Písmák Pávovské
Když padal chlad
Učilas mě milovat
Ve zlatu stromů javorových
Vplétala si svoje vlasy do mých
Marie, promiň mi.
MARIE, PROMIŇ MI
16. října 2016, 2:37 ráno.
Nikdo na párty neměl samozřejmě ani tušení, že za několik málo minut bude Magdalena znásilněná a zavražděná. Jak by je to vůbec mohlo napadnout.
A soumrak a palácová brána
„Stop. Nedělej to,“ vykřiknul zokna.
Seděla na parapetu, všestém patře protějšího činžáku. Nohy dolů do noční ulice, kde srachotem projela tramvaj.
Zloděj
Zlodějíček
Než jsem odejel do Karibiku, nevěřil jsem na osudová setkání. Taková jsou věcí literatury a ne života. Manželka se mnou na tuhle dovolenou jet nechtěla. Říkala, že ji poskakování po ostrovech vůbec neláká.
Proklatý
Jako kdybych zahlédl temnotu vtemnotě. Jako kdybych opustil své milence a milenky, své přátelé, své rodiče, a vydal se na širé, nekonečné moře. Čím ještě nasytit tu hrůzu a její prázdno. Měl bych snad dál krást a zabíjet.
Borealis
The wrong man
Někdy násilí přichází nečekaně, nahodile. Někdy se chová jako koule skákající na ruletě. Do jamky dopadá ještě dříve, než se ruleta zastaví. Někdy si ale vybírá.
Muir Woods
Quin-Hui Lee přiletěl do San Francisca zprovincie Henan, aby na University of California studoval subatomární fyziku. Od malička byl geniální. Vynikal ve fyzice a matematice. Bakaláře obdržel na Fudanské univerzitě vŠanghaji vpatnácti.
Danost
Nemá tvář. Ona nemá tvář. Jenom nahé tělo. Skrze klíčovou dírku se snažím zahlédnout i její obličej, ale vidím jenom to torzo, její nahé, rozcapené ohanbí.
Abych nekles pod tvá kolena
Jako když se protrhne hráz. Neviděl jsem jí tak dlouho, ale stačilo jedno odpoledne a přišlo jarní tání. Tentokrát ve středních letech. Trochu trapné, trochu nostalgické.
Pomlázka
POMLÁZKA
„Kerýho čerta. “ povzdechnul si vduchu.
Srny se náhle rozutekly ze zorného pole dalekohledu. Sklonil hlaveň a zposedu se rozhlédl, kdo je vyplašil.
Gemini
Úchyl
Jak mám být šťastná. Vždycky když už to vypadá, že jsem našla toho pravýho, vyklube se zněj nějakej úchyl nebo blbec. Třeba Felix. Začalo to slibně.
Štěstí
All is Wells
Připadal jsem si nepatřičně. Vsídle Richarda Wellse jsme asi jako jediní nebyli miliardáři nebo celebrity. Zbalkónu vobrovském atriu vyhrával barokní kvartet a my čekali ve frontě na uvítání během jeho lednového benefičního bálu. U fontány se bavil bývalý texaský guvernér Forthright s Alicí Walton, nejbohatší ženou světa.
Přijetí
Kailaš
Lidé stanuli na povrchu Měsíce, ale nikdy na vrcholu téhle hory. Svým sedmihodinovým výstupem přes hranu ledovce Naqu tak nejenom přepisoval historii, ale také se dopouštěl svatokrádeže. Když stanul před východní stěnou, mohl konečně vydechnout. Na jihu úsvit osvětloval obrovská jezera Manasarovar a Rakaš a na severu, hluboko pod sebou, sotva rozeznal shluk budov.
Stárnutí cizího lesa
pařezu krve mé
by ses nedořezal
vzpomínka kde pomíjí
tam šlahoun dřív vybíhal
Hůrka všech svatých
Strhnutím se probudil o půl čtvrté ráno. Ten druhý tam zase byl. Spal otočený kněmu zády a oddychoval. „Bůhví vkolik hodin se tu zase objevil.
Společně sami
srovnáme se
rovná křivý i náhodný
podél sdílených vln
abychom zúročili dávno odložený smích
Tathata
Na úkor rodí se věci
Na úkor umírají
Jsou viděny na úkor
Na úkor nikdy nebyly a nejsou
Lomená oblouky
se špičkou nože
ve vlasech
otevřený do cizí tmy
propadá
Žiletky
všechny ty žiletky
neobjatých rán a nocí bez hlasu
všechny tu reznou
v lavoru
Slepá ulička
Tak dlouho jsme pátrali
Po struktuře světa
Až jsme ztratili
Schopnost milovat
Jáma lvová
Říkalo se, že jsou zIráku nebo z Ománu. Ale nikdo to s jistotou nevěděl. Vědělo se jenom, že ve Village nebydlí a chodí sem do parku z nějakých lacinějších bytovek, které pro uprchlíky a přistěhovalce zajišťovala Armáda spásy dole u Walmartu na Skillman Road. Sedávali většinou na lavičce pod vrbou a zpívali tam nahlas nějaké arabské písničky, kterým nikdo nerozuměl.
Epifanie
Nehoda
Vosmnácti jsem málem přišel o život. Bylo to na jaře roku 1971. Jel jsem na své první motorce zMnichova za tetou do Ingolstadtu a na jedné okresce jsem se dostal za starý autobus. Na bočnicích měl napsáno Schongau Fußballmannschaft a děsně pomalu se vlekl mezi poli.
Čtenáři myšlenek
Číst myšlenky jsem si přál už od dětství. Nešlo mi o to slídit vcizích myslích. Poháněl mě strach. Chtěl jsem neomylně odhadnout, kdo je spravedlivý člověk a kdo není, kdo je dobrý a kdo zlý.
Anně
obnažené tělo dojmů
selhávající slova
kostra katarze bělená sluncem
co vykrajuje cukroví stínů
Tolik já
Nepřichází spočinutí
Natož blaženost
Zkratkami světlo
Ticho v zendo
Díky za parníky
Za přídí hřadují vlny
Pěna zrady odpouští
Příval češe patku jezů
Za plášť se neschovává
Adagio
Ondřej se stal nesmrtelným už jako dítě. Ale nebyl na to sám. Nesmrtelní byli i všichni jeho příbuzní a známí. A nejinak jeho gymnaziální spolužáci, snimiž měl – šedesát let po maturitě – sraz ve středočeskýchlázních Mšené.
Na Ne-žárce
Zeleň a ryb mrští tělem
Zvodních tříští
letí kapkyně příští
Letnice
Leč kdo ví
Zvířenou zvířenou
Měř zvěř:
Kaniví kanci
Srdeční srnci
Cáry mlhohlav
Cáry mlhohlav
a vetnutým jejich kámen
Kamkoliv noha tam srpky vírů
a ta zrnitá
Polních ptáků
Polních ptáků mozaika země
Ze mě nevychází
Krokem koroptve
Tvé i mé kuropění
Dým dýňové natě
Koním komín stájí
Hlavy do dýmu ponořil
Odvál cestu ale ne tebe
Sebečernou svlečenou
Lesnatý
Divíš se odrůstnání
Rašení i rarašení
Mezi sounervím listů
Nesvůj
Bouře nad smrtkou
Vítr kosí rákosinu
Sinalým čelům hor
Však nic nezašeptne v ústrety
Skřeky kachen řečí cizí
Half Dome
Čichal toluen, lezl po stěnách, stal se mnichem a Janovým blízkým kamarádem. Nakonec zmizel zjeho života a vzpomínek. Jenže před několika dny se znovu vynořil. Na Janově iPhone vyskočilo neznámé číslo a pod ním stálo „Mark Svejnar, MBA, Senior PR Specialist, Big Picture Consulting Ltd.
