Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mary, pro tebe

23. 09. 2003
3
0
830
Autor
theo

 

Mary, náš syn zemřel. Říkal to ten policista, který ráno zazvonil a probudil mě. Muselo to být chvíli po tom co jsi odjela. Měl pomačkanou uniformu a tak podivně se ošíval:

-         Pan Mulligan?

Byl jsem rozespalý a nevrlý a tak jsem jen něco zavrčel. Podíval se do dveří a zeptal se jestli může dál. Mluvil tiše a nervózně. Ustoupil jsem ze dveří a jen mávnul rukou aby šel dál.  Byl jsem jen v županu, oči jen napůl rozlepené a myslel na ještě teplou postel. Vždyť víš jak jsem ráno nepříjemný. Posadil jsem ho do haly, nic mu nenabídl a čekal. Nebyl jsem moc příjemný  a bylo na mě asi vidět, jak mě otravuje. To mu asi dodalo odvahy a začal:

-         Váš syn měl autonehodu pane Mulligane

-         Autonehodu?

-         Ano, pane Mulligane, váš syn je mrtev

Ulevilo se mu a začal to ze sebe sypat:

-         v pět ráno - s přáteli - vlastní zavinění – bezvědomí - cestou do nemocnice - vnitřní zranění - prý se nedalo nic dělat - pro vás těžké - líto.

Mrtvý? Jak mrtvý? Nevnímal jsem ho, vzpomněl jsem si jak ve dveřích žmoulal čepici. Mrtvý? Frank že je mrtvý?

-         Formální identifikace – stačí zítra – ještě vám zavoláme.

Zavřel jsem za ním dveře, sedl si zpátky do křesla, seděl a civěl do prázdna. Nic jsem nechápal. Nechtěl jsem nic pochopit.

Mary, pamatuješ jak jsem jednou rozbil šálek z té soupravy od Wedgwooda? Smetl jsem ho rukou když jsem na stole rovnal knihy. Viděl jsem ho jak letí. Věděl jsem, že ho nechytím a věděl co se stane. Spadl na koberec a rozbil se. Pamatuji si přesně ten pocit někde vzadu v hlavě. To vědomí nevratné změny. Ten okamžik kdy dopadl. Pořád jsem ho viděl, jak stojí celý na stole a potom ty střepy na zemi. Tolik jsem to chtěl vrátit, ale nešlo to.

Seděl jsem dlouho, asi moc dlouho. Potom jsem cítil jak se mi konečně začala krabatit brada a do očí vstoupily slzy. Rozbrečel jsem se, byl to ten tichý křečovitý pláč s málem horkých slz. Přešlo to, za chvíli. Pak už jsem neplakal, nevím proč, ale neplakal. Byl jsem pustý a otupělý.

Ale víš, Mary, čeho jsem se strašně bál? Bál jsem se až přijdeš domů a já ti to budu muset říct. Protože ty ještě máš syna a já ti ho budu muset vzít.

Byl jsem zrovna v kuchyni a pil druhou nebo třetí skleničku, když před domem zastavilo tvoje auto . Ztuhnul jsem a pomalu položil sklenici na stůl. Šla jsi rovnou do pokoje a pustila televizi. Bože, jak já ten tvůj zvyk nenáviděl. Šoural jsem se za tebou do pokoje. Zastavil jsem se ve dveřích a zezadu tě pozoroval. V televizi běžel nějaký animovaný seriál. Nic jsi neřekla, ani ses neotočila, jen jsi zvedla ruku a zamávala. A já, místo toho abych se k tobě vrhnul a křičel:  - Mary , Frank je mrtvý, rozumíš mrtvý!, jsem se jen došoural až k tobě, stisknul stále zdviženou ruku, řekl ahoj a zeptal se tě jestli si dáš něco k pití.

Když jsem se vrátil se skleničkami, spala jsi. Díval jsem se na tebe. Hlavu jsi měla trochu na stranu a usmívala jsi se. Díval jsem se na tebe a pak mě to napadlo. Potichu jsem došel do pracovny, ze zásuvky vytáhl revolver a cestou zpátky zkontroloval jestli je nabytý.

Pořád jsi spala, nohy přes sebe na nízkém stolku.  Namířil jsem ti zblízka na čelo, tam kde máš ty dvě vrásky, když se mračíš, a vystřelil.

Probral mě až ovladač televize, který ti vyklouzl z ruky a spadl na zem. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem očekával horší pohled. Na čele jsi měla malou dírku okolo trochu ožehlou od výstřelu a polštář za tvou hlavou začínal rudnout. Ani jsi neotevřela oči a pořád jsi se usmívala. To mě ujistilo, že sis nic neuvědomila. Vydechl jsem a upustil pistoli vedle tebe na pohovku.

Zvedl jsem ovladač ze země a vypnul televizor. Šel jsem k telefonu vytočil 911 a řekl chraplavému hlasu. že jsem zabil svou ženu. Vrátil jsem se k tobě, chvíli se na tebe díval a pak vzal složenou deku z druhé strany pohovky a přikryl tě s ní.

Tvůj syn žije, Mary. Včera přijel na prázdniny. Ročník ukončil zase s výborným prospěchem, a ty mu dnes večer uvaříš ten pudink s meruňkami, co má tak rád. Tak to bude, Mary, od této chvíle už napořád.

 

 

 


StvN
23. 10. 2003
Dát tip
Docela sugestivní. Nějak jsem věděl, že to takhle skončí, ale moc mi to nevadilo. Dobře napsaný.

theo
22. 10. 2003
Dát tip
díky, díky barobrk: není to úryvek, je to všechno, není to fikce, fakt sem to udělal :) reka: děje se to všude, ale já sem to ňák viděl v kulisách americkejch seriálů cornel: radši nemyslet :)

reka
25. 09. 2003
Dát tip
pekne napsane, dobry napad s pouzivanim osloveni v prubehu textu, pusobi to pak mnohem osobneji, jako nejaky dopis... taky je dobre shrnuti policajtova proslovu. proc tam jsou anglicka jmena a ne ceska? deje se tohle jenom v Anglii/Americe/Australii/na Novem Zelandu?

Hodně smutné, poněkud zvláštní způsob, jak se vyhnout špatným zprávám - otázkou je, zda pro Mary bylo lepší, že její syn stále ještě žije nebo že už nebude moct žít ani vteřinu ona. Jinak napsané je to dobře a určitě by stálo za to se nad tím pořádně zamyslet!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru