Mlha času
Láskaje to hluboký a intenzivní cit,kdy si uvědomuješ,že miluješ den ode dne víc. Chvěješ se při té myšlenceoči ti září láskou stejnějako slunce na letní obloze.
I ve tmě ji cítíšjak tě obklopujev podobě mlhy,která se s tebou mazlí. Cítíš chladvlhkopavučinujako lehounké dotykymilencových prstů.
Chladné přátelství
Jednoho krásného pondělního dopoledne se na chatu seznámili hlavní hrdinové tohoto příběhu.
Jaromír, student vysoké školy s technickým zaměřením a Diana, čerstvá maturantka obchodní akademie, která si ráda hrála
s čísly a proto si podala i přihlášku na vysokou školu ekonomickou, ale pro velký počet uchazečů nebyla přijata a tak začala tato usměvavá dívka pracovat na jednom úřadě jako účetní.
V novém zaměstnání hned zapadla do kolektivu. Byla oblíbená pro svoji dobrou náladu, milé vystupování, zdravé sebevědomí a pohotové odpovědi vždy když jednala skolegy.
Po směru bolesti
Obloha za sklem má oslnivýledově modrý odstínna oknech jsou stopy deštěa prachuvzduch tančí v jasných paprscíchje těžkétéměř hmatatelné ticho.
Ležíš v postelina špičkách řas se ti třpytí slzyzářivý úsměvmyšlenky rozmazané závratí. Toužíš poddat se té vláčnélenivé extázi, která tě zahalujepřevlečená za sny.
Je to lákavékonejšivéa něžné.
Setkání s hvězdou
Stalo se to na předvolebním mítinku ČSSD, kde vystoupil se svým blokem písniček i Tomáš Savka. Cestou z knihovny jsem se tam zastavila, aniž jsem to měla v plánu. Zrovna mluvil Savka o tom, že sní o dívce, která by ho ráno probouzela polibkem. Já tam stála v takové růžové, nepřehlédnutelné bundičce a z ničeho nic mi do ruky pořadatel vrazil jednu červenou růži se slovy : " Mládě, běž mu ji dát .
Touha
Po lásce, objetí, pocitu bezpečía mrazivém vzrušení. Mít někoho vedle sebev srdíčku a hlavěněžně ho milovatbezhlavě po něm toužitcítit jeho dotykyprožít s ním něconějak ho ovlivnitsebe třeba i pozměnit,ale hlavně mít tu odvahuBÝTs ním.
Poznat hotřeba se i zamilovatmůžeto i bolet,ale i tak to má velký smysl,protože právě tím poznáváme,že doopravdy žijeme,neboť bez lásky je životspíšumírání .
Čas
Čas nám utíká mezi prstyjako padající zrnka pískuanelze ho zastavit.
Čas se stal nepřítelemžene se jako dravá zvěř,která požírá hodiny a dny,které ještě zbývají.
Čas neustále pracuje proti námje stále ve střehua citelně přítomný.
Síla přírody
Už od rána prší
jako kdyby plakali
všichni andělé na nebesích.
Zvláštní síla ovládá mou duši
Šťastná náhoda
Náhoda chtěla, abychom se potkalia utápěli se v něžných dotycíchtolik elektrizujících tak vzrušujících. Do vztahu jsme vlétli jako uragántěšili se z každého dne,minuty, vteřinykdyž jsme byli spolu.
Nyní už vím,že nejlepší věci se stávají, když to nejméně očekáváme. Proto nepláču,že to skončilo,jsem ráda,že se to vůbec stalo .
Andělské oči
Když se nikdo nebude dívatpovím ti,že ráda tě vždycky vidímtvé oči jak Egejské moře za přílivutvůj úsměv, kterým mě dostáváš.
Někdy se mi zdáš být sáma smutnýjako bych viděla slunce ve tvých očích umírat. Jindy zase žasnu nad roztomilým andílkem,který zavírá oči,když se k tobě přiblížímsnad troufalelekneš se a chceš vzlétnoutjen křídla ztuhlá máš.
Uzamykám tvoji tvářdo dvou tečekmodrého hedvábía jen zrychlený tikot srdceticho rozráží.
Hořím, když mě líbáš
Zrak tě vidía srdce se mi rozbušíkdyž uvíznu ve tvém náručí. Nevšímáme si jisker,které nám tančí po tváříchani hustého krupobitíledových kuliček,které buší do čela, tváří, rtůa zanechávají po sobě modřiny a červené skvrny.
Měsíc na noční oblozesvítí oranžově teplou nocíchladný a solí vonící vítrnám rozcuchává vlasya my oblečeni do džínůpadáme do vysoké trávy.
Kůží nám probíhá vlna ruměnceskoro jako malá horečka,která přeskakuje z tváří po krkua pak sklouzne až k chodidlům.
Cestou paprsku
Je to jako sen,který rozpustil dena já nemohu uvěřit,že už tady nejsi.
Odešel jsi v den mých narozeninpo cestě paprskudo jiného světa.
Ještě před týdnemjsme se smáli,svíral jsi moji ruku ve své dlania já četla ve tvých očích ještě dřívenež jsi ta slůvka vyslovil :" Měj se krásně, moje sluníčko milované "vždycky ses takhle loučil
A teď už jenom ticho,bolest a prázdnota
O smutné jabloni
Bylo nebylo, dávno tomu. Za dalekými horami v jedné divukrásné zahraděrostla překrásná jabloň s granátovými jablíčky . Davy lidí přijížděly z dalekých končin uzřít adotknout se téhle čarokrásné jablůňky, která měla kouzelnou moc. Dokázala uzdravovat lidi pouhým dotykem svých větviček.
Něco o tloušťce
prý člověk není tlustej, je jenom prostorově výraznej . .
Andělé
Andělé existujíjenom nemají křídlaochraňují nás často vidí našima očimaa říkáme jim přátelé,jako jsi Ty .
Když napůl spíš
Nevnímáš časneznámé tváře proplouvají kolem tvé hlavyjako odpoutané balóny. Nic neříkáš,necháváš se unášet proudemmyšlenek a emocí,které po probuzení sami vyskakují na papír.
Vzpomínám,jak jsem pod tmavými nebesyplnými hvězdpodobným náhrdelníkůmz chladných drahokamůčekala na něhos vlasy rozpuštěnými na zádecha přes ramena. Tváře mi hořelybyly protkané vůní lásky,ale on stále nepřicházel.
Síla okamžiku
Jednou přijde okamžiktaková kouzelná chvíle,kdy se večer naplnífialovým světlemvečer jako stvořený pro romantikua něžné dotyky.
Myšlenky se roztančíjako barevné skvrny na parapetuchlad v pokojisrdce buší šíleným tempemtělo reagujea ústa se smějí.
Svět se hnul
Nebe bylo dokonale bíléve vzduchu byl cítit déšťa vůně čerstvých šeříků. Šedá záclona dešťůsmývala zvláštní hieroglyfy vyryté do skal s monumentálními jizvamia naše těla přitisknutá k nim.
Na nebi svítí Polárkakdyž jeden utápí se v druhémčas zapomnění nastává a sametová tma,která večer na vše padá jako vědro studniční vody.
Svět se hnul a my s ním .
Ráj na Zemi
Nebe bylo ošklivěaž nemocně fialovévítr úplně odumřela celý svět jako by čekalaž mraky vybuchnou.
K zemi náhle padajíblikající obláčky prachukteré nedopadnou zůstávají viset ve vzduchu.
Oblaka zářílidé skotačíkeře, domy i zvířata v lesích ožívajíi ta smutná jabloňs pobledlými jablíčky tváří se radostně.
Stal se zázrakzačíná rája my tiše vplouváme .
Něžné kudrlinky
Pod blankytným nebemtiše těkalydva páry smějících se očí .
Náhle se nebe otevřeloSlunce vystrčilo paprsky blíž k Zemirackové za doprovodu lodních sirénvzlétli až ke spiklenecky mrkajícím hvězdám.
Někdy je krása tak nepopsatelnáže se hlava nestačí otáčetaby uzřela ty kudrlinkykteré se tolik chtějíbýt v těsné blízkostitoť sen všech zamilovaných.
Zima
Je mi zimastoupám stále výšvichr semnou lomcujev dáli namodralý mlhavý oparprsty jako rampouchyrtíky duhové nanukyna řasách krůpěje rosyv ústech hořkost soli.
Lapám po dechublednuzavírám očiv myšlenkách vplouvám do tebene, už nic nezebeoheň v krbu praskáebenové dřevo hýčká.
Uklouzla mu noha
Mlha, že by se dala krájeta on se rozběhlvstříc nové nadějinovým myšlenkámláskáma snad i životu.
Náhle mu uklouzla nohapadá ze srázu tělem protrhává vzduchv hlavěmuběhemvteřinyproběhl celý život.