Bývá
Je jitro
Skoro korona Slunce
Větvoví nezašustí
Tím listím
Chisos Mountains
Dřepí v poušti
Nákmit kamení
Vršená do nebes
Rumělka skal ční
Bez rozmyslu úhlu
Letorosty rosa opouští
Do pouští
Déšť vniká
Cestu dláždí činy
Řezy do pestrosti
Výkřiky žlutě
Nehnutě
Nutí tě volit bílou
Volíš bílou
(Melan)cholie
Vlečkou mlhy
Ráno šatí kvapné probuzení
Mžením zavírá okenice obzoru
Paní kněžna
šílená z nehybnosti
šílená znehybnosti
pochybuje
pochybuješ i ty
náznakem ji ohýbáš
Dlahy
Krev Réva na zdi
Ždímám dým
A můza zatím povzlykává
Náhoda s prstíčky
Břeh-ně
Leh mola lem si
Do lože zušní
Šle pěn si napásali
Racci rušní
Skoro jako pod lentiškem
Konec světa
A pak už nebyli lidé. Na světě nezbyl nikdo jinej, než já a ona. Bydlela dole pod strání a dlouhý jabloňový sady byly mezi náma. A ticho.
Obyčejná báseň
Slunce pozlatilo zem
Strupy zlatavými
Pokrytá
Leží pole řepky
Až odejdeme
Pojď protančíme splamínky
Na bříškách prstů
Noc plnou uhlíků
Až se smíchem posněží
Časem
Tmelí stěny skal
Do soutěsek všecek
Svůj tlak uzurpuje
Sluje vrtá
Vtisknout tlak
Prstě bylo na tři prsty
Prsou na deset
Chmýří do vírečků
Měrkami usebrávat
Roztříštění
Stíny po šíji jí padají
Do klína
Ňader se držím
Vzávrati
Cesta podél řeky
Kalných vod siréna zpívá
Tomu kdo ji rozodívá
Nechce klečet ani se smát
Ani zjitra perleťový šat
Upírání
Otec byl alkoholik, Chris se stal workoholikem. Otci vyčítával, že na něj nemíval čas, když byl malý. Že nesportoval, tloustnul a nakonec dostal včtyři a padesáti infarkt. Sám teď měl tři pneumatikya dcery vídával jen když jel srodinou na obligátní nedělní mši.
Algebra
Ještě že život počítáme
Na dny a na hodiny
Než na léta
Jak krátce bychom žili
Brant
Brant seděl za kuchyňským stolem a nábojema plnil zásobníky do semi-automatikých pistolí. Po bytě se povalovaly novinové vystřižky, architektonické výkresy, nejrůznější nářadí a střelné i chladné zbraně. Vedle vpokoji ležela holá madrace spečlivě ustlanou dekou. Brant měl rád dobře ustláno, měl rád věci srovnané podle jejich vnitřního řádu.
Srpnová
Chuchvalce háječků
Do mlhy chvátají
Zchváceně oddychuje
Louka rosou zapocená
Mysl není ve vlnění
Poklonu kyklopům
Jak skládalo by slunce
Když řasami přioděná
Vlna zpřídě přihnala se
Jako děti
Kéž bychom se milovali
Celý život
Jako na začátku
Utopení vsrdce zmatku
Nevynáší sen
Zranění otevírá bránu
Obočí nedá spát
Vrtkavě přichází ráno
Do hrstě se usebrat
Tišinou
V kobce za zástěnou stín
Klová žaluzii slova
Černý to kur
Plný chmur noční motýl
Jak to bývá
Praská oheň nad potokem
Každým rokem
Dříví ze strání ubývá
Chví se času tětiva
Básně život radostný
Přelétl kos
Kupa mraků
Jabko hnědne
Léto neposedné
Luje básníků
A ve vazkých barvách
Zmítají se
Oblé boky
Jsou jen představou
Negativy
Noc co jsi mě opustila
Nebyl karneval
Žádných ohňostrojů
Žádných květů zplamene
Šapitó
Tvých usměvů a objímání
Stojí do noci šapitó
Na hrazdě láska
Do propasti se závratí hledí
Závoj
Hradčany jen matné
Marné vzpomínání
Vášně odplavlé Tmavé
Proudy Vltavy
Metaporno
Filmy
„Točit porno. Jak jsi to mohla udělat. “
„Opakuješ pořád to samý,“ křičela na něj do mobilu. „Připadám si jako nějaká literární postava znějaký blbý povídky.
