nápisy na zdech

mezi nohama a zemí je to nejtěsnější spojení
příslib pevného kroku
většinou
když víš kam

      že láska je

baletíš po špičkách
vprůzračných slovíčkách
křehkých a zraněných.
že láska je mámení

      lživot

do jedné řeky prý dvakrát ne
tak jsem ji překročila
nevšimla jsem si že je to Rubicon
dřív jsem byla děvka lživá

      předtucha minulosti

občas mívám
- někde v prostoru –
nutkání zastavit
zhluboka se nadechnout

      99 +

. bolí to
čím víc čas přihazuje
na hromadu promarněností
prchavé obrazy okamžiků

      jedna z nejzásadnějších básní o lásce

tma je jen zdání noci
ani všechny ukolébavky světa
neuspí to co se jednou probudilo
tvá Daebris

      dokud slunce nezapadne budu tě mít

. den za oknem už zase chladne
vkrádá se sem vlídný šerosvit
co tenkým prstem krouží smutky
a k šílenství je přivádí

      milostivá pošetilost

špetky vlídných slov
zaseté za soumraku dní
rodí divukrásné souvislosti
vexotických rámech

      zacyklená

poznáš mě po chůzi
spokojené
Múzy krouží
muži ne-padají

      a jako Fénix do tvých dlaní ulehnu jednou za svítání

nejde-li hora
k Mohammedovi
přenese ji tam láska.
hrajeme

      jsem mapa všech zkratek

. a atlas revolucí
mám díru v srdci
jak pořád někdo courá tam a ven
mám sen

      pro_k(l)ouzlo

mezi prsty
stříbrozlaté nitky
pro tanec
nad propastí

      nejsme hitler

vyrovnaný krok boří mosty a zdi
a s dobrým kadeřníkem může být Idiot z kohokoli
zeptejte se Dostojevského
nečtu nečteš nečteme

      na Nový rok o slepičí krok

bez váhy bez ceny
slova ztracený
neví kudy kam
včera měly flám

      štíří slina

za tmy ze tmy všechno křičí
prý že ničí
sama dáma žena děvka
lehká lehkonohá pravda

      ztratila jsem vánoční slova

. možná je najdu
pod stromečkem.

      jen s tebou jsem kde mám být

klečíce u řek
toužíme po vrcholcích hor
stojíce pak na nich
umíráme žízní

      jedenáct úhlových vteřin

I.
když odcházím
nejsem to já
jen shluk hrdých atomů

      pod_vodnice

přezrálé dny nahlíží do cizích zahrad a oken
naslouchají vlastním šepotům
nejisté hlasy
se lámou ve vyznáních

      oáza v poušti

. nosím si v hlavě
svůj maličký svět
kde já je mnou
láska je

      přestaň kůzlátkovat

přišel podzim
konečně
tak vyhni se těm rohům kozím
ať nekrvácíš zbytečně

      taková divná pachuť

je čtrnáctého, starý pane
jen pro vás
otvírám teď překradač poezie
něco pořád žije

      malému princi

jsi modlitba má
v neznámém jazyce
jsi všechna tajemství
na mapě Měsíce

      haló?

(já:)
volám ti. volám tě
snad problémy na drátě
že neslyším. neslyšíš.

      ty nic nevíš, Jo(h)ne..

žít v cizích intervalech
na vlnách
přežívat prázdno
listováním v historii

      mlčeti, zlato?

děláme věci
o kterých nemluvíme
protože se to nedělá
mluvíme

      pěstí.. na_oko

tolik toho
že nádech je implozí hluboko
a výdechům se nedostává dech
tak snad mě radši nech

      z_paměti

fá chce mí
a zas je do breku
tak dávno
a stejně se nedá zapomenout

      echu pod mostem vzdechů

jaké to je
slyšet všechna jména
co každou chvíli oblékáš.
snad proto že život prý je změna

      třeba.. zlaté vařečky

bob marley (mi) zestárl
a rampouchy se ještě nekonají
je to v háji
(a i do něj daleko)

      jazykový koutek

Existují výrazy nebo slovní spojení, co mi nedávají spát. Tak namátkou vyberu skupinu často se vyskytujících postatných jmen, odvozených od téhož slovního základu: -mna. Jsou rodu ženského a skloňují se podle vzoru “žena”. Uvedu pár příkladů:
“.

      minima

tii
i v závějích voníš
jak sluncem hlazené lístky čaje
vyhnán z ráje

      chlebáseň pro tebe

. přeju ti
dobré dny
lámou se a voní

      ID 621

pomalu a nenápadně nastal čas
kdy paraziti a bolest
byli pryč
pak jednou skřípal kov o kov a.

      černé štěstí, bílá smůla

nejsi sám
na koho vzpomínám
však jediný svého druhu
bezpečný jak padák bez popruhů

      výdech.. nádech..

ještě mě občas zachvacuje něha
něha s tvým jménem na štítu
více či méně neuspokojena
hlavou mi zní bylo tu – není tu

      o-z-l

odvěká
bojí se stín
že ztratí svého člověka.
z rozvalin a vin

      myslím na čistotu

řízla jsem se o čas
probouzí se ve mně
všechna prošlá léta
navrací se ztráty

      o včelách a švábech

vždycky když to své drápy do mne zatne
a počítám má dáti vzal
některé láhve prostě nejsou vratné
tak práší se na ně dál

      v kruzích

vibrace tónů a hlasů
přebírají mou duši
jako růženec
přivolávají pohyby

      cirkadiánní rytmus

labyrint
všech svých Mínotaurů
vnejvětších mrazech
studny plné medu

      reflexe

. za zrcadlem
ve vírech tekutých písků
mizí nevinnost roztříštěná
na zárodky řádu

      ze snáře / A.H.

. Všechno dává perfektní smysl. I tahle rozlehlá budova plná místností které míjím na cestě za svým cílem. Vím, že to potřebuje a tak se nebojím hledat.

      tady a teď

velryby táhnou oblohou
a na padáčcích babího léta
sebou odnesou neodeslané dopisy
dálnice chrlí jedno auto za druhým

      cuba libre

kolébaná na vlnách saxofonu
v Karibiku tonu
odtikávám
odtikám

      džin

skleněný svět
plný iluzí a vin
kobra uvnitř a její stín
nad láhví

      impromptu

. dej za hrad a.
pak vejdi.
jako beránci našich ospalostí
míjející sklenice plné vypitého čaje

      naklíčené

řešeto
míjím se slítostí
řeže to někde za očima
i ve všech ostatních

      paraplíčka u jezera

knevíře
všechny polopravdy světa
nedají dohromady jedinou
celou

      po anglicku

vzdálené přiblížení se
mezi kapkami
bez bot
snít o posteli pod střechou

      v síti

někde na půl cesty
svítá
ráno protrhává tmu
život už hledá důtky

      Napoleon

Miloval ji. Nejvíc na celém světě. Byla sladká a opojná. Naplňovala ho i ve chvílích, kdy byl sám.

      za sklem

z dálky
ti očima ohmatávám
stopy
přikládám dlaně

      říkanka na i v ní

ještě tě vídám
v detailech obrazů
(zkouším je střídat)
stále tě slýchám

      bod vlomu / cesta domů

jdu na to po svém
jde to těžko
jsem jednosměrná
ale nedokážu se srovnat

komu se nelení, tomu se zelení

komu se nelení.
docinkáno
zas je ráno
minulosti sčítám střípky

bod zlomu naruby / point break inside out...

