Poslední dětská křížová výprava

nevěště hlavy - může se to stát i vám.

Když tenkrát před lety,
všechny ty děti (sežehnuté prudkým odpoledním sluncem),
držely v rukou své lidství,
sve dětství.
(vytřepávaly je zcela nezodpovedně do těch smrdutých kanálů).
Nikdo - nikdo na světě,
jim nechtěl věřit,
že v řadách za sebou (a s trnovou korunou),
se plazí prázdné hlavy,
temné mozky,
držáky vesel ze všech sil
a nevolnosti.
Jejich život byl prý před tebou,
hlásali ti chytří
ze svých pohodlných "Soufá".
A děti pohublejší jak tmavé stíny
více než hadry na plačících sochách,
krmeni krupicovou kaší s lentilkami,
nejbarevnějšímy mosty "duhy" světa.
Oni nechtěly -
nechtěly deset miliónů jako výhru v soutěži.
Za hubená zápěstí
kůže rozpraskaná
vyrvaná z knih
i popsaných deníků,
šly temnou ulicí
za strejdou s mastnou přehazovačkou na hlavě.
Víš stýská se mi a je mi to líto.
V těsném závěsu - jejich přítel co zvolnil krok,
co nikdy nikam nespěchá
věrný přítel co nikdy neopouští/neodpouští - věrný přítel heroin.

---