Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Partneři
datum / id09.05.2003 / 83218Vytisknout |
autorhermit
kategoriePovídky
zobrazeno2794x
počet tipů21
v oblíbených0x
do výběru zařadilWopi,
zařazeno do klubůPísmácké Archivní[0K],
Prolog
pro čekanku a Standu, bez nich bych to takhle nahned nenapcal. :o)
Partneři

Partneři

 

 

Byla to taková smluvená hra.

"Dal bych si kafe, broučku..."

Jako malá holčička rozkošně zamrkala a odběhla do kuchyňky. Po minutě přinesla šálek s podšálkem.

S pukrletem lolitky mu nápoj podala.

"Tady to polož," ukázal jí s kamennou tváří ze svého křesla na volný roh stolu.

"Ano, pane." Pokusila se zblednout, ale nepodařilo se. Tak dobrá herečka nebyla.

"Cukr."

Dívala se na něj umně vytřeštěnými očima. Panenky měla rozšířené. Jinak nic.

"Cukr bych si dal."

"Ano, můj vůdče." Na slabice jí hlas selhal, docela tak, jak to chtěla.

Pukrle, úklona, odběhla pro cukr.

"Váš cukr, pane řediteli."

Pokrčil nos a štítivě vzal pytlík s hrušovanským cukrem mezi palec a ukazováček.

Špičkou nohy vysunul zpod stolu koš na papír a z metrové výše do něj sladidlo upustil.

"Nesladím. To nevíš??"

Stála vedle něj. S pohledem vklíněným do jejích panenek jí palcem levé ruky přejel zdola nahoru po pohlaví, upnutém v béžových šortkách.

"Voníš."

"Já vím."

Zdálo se, že nastala chvíle, kdy se mohla usmát.

Ukazováčkem jako hlavní revolveru zamířila na jeho stůl, pokrytý tvůrčím chaosem papírů, drobků, tužek a kabelů k různým malým spotřebičům.

"Ten bordel si ukliď, chce se mi z toho tvýho stolu zvracet."

Polkl a kývl hlavou. Beze slova začal pomalými ale jistými pohyby stůl uklízet.

"Seš jak zpomalenej film. Si línej-jako-prase."

Ještě o něco víc sklonil hlavu nad mahagonovým stolem.

"Ty svý smradlavý hadry si laskavě nedávej na tenhle věšák! Je to složitý pochopit???"

Poslední slova skoro zaječela.

Dlaní vjela pod poutko jeho kabátu na háčku a shodila ho na zem. Pak ho odkopla ke stěně.

"Jsi hnusnej, nenávidím tě!! Vstaň!"

Poslušně se vztyčil.

Pravačkou mu vjela do rozkroku a v kalhotách stiskla varlata.

"Smrdíš. To se mi líbí."

Pokusil se usmát, ale jen tak napůl.

"Můžeš si sednout, nemám na tebe náladu."

Klesl zpět do křesla.

 

Jejich hra neměla diváky. A po čase začala haprovat.

Nemohli se shodnout na tom, kdy má kdo hrát jakou roli. Rozhodnout mohl jen jeden. Už ale vůbec nebylo jasné, který z nich to právě je.

Jednoho rána se spolu probudili a nevěřícně zírali na své obličeje. Nikdo kromě nich v ložnici nebyl. Z parapetu na ně nehybně a mlčky hleděli ptáci.

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.08.2004 00:00:00crayfish
skvělý!

tip...
29.12.2003 00:00:00miii
Vůbec mi to Kunderu nepřipomíná, jeho postavy spolu nemluví ony jsou mluveny, jsou chozeny..
a navíc "autostop " byla děsivá hra jak už ty nevinný hry bejvaj, sice jsem to četla cca před šesti lety, ale přiznám se že mi to dlouho trčelo v hlavě
stejně jako Žert, to taky bolelo
Spíš mi to připomíná krátký skvělý útvary od Raymonda Carvera, ten mě docela baví
12.06.2003 00:00:00Olina
***
14.05.2003 00:00:00Wopi
FAJN
14.05.2003 00:00:00Witch
no myslim, že jiní už to okomentovali víc než dost; je to prostě hodně dobře napsaný
*
14.05.2003 00:00:00ille
tip
13.05.2003 00:00:00hermit
tak ONA věta vyhozena z práce...:-)
13.05.2003 00:00:00Armand
:)
13.05.2003 00:00:00Narvah
docela vtipný
myslím to, že to na sebe hrajou
12.05.2003 00:00:00Bacil
Jenom jsem ještě na začátku čekal, že ji seřve, že špatně skloňuje slovo "vůdce" (5. pád "vůdce", nikoli "vůdče") :-)))

Ač nejsem SM zaměřen, musím říci, že to má náboj... rozhodně víc, než mnohé oficiální SM povídky (a že občas na nějaké ze zvědavosti mrknu) ;-))

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.