Ospalý BOL

Je ráno. BOL ještě loví želvy ve snu, když mu zazvoní. - Ptáte se co? Napovím vám, ano? Je to kovová věc,  už víte? Ne...?!! Já věřím, že víte, že je to budík, tak si ze mě laskavě nestřílejte! ? Ehm... takže protože pan Breber rozváží každé ráno mléko, zazvonil i u BOLa. Ten teď neví: zvoní mu budík i zvonek. Má otevřík budíku nebo zacvaknout zvonek? Je rozespalý. Vstát z ležedla (= postele) nebo spát, nebo nespat. Anebo nic. Toť otázka.

  "OTEVŘÍT," řve pan Breber.

  "Nemám nic na sobě," odpovídá rozpačitě BOL zpoza dveří.

  "Já taky a co má bejt?" opáčí pan Breber. "Za půl hodiny musím být na hřbitově, sakra!"

  "Počkejte pro- chrrr..." ozvala se tupá rána, jak BOL dopadl na podlahu.

  Pan Breber vzdychl ("takhle je to vždycky, SAKRA!"), odloží  tři lahve mléka na práh, dá si hrobnickou lopatu přes rameno a odchází za zpěvu o Breberských pracích.

   Mléko zatím zteplá odpoledním sluncem, než BOL vstane (je náměsíčný, takže se ve spaní vrátil do postele), budík bude ještě přesně do čtvrté hodiny odpoledne hlasitě a úpěnlivě vyzvánět. Pak to vzdává a umlká navždy pod úderem kladiva, které pevně a odhodlaně svírá BOL.

  Ne nadarmo je BOJOVÝ (vidíme na případu s budíkem), OTRAVNÝ (ta jeho ospalost otráví úplně každého) LÁTKA!!!