Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední halucinace

08. 11. 2003

3096

Autor

ch_34

(10. 7. 3. l.)

Dva chleby s máslem a k tomu čaj

Půl hodiny před pátou rychleji než Angličan

Hlídač po směně právě vstal

Leží v trávě kde poblíž si pes čuchej hrál

Síra se mu loupe z očí a padá do rukou

Nám smrtelným kde se nítí jen myšlenkou

Vibrace pod kůží tleskají cigaretám

Číháš na bohy kdo řekne já ti dám

Už delší dobu vyprávím ti sny

Už delší dobu přemýšlím o smrti

Jak bezstarostně drží malé děti

Ten pocit hřejivého dechu v zádech hry

Nemáš na ně ani trochu vliv tak spíš

Dát ti nebe ušiješ si šaty to málo smíš

Myšičko myš pojď ke mně blíž

Nepůjdu kocourku nebo mě sníš

Noční pozorovatel zavřel okna a rozsvítil

Uviděl svět dal si jeho pohled se roznítil

Myslím mu na ženu ukázal jsem mu všechno

Rozčilil se zhasl šel ji potěšit a bylo ticho

Doufal jsem že ho ještě uvidím

Nechal mi svět a dal mi klíč

Semeno v oku je kýč

Jdu domů jak já ho uvidim

Ukážu mu všechno dáme si spolu

Dva opilí prázdné židle u stolu

Chceš válej se se mnou v trávě

Kde voní láska a líh a psi ptáky honí

Jsem oční dobyvatel – v zelené trávě:

Čtyřicet tisíc padesát želených řas

Nejlepší jsou agresivní taneční

Kroky tobě závidějících lidských mas

V poslední halucinaci ti křehnou kosti

Těžkým alkoholem v zeleném světle kostky

Cukru roztává svět a dá se jím plout

Jsi na svaté půdě musíš se zout

Skáčeme do vody hádáme se o smrti

Pod hlubinou slyšíme zpěv plačících malých dětí

Nepůjdu kocourku nebo mě sníš

Nemocným městem bloudím na zvracení

Já Piják absinthu v křečích nad zemí

Nebo mě sníš nebo mě sníš nebo mě sníš

Hej zavři okno a rozsviť je to kýč!

Jsem bůh zábavy chci pobavit každého

Kdo sedí v Poslední halucinaci

Dej mi drobák na hru mám anděla strážného

No ták dej mi ještě mám i štěstí

Hráči u automatů mají kávu zadarmo

Dej jim půl litru a máš objednáno

Nemlať do nich jak malé děti jen říkej

Dej dej dej už končí den zazpívej

Myšičko myš pojď ke mně blíž

Nepůjdu kocourku nebo mě sníš

1 názor

forma: 0, není co kritizovat rýmy: formou asonance (což je ale dobrá vlastnost) obsah: asociační, obrazy, ale přitom má osu. Dojem, který ve mně vyvolala je příjemný, skoro nic bych v ní neměnil líbí obsah se dá kritizovat jen těžko, strašně záleží na osobním pohledu, každý si z tohodle může odnést nějaký jiný obraz. Myšlenku už hůř Chápeš co myslím hlubší kritikou? nemusí být dlouhá ani chválící, ale jasná to ta tvoje nebyla ani v nejmenším. Za jakýkoliv přínos, byť i negativní kritikou, která mi něco poví, jsem vděčný. Nemám potřebu se hádat, ale chci, abys mě pochopil. To cos napsal pod mým dílem tam nemá co dělat crw

Abyss

23. 11. 2003

Dát tip

husty!*

ch_34

19. 11. 2003

Dát tip

ááách, to je přesně ono! takhle je to nejlepší! nechtěla bys náhodou něco režírovat, až budem hrát? víš, na dálku díky moc

turandot

19. 11. 2003

Dát tip

hehe, za takovejhlema představama se dá docela dobře skrejt, že vůbec nechápu jak se maj psát kritiky...

ch_34

19. 11. 2003

Dát tip

taky to tak dělám, ale zase si myslím, že je mnohokrát lepší než téčka, aspoň autor pak ví, žes to četla, že ti to něco řeklo a tak nějak jako jak.... mám takový nejradši

turandot

19. 11. 2003

Dát tip

(víš co, já ti budu psát , co mě přitom napadá) Obrovskej věžák. Proti černo-modrýmu vodovkovýmu nebi. Podobnej tomu, cos mi ukazoval- že tam bydlí pozorovatel. Pozorovatel se z okna v poslednim patře naklání tak, že málem vypadává, z rozsvícenýho okna ho čouhá víc něž polovina. Klečí na radiátoru. A furt se posouvá dopředu, protože radiátor mu do kolen vypaluje pruhy. Drží se křídel oken, a víc a víc je rozpažuje, jak se okno víc a víc rozevírá. A do toho to recituješ: V poslední halucinaci ti křehnou kosti Těžkým alkoholem v zeleném světle kostky Cukru roztává svět a dá se jím plout Jsi na svaté půdě musíš se zout Ale tim čtyřletym hlasem a z toho nejvyššího patra skáčeš schod za schodem točitě dolů. Jak se soustředíš na to poskakování, jen tak bezděky vyslovuješ slovo po slově, pečlivě jako říkadlo.

ch_34

13. 11. 2003

Dát tip

jo, rád to slyšim, skutečně to mnoho lidí přečte tak, že mu nesedí mé rýmy, které mám prostě jen jako intonační poznámky... a co se týče obsahu, není to psáno pro všechny je dobře, že se ti nelíbí...