÁŠ

No, tady Tam, jak jsem vám sliboval, na palouku...

OLINA

Tady je kráásně...

TOMÁŠ

Žejo! Kvetou tu kytičky, voní tu houby, ptáčci nádherně zpívají...

INSPICIENT

(vstoupí a dá ptáčkovi před zobáček bublinu s nápisem -PÍP-)

TOMÁŠ

Inspicient! Řek jsem: ptáčci zpívají NÁD-HER-NĚ !

INSPICIENT

(dá ptáčkovi větší bublinu s notovou osnovou a velmi složitými notami)

TOMÁŠ

No proto! ... ... ... Tak, to už stačí. My tu máme hrát divadlo a vést dialogy, tak aby nás přes to ptačí řvaní bylo slyšet. Ostatně - jakou barvu ten pták má?

INSPICIENT

No... šedou... a ... hnědou... a...

TOMÁŠ

A modrou nemá?

INSPICIENT

...né

TOMÁŠ

Chyba!! Protože dneska, pokud nejseš modrej pták, nebo jeho kamoš, tak tady pípat nesmíš.

INSPICIENT

(dá ptáčkovi bublinu s červeně přeškrtnutým -PÍP-)

TOMÁŠ

Tak je to správně.

INSPICIENT

(zavře ptáčkovi zobáček a odejde)

OLINA

Hele - a nejsou tady klíšťata?

TOMÁŠ

Těch se neboj..

OLINA

Jakto? Vždyť roznášejí takovou tu nemoc...

TOMÁŠ

Bordeliózu? Tý se taky neboj, tu už stejně máme všichni. Já ať doma uklízím, jak uklízím, furt je tam bordel...

(všimne si rohlíků na stromě)

Inspiciééént!!!

INSPICIENT

(nesměle se vynoří) Co je, šéfe?

TOMÁŠ

Co ty rohlíky?!

INSPICIENT

No, dyž... já nesehnal šišky, tak jsem myslel... Šéfe, dyť je to podobný a navíc jsou ještě jedlý, teprv předvčerejší a po představení bude hlad...

TOMÁŠ

Aúú... A tohle je co?! (ukáže na rugbyovou šišku)

INSPICIENT

No to je ragbyová...

TOMÁŠ

He??

INSPICIENT

...šiška! Jediná šiška, kterou se mi podařilo sehnat... Šéfe, já vám chtěl udělat radost...

TOMÁŠ

(napřahuje k ráně) Ummm!

INSPICIENT

(uteče)

 

Scéna druhá

předešlí, bez Inspicienta

KAREL

To mi připomíná - co tu budeme jíst?

TOMÁŠ

Co tím myslíš?

KAREL

No jako že bysme si něco uvařili, na ohni... třeba polívčičku...

TOMÁŠ

Polívčičku na ohníčku? Vezmeme kotlíček s vodičkou, dáme nad plamínky, nastrouháme mrkvičku, nakrájíme petřžílku, nakrouháme celírek, na kolečka póreček...

KAREL

(k publiku) Blbeček.

(k Tomášovi) Ale né, já myslel spíš něco s čím není tolik práce, třeba instantní nudlovou...

TOMÁŠ

Ha! Ty bys v přírodě trpěl instantní nudeling?

KAREL

A proč ne? Já bych klidně v přírodě instantně nudlil!

TOMÁŠ

Nudli pudli z Číny. Ňůů dlíí. Psáno New Dlee. ... Sakra, tak já se vás tady snažím upoutat přírodou a vy myslíte na žrádlo. Už jsem vám říkal, že tenhle palouk je kouzelnej? Nóó, fakt! Lze tu potkat různá kouzelná stvoření, lesní víly a zjevují se tu Múzy!

TEREZKA

Jéé, já bych chtěla, aby se mi zjevila Trepischora! (udělá několik velmi neohrabaných tanečních kroků)

TOMÁŠ

No, podle toho, jak tančíš, tak na tebe vybafne tak leda Trepizdola.

TEREZKA

(uraženě) No a na tebe, podle toho, jak chlastáš, vybafne ledvinová kolika!

TOMÁŠ

Aťsi vybafne, já jsem totiž ledvinovej kolík! ... Šmarjá, nejdřív žrádlo, teď zas chlast... Lidi, poslouchejte mě, říkám, tenhle palouk je kouzelnej... Vy mi nevěříte? Tak si poslechněte, co se tu před mnoha a mnoha lety stalo.

 

Scéna třetí

předešlí, nakukuje Inspicient

TOMÁŠ

(deklamuje)

Reverend Džonatan Smis

INSPICIENT

(ukáže ceduli s nápisem -SMITH-)

TOMÁŠ

sbíral na louce křídlatý hmyz.

INSPICIENT

(ukáže ceduli s nápisem -HMYTH-)

TOMÁŠ

Zkrátka - prohledával louku.

Chtěl doplnit sbírku brouků.

Jenže!