bod zlomu
zjistila jsem
že mám nárok
nemít nárok

dát duši ďáblu

dát.
vídám ji
nezměrnou
vídám obrazy

bezmoc rozhodila kuřecí kůstky

. promluvily o ústech
okrouhlých touhou.
na každém viditelném rohu
zobu z ruky zrnka lží

vyznání / deset slov

já miluji tě víc než řízek
má láska je víc než abstrakce
sundej si z krku zlatý křížek
a můžeme spolu do akce

nejkřehčí

nejkřečhčí
byla ve vzduchu
už pár dní
přesto mě dnes zaskočila

Die Geschichte des Malers / Endlösung

vzal bílé plátno já
vypnul až k prasknutí
a zprvu jemnými tahy
začal vykreslovat chybějící

U prázdného stolu

Uvízla jsem někde uprostřed
kde začátky konců nedohlédnu
oslepující světlo
vypilo všechny barvy

sladkost cibule na jazyku

do úst půlměsíc
a vědět že vzdálenosti se nemění
vesmírem se pohnout dá
navzdory slzám

suma sumárum

. prý není čisté co bývalo
sny jsou pořezané od vzpomínek
a vzpomínky podléhají představám
nevydají svědectví

muži na kříži

ráno modřejší večera
polykám tuny placeba
tupí(m) smysly
ne-svobodný ne-závislý

jednou v roce

. ovečce bez rouna
trnová koruna
oběť pak zaplatí
budeme bohatí.

cizí strachy

přestože by byl
není středobodem mého světa
dívá se přes rozbitou lupu
a vidí praskliny a kazy

Rhesus faktor -

alfa
Chybíš mi. Tečka. Vykřičník.

Post e restante

Nemyslet v barvách. Zapomenout
dotýkat se znát a hřát.
Nedýchat za dva. Zbavit se pout
řezat i měřit natřikrát.

Veverka Bambulka a živá voda

Znáte někdo Toníka, děti. Je to střapatý okatý kluk, co má rád svoje hračky a kamarády, taky zvířátka a rád mlsá. Co říkáte. Maminku a tatínka.

zkamenělá

. před Velkou zdí
na očích pásku odsouzenců
v hlavě strach z nadechnutí
ve vzduchu

strašák

v čase úzce sevřeném
pevný bod
pro bezpečnou navigaci
vesmírem

všechny tvé otisky

kam se obrátit
když zmizí Země pod nohama
a není nic než pád.
míjím tváře, slova, věci

8,6 světelných let

. a všechny ty malé vraždy v hlavě
osvobozují
aby pak spoutaly o to víc
z démonků vyrostli démoni

U pokrytého stolu

Úplný konec něčeho
by mohl být začátkem čehokoli
. když se ta tíha nese s lehkostí
a nechají se prosvítat barvy

kdyby se ti někdy zastesklo

stačí rozbít sklo
a rozletět střepy
do čtyř světových stran
(i kdyby o milost prosily)

vesmír z míry vyvedený

Adamův.
do lítosti zaryt nůž
jedno žebro jeden muž
z žeber ženy

noci chtíc psáno ránu

hořím planu
však i kdyby sebevíc
nedoplanu kam bych chtěla
neprohořím se ven z těla

nejlepší fíky jsou konzumovány ve stínu stromu

. on to dobře věděl
proto nám zakázal jíst jablka
už tehdy věděl co se stane
zakladatel obrácené psychologie

bezpečí je temné místo pod oranžovou oblohou

plamenné dialogy klínovým písmem
napříč ročními obdobími
stopami po hořících žirafách
se valí roztoužené tsunami

jedno.. dvě

Stál v tmách, sám a nevěděl. Nevěděl, kterým směrem je domov, ani kdo tam čeká, Jestli tam někdo čeká. Nevěděl, proč tam není, ani jestli tam být chce. Nevěděl, proč ho tak strašně bolí hlava.

před půlnocí za půlnocí nikdo nesmí stát

y nin e zor an
den tak nejiný
stejný
taky se táhne

prázdno

všechno co jí kdy řekl
bylo nic
a ona mu za to dala
všechno co mohla

vosk nepotřebuje knot

od Štěněcí hvězdy až na Zem
lano - na něm za krokem krok
encyklopedie pod paží
vyvažované labyrintem not

poprvé / per Elisa

. přišlasi promne
nahá
stejně jako já v tu chvíli
a jak křičela.

mozaika s darovaným kyvadlem

obraz (za notou)
černě křičí horká krev
rudě řvoucí vroucí temnotou

děkůvka v podkůvkách

je vás tolik, komu dlužím slova
za lásku, přátelství, za naději
nesla by se jako koně na podkovách
ze zlata či stříbra - co kdo nejraději

slézání hory nepravděpodobnosti

I.
jsem zkřížené dráty telefonu
odpor milionu ohmů
nejčernější z černých ovcí

alenka vyhnaná ze země za zrcadlem

barvy nocí prokvetlé
stínům zpívaly blues o světle
zavřela oči a dívala se
mysl neodvrátila

koně

melodická naléhavost v bocích
zvolna roste
ukolébává myšlenky

po špičkách / od nestvůr

ani nevím
kolikrát už jsem ten trik použila
zadržela dech a
.

oranžová

. vždycky jsem byla a budu
svázaná očekáváním
napnutá dychtivostí
až mě vymaluješ barvami

třikrát o konci + jednou o nezačátku

konec světa
Profesor přepsal poslední slova a otřel studený pot z čela - právě dešifroval proroctví o konci světa a spěchal, aby to oznámil. A nevšiml si posledního kousku nepřeloženého textu, který pravil: Ukázka z připravované knihy Sto velenesmyslů, kterým uvěří potomci našich potomků aneb Velká kniha žertovných proroctví do každé mayské rodiny.
konec nevíry
Být Ježíš Cikán, vypadal by jako Štěpán.

všední chvilky nepoezie

vodní
životy jdou ve vlnách
ty všechno nesou
i když se hladina někdy

U nahého stolu

Mnohovrstvé dny
dlouho v poklidu splývaly na hladině
měkkého světla
Jako olej vzbuzovaly dojem barev

2:18:49

zmatení smyslů
zchromlé prsty
písmenka tančící před očima
do uší vklouzne šustění karet

za dveřmi

každý na své straně zdání
jedna klika jeden klíč
zvukotěsno k nedýchání
zlé je s námi pámbů pryč

deep rest 2012

sníh
patnáct tisíc jasmínových zrnek rýže
stejně tolik kapek vína
bílá bílá bílá

nebát se; ponořit smysly

letmé nahlédnutí
děsí plytkostí
kontrastu
tušených stínů

Ona

se životem je to jako se sexem:
co nespolkneš
vyplivneš
dotkne se

viola

pláče ti v objetí
leží ve tvých horkých dlaních
napnutá až k uzoufání
pod krkem ji jemně držíš

prý

ochočit si svou noční můru
a nechat se hladit sametem
pak do těžkých bot a do mundůru
ať s motýlkama prý zametem

akrobati

provaz napnutý nadoraz
křišťálově čistý čas
visící od tebe k tobě
spánek cos probděl

nemít střet

. a tak dál a dál budu předstírat
že budu žít věčně věčně snad
že květiny déšť nikdy neskloní
že zůstanou hrdě rovně stát.