Je genialita sexy?
Genialita je sexy
Dochované dopisy a svědectví naznačují možnost, že se Ludwig van Beethoven během svého sotva dvoutýdenního pobytu ve Vídni setkal sWolfgangem Amadeem Mozartem. Případné setkání hudebních velikánů vdubnu 1787 nepřináší pouze motiv mystického kontinua geniality, nýbrž také nadhazuje téma fascinace vyjmečností, které výstižně shrnuje rčení „genialita je sexy“
Tohle rčení vychází zobecného přesvědčení, že soubor mimořádných osobních znaků je signálem nadstandartní reprodukční zdatnosti, přitahující osoby opačného pohlaví. Rčení odkazuje na evoluční biologii a její teorii sexy synů, která praví, že cokoliv, co zvyšuje reprodukční potenciál potomků, činí pohlavního partnera žádanějším.
Spojení geniality a sexuality navíc vyvolává dvě následující otázky.
Ludwig a Wolfgang
Pokračování génia
Mohl se Beethoven setkat sMozartem. Tohle není otázka ztelevizní soutěže nebo zpřijímaček na kunshistorii, nýbrž předmět pátrání po kontinuitě hudebního génia. Je to otázka mystického setkávání vyjmečných osob, která nás skrze méně známou historii dovede knovému, bombastickému odhalení zBeethovenova života.
Zda se Beethoven sMozartem opravdu setkal vědět nemůžeme.
Žel žaly
Měl muž ženu žel
Žel ztratil
Bloudil klel u dna dlel
A dním se skrýval
Žízeň mládí
Čast první
Hamza out
Co je vživotě nejcennější. Čím se zabývat a pro co žít. Pro peníze, pro úspěch. Pro Hamzu to muselo být něco jiného.
Ostrov mrtvých
Plagiátor ve tmě
Otto Ponza konečně uvěřil, že jsou básně jeho, že mu patří. Že nejsou plagiátem, že je neukradnul. Dnes večer je ve Florencii představil na festivalu britské literatury a slavil s nimi obrovský úspěch. Možná příští rok vyhraju Man Booker Prize, snil v duchu.
MLADÝ JOSEF
MLADÝ JOSEF
Josef nepčišel na svět jako zrůda, ale jako normální chlapec. Bylo mu deset a půl roku, měl oválný, celkem nevýrazný obličej. Vlasy nosil vyčesané přes čelo a nikoliv dozadu jako většina jeho vrstevníků, a nosíval slušivý kabátek a kravatu.
Rád by si alespoň někdy hrál sjinými dětmi, ale příležitost ktomu nenašel.
MILUJU TIMA!
Zahybám mu. A on to tuší. On to ví. Najednou jí to bylo jasné.
MILUJU JERRYHO!
Zahybá mi. Najednou to věděl. Trvalo mu ale dlouho, než na to přišel. Mělo mu to dojít, už když chtěla, aby jí plácal přes zadek.
Růměj máj
Růměj máj
Vrutem run psáno:
Neodcházej
Zeje že rána zopuštění
Páry v mrazu
Přelij si vlasy
Do džbánu copu
Dole u ucha
Střepy tě nebolí
Cihloví
Růměnec cihloví
Děvčeti napoví
Devčeti pošeptá
Tajemství první
Mississippi
Mocně proudí tiše teče
Mississippi vody tlačí
Vody vleče
Srdce tepe
Elisejských polí luka
Všechno vysychá
Do ticha
Dohořívá
Hříva lva
PROPAST HLEDÍ DO TEBE
Associated Press:
Stockholm, Švédsko: Nobelova Nadace se dnes při předávání Nobelových cen odhodlala khistorickému precedentu. Nadace udělila letošní Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu im memoriam norskému vědci Peterovi Peterssenovi působícímu na americkém Massachusetts Institute of Technology. Peterssen se tak stává prvním člověkem vhistorii, kterému byla Nobelova cena udělena po jeho smrti. Nadace odůvodnila svoje rozhodnutí mimořádností práce doktora Peterssena a skutečností, že nečekaně zemřel letos vlétě, tedy až potom, co byl řádně nominován.