Tou dobou se stejnou travou

hledajíc mandragoru pravou

brouzdá sestra Beatrice.

Štíhlý pas a dmuté plíce...

Dámám v sále to snad nevadí,

když řeknu, že jen pozadí

ční nad travou při hledání kořenu.

Však pozadí sličné, jak sluší se na ženu.

A reverend honí motýly.

No tak se nedivte, že spolu se srazili.

Promiňte,... já nerad.

Řek', když vrazil do ní zezad.

U.

.......zezadu, no, já prostě nevymyslel jinej rým, no... Tak dál.

Řádová sestra se s leknutím otočí

a všemohoucí už krčí obočí,

neb ví, co bude následovat.

Stvořil jsem to párek hovad...

Co dělá reverend mezitím?

Bůh řek jen: Neslyším, nevidím.

Vzbuzená touha po léta spící

změnila sestru v divokou lvici.

Ne, ne, pane reverende,

tady ne, to přece nende!

Pryč ty ruce! Prosím dost!

Co by řekla veřejnost?

Reverend námitku připouští

a táhne sestru do houští.

A jak praví stoletý breviář:

Pán Bůh si s úsměvem zakryl tvář

a tam, v říši lodyh, blizen a pestíků

Pán bůh jim odpusť, došlo ke styku...

(civilně)

A pak ještě mnohokrát a mnohokrát... a vod tý doby se tady říká U Tří dubů.

 

Scéna čtvrtá

předešlí, bez Inspicienta

TEREZKA

(radostně vyskočí, čte ze scénáře)

Jéé, já tady mám taky jednu:

Byl jednou jeden mormon,

co zbláznil se mu hormon.

Řekni sám - když hormon tlačí,

cožpak jedna žena stačí?

Řekl: Já jsem věrozvěst.

Já musím mít těch žen šest!

Od těch dob si mormoni

ptáky ne...ne, néééé, to je sprostý, to dál říkat nebudu. Cos mi to dal za scénář??!?!

(praští Tomáše scénářem)

TOMÁŠ

Tak řekni: Od těch dob mormoni .. slzy neroní...

TEREZKA

(uznale) Hmmm...! Ty seš fakt básník...

TOMÁŠ

(nafoukaně) ...a skladatel!

TEREZKA

Joo? Tak to bys mohl někdy napsat písničku jenom pro mě... Víš co? Napiš mi... napiš mi třeba blues!

TOMÁŠ

Blues?? (zesmutní) Jóó, holka, dneska.. dneska blues už snad ani napsat nejde...

(zpívá)

Blues o blues

1.

Poraď mi, jak napsat nový a panenský blues

Vždyť Všechno je hotový, tak něco vymyslet zkus

Já nevim Že svítí Velkej Vůz, chlastá se Gambrinus

Orfeus v poklusu počítá kosínus

To už tu bylo, tak řekni mi jak napsat blues

2.

Zkus nový rýmy, však nestojí to za pokus

Plusy a dimy na kytaře, vždyť je to hnus

Tak třeba Má holka pije džus a kašle na rytmus

a o své depresi píše na papyrus

Všechno tu bylo, tak řekni mi, jak napsat blues

Ref.

Nemůžu dál

Jen říkám dík

Už jsem to vzdal

Pověsil na hřebík

Čekám až Pal!

Zavelí poručík

Protože

Není už na světě nový rým na slovo blues

3.

Ptal jsem se chlapů a jedno zda Amík, či Rus

Ptal jsem se holek a jedno, zda hajtra, či kus

A voni Jede ti autobus, schovej se za fíkus

Ty seš ňákej fiškus, vymajzni, tak servus

Neřekli ale, jak napsat neotřelý blues

Solo kytara

Ref.

Nemůžu dál

Jen říkám dík

Už jsem to vzdal

Pověsil na hřebík

Čekám až Pal!

Zavelí poručík

Protože

Není už na světě nový rým na slovo blues

4.

Poraď mi, jak napsat nový a čisťounký blues

Všechno je hotový, tak něco vymyslet zkus

V Kostnici hoří Hus, nadává na předkus

Topí se Nautilus, co je to za rébus

Já vím jen, že tohle blues

končí

Tak teda

šlůs....

 

TEREZKA

(bere smutného Tomáše kolem ramen) Tak si to tak neber... Pojď, půjdeme někam, kde je veseleji, tohle místo.. já nevim... takový divný...

VŠICHNI

(odcházejí středem)

 

OPONA

 

Během -opony- přichází Ondřej a Inspicient, odklidí vše z -Palouku- a nainstalují znovu

-Hospodu-. Oproti prvnímu obrazu je navíc na scéně u klavíru elektrická kytara a combo, připravené k produkci. Za klavírem, tak aby nebyl vidět je skryt meč. Než se -opona- "rozhrne", sedí již všichni na svých místech a Inspicient je převlečen za Hostinského.

 

 

 

 

 

Obraz třetí

Zase v hospodě

Scéna první

(Terezka, Olina, Karel, Tomáš u stolu, Ondřej u klavíru, Hostinský vstoupí)

TOMÁŠ

(vykládá jakousi napínavou historku) ...a von tam přišel, no a...