Stres na něho doléháv pádu o záchranu žádánikdo poblíž nenísmiřuje se s tímjen rtíky tiše pronesouTěžko přežiju" .
Setkání
Měly to být nezapomenutelné chvílepři svíčkách a vínečkuPředcházely dlouhé přípravyzměny termínůa potom nastal ten densobota 16. října .
Velké očekávání se proměnilove velké zklamání a rozčarování. Vášnivá noctisíckrát prožitá ve snechv mžiku se rozplývá ve stříbřitý opar,jež se vznáší nad hlavami zamilovaných.
Papírová křídla
Není snadné najít někohos kým si rozumítesníte o možném i nemožnémpočítáte hvězdy na noční obloze a prstem cestujete po mapě.
Roztáhnete papírová křídlaa vznášíte se spolu na sněhových vločkáchkřupajících a drolících se pod tíhou vašich emocí.
Je krásné, pokud si najdete někohose kterým i vabsolutním chaosuslyšíte tlukot perníkového srdcea záchvěvy pavučin bource morušovéhona okenní římse.
Pohled a touha
Když jsem se na tebe podívalapodlehla jsem pokušenícelýho bych tě zlíbalai když tvoje city se nezmění.
Nekoukala bych na kamarádynedbala ani na okolíruce sepjala za tvými zádypíšu ti a tebe to bolí.
Nebo bys snad chtěl býtipro mě štěstím jedinýmby dotýkala se naše tělaby čekala nás chvíle skvělá .
Hloupá holka
Vím, že nejsem nicsnad hloupá holka jenale uvnitř mám a vím,jak většina věcí chodí.
Ne, nejsem naivníchci jenom nevědět.
Hrušky ze zahrádky
Večer kolem 22. 00 hod. mi přišla sms, kde stálo : " Ahoj Denisko, ahoj sluníčko, přeji Ti všechno nej nej nej a posílám po kolegovi malou pozornost ze zahrádky. Zasmála jsem se a sms smazala.
Zrcadlo
Když se někdo stále jen dívá do zrcadla,něco nevidí,vlastně někoho. V zrcadle jsou vidět jen věci,zvířata a lidé,kteří jsou fyzicky s námi. Nejde koukat jen do zrcadla,pokud chceš vidět někoho,kdo se skrývá ve tvé myslia existuje jenom v představách.
On your side
A zas je tu dennáruč nadějí a vůní šeříků.
Chceš se vznášetpřistát na Marsuzůstat v pohoděplout na vodě.
Ne všechna přání se plní,ale je důležitévěřit a doufat, že vše je on your side. .
Smutný den
Slzy z nebe skrápí chodníka já po něm po tom mokrém musím jít.
Nevím, kde tahle cesta končí a zda vůbec dojdu cíle.
Vidím v dáli temné světlo,tak zvláštní a neobvyklé.
Ruce zebou, nohy studí,jenom srdce hořía chce se smát.
Karamelový sen
Mlčky sedím,zírám do tmy a předemnou filmněco se děje.
To moje vzpomínky tančía karamel se rozpouští,cítím dotyk na mé kůžia teplý dech karamelový. Potom náhlé procitnutízase jenom krásný sen. .
Cesta životem
Život začínámysl se vyvíjístěna je prázdná a pustá. Člověk sní o slávěpřemýšlí o světě. Život postupuječlověk se ubíjípro peníz udělá všechno. Snaží se vyniknoutpředstírá skromnostnetuší, že ho čeká peklo.
Závislák
Je tak krásný si šlehnout
válet se a nemoct se zvednout
nic není ostrý
vše hezky barevný
Těžké dny
Když těžké dny máš
a kolem Tebe někdo slábne,
buď mu vánkem na jeho tváři,
buď mu slovem, co něžně hřeje,
SIMKA
Beznaděj
Jsem sama a ty jsi zatím v dáli,
zas krutá bolest v srdci pálí
a duši zapne přes zápěstí
pouta, jež je tak těžké nésti.
Vzpomínka
Sedíme vedle sebe a svět je náš,
líbáš mě a máš mě rád.
Já tě taky ráda mám,
když tu nejsi vzpomínám.
Příloha dopisu
Posílám ti políbení,
v mém srdci,
už dávno pro vztek místo není.
Posílám ti objetí,
Vyznání
Kdybych nebyla na odvrácené straně měsíce,
spatřila bych záři slunce,
jež dělá stíny,
v zahradě snů