Písmák Martialis
Unavená tvář vyprovází za obzor slunce,
všední starosti dneška bere si sluneční vůz,
skrz kapradiny papírové barvy rvou se pryšce,
začíná vláda noci – a inspirace múz.
Pýcha
Temná světla nenávistné symfonie,
nezdravé, ztrhané rysy,
špinavý souzvuk, který nikdo neumyje,
člověka rozežerou krysy.
Smuteční obřad
Dojímavý proslov při oslavě narození,
přechází plynule vdojímavý proslov,
vdůstojné ponuré stavbě při tvém úmrtí,
noční můra vrtkavého života a slov.
Pohřeb
Na tvrdé skřípavé lavici vmárnici,
zahnán větrem času a vzpomínek vánicí,
lidé vbílém nemocničním pokoji,
neví co na smrt chorému řekli by.
Zastavení
Zastavení
Tahem smyčce drženým v mistrné ruce,
časem vyryté vrásky jsou jako linky,
po stařeckých skvrnách pak melodie kane,
Trhněte si nohou
Skřípot čerstvě vyřezaných dřevěných dveří,
jako nepříjemný řehot ve vřavě neřádů,
a zrána ohřáté řeky režnou nití nevraživí,
stříhají podle řemene starých pořádků.
Dluh práce
Růžový květ pivoňky vjasném světle uvadá,
okoralé lístky okvětní zahnívají a hnijou,
tak rád bych věděl, co to znamená,
keř zadušen je hlínou.