HOSTINSKÝ

(vtom přináší totéž pivo, jako v obraze prvním a staví ho na stůl)

OLINA

Ale pane vrchní, my si nic neobjednali...

HOSTINSKÝ

Znám už svý štamgasty, néé?

KAREL

Pane vrchní,... a není to to stejný pivo, co minule?

HOSTINSKÝ

Přece to nevyleju... (odchází)

TOMÁŠ

...no a... kde jsem to ... ééé ... ééé...

ONDŘEJ

(zahraje hlasitě na klavír tón "e1") É.

TOMÁŠ

Ééé..

ONDŘEJ

(opakovaně pinká na klávesu "e") Éé.

TOMÁŠ

(k Ondřejovi) ...ééé, Co jééé?

ONDŘEJ

(otáčí se k Tomášovi) No říkal jste Ééé. Pan Suchý chtěl vždycky Ááá. Áááby si naladil hlas, když měl začít zpívat. Tak jsem myslel, že vy chcete Ééé. (zahraje první takt rockandrollového základu od e-dur)

TOMÁŠ

(jde ke klavíru a pinkne "a") Ááha, takhle je to... Takže vy, když slyšíte, že někdo říká ééé, tak si myslíte, že bude následovat (zpívá) Éévrybády lovsombády somuon... To byl Frenk Sindatra! Nebo áá - (pinkne "a") Áááá, džudr ledr gérl lajk ju... (hrdě) Bídls.

ONDŘEJ

Pane, koukám, že jste hudební analfabet... (pinkne "a") ...Ááánalfabet!

TOMÁŠ

Néé, to bude nějakej omyl, já nejsem na balet... Na baletky, jo, ale...

ONDŘEJ

Pane, já řek' a-nal-fa-bet. Pane, vy asi ani nevíte, co to je, -analfabet-.

TOMÁŠ

Jo tak poslóché, kemo, mně je úplné egál, esli je ňáká Anna betálně fet...

ONDŘEJ

Analfabet, pane. Analfabet - to znamená nevzdělanec.

TOMÁŠ

Tak já jsem podle vás neto? Nepotento? (k publiku) Nevíte, co tím myslel?

(k Ondřejovi) Tak pane schválně!

ONDŘEJ

Co - schválně?

TOMÁŠ

No schválně - že nejsem ten, za koho mě pokládáte - ten .. ten .. ééé...

ONDŘEJ

(pinkne "e")

TOMÁŠ

Hele, nechte si to, jo?!

ONDŘEJ

Pardon...

TOMÁŠ

Já.. já zkrátka - já od každýho akordu znám píseň!

ONDŘEJ

Hmm? ...dobrá, tak co třeba.. tento? (zahraje f-dur a rozloží ho do více poloh)

TOMÁŠ

...koukám, že ňák moc klavírujete do černejch! Dejte si bacha!

ONDŘEJ

To je ef.

TOMÁŠ

Fo?

ONDŘEJ

Ef. ... Ef dur.

TOMÁŠ

(napřehuje ruku) Bond. Džejms Bond.

ONDŘEJ

Ne. Ef dur akord.

TOMÁŠ

Ááákord. Effftě ve tak, já uf fi myflel, ve fifláte. Ef.. Tak bacha: (začne zpívat)

Fffčera neděle byla (Ondřej se chytí)

ffčera byl hezký čaf

fčera neděle byla...

ONDŘEJ

(hraje, pak zjistí, že si z něj Tomáš utahuje a že padl do léčky. Praští do kláves a zakřičí)

Tak dost!!

TOMÁŠ

...za týden bude zaf...

ONDŘEJ

DOST !!! (je rozezlen; naznačuje, že vstane od klavíru a dá Tomášovi přes hubu)

TOMÁŠ

(nesměle) ... poslal mi úsměv letmý... letmí... let mi bíí, to míí to připomíná

(jistěji) ...neznáte akord óó?

ONDŘEJ

PROSÍM..??!

TOMÁŠ

No, kdybyste znal akord óó, tak bych vás seznámil s písní (zpívá) Óó áj níd jůů lávin, jes a kár nid ju...

ONDŘEJ

(vstane od klavíru a začne Tomáše honit. V okamžik, kdy Ondřej je k hledišti zády...)

TOMÁŠ

(vztyčenou dlaní Ondřeje zastavuje)

(nahlas) STOP !!

ONDŘEJ

(zmaten zastavuje) Co je?

TOMÁŠ

Kolikrát vám mám opakovat, že na divadle herec nesmí nikdy být zády k publiku! K publiku čelem musíte být! (obrací Ondřeje)

ONDŘEJ

(nepříčetný) Áááá!! Býýt! Nebýýt!! Já vás nechci bít, já vás chci (vytáhne za klavírem schovaný meč) zabít!!!

TOMÁŠ

Zadrž Othello!!!

ONDŘEJ

To není žádnej Othello, to je Hamlet!!! (vrhá se na Tomáše, Tomáš ustupuje k pravým zadním dveřím)

TOMÁŠ

A pak kdo z nás dvou je ignorant! Hamlet se přece zastřelil!!

INSPICIENT

(otvírá pravé zadní dveře)

ONDŘEJ

Uááááááááárrrgh!!!

(nanejvýš nepříčetný honí Tomáše, oba utečou pravými dveřmi. Ty zůstanou otevřeny, aby bylo "ze zákulisí" slyšet, jak Ondřej mlátí Tomáše. Jakmile zmizí ve dveřích, Ondřej zřve " Za (někoho)!, Inspicient pomocí prkna, či jiných rekvizit vyrobí ránu, na to

Tomáš zařve "AU!", to se opakuje několikrát.)

ONDŘEJ

To máš, za Suchýho! Za Šlitra! Za Lennona! Za Elvise! Za Bacha! Za Vivaldiho! Za Smetanu! Za Marxe! Za Engelse! Za Lenina! Za maminku! Za tatínka! Za babičku! Za tetičku!

(Tomášovo "AU!" je čím dál slabší a slabší...)

 

Scéna druhá

předešlí

TOMÁŠ

(vchází pravými předními dveřmi, stále po každé ráně říká "Au!")

Inspicient! To stačí!

ONDŘEJ

(vrací se, když míjí prázdné Tomášovo místo, usedá na něj a okatě okukuje Terezku)

TEREZKA

Co to bylo?

OLINA

Apokalypsa.

 

 

TOMÁŠ

Kdyby jedna. To bylo hned několik apokalypsů.

(k Ondřejovi) Huš, kšá, kšáá! Jedeš!! Běž si na svý!

(zatímco Ondřej jde ke klavíru:) Poslyšte, pane, s váma je docela sranda, co kdybyste jel o víkendu s náma? (ke společnosti u stolu) Vezmeme ho sebou?

VŠICHNI:

Jo! Proč ne? Príma!

TOMÁŠ

Tak ujednáno! A teď si dáme něco lehčího, nějakou ptákovinu!

VŠICHNI

(radostně) Jo, ptákovinu !

TOMÁŠ

Karle, chop se kytary, ... a pane zvukař - prosil bych trojku a jedem!

TEREZKA a TOMÁŠ

(zpívají)

KAREL

(hraje na kytaru přiznávky na basových strunách, postupně se rozehrává víc)

Čtyřiadvacet ptáků

1.

Čtyřiadvacet ptáků

Chtělo se nazobat máku

Že pro mák musí se na pole

Ví každý pračí batole

Čtyřiadvacet ptáků

Yeah!

2.

Čtyřiadvacet žížal

Zachtělo se jim křížal

Žížaly nebyly líný

Začaly vylejzat z hlíny

Čtyřiadvacet žížal

Yeah!

Ref. 1.

No a tak se stalo to, co jste čekali

Ptáci pojali úmysl nekalý

3.

Čtyřiadvacet ptáků

Žížaly maj v zobáku

Vypukla bitva na poli

Žížaly s ptáky zápolí

Na poli zralých máků

Yeah!

A sólo Karel !!

Solo kytara (živě)

 

Ref. 2.

Ale nám se nechtělo nechat to tak být

Tak jsme volali nechte ty žížaly žít

4.

Čtyřiadvacet ptáků

Zpívá teď z magneťáku

Žížaly žužlaly křížaly

A ptáci nazobat dostali

Čtyřiadvacet máků

Yeah!!!

TOMÁŠ

A Karle vař!!

KAREL

(Karel předvádí šílené sólo na kytaru.)

TOMÁŠ

Karle vopři se do toho!! Vař!! Ano, vážení přátelé, Karel vaří!!!

KAREL

(zatímco hudba z playbacku jde postupně fade-out, Karel stále vyrábí na kytaru šílené kreace, postupně však uvadá a s vyplazeným jazykem zcela znaven sólo neurčitě ukončí)

TOMÁŠ

Ano, vážení přátelé, tak to jsou ty slavné Karlovy Vary!

 

OPONA

 

 

 

 

(Během -opony- je znovu nainstalován -palouk-. Zavřít víko od klaviatury. Po instalaci všichni sejdou dolů. Po "rozhrnutí" -opony- jdou opět nahoru. Tomáš nese láhev, evidentně s kořalkou. Terezka si nese kabelu se zdobenou krabičkou.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obraz čtvrtý

Opět na palouku

Scéna první

Olina, Karel, Terezka, Ondřej,Tomáš

(Po schůdcích vystupují za sebou Olina, Karel a Terezka. Tomáš jdoucí za ní je vystrčen Ondřejem. Tomáš přijde na scénu udiven jako poslední. Ondřej se Terezce viditelně vnucuje.)

ONDŘEJ

(obdivuje Terezčiny vlasy, snaží se zanotovat) Měla vlasy samou loknu...