Mayům

. jestli má nastat konec světa
ať je to s plnou parádou:
můj milý pěkně v epoletách
s odznáčkem někde pod bradou

narušit nevšímavost

úvodem:
démoni uvnitř
ve snech černějších než smrt
křičí na zapomenuté strachy

možnosti prostorové projekce

kruh vylitý do čtverce
rohy hraní
posouvá hranice
vymezením dává svobodu

zvláštní forma života

rozbité pocity
v každém pohledu gestu
tóny přebíjí slova
a Chloe pořád tančí

vadí - nevadí

ruce pryč nehasit
co víc zapálit
když válkou hoří celý Řím.
kam pro pomoc, co s tím.

ztráty a nálezy a.. ztráty

Na staré půdě, kde znala důvěrně každý kout, jednoho dne našla krasohled. Zářil novotou a pohled na svět skrz jeho sklíčka pro ni všechno změnil. Dychtivě si ho užívala každou volnou chvilku. Byl to obrovský dar.

Symfonie č. 8 h moll

bylo tak jasno
až šel strach
protože kam až bylo vidět
nebylo vidět nic

vzpomínky na řetězu

domy vyrůstaly ze zahrad
žily vnich
nehnaly se až do nebe
tam dolétla jen houpačka na ořešáku

rarita

rezavějící čas hltá slunečné okamžiky
azurové nebe ustupuje šedi
dlouho očekávané přichází
intenzivní pojetí ticha:

já nic, já muzikant

I.
krásná Viola
držela basu
ze všech sil

pohled z okna

"Miláčku, už jsou zase tady. Je jich plná obloha, to je krása. "
"No jo, Maruš, je léto, motýlů je všude plno. "
"Ale Pepo, já bych strašně chtěla letět taky.

nad váhou

že prý jsem tlustá.
vždyť nevážím víc než půl sta
přes stovku
síťovku nosím plnou jídla

zbytečnosti sesazené z trůnu

kotvy
zlehka obkrokem za společenské tance
přímo na tanec u tyče
- až na dno –

noční šichta

Stmívalo se. Nechtěl to udělat, ale musel. Napřed jedna noha, pak druhá, ven zpostele. Podlaha studila, ale to nebylo nic proti tomu, co ho čekalo venku.

Fabergé

z lásky i moci
punc křehkosti převážil
tíhu zlata
třetí byl první

duben, dvacátý pátý

máš modrásky v očích
a nad nimi
rezavě rozcucháno
evangelium tvoje

čím větší moře, tím větší žízeň

. a jak tak šermujeme svými paraplíčky
ztrácíme duhové kuličky z kapes a esa z rukávů
obrysy námi vystavěných zámků
odnášejí vzdušní výři

viděla jsem fotku..

. patřila k hlasu
co zneklidňuje a ukazuje dveře
cesty a. nemožnosti
hladí a provokuje

kulomet

rozlehlý čas
ani krok
na zahřátí myšlenek
ještě letím

za hrst haiku

zezlátlá tráva -
pampeliškové nebe
na Zemi padá
rybářské sítě

pište haiku

pokud rádi píšete nebo aspoň čtete haiku,<< klikněte si sem >>

za největší zeď

torza
někdy jsme jen
hladová ústa
svých těl

v pohybu

lodě proplouvají hlavami bez zábran
nezmapovaných území je zlomek
postřehnutelného v koutku oka
a vesmíru je nekonečno… skoro

dvě skutečně ale opravdu minipovídky

minipovídka č. 1
3,2,1. Start. Motory se zažehly, sežehly loď a mise skončila.

autorské čtení, Brno, Café Práh

Brno, Café Práh, sobota 31. 3. 2012, začátek v 17 hod. - konec kolem 21 hod.

nedobitnost vzpomínek

trhavé pohyby
v jistém druhu nesvětla
schoulená v jablko
se ti nabídnu

ze života slavných

povzdech
Přišel jsem o sud.
Je to snad osud.
přistižená

co mě donutilo s psaním přestat aneb zpráva pro mé čtenáře

. měl ruce rozbodané od kapřích kostí
stůl prostřený do hojnosti
nad stolem.
je jedno jaká je cesta

šém

tamto je jehně, tamhleto lev
a toto je sklízeč světla
kroky jsou všechno
čas když je směr, cíl a doprovod

interference

vpisuju sebe
dechem do světla
v dávno mrtvých jazycích
prstem na tmučmárám

čtení v Café Práh (Brno)

Ráda bych vás po delší době zase pozvala v sobotu 19. 11. 2011 od 16 hodin do brněnskéhoCafé Práh, kde si budete moct poslechnout vlastnoústní přednes autorů (uvádím bez protekce podle abecedy):Marka Kučery,Davida Schücha a Jana Zbořila. Naše autorské čtení se uskuteční v rámci akceDen poezie
MarK -Marek Kučera
Možno raz
Mojím snom

dvakrát Kobajaši Issa

.
svítání – ve vsi kde nemají kohouta, budí kukačka
každé ráno napínání uší
po zbytku života

tančila jsem mezi odpadky a spadlými hvězdami

řezaly mrazily i pálily
a hlavně byly cítit
životem na okraji vesmíru
ta hudba pod mýma nohama

čtení v Café Práh (Brno)

Ráda bych vás po delší době zase pozvala v sobotu 19. 11. 2011 od 16 hodin do brněnskéhoCafé Práh, kde si budete moct poslechnout vlastnoústní přednes autorů (uvádím bez protekce podle abecedy):Marka Kučery,Davida Schücha a Jana Zbořila. Naše autorské čtení se uskuteční v rámci akceDen poezie
MarK -Marek Kučera
Možno raz
Mojím snom

mělo málo namále

.
zlomilo se něco málo
chvilku vkoutě postávalo
pak rozběhlo se do polí

rovnoudanost

balanc
drobné každodenní triky
pár závažíček po kapsách
nic závažného

ocúny

. kdo ví jakou barvu vlastně máte
poté co přelije vás tma.
já splétám páté přes deváté
a v očích ještě závrať mám

vítr z plachet

.
tolik se snažíme
hýbat svými horami
že přehlížíme Mohamedy

Neptunův trojzubec

slova v mořském vánku
nemají váhu
a smysl
jen ten který jim dají

nepoměr

stezky co vedou myslí
kolem šílenství
a blíž
brnkat na ně

přehmat

vústech se sbíhají sliby
seběhnou zpatra
na špičku jazyka
přes konečky prstů

První pátek přítmí prvního podzimu

Jako každé hexaletí i tohle začalo čtvrtkem. A jako vždy ulice zely prázdnotou. Vočekávání. Bylo to ve vzduchu, věděli to všichni a proto nevycházeli.

podmíněná

pojď ke mně
štěně
uč se dokud můžeš
dokud můžu

radosti špičaté bolestí

vyhlížím svůj ztracený obzor příčetnosti
a někde vAfrice se zatím bubnuje
za déšť a za úrodu
to co mně přebývá

společná bolest / dolor común

.
zmlkni, srdce, tvé smutky
se nemají vyslovovat, nech
je shnít ve svém nitru – jestli tě trápí

pocity spotřebního zboží

pocity spotřebního zboží
(kdyby ryba neotevřela ústa, nebyla by ulovena. )
hladová vrba
všechna spolykaná tajemství

nosit lekníny na jezero

složené oči
sledují stopy zvířete
ve mně
svázané světlem

tři od "b"

dilema
je třeba jednou provždy udělat si jasno
- mít při milování světlo
a nebo zhasnout.

tajemství mimiky

tajemství
matoucí růžová měkkost a hřejivost
věží přetvářejících krajinu
proniká oblohou

chiromantická

vúžasném chaosu
Všehomíra
pořád probíhá
hemžení linií

Dunaj (soutěžní)

Proude,jak mocně dme se hruď
když loď zápolí se zuřící bouří
a my jsme jedna dlouhá a hluboká rána
která neumlčí vášeň vsrdcích navzdory

břitva františkána Williama z Ockhamu

Attila skřížkem na krku
a lahví modrého mléka
každodenně pásován
rozšiřováním hudebních obzorů

dvojitá

nejlepší dárek
k pomazlení
do dlaně jako ulitý
v každé kapce

májové čtení v Café Práh

tak se nám přiblížilo další brněnské čtení vCafé Práh a bude to vsobotu 14. 5. od 18 hodin
tentokrát aktivní účast přislíbili:
Květoň Zahájský se svými fejetony a humoristickými povídkami – já ho chtěla uvést takto:
. bezděky tajím dech, když básník volným veršem podmanivě kreslí ráz truchlivé podzimní krajiny,jak za cárem cár mátožné mlhy plují, a z chuchvalce par, peň v křeči pařát k nebi vztáh.

velikonoce

moje nejoblíbenější velikonoční dílo
klikněte :o)

město

. za chůze chňapá po kotnících
motá se pod nohama
když si na chvíli sednu
lísá sea cpe mi čumák do dlaně

zluchoprázdno

sjíždíme se. po nějaké době
chládekkrypty
neudrží ticho přestože
„to co jsme teď my

bleší trh

žebřík
příčku za příčkou
jedno kterým směrem
když z přítomnosti není vidět

držení nože

je to jako svítat
přes hranici šílenství
sloupat vrstvu po vrstvě
různé úhly náhledy

tělesná.. přehlädná.. vrabčí..

tělesná
promilovat se do hlavy
vetřít se do každého závitu
do posledního sklípku

sběratelé masa a kostí

tanečníci ve víru vášní
sběratelé masa a kostí
jsou vidět skrz úsměvy ve virtualitě
skrz oči zapomenutých lidí

autorské čtení - Brno

Chtěla bych Vás pozvat na březnové autorské čtení vCafé PRÁH (Brno, Vaňkovka)
26. 3. 2011 - začátek 17. 30.

demarkační čára

zůstaly jen naléhavé tóny
energie v překvapených linkách
tahy vbarvách i bez
skrytá zákoutí

echolapka

kruhy po slovech
drolivé tichoprázdno
ne-tečnost bolí
ve jménu těla

cizí peří.. nic k chlubení

zapomeň na výšky a dálky
panenko vkoutě
tam žádný pád nezabolí
na všechny ty lovy a hry

v důlku u klíční kosti klíčí bezpečí

.
podpírám tě
všemi párátky co mám
a doufám že to tornádo

horizontální

.
. potácím se na hraně bezbranně přitom koušu a škrábu hra na slepou bábu má svoje pravidla nabídla se baba jedna nejednou se ze dna sbírám jako losy lásku stírám než mě taky někdo utře nu třeba budu mít kliku „přísám hani“ při pupíku a krásných slov ozvěna Lověna zas v kole víří po puchýři jí tak dupat tupá tupá tupá jako žiletky na mým umyvadle v prádle košilela zešílela nad ránem s tvým pyžamem a kartáček modrobílý whitening blues si co chvíli kvílí.

poznání

dny se drobí jako cukroví
pod chtivýma rukama
nedočkavě trháme obaly
rozbíjíme skořápky

nadějná

. a květiny dávno zlomily se vpase
pod tíhou dešťů kroků dní
nad hlavou spících sedmikrásek
zní melodie času famózní

před svítáním

.
vyšla jsem za tebou až na vrchol
přijala křídla.
na tobě teď záleží

Uroboros

prorůstáme zimou
kořeny v pekle
větve za sluncem
natahujeme

o čase, barvách a melodiích

některé dny mají oblíbenou barvu
a melodii
někdy jsou to alespoň chvíle
a pak jsou včerejšky

leopoldí

je v listopadu zvláštní den
a je jako každý jiný
stejné nebe za oknem
kolem stejné stíny

den mladých vín

naťukl mě
rozlomil pečeť
otevřel a začal číst
zním teď

autorské čtení

lilie

.
vlila jsem ti do očí nekonečnost moře
a nakonec mi zůstala sůl
s pár kapkami vody

poslední pomoc

.
řízni
pořádně a hluboko
ať vyteče všechen hnis

zase jednou čtení.. v Brně - 25/9

vážení a milí.
prázdniny jsou za námi a já se rozhodla, že si zas posedím s milými lidmi - pokud tedy přijdou.
kdo by chtěl přečíst něco ze své tvorby, má do konce roku už jen jednu šanci - 25. září, od 16.

ten můj... / anděl který štěká nekouše

.
nebroušený diamant
na skládce ušlých duší
skládá si jméno z hříchů po záruce

je osmého osmý a všechno nejsou jenom paralely

.
barvoslepost mění svět
světlo se láme rychleji než zvuk
proto je lepší nikomu se nepodobat

čekání na mezipaměť

.
úlomky vzpomínek padají do švů
na vlásek od nicoty
není záchranná síť

multilingvní

.
erupce v hmatových pohárcích
pod bičem nervových provazců
nasládlé zvuky

Písmák mnoha tváří

.
Určitě to znáte. Taky máte určitě někoho, kdo vám, více či méně, zhusta či zřídkavě, systematicky nebo náhodou, pije krev. A taky máte stoprocentně někde někoho, komu pijete krev vy.

vážně / oblosti (neopustit naději)

.
vážně
vyjde vůbec Venuše.
volná . vášnivá vábitelka

sobota 26.6. café Práh

.
Vážení a milí *
nadcházející sobota 26. 6. (17.

neumím čekat potichu

intro /
kým jsme. a kde
jazýček vah
zdá se promluvil

Rajmundovým jabloním / z měděného čajníku

.
. napnuté
hluboké
až do jádřince

namaluj mi beránka / z měděného čajníku

.
nechtěla bych být v kůži toho pilota
pod hvězdami co mrazí
kde o karafách s vínem

péčková

.
. přijeď
klidně jen tak
nalehko

telefon

.
středa, 17:55
Ještěpět minut a můžu pryč. kamkoli, ale pryč odsud. jestli vydrží zvonit ještě chvíli, zvednu to a bude to poslední hovor dnešního dne.

držím se

.
držím se tvého mám tě rád
tak jako tonoucí se stébla chytá
bez tebe blbnu na kvadrát

na snech bita...

.
mrzí mě lásko(u) poloprázdný dům
moc mi jelíto nedotknutých strun
bolí mě ještě nespatřené hvězdy

vyznání vyznání

.
dotočil se
větrný mlýn osudu a naděje
Ráchel dotančila

vím o čem to je, jen nevím jak to pojmenovat

.
první
matně bílý
neprůhledný

zajíček v své jamce sedí sám

.
slepá bábo, kam tě vedu.
.
do kouta zahnaná

májové čtení v Café Práh (Brno)

.
tak se nám zase přiblížil další z naplánovaných termínů, zatím předposlední - další budou záviset na vás -
nebudou-li čtenáři a publikum, nebude ani čtení - tak zmobilizujte síly, vytiskněte díla, vezměte si doprovod a pozvěte fanoušky
na sobotu 22. 5. v 17.

inzerát / koule

.
Inze rád já cokoli slíbím
zlaté ryby šupinu
či hodinky s vodotryskem

i co tě nepálí, has... hlavně bez pohrom

.
devětkrát měřit
než jednou na chvilinku
vzít do rukou pilku.

řetězení

.
I. ne svobodná
při náhodné manipulaci
jsem vdechla první článek řetězu

můj strach má jméno Mínotaurus

.
žije a roste
vnejztracenějších závitech mozku
číhá na bloudící srdce

Cesta do Bithynie XV / závěr

.
XV
Během prvních nočních hodin Lukáš odpočíval nedaleko městských hradeb a slyšel, jak hlásný voláním oznamoval ubíhající hodiny. Damašek už měl dávno před půlnocí spát, proto si tu dobu zvolili jako čas pro útěk, ale i když hodiny utíkaly, stále za hradbami slyšel kroky pochodujících jednotek a občas zoufalý křik nějakého chudáka, zbitého palicí nebo zraněného ostrým mečem. Ve městě se něco dělo, to mu říkala nejasná předtucha, a nemohlo to být nic, co by prospělo plánu, který zrovna uskutečňoval.

tolerance

plné rance
předsevzetí
doma ve skříni
kroky v brance

Cesta do Bithynie XIII, XIV

.
XIII
Sylván byl velmi vážný, když poslouchal Lukášovo vyprávění o tom, kčemu se chystá Hirkán, o jeho přísaze zničit pergamen a o jeho plánu odvést Saula vřetězech do Jeruzaléma.
- Pafos se mnou o tom dnes mluvil – řekl. – Etnarcha Aretas mu přikázal, aby se držel Herodovy vůle, což znamená, že Pafos udělá vše, co bude vjeho silách, aby Hirkánovi pomohl.

Cesta do Bithynie XII

XII
Státní záležitosti prodloužily Teofilův pobyt vDamašku na více než deset dní, ale Lukáš byl za to zpoždění vděčný, protože každý den strávil alespoň pár chvil sMariamne. Díky své kráse nepotřebovala ani vzdělání, ani inteligenci, protože zalíbit se mužům nebo upoutat jejich pozornost, to jsou věci, které ženy ovládají instinktivně; přesto byla také velmi bystrého rozumu. A měla hodně přečteného, zvláště díla velkých řeckých dramaturgů, zkterých znal Lukáš jen málo, protože jeho studia se omezila pouze na filozofické a lékařské spisy.
Trochu škodolibě ho donutila číst Aristofanovo dílo Plutus , onu satirickou komedii, která tak nelítostně zesměšňovala lékaře a jejich namyšlenost na vlastní vědu.

Cesta do Bithynie XI

XI
Ananiáš byl povoláním tkadlec a jeho krámek, který se nacházel vjedné boční uličce pod stejnými městskými hradbami, byl plný pronikavého pachu látek a barev a zvuku nůžek a člunků. Vjednom koutě byly skoro do výšky dospělého muže nahromaděny proutěné koše, do kterých tkalci ukládali své zboží, aby ho ochránili během dlouhých cest vkaravanách mul nebo velbloudů na trhy jiných měst. Vkrámku se zastavili jen na chvíli, aby si Ananiáš prohlédl kus právě dotkané látky a potom vstoupili do zahrady , jejíž dvě strany tvořil obytný dům, třetí krámek a čtvrtou městské hradby.
Byl to nejpříjemnější dům, jaký Lukáš na svých cestách viděl, mnohem půvabnější než vyzdobené tiberiadské paláce.

café Práh, Brno - 24.4.2010

přiblížil se nám další termín z rozpisu - tuto sobotu 24. 4. od 17 hodin proběhne v café Práh (Vaňkovka, Brno)
další odpoledne a večer ve společnosti slov jak poetických, tak prozaických
pár čtenářů se už našlo, pokud všichni dorazí, bude to fajn
hudba tentokrát nebude, protože někteří muzikální jedinci se žení, jiní nemají čas jen tak.

Cesta do Bithynie X

Existovala spousta věcí, které mohly vDamašku, nejstarším městě světa, zajímat osmnáctiletého mladíka: dlouhé karavany ztajemných zemí Východu, sjejich velkými, klátivě se pohybujícími nákladními zvířaty, dílny kovářů, kde pece zářily bílým teplem a chlapci šlapali jako šílení na kožené měchy, aby udržovali žhavé uhlíky, které umožňovaly hbitým kladivům mužů i mladíků kout pláty ocele; kouzla a čáry mužů tmavé kůže, kteří svými malými flétnami zaklínali jedovaté hady, mágové vširokých šatech, kteří nechávali spřekvapující lehkostí mizet a zase objevovat různé předměty, vyzáblí Egypťané, kteří věštili zkřišťálových koulí a uváděli lidi do hluboké spánku, ve kterém si pak snimi dělali, co se jim zlíbilo. Všechno bylo nové a zvláštní a uběhly tři dny než si Lukáš znovu vzpomněl na Saula zTarsu a vrátil se kševci Jidáši.
Když Lukáš vstoupil do chladivého polostínu krámku, ani Nikanor ani Jidáš nepracovali, ale jeden zučňů ho zavedl k vnitřní zahradě, ze které byl přístup do obytné části domu. Vstoupil do zahrady a Nikanor mu vyšel naproti súsměvem a otevřenou náručí.

Cesta do Bithynie IX

IX
Ulice Přímá procházela celým Damaškem. Zdobily ji krásné sloupy a ve středu města byla částečně krytá. Bylo na ní hodně krámků a Lukášovi hned ukázali cestu kJidáši, ševci. Vojáky se Saulem nechal na ulici, kousek od domu a vstoupil do krámku.

Cesta do Bithynie VIII

.
VIII
Cesta do Damašku stoupala po úbočí hor, které obklopovaly Tiberiadské jezero. Jak za jasného ranního slunce šla jeho mula dál a dál, Lukáš občas ztratil z očí modrý ovál, který se rozkládal stovky stop pod ním ve své přírodní míse, ale jen proto, aby ho znovu a nečekaně spatřil, když se cesta na srázu stočila. Byl tak fascinován neustále se měnícím výhledem na jezero a hory, že jeho mula mnohokrát sešla scesty, aby okusovala trávu a on si toho ani nevšiml.

Zdeněk

.
Jak by asi začali kronikáři – psal se rok 1997, první rok katastrofických povodní u nás. Do mého rodného Přerova přišla velká voda, přinesla neštěstí, ztráty a nadělala spoustu škod. Mimo jiné vytopila sklepy a přízemí základní školy, kde jsem učila, tak jsme, místo prázdnin, chodili vyklízet tu spoušť a z celé republiky se k nám sjeli vojáci, aby pomáhali, kde bylo třeba.

neo(d)hrabaná

.
Troia
slyšelo se o mně
něco se tuší

tobě a...

.
. tvému klavíru
na míru
ušiju sonátu

dědictví... aneb kurvy holky

.
poznám je
dcery svého prakmene
nositelky stejných genů

pochopitelně

.
I/ deklarace
já, Jůlie věstonická
nechci nic než obyčejnost

v Brne sa bude čítať po slovensky - ZMĚNA!!!

.
. ve Skleněné louce (úplne nahoře), Kounicova 23 Brno (v centru) .
čtení se uskuteční podle rozpisu 20.

o velkoměstě, které míjím... nebo ono mne

.
. město je zabitý
zgraffiti krvácí
vytrácí se. život

mimochodem / o lásce, úhlu pohledu, těžkých časech... a narušovaných konstantách

.
je vznosná třpytná přelétavá.
než ztěžkne a potemní.
Proto zastřelte denně alespoň tři zamilované

O zahradníkovi a jeho ženě

.
Nepohádka
Byla jednou jedna zahrada. Vlastně široko daleko nebylo nic než ta zahrada. Jistě, někde byl svět plný lidí a dění, velkých věcí i maličkostí, někde bylo všechno to, co dělá lidi šťastnými i nešťastnými.

svetr po ufounovi

.
Mám kamarádku. Tím určitě nejsem nijak výjimečná a těžko bych jen na tomhle faktu mohla založit povídku, ale výjimečná je ta moje kamarádka. Možná se právě teď některé začínáte těšit (nebo bát), že to bude o vás.

Ramón / ...na Kubu a zpátky

„Musíme zajet knám na dispečink vyzvednout poukázky na naftu a pak ještě natankovat. Na cestu tam mám nafty dost, ale zpátky už by mi to nestačilo a mohl bych tam zůstat hodně dlouho,“ informoval mě Ramón. Neprotestovala jsem: „hlavně když tam dnes dojedeme. “ Na dispečinku se nezdržel víc než pět minut a vyrazili jsme kbenzínce.

žiletky / echo

když je moon vUtahu
chytáme se za hlavu
ať střílím sebelíp
nejde to sestřelit

brněnské autorské čtení v Café Práh

snad ti, co chodí pravidelně a nebo by rádi přišli poprvé, nezapomněli, že se nám přiblížilo další datum z půlročního rozpisu
v sobotu 20. 2. na známém místě, v café Práh (Vaňkovka) - kolem 17 hod
kvůli stěhování nemám ještě doma net, tak se se mnou dá komunikovat jen přes sms (ti kdo znají číslo) ale vítám dobrovolné čtenáře - stačí přijít a přinést své texty - hudba je zajištěna - přijede Honza (Nimo) z Valašského Meziříčí (fotky nebo odkaz na jeho stránky najdete u mne někde ve sbírce "srážecí"

tři Grácie

.
. tanečním krokem
Vznosná a Pyšná
vsklenicích, oknech a objetích

nočníček

.
zas bych ti toho chtěla tolik říct
ale ty už všechno víš. a dávno
nad hlavou skoro přesný půlměsíc

leden 2010 - čtení v café Práh

zatím jen takto stručně pro připomenutí - tuto sobotu, 23. 1. 2010 se koná první letošní čtení
opět v café Práh (Vaňkovka, Brno), začátek 17 - 17. 30 (sněhu asi ještě bude všude dost)
tentokrát jen autorské čtení (+ - 8 autorů) bez muziky, ale kromě toho bude představen i jeden nový sborník
tak "přijďte pobejt" a klidně s doprovodem

nepromíseni ve svých hvězdokupách zkusíme vyhrát

nepromíseni
budeme bloudit v
vmeziplanetárních symbiózách
mezi možnostmi a vykřičníky

pradávné rukopisy se stávají kartami

.
nenadepsaní
nevykreslení
nerozfázovaní

sterilnější ozvěny lumpáren prostě odečteme

sterilnější
velkorysý lorde:
Vaše krystalické finesy
mi voní nadohled a vryté mne oslovují

brněnská čtení 2010

.
kromě PF. mám na srdci oznámit vám všem termíny čtení na první půlrok
pokud tam nemám chybu, měly by to být tyto následující:
23/1 - 20/2 - 20/3 - 24/4 - 22/5 - 26/6

deep rest

spí někde vtobě
stočený had
a kdy se zas probudí
nevíš

Blázen na kopci

Stál na kopci a rozhlížel se. Dlouho. Soustředěně.

hádka

mávaly
rukama
křičely
na sebe

o(h)něm

kov na kov. a
rozpálit narazit
taky trochu lakovat
pak sklad

K.O.U.L.E. / Hurvajz

ten můj byla holka
ošklivá. zlá
měla jeho uši a oči
neměla kamarády

K.O.U.L.E. / šáša strýce Jiljího

o rybaření
renomovaná kořenářkaneoblékla rozmrzelostschopnějším nasázela
ropušky. cukrářky

o tělesech... nebeských

. to kolem Země je taky plno
satelity družice. odpad
obrovské létající smetiště
je jich víc a víc

listopad v café práh

takže, vážení a milí:
vsobotu 21. 11. 2009 se koná, jak už bylo dlouho předem slíbeno, další autorské čtení vCafé Práh (Brno, Vaňkovka)
scházet se začneme kolem 16.

není každému dáno dosahovat hlubin nebo výšin...

. já pouze píši
(to že nemohu více
Vaše blahorodí
a mrzí mne převelice

hrách / na stěnu... a nebo k přebrání

rovnovážná (úvažka. )
vždycky, když já
budu na miskách vah
vím, že ty

wish (you were here)

. kdybys jen viděl do mých myšlenek
co všechno spouští něhy vlnu
doufám že by ses nezalek
a nebo třeba nepohrdnul

padlí jabloňové

rozprostřeli paže
natahují prsty
po zemi
chlad

tanec sedmi závojů

hledáme v sobě zákmity
zkřehlými prsty
si hmatáme hladově do duší
a při tom brnkáme po osrdí

říjnové čtení v Café Práh - Brno

tak jen pro připomenutí - příští sobotu 24. 10. od cca 17 hod
propukne další autorské čtení v Café Práh (Vaňkovka) Brno
níž je seznam těch, na které se můžete těšit, pokud se rozhodnete přijít či přijet
samozřejmě existuje možnost, že jsem někoho opomněla -

říkadla pro Víťu

leje leje
jen to prší
a my vdešti
slepí hluší

nikam nikdy nikomu

slova co nedojdou nikam
. do tmy je říkám
v tichu tmy lovím
dojdou nebo nedojdou. kdo ví.

další café Práh, Brno

pozor pozor.
toto je předběžné hlásání o budoucích autorských čteních
v sobotu 24. 10.

lákám Múzu...

. co je to ale za zvíře
že je tak těžké. knevíře
uštvat ji nebo zastřelit.

čtení - café Práh (Brno, Vaňkovka)

takže jen pro připomenutí a upřesnění:
sobota 26. 9. 2009, srazit se se svými známými, posedět a popítmůžete i dřív
ale oficiální začátek programu bude v 18 hod
zahrají nám a zazpívají domin.

po slunci stekla Metaxa

po kapsách sinosímslova
vsobě ztroskotané lodě
vezmete si mne, pane.
ba ne. nejsem zloděj

zlodáma

koktejl našich dní
protřepat a nemíchat
všední snevšedním
nehlasy. neticha

sběrná / KOULE

našel mě. sebral
opuštěnou odloženou prázdnou
dal mi okamžiky zdání lásky
naplnil mě

dnešní ráno nebylo marný

. Bob Marley zazpíval mi
cestou do slévárny
don´t go, don´t go
I´ll see you no more

usínat na hřebech

rozdrtit a spolykat perly
sviním na co sáhnu
špína(s)výma rukama
rozmačkané bobule

čtení v café Práh, Brno

ráda bych upozornila pravidelné a nebo potenciální čtenáře a/nebo posluchače
na první tři termíny autorského čtení + neformálního setkání vcafé Práh, Brno
jsou to sobotní podvečery 26. 9. , 24.

o hudbě

miluju to, co ti pluje hlavou
když tam nemůžu
ale necítím nebezpečí
noty akordy symfonie

nejen hnízda...

skrývám vsobě hnízda
ptačí. i vosí
jsem úl plný včel
v něm žihadla, vosk, med

obolus /o štěstí, smůle, věčnosti a znovuzrození

sevřená vpěsti
kulatá víc než lesklá
skončím vkašně
na náměstí

realit(k)a

voknech dokořán
mám truhlíky s květinami
a vyhlížím přítomnost
hlavními dveřmi

Svatební večírek

přilítla mi tahle sms s prosbou o "vyvěšení":
Svatební večírek - Café Práh, Brno
sobota 29. 8.

bez řečí

jen tak jak to přijde
před námi neplány
za námi
týden co týden

z pouště

spí věčným spánkem
nenarozené studny
o okovu sní
na štíhlých bocích

jak zraje čas

. stavím kolem sebe dům a až ho postavím, vyjdu na zahraduposbírám jablka svého sadua nabídnu sousedům
nepostavím kolem plota až se seběhnou vlci na zápražíať se budou sebevíce snažitnebudem hrát o život
nakrmím každému břichoni, jak beránci když jdou na popravuulehnou klidně a složí hlavua čas usne ve větvích
černá ovce vprostřed nichznavené uspí nás zvonky od beránkůsny vkořeníme k jabloním. v spánkuuzrajeme v jablcích

KOULE - Háber

Matke mojich synov, mojej láske Júlii
Na potulkách človeka som ťa stretola na chvíľu ma prešla úzkosťna chrbte v žitena veštbu Lautréamonta prikladám znak vlastnej túžbyje červená skoro do čiernaKaždý deň repetesrdcový záchvatbez teba sa udusímsi čaša, si kvetmedonosnýnohaté slnkočo po každej noci zatiaľ svitlokaždý deňpo špičkách vŕzgame si bozky na perykaždý má krídla dobre schovanéNeuveríšpristáli sme na zemina súkromnej polopúštiza živa v nebiMoja duša na skleje vtáksneh čo nenapadolChvíliv perináchchvílina kolenáchkričíšPribitý obrazhrdzavý krížhranaté jablkoblázinec v mojej hlavesvrbenie krídelsom slepeca ty dúhováDeň nachýlil sa, slnce zapadásme prichytenísi ozvena. hviezdavšedný deňrožková kráľovnabláznivá čokoládová túžbaSú také dnivľahkosti mužského bytiaLáska.

adrenalin - KOULE

pole plné min
válka. láska.
dennodenně pod palbou slov
zběsilé kadence

místo, kam se rád vracíš

prosby do tmy šeptané
pod víčka vtiskla mi tě tma
milosrdná, soucitná
a díky ní teď jsi tu se mnou

vyprovokovaná

/má dáti - dal/
prokletá. beretta nabitá
do poslední rány mi tě spočítá
. za lásku a důvěru

nečekaně

o mrazu
na hranici jara a léta
udeřil mráz
do věčnosti uzamkl

TNT for the brain

tělo-na-tělota-nálož-vybuchne tak-jako-taktiše tikají ty-dnytýdnytrvá ti totaky-mnětrpělivost, tichý trapičitepe to. teče totmou těkavoutouhou tíhnu-k-tobětolik toho tisknutebou táputak-co ty-na-totichošlápku.

o bezpečnosti práce

hořím
našla jsem si mistra jeho oboru
hořím a snažím se udržovat dekorum
(tak nějak jako vybuchlá sopka vStředomoří. )

třetí slunce, třetí zdroj

.
tolik dní a nocí
tak málo lidí
a skutečné blízkosti

dokud to neusne / until it sleeps

dokud to neusne
kam stouhle mojí bolestí.
utíkám ale zůstává mi po boku
tak trhej, otevři mě a vysyp

o mrazení, bloudění a podané ruce

. po páteři kostkou ledu
pak přesně na střed
tam co hořím
já tichem zmrazit nedovedu

voda při pobřeží Karibiku

. kolébá a hýčká
a je vní nebezpečí
láká nabízí. bere
rybáři a jejich ženy ví

akrostich

Alabastr v duši
Lehké běsnění rozumu
Bezelstnost srdce (tu neporušit. )
Eventualita posunu

karavanová stezka aneb kolem světa za 18 dní

moderní velbloudi
vypijí mnohem víc
a mnohem víc uvezou
rozvážným krokem

dýchám ti na záda...

. do snů se propadám
vnáručí celý svět
štěstí spí nadohled
vpůlnočních zahradách

spánek je malá smrt

střídavě oblačno
víceméně hořkosladký
vracíš zpátky
černobílé chvíle

velké prádlo

. spolu sní teď třepetatám
zbytky lásky na svých patách
vlasech rukou zubech.

nesPOUTAná

poutavě mi vyprávíš
o všem co tě nespoutalo
pohýčkám tě vůněmi
a zšálku čaje ti vyvěštím

o chtění

.
. chtěla jsem ti něco dát
šálek čaje. do něj lžíci medu
stačilo se ti jen pousmát

brněnské čtení - café Práh

tak – připomínám všem zainteresovaným:
čtení v café Práh (Vaňkova) vsobotu 20. 6.
na programu je od 16 hodin křest sborníku sborník Pár střípků
další „mimi“ spatří světlo světa v18 hodin

earl grey

pod vlivem magické přítomnosti
vzpomínám na lásky, co dříve byly
i když se od nich všech neoprostím
to ty jsi teď můj kouzelný milý.

slyšels jak jsem se usmívala?

napřed chvění
minuty nad limit
haló.
zkusíme navázat hedvábnou nit

démony jsem si spočítala malá proti všehomíru v pýru kopřiva

.
. tys dozpíval
a kus mne je pořád u tebe
tak nikdy už nebudu celá

zas...

plnýma rukama co tobě kradu
jiným vracím. já, Morana
přiživuju se na žebrácích
a nenadále znovu korunuju krále

hořkosti v nás

po.
city někde na podlazesrdce v kleci
věci věci věci
rozum v dlazea nad ranami pás

připomenutí

jen bych ráda připomněla že
všechny cesty vedou přes Práh.
nebojte se kliknout

prkotina

jsem šťastný kapr na úprku
a jak si tak plavu v parku
najednou ji mám jako zpraku
myšlenku na novou parku

všechny cesty vedou přes Práh...

takže, protože romale je včil velký zvíře a nic moc nestíhá, hlásám zas já:
vsobotu 23. 5. se můžete od 15.

ticho hoří oranžově

a vněm tančí miliony přešťastných atomů
co není vdomě bude pro mě
a ktomu něco plavných gest
hlavně nebýt mrtví už zaživa

rychle a zběsile

podlehnout přesile
i když. nepřátel se nelekejme
přesto na množství hleďme
přes poledne

láska? - láska!

. byla to tenkrát láska na první pohled. mně bylo asi devět, kolik let je jemu, mě tehdy nějak ani nezajímalo.

karafiátová revoluce

pod bezměsíčným nebem
noc světlem krvácí
ze všech svých otevřených rán
básníci se ji snaží

ne řádné haiku pro řádka

mezi řádky slov
ticho ticho ticho. a
chroustání myší

KOULE TROJBOJ: hospoda u osamělých srdcí

jednosměrné řeči
pohledy
myšlenky
občas zvrat a otočka

KOULE TROJBOJ: večerní vítr

plaché závěsy
vobjetí večerního vánku
vinný džbán tak plný vin
pokojík komtesy

KOULE TROJBOJ: deník zabijáka

pondělí
Ležím. I když je světlo, právě proto, že je světlo, mám zavřené oči a snažím se srovnat myšlenky. Vražda.

...co já vím?

.
p*
rů o
* o l d*c

sny jsou mezi námi do noci

sny
milovat blázna
plná prázdna
do snů mě volala

taková velikonoční klasika

Eli, Eli lema sabachtani
. vzkaz na dlaníchhřeby stvrzený.
kde bychom tehdy byli mykdyž korunován byl.

nemoc z povolání

nevěrný manžel: miláčku, promiň
na to prostě není lék.
podvedená žena: proč jsem si jen brala
údržbáře výhybek.

Yolanda / ...na Kubu a zpátky

. ani jsem klepat nemusela, protože dveře hned ustupovaly před mou rukou a vnich stála Yolanda, moje jediná momentální kubánská jistota. Přivítala mne jako dávno oplakanou sestru, spontánně mi skočila kolem krku a vrychlém sledu vykřikla několik pozdravů, dotazů a pokynů.

maličkosti / ...pátá

a co když jsme stejní
až do morku našich kostí.
malomocní malověrní.
zavíráš

zah.rada

dostala jsem jednou radu
vzalepené obálce
ale má to jednu vadu
nevzpomínám na dárce

lehká předběžná zpráva o nadcházejících čteních co o nich později a včas podrobněji poreferuje romale

pro ty, kdo rádi plánují krapet dopředu
25/4 a 23/5
jak už je zvykem v Café Práh
pro ty, kteří netuší, k nahlédnutí zde č. 2,3 a 4

Ángel / ...na Kubu a zpátky

Byla jsem třetím rokem provdaná, ale už několik měsíců byl manžel zpět doma na Kubě a skoro stejně dlouho jsem o něm neměla žádné zprávy. Trápilo mě to, milovala jsem ho a čekala, že se vrátí zpátky tak jak mi při odjezdu sliboval. Napřed jsem posílala spousty dopisů a při čekání na odpověď psala smutné básničky.

pět ptačích podSTROMových přísloví

sedí na větvi
čechrá si pírka
zatímco my mu pod stromem
pěkně zpíváme

múzná

. prý všechny cesty vedou do Říma
tak nějak tam všechno začínánebo končí
často tam ve světle loučí
kráčely i prchaly dějiny

co dokázali někteří z mých mužů...

. mluvit zeširoka o tom
jak se dostali do úzkých.

otčemůj

. láme mě a tolik tíží
že ani při lžích přichyceni
neumíme zůstat němí
že sladíme kde třeba soli

Šedý život Richarda Mayhewa

Začalo to vlastně jako recese. Richard Mayhew jednou před kolegy prohlásil, že už má toho jejich maloměsta pokrk a že má vúmyslu přestěhovat se do Londýna a začít tam znovu, sprací a vůbec celým svým životem. Chtěl jen, aby se spolu sním zasnili, popustili uzdu fantazii a zapomněli na pravidelný stress koncem týdne a na šedivě nudné pracovní dny, které tomu hektickému tempu před víkendem předcházely.

vale

poslední výzva pro cestující do Jericha
(dokud vám to ještě stojí)
pýchu střídá pád a ten zas. pýcha
a trójskému koni se jizva po staletí hojí

zrcadelnici... / slíbená

.
jsem vítr ve tvých vlasech
v dobrých i zlých časech
jsem dobrý nebo zlý.

24/8/79

tichý a klidný
už stovky let spí
vsobě má stíny
a děsivé poselství.

havrani

. ve sněhu si hřejí břicha
nikdy si však nenaříkaj.

moje...

. cáry mý kůže jí
padají do očí
když vine se úžeji
sdírá mě ze mne

říkanka pro Valentýna

tak tu máme Valentýna
venku řádí strašná zima
a on stojí u dveří
čeká že mu uvěřím

únorové slunce

. sotva se trochu víc usměje
už mě potkává
mnohem víc
stojících sedících ležících

královská

. prudce za kliku
nasazená křídla vran
ukrástsi co láska nenabídla
ze zvyku

někde v mracích

. zimou kreslené obrazy
zamrazíuvíznou
bezesnou nocí
tajemství vkrocích zvou

nocturno zatím nejmenší

luna noční pták
na hladině ticha prám
na dně stříbrňák

stará osada 30/1/2009

. a já se (možná) zatím nepominu
všechno je jak má být
ryby mlčí jako ryby
ptáci prokřídlili oblohu

zimní etuda

. země – nestyda
si tu leží odhalená
tajemství moc nemá
o letošní zimě

vyšla jsem ze sebe a zabouchla se na ulici

. tam prokřehlá srdce mrazem se toulající
zvonkohra tápání ztracených duší
lstivě a cíleně jak lišky na vinici
kradem a ničíme, spravedliví. hluší

z hladiny pod oblaka

druh v ohrožení
tak mý blues keporkaka
zní ztěla ženy

než přijde romale...

předběžně a lehce předinformačně
v sobotu 24. 1.

poslednímu z rodu homérů...

. den má své kořeny hluboko vnoci
a polednem košatí se kvečeru.
kyklopové jednoocí
viděli víc než on může teď

pod stromeček se ti dám

. nejen své svědomí
balím se po kouscích
co v kterém, nepovím.
najdeš můj první hřích

egyptská

Κλεοπ. τρα / Graeca sunt, n. n leguntur
černolesklá háďata vlasů
profil jako zkamejí
tělo.

více méně vice versa

sníh pokryl vrcholky pyramid
duny na pólech jsou rozžhavené
do duší prší kyanid
tak žízniví jsme. u pramene

nedoPSáno...

košatí se tíseň
ty- sen
vněm někdo vykřikne.
křik ne.

na svatýho dyndy...

. až jméno co křičím
nebude tvoje
až z parůžků lýčí
a kůra ze sekvoje

tma má tisíc perverzních očí

. a jak čas plyne
svlékají mě
pozorují
a já, naoko,slepá

před martinem...

já jen abych připomněla tu akci co visí u romála.
a taky bych chtěla vyhlásit téma pro listopadové čtení - kdo budete mít chuť a inspiraci, stvořte cokoli
s námětem sv. Martina nebo 11. 11.