Osudový den...

Tma,pusto,jen v tichu se ozývají téměř neslyšitelné kroky,které po chvíli také ustanou. To už se i postarší muž zastavil,stojí na mostě,pod ním protéká Seina a přemýšlí snad nad smyslem života,vlastně kdo ví,vždyť on ten smysl už dávno ztratil. Stojí tam,nehnutě a naslouchá,jak pařížské uličky šeptají,proto vychází až v noci,neboť toto by za dne nikdy nezažil a navíc tu není ani jedna jediná dušička,je rád,vždyť lidé mu tak ublížili. Je jakousi osamocenou rybou v tom šiřém oceánu.