TEREZKA

Však to taky dalo hoknu...

TOMÁŠ

(odtáhne Ondřeje stranou) Hele, nešahej mi na ni!

ONDŘEJ

Já ti na ni nešahám...

TOMÁŠ

No tak!

ONDŘEJ

(stranou) ...jen se ti ji snažím přebrat.

(jde ke klavíru, okukuje ho, diví se, usedá. Otevře víko klaviatury, diví se, pak se zavrtí)

Nemůžu si pomoct, ale je mi to tu ňáký povědomý... (k Tomášovi) Hele, od kdy rostou v lese na palouku klavíry?

TOMÁŠ

Od těch dob, kdy na stromech rostou místo šišek rohlíky! (Potom odšroubuje uzávěr lahve.)

KAREL

(utrhne jeden rohlík, ukousne rožek) A nejsou špatný!

ONDŘEJ

Ale stejně, v lese, na palouku a piáno...

TOMÁŠ

Jednak ten palouk je kouzelnej a druhak to není piáno, ale PI - JA - NI - NO !

(přitom rozpřáhne ruce tak, že otevřená láhev se octne před Olinou)

OLINA

(uraženě) Já nejsem žádná Janina! (smířlivě) Ale napít bych se mohla. (vezme si láhev a přihne si) Úúúúh, ta píše. Po tomhle budu vidět brzo všechny svatý... Nebo ty víly, cos sliboval.

TOMÁŠ

Víly nejsou.

OLINA

Vždyť jsi říkal, že na tomhle palouku jsou víly!

TOMÁŠ

Víly už nejsou. Víš proč?

(deklamuje)

Sebral jsem vílám právo na práci.

To proto se dnes již z lesů ztrácí.

Postupně chřadnou a hynou.

A to, prosím, mojí vinou !

 

 

 

Scéna druhá

předešlí, Lesní Víla

LESNÍ VÍLA

(vtančí, ale strašlivě)

OLINA a TEREZKA

(leknou se) Šmarjáá, co to je?

LESNÍ VÍLA

Já su lesní víla, vole, né?

OLINA

Týý krávo... A není ti špatně, vílo?

LESNÍ VÍLA

Néé, proč?

OLINA

No že jsi taková nějaká zelená...

LESNÍ VÍLA

Seš debil, vole, né, debile? Sem lesní, tak musim bejt zelená, né, vole?

(ukazuje zelenou sukni) Stromy, keře, (ukáže triko, na němž je emblém marihuany), tráva...

TOMÁŠ

Víla jde s dobou, hehe..

KAREL

A já furt -

Kdo to tady běsní?

To je Víla Lesní!

LESNÍ VÍLA

Správně! A vy tady děláte rambajs a já vás přišla postrašit! Bleleleleléééééé!

(odejde, vzápětí se vrátí a klátí velkým kladivem. Do hlediště:)

Když tam hodím granát ruční

Přestanou bejt hluční! (odejde)

TOMÁŠ

Pfjůůů... Paráda... Já to říkal, že ten palouk je kouzelnej... Já to tady prostě miluju.

TEREZKA

A co mě? Mě taky miluješ? (tulí se k Tomášovi)

TOMÁŠ

(k ostatním mimo Terezky) Hele, za chvíli se bude stmívat, běžte na dřevo! (brblají) No běžte, běžte! (když nereagují) HUŠ !!! (rozutečou se)

 

 

 

 

 

 

Scéna třetí

Terezka, Tomáš, později Ondřej

TEREZKA

Ptala jsem se, jestli mě miluješ...

TOMÁŠ

(poklekne před ni a deklamuje)

Chtěl bych býti Tvojí blůzkou

Splývat z ramen Tvých

Blůzkou tenkou, blůzkou úzkou

To bych asi zpych'

Oblékneš mne, pak se zběžně

Shlédneš v zrcadlech

Já Ti budu denně něžně

Léhat na ňadrech

Chtěl bych býti Tvojí sukní

Ovinout Tvůj pas

S dychtivostí absolutní

Denně zas a zas

Kam se vlní Tvoje tělo

Se elasticky hnout

Ano! To by se mi chtělo!

Chci Tě obtáhnout

ONDŘEJ

(při posledních verších se vrací, bez dřeva a s pohrdavým úšklebkem)

Pch!

 

 

Scéna čtvrtá

předešlí, Olina, Karel, později Inspicient

OLINA a KAREL

(vrací se, nesou pár klacíků)

TOMÁŠ

To nám stačit nebude.

KAREL

Šak co, pudem do hospody.

TEREZKA

(během předchozího dialogu vytáhla z kabely zdobenou krabičku)

TOMÁŠ

Jéé, co to máš? To je héézkýý.. Co v tom je?

TEREZKA

Watanapatu (vysloví uatanapatu)

KAREL

Znám, Watanapatu je nevlastní bratr Manitoua.

INSPICIENT

(přináší totem a buben)

KAREL

(bere buben) Indiánský bůh ujetrů a uod.