Hromadění
Ubývá chvil naplněných
Večerů servaných zpeří
Vrší se lásky zpřetrhané
A obejmutí zastřená studem
Lampy
Vlétla můra
Do líce mi
Jak plamen byl bych
Sám přitahován klásce
BEZ TVÁŘE
Milan Kundera stvořil svou Agnes zrománu Nesmrtelnost zgesta postarší dámy u bazénu. Já jsem našel Kláru na společenské webové stránce Facebook. Bylo kolem půlnoci a já byl unavený zpráce, ale místo toho, abych šel spát, nechal jsem se znovu zotročit touhle obcesivní internetovou atrakcí a začal brouzdat po Facebook neboli Tvářknize. A tam jsem našel Kláru.
Praze
Být doma je Vltava
Být doma zbřehů
Vyšel jsem do rána
Krásných žen boky
Svahy Prahy
Otevři dveře
Stěny starobylé
Gotiko vzepjatá
Dam z úvalů
Praha
Roste puká pučí srůstá
Řídne hustá
Plní pustá ústa mostů
Řekou
Prvotní závratě
Padá padá hrad
Do pádu si nezakřičí
Padá Pavloviči
Tisíceré oči nábřežních domů
Sady
Rty Tvoje a akáty
Mamná vůně
Drahá Ty
Šíje Tvoje a černé bezy
KATEŘINKY
Ještě než jsem začal chodit do první třídy, rodiče mě jednou vzali na magické místo. Nejprve jsme dlouho jeli zPrahy autobusem do malého města a potom dalším autobusem do jedné malé vesnice. Po chvíli jsme stanuli před stěnou skal tvarovaných do rozeklaných věží, obrovských bloků a nebetyčných stěn. Lidé se prý vminulosti do tohoto skalního města báli i jenom vkročit a útočiště jim poskytovalo pouze vdobě válek, kdy se vněm ukrývali jako třeba před dobývajícími Švědy za války třicetileté.
O VÍŘE A AUTECH
Čím rozlehlejší je americký stát, tím větší roli v životě jeho obyvatel hraje auto. Tahle prostá formule určitě platí pro Texas. Mimo čtyři rozlehlá texaská města je to tady všude daleko. Automobil je pro průměrného Texasana nejen dopravním prostředkem, ale i sociálním signálem určujícím bohatství svého majitele a ekvivalentním členem průměrné rodiny.
O HRDLOBRODU
Kde se vpůli přehýbá většina map Texasu, tam se láme chleba světa. Takto okřídleným úvodem můžeme představit jednu zapadlou, nevýraznou a konzervativní vesnici ve středním Texasu. Jmenuje se Crawford, leží asi dvacet mil na západ od města Waco (rodiště limonády značky Dr. Pepper) a bývalo místem setkání nejvlivnějších politiků této planety.
JABLKA
Krása pochází zúplnosti. Spokojenost nejinak. Neúplnost, ač může být zajímavá, ba možná i krásná, naopak frustruje nebo dokonce zostuzuje. Platí to nejen o neúplnosti vumění, ale i vživotě respektive politice.
BOLTZMANNOVINA
“V jakémsi odlehlém koutě kosmu, třpytivě rozlitého v bezpočet slunečních systémů, byla jednou jedna hvězda, na níž chytrá zvířata vynalezla poznávání. Byla to nejhrdější a nejprolhanější minuta „dějin světa“: ale ne víc než pouhá minuta. Po několika nadechnutích přírody hvězda vyhasla a ona chytrá zvířata musela zemřít. ” (Friedrich Nietzsche “O pravdě a lži ve smyslu nikoliv morálním”).
LABDAKUS PŘED THÉBAMI
Můj syn je spasitel. Můj syn je král. Vidím svého syna, jak objevuje lék proti rakovině. Jak maluje obraz, který svou krásou zastíní Giacondu.