bublinky
Jemná bublinková voda prochází
brčkem až do nebe
tvoří mraky a
spouští se pak po copáncích zpátkyna zem
prázdno filmu
Zpřeházený koleje
čí je to trsátko.
kouknu se na konec
a přehoupnu se na do velký prázdný haly z polystyrénu
sítě po stropě
Sítě po stropě
záblesky světel
a houpajících se jisker ve tmě
točící se hlava
Šlehačkový nebe
Šlehačkový nebe
lentilky
prskající pampelišky
nebeský vodopády světla a třpytících se padajících hvězd
studený prsty
Studený prsty na zastávce
nohy
stovky nohou
stonožky
modroočko
,,Se mi chvílema zdálo
že jsem někde jinde" řekla
zvedla ruce do jiných světů
hmatala v prostoru
Vítr
Našlapujíc na špičky
dojde až na konec
proskočí obloukem do polí
jenom vlající vlasy ve větru
Sypká Mahulenka
Obejvák.
blikající světýlka na zdi
růžový nebe proráží vlaštovky
svými křídly
Smutek
Seděla na studený podlaze a
chtěla zapomenout.
na všechno
už se nedokázala vyhnout té šedi dnů,
Jablečný stín (2)
Jablečný stín
Světla z ulice
jak plameny
šlehají na strop
Jablečný stín
velký modrý blues
Elektronická hudba
a malej mramorovej Buddha
uprostřed místnosti
umělé kvítky růží
Mysl jako...
Hlas plný něhy, zoufalství,
smutku, naděje a nadšení
obrovská energie
Vnikne ti do hlavy,
Extatický let
Rozběhnout se
Vyskočit
všechny těžkosti
vylétnou vzhůru
Moje malá
Vzdalující se černá tečka na lampou osvětleném asfaltu
žlutá očka svítí ve tmě
chvíli ještě pozoruje vzdalující se kroky
pak se protáhne a odchází.
Smutná zima
Lidi se pomalu se svěšenejma hlavama
plouží po ulicích
holé větve stromů se ohýbají
před studeným větrem
Neplač, když večer zajde slunce, protože kvůli slzám neuvidíš krásu hvězd
Procházím městem
a večerní hvězdy se blýskají
vzapadajícím slunci
Racci poletují na černém nebi
Chmýří pampelišek
Seděl v dusné školní učebně,
přednáška ho příliš nezajímala
avšak myšlenkama ulítával
někam úplně jinam.
Svět po LSD aneb pár dní v životě jednoho blázna
Ejhle, už jsem si na něco vzpomněl, co jsem chtěl říct předtím. Jde totiž o jednu velmi choulostivou věc, totiž jedna žena znašeho bývalého baráku mě nyní požádala o zachování tvé zcela překvapivé totožnosti. Nikdo o tobě zatím ještě, kromě mě, neví, že jsi meloun napůl zkřížený svelbloudem, co poslouchá skáčko a chodí na punkový koncerty.
Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou jel na horský dráze na sedátku, co mělo vepředu nosorožce a potkal jsem ve vzduchu tu jednu holku, skterou jsi dřív chodil do parku.
Snění o divokých rybách
Pozdě do noci cosi ťukal do klávesnice počítače.
Jeho žena už chtěla spát.
,,Pošlu na tebe ryby," řekla mu.
V noci mu tajně z polštáře vylezlo hejno ryb
Pozdě k ránu...
Prosvětlená sklenička s vínem
na pozadí kmitající knot svíčky
zčervenalé tváře lidí kolem
a tichý modrý Buddha na stropě
Pomerančový vesmír
Šel úzkou pěšinkou
na hlavě velký klobouk z hadů
tiše našlapuje do měkké trávy
si v duchu představoval
Měsíční září snad...
Život je propletená kostka
měsíc svítí skrz růžovej sáček s čajem
a postel, do které den co den
uléháš, se pravidelně každou noc
Půlnoční chvilka v bytě pod fialovým nebem
Světla projíždějících aut
vrhají stíny
na strop mého pokoje
ozařují tak chvílemi
***
***
Chtěla bych někam do cizího města.
procházet se ulicema a nevědět, kam jdu.
užívat si tu krásnou svobodu.
Sen...*
. A tak mě zas napadlo, že by tam i mohl být.
Taky, že jo. Seděl na lavičce u zastávky, v ruce cigáro.
Sedmikrásky
Pár obláčků
a modrá obloha nad námi
zlatý závoj
lítající ptáci v jeho náručí
Vylítli jsme ze dveří a hnali si to přímo po schodech dolů...
Vylítli jsme ze dveří a hnali si to přímo po schodech dolů. Jak jsem letěl, skákal jsem jich několik najednou. Na ulici jsme pak přeběhli přes tramvajový těleso a vzali to zatáčkou doleva. Někdo chvílema spadnul, ale hned se zas sebral a letěl dál.