OLINA

No hlavně těch tvejch větrů.

 

KAREL

(vyrábí na bubínek indiánské rytmy za temného zpěvu "Óóó veliký Watanapatu, óó Watanapatu...")

TEREZKA

(chvíli to nechápavě pozoruje)

Prdlajs !! Koupila jsem si nový botičky a tlačí mě do paty, tak si tam dávám vatu, než se rozšlápnou... (otevře krabičku a vytáhne chomáč vaty)

OSTATNÍ

(zklamaně) Ahááá..

INSPICIENT

(odnese totem a buben)

 

Scéna pátá

předešlí, ostatní kromě Tomáše postupně odcházejí

OLINA

Děcka, mně je zima...

TEREZKA

Slunce už zapadá

KAREL

Hele, my to pudem omrknout to hospody, jak to tam vypadá

TOMÁŠ

Co blbnete, dyť jsme se domluvili, že budem tady..

KAREL

Ale... My máme žízeň a je nám zima...

OLINA

A maj' tam televizi...

TOMÁŠ

Jak to, zima? Co blázníte? Vždyť je květen! Vždyť je Máj!

(deklamuje)

Byl První Máj, byl lásky čas,

Pod Kaštany mají starci hodokvas

a po parku se páry trousí.

Starci jen vousy olíznou si.

Tu náhle z parku -

slyš! Ten sten!

Áách, áách! Co jen počít?

Nic.

Jeden ze starců šel močit

a napíchl se na osten.

(Během prvních veršů jakoby nenápadně, ale rychle Olina a Karel spolu zmizí i s láhví, kterou přinesl Tomáš. Terezka a Ondřej chvíli poslouchají, pak Ondřej vezme Terezku za ruku a jemně ji táhne pryč. Ta se chvíli zdráhá, pak se otočí, nad deklamujícím Tomášem mávne rukou a nechá se Ondřejem odvést pryč.

(Oba páry scházejí po předních schůdciích, zabočí vlevo a zůstanou stát pod jevištěm vlevo mimo dosah světel. Musí být nachystány během -tmy- po skončení finále bezpečně vyběhnout na jeviště.))

 

 

Scéna šestá - finále

Tomáš

 

TOMÁŠ

(po skončení deklamace se překvapeně rozhlíží)

Kde jste? ... Hmmm ... Halóó... Tak,... tak to nám ten mejdan na palouku skončil pěkně blbě... To vypadá, že jsem tady zůstal sám? Stmívá se, není co pít a přebrali mi děvče.. Nojo .. to už je osud šašků - zůstávat sám... Takže, vážení přátelé, "Mejdan na palouku" skončil...

Život se občas tak zamotá

Šaškům a klaunům zbejvá jen samota.

Víte, vono .. bavit lidi a rozdávat trošku tý srandy, to je snad jedno z nejkrásnějších poslání.

Ale taky jedno z nejnevděčnějších.

Nevím, jestli to víte, ale dělat srandu je docela dřina. Nesmírná dřina! A odměnou je - jen ten smích. A navíc smích, o kterém nevíte, zda je to smích, nebo už jenom posměch.

Toho okamžiku, kdy se to změní, se každý šáša bojí.

Od tehdy je klaun nejen opuštěný, ale i nepotřebný.

...

A ještě něco... Klaun nesmí ronit slzy.

Klauni brečí ... dovnitř.

Žádnej z vás

nechce vidět klauna brečet

po šaškovi srandičky

chce manéže hlas...

Asi nikdo mé dílo řádně nečet

Úklona, však slza v oku

merci, merci beaucoup!

Můj život je vám, ehm, ...šroubečky a matičky

Žádnej z vás

nechce vidět brečet klauna

brečící šašek se nepřipouští

Skrýt stařecký třas...

Chvíli pól a chvíli sauna

Pukrle, však skrytý pláč

thank you, thank you very much!

Sám se probij svojí duše pouští

Žádnej z vás

klauna brečet vidět nechce

chcete se jen řehtat a být jako ovce

Na zlý psy je ras...

Vy být psi, šlo by to lehce

Děkovačka, však vděk nepoznals

danke, danke vielermals!

Jen přepínat programy, doma, vleže na pohovce

 

TMA

(během -tmy- všicni zůčastnění naběhnou na jeviště)

SVĚTLO

VŠICHNI

(zpívají)

Bláznivej mejdan, plná verze

1.

Bláznivej mejdan na palouku v lese

vem flašku a jde se

do přírody ven

Bláznivej mejdan na paloučku v háji

jó, ti kdo to znají

ví: Je to jak sen

2.

Praštěnej mejdan tam v náruči stromů

když nechce se domů

si vystrojíme

Praštěnej mejdan v háji na palouku

my hadů a brouků

se nebojíme

Ref. 1.

TOMÁŠ

Navzdory počasí

"Půjdeme", řekla jsi

TEREZKA

Řekla jsem "ano"

OBA

Tak ujednáno!

