Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Mezikamenní
datum / id13.06.2003 / 87078Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
zobrazeno3625x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Mezikamenní

Ve hřbitovní bráně jsem se prosmýknul mezi paní tlačící kolo a ovanul mě příjemný chlad. Vstoupil jsem do tmavého stínu stromů, šel pomalu, ve své veselé červené košili, se svou veselou hudbou ve sluchátkách mi hřbitov připadal veselý. Roztančené květiny, smuteční věnce a kytice, živé i strnulé v seschlosti, slunce prostupjící korunami stromů dělalo na rozpraskané asfaltové cestě flíčky. Prošel jsem kolem hrobu pětiletého kluka a mírný smutek nad krátkostí jeho života, který mě dloubl vzadu v 

hlavě se smísil s ušklíbavým roztrpčením nad nevkusem pozůstalých, kteří hrob opatřili černou balustrádou.Sedl jsem si na lavičku a nedalo se nesmát, když mi ve sluchátkách začalo hrát I Feel Good, tak jsem se culil a rozvaloval se na lavičce, ruce na opěradle doširoka roztažené a najednou kolem prošla skupina lidí v černém a já se trochu zastyděl za svůj úsměv a za tu barevnou košili a taky si pomyslel, že černá je moc slušivá barva, zvlášť ta černá šatů té slečny, a pak jsem aspoň posunuil písničku, bylo to to jediné, co jsem pro ně mohl udělat. Pak dolů z kopce sjížděl kropící vůz, voda cákala na všechny směry a tekla dolů až k bráně a řidič, když mě uviděl tak zabrzdil a mávnul na mě, tak jsem vstal z lavičky, aby mě nepostříkal a když projel už se mi sedat nechtělo, tak jsem se vydal do kopce, cítil ve vzduchu květiny a mokrý asfalt a sledoval kamenné desky, smutné anděly a kříže, šel po cestách hlavních i vedlejších, četl nápisy na kamenech a díval se do očí lidem na fotografiích. A kolem hrobů vojáků, smutně pravidelných, a kolem barelů s vodou s kapajícím kohoutkem. Až ke krematoriu.

Prostranství před budovou bylo dlážděné,v poledním slunci rozpálené a skoro nikde žádný stín, až na jedinou lavičku, na kterou jsem se posadil a která se prohýbala a kulhala. Sledoval jsem tu budovu a bavila mě ta majestátnost a symetrie a přitom nabytost symbolismem. K lavičce se přišourala stará paní v květovaných šatech a já si sundal sluchátka a dal na zem své věci, které zabíraly místo na lavičce. Zeptal jsem s jestli

si chce sednout a ona, že ano, tak jsem se usmál a řekl, ať si dává pozor, že lavička je vratká a připadal jsem si jako bych to ani nebyl já. Paní si sedla a chvíli jsme mlčeli a já se díval na budovu. Pak se zeptala, jestli jdu taky na kremaci, ta otázka mě trochu pobavila, i když to bylo vlastně smutné. Řekl jsem že ne a ona hned tak co tady děláte. Tak jsem řekl, že jsem tu na procházce, popřemýšlet si a tak a už když jsem to říkal tak jsem si připadal jako blbec a ona řekla že je to teda dost morbidní dívat se jak lidi vylétají komínem. Tak jsem se to trochu snažil zachránit a řekl jsem, že studuju architekturu a přišel jsem si trochu zaobdivovat krematorium. A ona, obdivovat, neobdivovat, to je otázka, no jo ono je to vlastně chráněná budova, vlastně ani nevím proč, tady dole je cedule, vnučka studuje zahradní architekturu. A tak jsme se trochu pobavili o architektuře, ona chodí na vzdělávací přednášky a byl tam jeden architekt v Paříži, který stavěl kostel a nedostavěl ho a ona je z něho úplně pryč, ale na jméno si nepamatuje. Zkusil jsem Gaudího a uspěl jsem, tak jsem ji mírně poopravil, Gaudí je v Barceloně, a ona že už si vzpomíná. A pak, že smrt je vlastně jediná spravedlnost, kterou na světě máme a já dodal, že ta spravedlnost je někdy pěkně nespravedlivá a ona, že ta paní, co to má teď v jednu, že se dožila pětadevadesáti a její muž ještě žije a je mu o rok víc. Pak se podívala na hodinky a řekla tak už musím jít, už mi to začíná, vstala, popřála mi hezký den a ať dostuduju, květičkované šaty ji vlály ve větru a byla to taková hodná, milá, příjemná paní a hodný milý příjemný rozhovor. Pak přišly dvě starší paní a ta jedna říkala té druhé, ale co vy vy máte zuby krásné a pak něco o rakovině, tak jsem vstal a vyšel boční branou ven do světa.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.11.2003 00:00:00Heulwen
Nevím proč, ale také ráda chodím na hřbitov... je takový majestátný... takový seznam lidí, osobností,co v okolí působily, žily, radovaly se.... Škoda,že se o nich dá vyčíst jen jméno a odkdy dokdy se smáli na tomto světě...
23.07.2003 00:00:00FLO
Já nevím, jestli je to ujetý, ale jak sem to tak četla, tak mě napadlo, že musíš být hezkej. To se mně teda nestává, že by mě něco takovýho napadalo. No nic. Asi dobře píšeš. :o) *
17.06.2003 00:00:00Josefk
ven do světa :-)))
17.06.2003 00:00:00Carrie
a řekla tak už musím jít, už mi to začíná ;o))))
taky se občas procházím po hřbitovech, jen si na to neberu červenou košili :o))))

17.06.2003 00:00:00Plopez
Byls někdy na pohřbu někoho blízkýho? Z textu mi přijde, že ne, ale každej se samozřejmě potom nemusí hned na hřbitově chovat pateticky, to ne...
17.06.2003 00:00:00sleeping_beauty
na hrbitove jsem posledni dobou denne. Miluju to tam. V posledni dobou se ty hrbitovni nejak rozmnozily:-).
Divas se na to misto z trosku jineho uhlu nez ja ve Hrbitovni, ale...je v tom cit a je to skvele napsane. Mas smysl pro detail...t*.
16.06.2003 00:00:00StvN
....začíná se to nějak opakovat (se mi zdá).

16.06.2003 00:00:00Jinny
Aneb kam všude se dá jít na procházku...
15.06.2003 00:00:00Humble
Víceméně viz Stanislav_Vašina. Že by inspirace Toho, co odjel na prázdniny? :o)
14.06.2003 00:00:00alina
Mně, coby malé robě, chodila naše babi venčit na hřbitov skoro polovinu mého dětství! ... prostě tak .... klid, ticho, zeleno .... veverky, sýkorky, andělé na hrobech .... bylo to moc fajn a dodneška jsem jí za to vděčná ...

Čěkajdo: i ta story s Tvým bratrancem mi přijde neskonale vlídná!! Uchvátilo mě, když jsem kdysi slyšela v TV, jak slavěj kdesi v Peru či Equadoru jakýsi křesťanský svátek /-velikonoce, dušičky,...co já vím co?!..../ Vpodstatě se celá vesnice sebere a udělaj si cosi jako velký celodenní piknik na hrobech svých milých! Vykládali tam o tom děsně nadšeně, jak jsou rádi, že si můžou tam u nich posedět, radovat se, sbaštit něco dobrého, zavzpomínat .... byli děsně happy a největší radost měli z toho, že jejich mrtví se takhle radují s nima!!!! Fakt mě tohle děsně chytlo!!!!!!!!!!!!!!!
*o*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.