Pocit

Pocit
Cítím se jak troska houpající se na vlnách, na vlnách neznáma a beznaděje, ztracen v moderním světě a jeho proměnách, a nikdo netuší kam to všechno spěje. Cítím se jak jehla v kupce sena, malý a bezvýznamný v mase lidí, v cizích citech a myslích je ztracena moje osobnost asmysl mého žití. Cítím se jako voják v cizí zemi, nechtěný a proklatý ze sta hrdel, jenž dle rozkazu jen slepě plení a krví stírá svobodu z jejich křídel. Cítím se jak křesťan v náručí antikrista, nepochopen a nikým nemilován, vyhnán na prokletá a vypálená místa a pachem smrti něžně pomilován.

23. 05. 2006
6
1
1633
Volné verše

Dva milenci v cizím bytě

Dva milenci v cizím bytě
Dva milenci v cizím bytě. Zas ticho jak v kostele. Jen tupě sedím na kraji postele. Prázdno jak předtím, jen tupé pohledy a výraz beznaděje.

16. 05. 2006
4
1
1824
Volné verše

Přání ?!

Přání
Přání Květy lipové k zemi se snášejí, jak odznáčky lásky podzimní. Když procházím noční alejí, můj tulácký šat ojíní, krátká vzpomínka mládí, na pár krásných chvil. Ty myšlenky mě svádí, abych zase mladý byl. Postavit se směle času, vykročit a jít zpět po stopách svého hlasu, zpátky o pár let.

13. 05. 2006
1
1
1258
Volné verše

Bij!!


Bij.
Bij. Řvi a bij a rozbij mříž a na křídlech svobody leť, pevně v rukou kříž, leť vstříc vesmíru, leť. Však okovy z oceli a krve, zkuté z víru nenávisti, jsou těžší a tvrdší než prve.

11. 05. 2006
1
0
1257
Volné verše

Běh smrti

Běh smrti
Jen tiché křupání čerstvě napadlého sněhu. Žádné hlasy. Jen hrobové ticho přerušované mým nepravidelným dechem. Ticho, které mě mučí.

22. 04. 2006
2
0
2098
Povídky

Travesty show

Travesty Show
Úkol popsat můj největší kulturní zážitek byl pro mě nelehký. Jelikož se musím moc učit a skoro každý den mám tréninky, nezbývá mi bohužel mnoho času na procházky za kulturou. To je určitě veliká škoda. Jenže to bych se buď musel přestat učit, což by mělo dosti nepříjemné účinky.

05. 04. 2006
0
0
2456
Fejetony

Faust

Faust 21. století
Všude ticho. Malá místnůstka s jedním velkým oknem, které je však zakryto černou clonou. Jediné paprsky světla vydává malá otlučená lampička stojící na přeplněném psacím stole.

05. 04. 2006
2
0
1456
Povídky

Zpověď

Je to jako každý den. Pořád to samé. Stejné zvuky v kterých se utápím a děsím se každého úderu zvonu. Každý jeho úder mi ukrajuje cenné hodiny z mého krátkého života.

04. 04. 2006
2
0
4012
Povídky
Nahoru