VŠICHNI

3.

Šílený mejdlo a ztřeštěná párty

kde polibek na rty

Ti konečně dám

Až skončí tejden na louce se sejdem

jó, snad se tam vejdem

až sejdem se tam

SOLO KYTARA

 

 

 

 

 

Ref. 2.

Než přijde ráno

snad řekneš mi ano

a dáme si k snídani

milování

4.

Bláznivej mejdan na palouku v lese

vem flašku a jde se

do přírody ven

Bláznivej mejdan a kdo za to ručí

že ve tvým náručí

to nebyl jen sen

SOLO KYTARA

VŠICHNI

Apríííííl!!!!

KONEC


6 názorů

papouch
21. 07. 2011
Dát tip
Květoň - dík :)

Papouchu, nebudu teatrálně hýkat, že je to geniální a jak u čtení roním slzy od smíchu. Vím, že ty víš sám, že je to velmi dobré. Musím uznat, že mi to strukturou velmi připomnělo ranná díla pana Suchého. Dokonce i to záměrné prosazení dobrého fóru na úkor děje mi přijde patřičné. Prostě - seš fakt šoumen.

Veeriiaann
13. 08. 2009
Dát tip
to je naprosto senzační, vidět tak tu premiéru- vážně to byla i derniéra zároveň????Tip jako Brno*

Petrusha
23. 06. 2008
Dát tip
pape - to je vážne, ale vážne - ŠIALENÉEEEEE :))))))))

Cookie
15. 10. 2007
Dát tip
papíííí...obdiv převeliký...chci to vidět....šlo by to ještě? TOHLE JE NÁTŘASK!!! a vtipem prošpikováno více než dostatečně, prostě paráda:-D! ***

romale
10. 01. 2004
Dát tip
Jean: Záleží na tom, do jaké míry se budeš chtít vzdát svých nápadů námětů, které by to mělo obsahovat. Jestli chceš natočit "Nic nového pod sluncem", tak, jak to chceš TY, nezbude, než abys to napsal TY. papouch: To nic, kamarád jen propadl démonu režisérství. Jinak, musím před Tebou smeknout.

JeanJoche
10. 01. 2004
Dát tip
Já už se vzdal úplně všeho!!!:(

JeanJoche
09. 01. 2004
Dát tip
No jasně...ale pochybuju, že nám napíše "Nic nového pod sluncem", když já jsem totálně zklamal!!!

papouch
09. 01. 2004
Dát tip
JeanJ & romale.: éééééé...... Whats up, doc? ... Neboli slovy králíka Bugse Bunnyho .. O co jde, pánové?? :-)) Neříkejte, že to chcete "udělat" ?? :-))

JeanJoche
08. 01. 2004
Dát tip
Tohle taky vůbec není špatný!!! Musíme už začít něco točit!!! Kolíkátý už je to avízo co Ti dneska píšu???:)))

romale
08. 01. 2004
Dát tip
To je učiněná paráda. Tady máš scénáristu.

papouch
03. 12. 2003
Dát tip
Kastel.: 1) 45 minut, asitak :-) 2) musí, ostatně mám za to, že osm z těch deseti tipů je od lidí, co tam byli :-)) 3) Jsme, já taky (co je delší, než jedna obrazovka, tak většinou nečtu :-)) 4) nedělám si iluze - možná dvacet? patnáct? .. :-)) Myslím, že daleko víc lidí to četlo v papírové podobě přímo ode mě :-))

Kastel
01. 12. 2003
Dát tip
....je to dobrý, nevím sice kolik času se to hrálo - takhle mi to přijde krátký - nicméně hra se musí vidět - těch tipů by asi bylo víc - jenže většinou jsme líní číst delší věci (nechci podsouvat), ale zajímalo by mě kolik z tý víc než stovky to přečetlo - klik - dlouhý - a pryč... T

Naja
11. 04. 2003
Dát tip
bylo to dobry Papi a dik za tento scenarek...a za vcerejsek ´:=))) ******

zolli
10. 04. 2003
Dát tip
Jelikož kriticky jsem se vyžbletla již smskově tdy mohu než pochválit! Mrzí mne, že jsem nemohla, ale ta dááááááálkaaaaaaa noo...

Humble
08. 04. 2003
Dát tip
Tak teď jsem dobře za blba. Jak jsem Tě začal číst odspodu, teprve teď jsem narazil na tu upoutávku. Ach, já hlava dubová :o)))