Výkřiky do tmy
Chtěla bych utýct tam, kde by mě už nikdo nenašel,
ale přesto žít a čekat.
čekat, až se svět změní a bude všechno lepší.
chtěla bych skočit do nekonečnýho oceánu,
místo pod hvězdami
Černý linie stromů
vlnící se ve svitu měsíce
na hladině jezera
vědět, že už
Jedna berlínská
Zpívala a křídla se jí jemně
pohupovala ve větru
jako ptákům tam nahoře
v oblacích
Chyť si svojí světlušku
Ó jak já se chci
takhle večer
procházet s někým
ruku v ruce
Imprese
Vzbudit se do rána
sluncem ozářeného
napít se ze zurčícího potoka
a pak na chvíli
Léto v tichých ulicích města s vůní dřeva a smrkových větviček
Teplý vánek letní noci
oranžová světla lamp a červené na semaforech křižují město
a v lesích se světlušky nechávají unášet větrem
a září v černočerné tmě jako jiskřičky
KoNCerT
Stíny světel a síť na stropě
hlavy lidí se mísí do neuvěřitelnýho víru
a vzniká tak velká medůza, co
sebou mlátí od stěny ke stěně.
MLHA
Pár rozpuštěných obláčkůve vzduchua vlhkostprocházíš a bosý nohy se tiboří do orosený trávydovytváříš si obrazy několika tvářípár jich bylo vidětale za chvíli se zas rozplynulybyly to jenom představyjak když jsou na nebi mrakyrůzných tvarů.
...snový...
Oranžová místnost
a vní-
obláčky kouře a
pár zrníček kávy….
Oslávka
Jít do parku a
lehnout si do trávy.
zabořit hlavu do stébel
a zavřít oči. na chvíli se
Bez zájmu
Chodí každej večer
do stejnýho baru
upíjí skleničku za
skleničkou
Snění o tom, co bylo a už není...
Propletený prsty v sobě.
něžný doteky,
hladký ruce.
Písek unikající skrz prsty
Lež
Co, když všechno, co ti lidi řeknou, nemyslí vážně. Dělaj si z tebe jenom srandu a ty už nevíš, komu máš věřit. Jsi naprosto zmatenej a jenom tápeš. Vidíš ale samý usmívající se tváře, co nechápou, proč je ty podezíráš z něčeho, co oni necítí.
Večerní ulice
Procházení se po tmavých ulicích města
problikávající modrýa žlutý světýlka v oknech
pára
stoupající z hrnců
1. května
Vyšel ven a ucítil krásnej svěží vzduch po dešti. Bylo 1. května a spousu mladejch párů, zavěšenejch do sebe se procházelo v ulicích. Postupem času se vytrácely do okolních barů a restaurací, aby společně oslavili začátek máje nějakou romantickou večeří.
Léto
Nostalgický nádech léta
skořicová obloha nad akátovou alejí
a šumění lístků v úzkých korunách stromů
vyhřátý lavičky lemující chodník
Vize Gerarda
A tys byl ozářen
dávného temného dne,
beatnický Kristův chlapče. přinesl
jsi něžnou zaoblenost věcem
Ráno
Ráno
klikatý stezky vedoucí k jedinému cíli
stezky osvícený ranním sluncem, který se právě probudilo
cesty vedoucí k lidským obydlím, o kterých si jenom myslíme, že tam jsou .
Chci...
Chci se natáhnout,
chci plavat,
chci skočit do nekonečnýho moře
a žít jenom ve svým těle,
Lidi
Lidi
Soukaj se po schodech
a nečekaj na nic.
Chtěj lásku, ale nedokážou milovat.
Anděl
Anděl
Únava má křídla anděla
a sklápí je čím dál tím víc hloub
udusíš se jima
Svět
Žába snědla moudrost světa
a celej svět se topí ve sračkách
těhotná žena měla tak krásnou dělohu,
že ji dali do muzea
Ticho strašně řvalo
. ,,Jo, rozumíš, hora je pro mě Buddhou. Představ si to, tu trpělivost, stovky tisíců let si tam prostě jen tak sedí, je naprosto dokonale tichá, a jako kdyby se v tom tichu modlila za všechno živý, a jenom čeká, až skoncujem s veškerým tím trápením a blázněním. ".
Noc nasáklá vínem...
. vyšel ven a viděl. hvězdný nebe. a ptal se,
jestli pod ním můžou ještě žít tak zlostní lidé.
...noční snění...
. beznadějný bloudění v ulicích nočního města.
. fialově modré nebe se odráží v tmavých vodách Vltavy.
Energie
Můžeš si dělat, co chceš, chápeš. Jsi sám sebou a lítáš někde hodně nahoře v oblacích. Dokážeš se nadchnout pro věc. Můžeš být, čím chceš.
Ulice
Byl jednou jeden pán. Šel po ulici a koukal se lidem do oken. Bylo léto. Už se stmívalo a krásnej teplej vzduch mu ovíval vlasy.