Písmák Identita
Samotná tmou kroužím, hledám křídla,jež upadla Tvému životnímu propadu. Na první dojem však zdát se může,že mluvím z cesty pouze. Ale stačí vidět uplakanou tvář, cítit,jak buduješ si kolem ní umělou svatozář. A nemůžeš o mně pravit,že jsem jenom lhář.
Setkání, které zavání touhou - dlouhou
Zdravívám Tě každý den,kéž by skončil tento sen. Jenž mě trápí, mučí, týrá,nech hlas srdce být,když zpívá. Zapomeň na mne, už je čas,změnit směr zas a zas. Takhle blouznit nemá cenu,zkus si najít lepší ženu.
Proměna
Zacláníš mi v rozhledu,překážíš mi v rozletu a říkáš,že vše vždy popletu. Zamykám se v komnatě na sto západů,cítím se tak proklatě a zkoumám závadu,kterou neustále na mně hledáš,nechápu, proč si zrovna teď přede mne klekáš. A prosíš jako nikdy předtím,ty věty jako by nebyly z tvých úst,vždyť na ta sladká slůvka držíš půst. Poslouchám Tě rozpačitě,nechce se mi otevřít dveře.
Dekadentní aneb poslední střela
Kulku do hlavy Ti dámk narozeninám. Vidět, jak teče krev, chci teďa to hned. Teče červeň tmavá, hustá,která stéká těsně vedle mne. Kulka v kůži zůstala,způsobila ránu,to, co si ze mě dostala,zemřelo již k ránu.
Individualita
Láká mě dálka klikatých cest,nudí mě člověk, který nemůže se splést. Zmáháš mou duši tíhou, jež jí slušía zdobí Tě jak hedvábný šál,co si vlaje neposlušně,zatímco ty bys únavou spal. Mé myšlenky jsou jak labutě na jezeře,jsou svobodné a volné,pouze nadutost ostatních je sráží až na dno,kde je samé bahno. Pokud se však zlobou nenecháš strhnout,pak zjistíš – je to vlastně jedno, neb pravdu svou znáš,přestože se často zbytečně namáháš.