Vio
07. 04. 2003
Dát tip
Není nad živou produkci ;-))) SUPR TRUPR TIPík

Humble
07. 04. 2003
Dát tip
Ono se to fakt hrálo??? Přimlouvám se za reprízu, heslo: přijedu kamkoliv. :o) Je to nádherně lehce napsané, spousta nápadů a invence, závidím těm, kteří mohli produkci vidět a slyšet ty písničky. Má to vynikající, originální úvod, a překvapil mě vysloveně vydařený závěr - se ctí zakončit kus toho typu není vůbec jednoduché. Dostaly mě mimo jiné obraty "Orfeus v poklusu počítá kosínus", "Chtěl bych býti Tvojí sukní...chci Tě obtáhnout", u starce napíchnutého na osten jsem už měl problémy s bránicí. Spoustu jednotlivých fórků (role toaletního papíru, rohlíky na stromě atd. atd.) bych nepovažoval za "zbytečné", spíše za prvky pro dokreslení atmosféry sloužící přesně svému účelu. Abych jen nechválil: hostinský se zvětralým pivem a kvedlačkou mi přijde poněkud profláklý, stejně tak zmínka o bliznách a pestících (Pavel Dobeš). Blues má doslova nabitou první sloku, dál jako by se trošku vytrácel nápad (i když možná je to záměr, to nedokážu posoudit). Drobný překlep: "prkna, jenž znamenají svět (JEŽ)". Jsou to ale jen drobnosti - kritizuji s ohledem na úroveň díla. Skvělá věc, výborně jsem se bavil a samozřejmě t. s velkým T.

papouch
07. 04. 2003
Dát tip
Humble .: dík :-) Ježka opravím a o bliznách a pestících od Dobeše fakt nevím! Neznám všechny jeho písničky :( ... Taky má někde stejný rým? (pestíků / ke styku ?) To blues jsem chtěl napsat co nejmonotónněji, tak proto :-) ... a ten zvětralej hostinskej s profláknutým pivem ... no, asi máš pravdu, ale já to tam nakvedlal schválně, poňváč to tam tak chci. A je to :-)))) Každopádně díky moc moc za názor a připomínky .... Je to k vzteku, když se ptám lidí, jaký to bylo a nedostanu z nich nic, než "dobrýýý, ty vole, dobrýý...- :-)

Wopi
07. 04. 2003
Dát tip
neexistuje to na videu??? bral bych!!

Humble
07. 04. 2003
Dát tip
Pestíků/ke styku samozřejmě nikde jinde není, tohle je možná spíše můj soukromý pocit profláknutosti, nevím. Blues - to jsem právě nevěděl, jestli to monotónní vytrácení se do ztracena bylo schválně nebo ne - jako pouhý čtenář, nikoli divák, jsem tohle posoudit nedokázal (ale napadlo mě to, to zas nechme na hlavě). Chtěl jsem tou kritikou říci, že je to dílo na úrovni 100% profesionála, který se takovými věcmi živí (závěr), a do oka mi padlo pár věcí, které mi při čtení úplně nesedly. A když už jsem se takhle dlouhou věcí prokousal, napíšu taky adekvátně dlouhou kritiku. Wopi: Já taky, třeba bysme mohli uspořádat veřejný promítání! Nebo založíme Klub na podporu veřejné produkce Mejdanu na palouku a nějak už něco prosadíme... :o)

alina
06. 04. 2003
Dát tip
jééééééééééééééééééééééééééé ....... to je to hecký!!!! :oD))))) Tomíku, pusu na zobáček! /rači hned tři/ :o)* * *

Bacil
06. 04. 2003
Dát tip
Jelikož jsem se s textem měl příležitost seznámit více než důvěrně ;-)) mám tentokrát spíš problémy se zaujatostí než s tím, že bych to prolétl jen letmo (což bývá můj nejčastější problém). Avšak pokusím se být objektivní. Tedy: je to opravdu sranda, dobře napsané, úžasně prošpikované písničkami; kdybych chtěl být pedant a mermomocí něco vytknout, tak možná jen to, že je tam možná až příliš jednotlivých "fórků", které jsou z hlediska hlavní dějové linie vlastně "zbytečné" - ovšem tuhle "chybu" (je to vůbec chyba?) jsem dělal pokaždé, když jsem se (ono těch pokusů moc nebylo, ale byly) pokoušel něco takového psát. Každopádně pozitiva mnohonásobně převažují. Věřím, že mi bude uvěřeno, že můj TIP se týká čistě textu, nikoli mé účasti, a že mi nebude spíláno, že jsem se zapojit do diskuse, ačkoli jsem tam byl (a ono je to pro ty, co tam nebyli).

AZALIN
06. 04. 2003
Dát tip
Mně se nejvíc líbily písničky.. konkrétně to blues.. to sem si další den furt zpíval, cheche.. což je nejlepší důkaz, že to bylo dobrý.. ;-))

Hester
05. 04. 2003
Dát tip
Brečím smíchy a lituju, že jsem tam nebyla. ***********

Prokletí
05. 04. 2003
Dát tip
Papouch, to ráno po Šufleti jsem dával scénář přečíst kamošovi na hodině a když dočet k nabodnutému penzistovi, začal se smát až se i paní profesorka divila ;o) Moc se mi Mejdan líbil, děkuju ;o) m.

Albireo
05. 04. 2003
Dát tip
Teprve teď jsem si to náležitě vychutnal. A chutnalo by to ještě víc, nebýt tam ty nechtěné změny fontu. Tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru