shledání
až se zataháme
za vlasy
umlčíme i vítr
a rozcuchanou trávu
zabouchnutá
sevřu vsobě tvůj
tok
myšlenkový
a smíchu odeznít
Báseň pro...
Báseň pro
tichou krásu nedělních rán
vám vyzpívám
pro modré stuhy dívčích culíků
Ve víru sněhových vloček
mám tě
a mám strach
až zatřpytíš se
na řasách
za každou další chvilku
jen jednou na zvon
zazvoníš
pro přání
pod víčky smotané
Třetí po druhé
spodivem že
touha umí tak bolet
tam
rozsvítil jsi ten malý pokoj
Na slibovanou
vzbouřím se
ztratím se
vtělím se
do tvaru okvětních lístků
sevři mě pevně jemně
říkal jsi
ptáci už řvou
ani mráz jim peří nespálí
jejich vnitřní hodiny
Stýskání
Když uprostřed pole
zjevil se rybník
dal jsi mi píšťalku zpomeranče
až
Večeře zrána
Pokryl mě ten čerstvě rozsypaný zmatek
a nejen mě
pokryl celou krajinu
a vlasy už ve středu mám jako vpátek
Záplava
každým zavlněním vlasů
změříš citovou investici
poporostly
i nehty
Doteky dotenka
Jen rozmazluj mě…
Hýčkej nohy vřece…
Vážkypusťza hlavu…
Žijem jen jednou
Jako blesk
Jako blesk
znezčeřeného nebe
dovyšíváno
co tak dokonale
podzimní bohatství
jako král bramborových natí
stojí Markus v poli
a fotí.
jablečné pyré v slivovici
omyl
~~kdybys to chtěla vymyslet
nevymyslíš
úžasem klopýtáš přes práh nového
strachu
(roz) marná
~~jako když taháš za provázky loutkového
života
napínáš
kličkuješ
Následky bez příčin?
~~nevím
zda smím
ubalit jen krátkou
cigaretu
probuzení
~~a ty se jen usmíváš
pod vousy
strništěm rozdrásaná něha
s graffiti na zádech
to jaro ťuká na dveře?
~~stále ještě dřímá
čarodějka
a šustí starým listím
svěží dotyk hlídá
podzimní vzpomínka
~~taháme
za vlásky
mínusových objetí
jen proletí
černobílá
~~tvá půlnoční zpráva
cinkla do tmy
černobíle
jako naše nekonečná
vlídný podzim mezi námi
~~jen kousek od hranice
něhy
cukrové nebe nadosah
přesto
Ochlazená
~~nevím
jak dlouho ještě
prosnídám chladná rána
tak nasládle
do důlku
~~ještě ti přidám tři červené
hladké
hliněné
přítulné
nová sýkorka
~~křídly zamávala
a pak už ani ne
tak snadné
nesnadně
dubnová ukolébavka
~~to jen
pro tvou kapku na rtu
mám tu luční kobylku
i pro tvou vůni v zátylku
lednová naléhavě
~~Až
sundám náušnice nehtů
stisknu celou mou hlínu
a do rtů
tajný dětství kout
byl to můj kus nebe svýhledem
na řeku
i sjejí písní
dalo se tu plout
s pomerančovou příchutí
~~zahvízdal blýskáním
na časy
tuny z moří zavěsil (mi)
na řasy
do poslední kapky
~~dlouhý podzim mezi námi
žlutě
mlčí
v oranžově rudých uličkách
Léta půl
~~půlspánkem spíš
půlláskou bdíš
tvé sny
rozklovala zrána
srpnová
uklouzla jsem na jablku
pod šlapkou mi bzučí
sad
srpem srpna půlím
můj cizinec
~~je tě půl a šimráš krajíc
přízraků
marně lámeš hůl
jsi svižný
osm párů ťapek zamotalo se mi do vlasů
~~doháním nové
ráno
načaté mlaskáním sajících
štěňat
odcizená
~~průsečíkem cizí noci
čmáráš
mi po uši
a netušíš
nenávratná
~~ladíš lehkostí kočičích drápů
touláš se záhyby mých nártů
tiché vykřičníky do rtů
hladíš
pohlazená
~~„Asi jsem zabloudila, pane“ – vybalancovala na poslední chvíli svůj zlomený hlas.
Sama na konci světa.
Používá výhradně lidskou navigaci.
Pán s kosou vypadal klidně, mile jako hodný skřítek z pohádky, utěšitelsky jako jistota dobrého konce, jako teplo domova a jako tisíc dalších kýčovitých věcí, které ale, sakra, fungují.
znám
~~jahodové cappuccino
vůní jara našlehané
v záblescích husté
ústy rozpatlané
Pause
~~až vyčaruji stmívání
usneš mi na měsíc
ukolébavkou bláznivou
a já zatím
divadlo života tam
~~vlhký dech noci
lechtal a smál se (ti) pod kabát
a světla rozmazaná
rozpustilá
Tvé 5D
~~jako tvé něžné
pět dé pohádky
jsou jarní mé sny
vzlétáme dolů
usínám bohatá
~~už nevnímám tvá
zvolání
rozdělená na
splátky
Kdy?
~~sny posledních mých spánků předstihují
až
jarní skutečnost
růží tvých mám stále víc
Tvá bezejmenná
~~do očí ti mlčím
až skřivánek zívá
průhledy tvé hlídám
u nohou ti dřímám
co víc si navzájem můžeme dát?
~~pro trochu toho tvého
tepla
oběhla zeměkouli bosá a
po špičkách
jen
pár krajíců si namazali
navzájem
nesplatili vysněný svůj
podnájem
Chudobky něhy
tiše prší listy
břízy tančí padají
až vtomhle čase zjistím
že sny
v křížalách uspáváš
paprsky vášní až dočervena
žlutá pozlatí
neobyčejná časová změna
něžných tvých opratí
a tak...o to víc se milovali
jakoby tou blízkostí
až do bolesti
kostrbatě vyhnat chtěli
to náhlé ticho
spadlým listím
tak pomalu sklízíš všechny barvy
léta
snad úplně vše
hřejivé
chápu
a rozumím tomu tichu
po dešti
když vylíhne se líný den
vočekávání
vím
jak přikovat to zacinkání
na časy
do vysochaných příběhů
včíši moře
nadějná
ta zelená jakoby svítila
snad dešti navzdory
vposlední minutě před koncem
světa
propletená...aneb letos frčí žlutá
Tak dnes pro změnu konečně prší.
Je to velmi příjemná svěží změna po těch horkých, ulepeneně dusných dnech, kdy se ani spát nedalo a spánek nepřinášel ten vytoužený blahodárný odpočinek. Déšť prospívá pleti a to jsme už všichni hodně dlouho potřebovali. Jak vysušené tresky, už ani ten život tak nějak neměl šťávu.
navždy
jako bys ani nevzdechl
deštivě po kapsách
kovově černý
jako bys ani
retro už
Tak
poslouchej
to balkónové hvízdání
a předlouhý kouř zkřoví
sci-fi
ten život
jakoby jen kulhal
pomalu pokulhával (za Tebou)
až zakopl o balvan snů
rozjařeně
zalátané palčáky uschovám
do léta
zlatavý déšť už je
na spadnutí
po drobkách...si mě vychutnáváš
usekls má přání
a vjarním tání teď si stůněš
hledáš vjemy co jsou
k mání
další
přimrzlá (tvá)pata
jarně zelená vata
zpatra časy kolíbám
pár slov
ohlédnutím
Tvůj vzkaz časem čmáraný proletěl
stoletím
kzubatým zvonkům u dveří
a (z)vrátil vzpomínky
třepotavá
vizuálním hmatem až
chuťové čití s otázkou
co naše bleděmodré
žití
letos už není místo pro novou trávu
tichým smutkem vrozoraných opuštěných
zahradách
pláčem nyní
roky
čekáme
střídání stráží
ale i pokračování je mnohdy
dobré
a bosé nohy
šachovnice žití
okrádáš mé černo znocí
a víš už dávno
přeci
kdo je jen tvá černá
Miloval ji?
Miloval ji.
Celým svým tělem. Jakoby nemohl ani uvěřit, že ji tu má. Ty molekuly mileneckého nadšení byly vkaždém jeho pohybu.
dokola kolem
spirálou sražených
dnů
krystalky pomalu ztrácím
vtrpělivosti předjaří
Zchlazená
ukrajuješ znocí
protékáš mnou a přeci
tou chvílí tichou ohranou
roztávám
odevzdaně
v intimním klubíčku dní
vnejužší blízkosti
těsně
zrána odchytím
první, druhá...............třetí!
tak jsme to říkali
tak jsme to prospali
prosmáli
a tak jsme si
Tak náhle
mi přeteklo štěstí
na dobu určitou
půjčené
přeteklo nám
stiskem stehen pohladím tvé boky
zeleň vpoledne hoří
pak jen tlumeně
loukou nekonečnou
pohladíš
znám tě
jako odjakživa
a zároveň jak
napoprvé
loučením mi voní stesk
důvěrná
jasmínový déšť vulicích spláchne
stopy zatajených
dechů
(jako ve chvíli před)
jaro nově
naslouchal jsi novým
hnízdům
abych i já v pohledu zastavila
čas
zapisuji a ztrácím
píšu si ten
život
jako do seznamu
co koupit
proměna priorit a obsahu našich kapes
s úplňkem svítím
nocí
měním drobné
po kapsách
do usnutí
tak dlouho zdálo se mi
až
do rozednění
do spočítání všech stropů
mluvím s nimi...asi
s ranní tmou
pozdravila jsem bílou kočku
vbílé závěji
a jak prý se má
Lednová tříšť
mrzne a zmrzne/š/
až tříská
to bílé ticho vnás už
vříská
Dlouhé noce
pro
hebkost sněhů vzahradách
bráníš ta skoro loňská
pokušení
jakoby omylem
do ticha
před rozedněním
jakoby omylem napadl
déšť
hravě
tak rád proplouváš mou
kůží
naznak
tak ráda líbám tvé
ztrátou identity?
jako bych už neměla ani
trpělivost
pro duble tvých myšlenek smašlí
pod krkem
Když stromy jen projdou...
stíny stromů tančí
vtančí až
donaha
utíkají
Poezie na volné noze - autorské čtení
http://www. denpoezie. cz/dpm/wordpress/. page_id=242
Posedlá
jako by skřivan vzapomenutí
vyzpíval už poslední žalm
pro faleš
falešně
ztráty a ...ztráty
když život bolí
bolí i poezie
myšlenkou na to
jak vlastně žila
ve strachu
ze strachu vyslovit nevyřčené
vykuklit se zochranné atmosféry klidného
ospalého
žití
znovu a zas
koupil jí jogurt
(Activia)
a tmu pokoje vní nenechal spát
každý vlas její zlíbal vdélce
Lesem na zádech
neškrtnout jeden den
a světrem do vlasů
divoce
rozfoukat rozeznění
už jsem našla obraz
na který se chci dívat
do smrti
až
do holých metafor
ze tmy
byly to nejšťastnější kilogramy
jejího života
nežpropadly vichřicí
vykřiknutých slov
nejbližší horizonty
včerejšek
vcopánky splétali jsme
blýskání
pak pršelhorký
za černými brýlemi dospávám
noc
na rukou drtím chlad rána
nepolykám střety pohledů dnes
tou představou hnána
momentka
vtom mávnutí
rozpoznala úsměv
ten první
z posledních dní
včera jsem zahlídla slunce
na tvém rameni
když jsem šla trávu pokosit
pak přišlo bílé zatmění
vté trávě
ráno jsem přivítala na balkóně
voranžové noční košili
a pustila do domu opilce
před úsvitem
ještě
do jara prostírám
znovu
ještě jednou
a zas
rozprostřeš náš čas
tak zítra...snad
v proplouvání tvým
mlčením
hladovím
vzemi uspaných hmatových
seznámení s novou vráskou
baterky vytekly
a hned zrána
roztěkaně hledáš
body záchytné
Síla hlasu neznámého
když cítím
tvůj hlas
protékat
všemi mými póry
tento způsob příchodu jara lomcuje tebou do vzteku
šeptneš
až
nesmělými náznaky jara
svádíš
K.O.U.L.E./ můj něžný BARBAR
tvé barbarské nájezdy
do mého /pod/vědomí
ovládly mé vnímání
čití i žití
K.O.U.L.E/ V PŘÍBOJI tvých doteků
vpříboji tvých doteků
vykoupaná do průzračna
chci zastavit
právě ten den
Leden pere mraky v ledových korytech hor
hledám ticho
vpianu lednových hor
zapraská
a prstýnky zprstů
Eroticon až do výkřiku
Otisky mého klína
pevně stiskneš v zápěstí
jsi předzvěstí
přesně probuzených hrotů
když oblohou prší ptáci
jakoby se už jaro chtělo
připomenout
jako
že tam někde je
Ta láska
až promícháme tvé a mé
knihy
potom to asi bude
ta láska
Ztracená zatraceně
smyšlenkou
na chlad sněhů příštích
bráním se
prýštím něhu
Prchlivá
namaluj vodu
která neuteče
co se vpíjí do očí
a maluj dál
v ochranné atmosféře žití
jen zaťukáš
na neprůhlednou skořápku
opatrně
lehce
Lehké zirkonové rozhodnutí
Zirkon
zirkon
To slovo mi zní.
Průzračně, svěže, tajemně, mladě… se sním mazlím.
Absence květin (i listů)
tak nestandardní listopad
je až podezřelý
říkáš
jako každá abnormalita
Stísněný - PÍSMÁK MÁ TALENTmalárii
ten pocit nepolkneš
jako když přeplouváš nekonečné
jezero
chaoticky
Před usnutím
zvuk
jako když běsní myši
co hledají alespoň nějakou
komoru
Mlha má
zas
jen se povaluje
vúdolích
ani ty ji neprohlédneš
Naivní
krademe si doteky
pod stolem
a já se znovu
a znovu otevírám tvým
Medový den
rozlil semi med do kabelky
teď
mám medový mobil
parfém
Trojsmyslná
až hustou tmu budešjen
ukrajovat a krájet
neprohlédneš
za
Kradené chvilky nevšední
má
vlasy medem slepené
dál a dálpřehrávané
néané
Nahlas mlčí své ticho
Zastavit vše
pro soustředění až
ke zdi
aby nechtěný zvuk zmizel
Je mi líto
co nebylo
vzpomínky neobohatí
zas pročísneš všechny pěšinky
stejně
Podzim je tak barevný!
starý muž ve vlaku
vyprávěl o světě
o životě
o láskách
Půlnoční jízda
nočním rychlíkem ujíždí
naše rozmáznuté žití
future
k nezastavení
Konejšivě
ještě zrcadlí se
vbublině horkého léta
řekneš
že neodkvétá(m)
Odemykám
klíčová slova tvých přání
a ty
jen náznakem
mi napovíš
Milenecká
už si ji nesvážeš
na žlutou nitku
a zjejích rtů už nikdy
nebudeš pít
Tak, jen zatáhneš za ruční brzdu
pro tu záplavu žlutých kvítků u trati
není jiná možnost
jinak se na to místo
nikdy nevrátíš
Tady a teď
jednou
zjara
zasněžím
a už se pro tebe nerozevřu
tramvaj číslo 6
nastoupila
přelítla pohledem prázdné oči
propršeného dne
jak vyhasíná
Do bouřky probuzená
seběhla po schodech
a posbírala
všechna smítka horkých dní
do bosých
Záblesk
přišel sprůhledným džbánem
plným lístků
máty
a tak pili
Když opadne strach
poděkuji až tam
přes řasy vzhůru
vydechnu dlouze
až do posledního tonoucího stébla
Tanec léta
kladeš mi plátky ledu na víčka
a lechtáš mé paty po malíčky
až po zachvění
do posledního vlasu
Procitnutí
potkala jsem vnoci
černého psa
jmenoval se Obelisk
prošla jsem tou remarquovskou tmou
Denní menu (tabule je dnes smazána)
To horké léto
ti rozpustilo vše
do poslední počmárané lavice
ve tvéhospodě
předvztahová
od rána stíhám
den
a nebo ne
můj známý stihomam
v neslaně slaných krůpějích ponořená
až dosáhne tam
kde stříbřitě se jen nebe
dotýká
překlopí přepadlou vlnu dní
(ne)rozuměl?
jako
když hrách na stěnu házíš
jen proplouváš si
a zase klidně
Slaná přílivově
na tu intenzitu krás
snad ani poezie nestačí
uzamkne slova
ukradne dech
nezapomenutelná jediná
probuzen sám
až do štiplavých zřítelnic
a klouby provrtané časem
prohodí lasem
S vůní tabáku po kouskách
vohlédnutí za divokým časem
kdy nás nejvíce bavilo studovat
právě život
oči přimhouřím
Na zamávanou
snadtěžký život
odlehčí ti zem
hlínu po hlíně
ve vteřině
žitelnější jen
vten čas
kdy jasmínem voní svět
a bezinkově kvete
bez
Konec propršených
dnes od rána
pro změnu prší až do bublin
pak horký klín
jen zrozlitého čaje
S výhledem do horizontu času, smějeme se sami sobě
Probudil mě. Ale ne hned.
Ten sen, tak bolestný a bolestivý.
Ani nevím o čem byl, hodně pocitový, lyrický, epiku vtom nehledejte.
K.O.U.L.E./ lastura
sbíral jsi vápnité schránky měkkýšů
pro mě
a pro štěstí
lastury snů
tisíce vizuálních nádechů
zelenou
jarně svěží
tisíce odstínů
stisknu
třikrát do téže řeky nevstoupíš
černá mi už deset let sluší
a ty
vzpomněl sis
nahlas odmlčím
Ani slunko to nerozsvítí
pro výmluvu
když je co
za brýlemi skrýt
alergii
Vzdáleně
Snad pro tebe
prošlapala si sandály
zimou do jara
a zabloudila bílým krajkovím
Koule/ Tolerance
Přivřeš oči
vím
a pochyby tvé zmírní třásně řas
práh citlivosti
Množiny jara
Je to smůla
když vlaštovky odletí
a hledají nové místo pro návrat domů
a tak se dívám
V předsíni spánku
Až jednou
jablko pro mě rozkrojíš
zlíbej mě
po jadýrkách
Nevšední všednosti
neříkej mi vtipy o té sopce
co se taky jmenuje
nějak
to nesnáším
Za čím neběžet?
a pak jednoho dne
doběhli
až do slunečného odpoledne
a
Na tři doby
Tak usrkávám kávu
třikrát zředěnou
aprstýnek na noze od rána
tlačí
Vnitřní neklid
kopal mi vkině do sedadla
zezadu
a já jsem se nemohla smát
vtom správném rytmu
Face to face
na facebooku mi šťouchnul do dcery
a ne jednou
já teď myslím na ten způsob kontaktu
který pro ni má velký význam
Má smysl(ná)
tma
provoněná vlhkou hlínou
probudila
i potok blíž
Jarní nahmatání
jen co překročím práh
do nepokoje
neklidně obejmu všechny větvičky
vrozpuku
Opadaná
a tak další
vyfouknutý den
pravidelně vyťukává na kapotu měst
pohled rázem do uzlu svázaný
mezidobí
zklidněný zvuk tryskáče
jen hlásí den
ananas zhořkne
než přikrojím
Vpíjení
tu nedělní chvilku (poezie) chceš prožít
sám mezi lidmi
sám
obklopen vůní té všelijaké kávy
Brouzdám
Když vidím dýchat i tvůj mobil
nespím
brouzdám se titěrnými střepy života
bosá
Jedna z prvních
Otevřel jsi okno dokořán
dýchl na mě předjařím
a namaloval mi svět
jako nedočkavou čekárnu na jaro
Šálky z dálky
je čas poslouchat to zvláštní ticho
řekl jsi
tu hustou sytost vnímat
ve všem novém
Opravdově
když máš pocit
že ten opravdový život se odehrává někde
úplně jinde
změň
klokotavě
bude jaro
a bude ještě i mráz
a ten dům má oči odjakživa
olemované zeleně
čekáním čerstvě probuzených stromů
kolébavou cestou
až do tmy
přesycená vzduchem spánku a půlnoční dřiny
odevzdaně uvolněná těla počítají nekonečné splíny
Načatým večerem
vnepřesných obrysech
do rozmazaných kontur
plné či poloprázdné sklenice
tak nepodstatně zní
těšením
nahým labutím krkem
lákavě
rozhrnuješ jaru vstříc
polibky štiplavě mrazivými
Přimrzám
ústy přimrzám ketvým skráním
kmým dlaním zase ty
a naslouchám
bílým stráním
Tvá lakomá
nechci tě půl
chci úplně všechno
do posledního drobku
nerozdrobeně
To ti přeji...
Hledá se palec
úplně malý palec
paleček pro rukavici
co plaše přimrzla vzávěji
Chci
rozhoupat spící houpačku
co opuštěně čeká
na přímočarý pohyb
do radosti
Smířená
Vlasy poporostly
přesto jeden polštář je mi velký
a jen dvě nohy pod peřinou
studí
Inspirace
Možná budeš mít pro mě
poděkování na obalu
na zadní straně své desky
neboi smalou podobenkou
Opuncie po kapsách
stočená do sebe
topím se
úzkostí zmísta
kde jsem uvězněná
Je za námi
A už je za námi
ten čas kdy programově
měli bychom si být blíž
je to všude
(vz)dech okamžiku
stiskl jsi ji
na terasách pod Petrovem
tu lásku
zmoženou čekáním
V předvečer
bojíš se psát
mluvit
i dýchat
ať nevyplašíš všechny panenky
Adventní střípky (střepy)
Letos neupeču vánoční perníčky
zdá se je pozdě
stejně by už nezměkly
co na tom
Láska studentská
Ona je štěbetavá
a on je kývací
odezírá ze rtů
mají toho tolik na práci
Zaokrouhlená
Držím dietu
až od pondělí
ať se týden nebo den zaokrouhlí
aspoň do večera
Jsou dny
Jsou dny
kdy žízeň lepí se ti na patro
až to mlaskne do ticha
kdy ztěžklé nebe
K.O.U.L.E./ Moře
smyslně rozbouřenou pěnou
rozostří
slaný pohled do nekonečna
stříbřitě rozvlní
Říkals´mi
Říkals´mi miláčku
všechna má písmena
tak dlouho znáš
dokonale nahé
Zmrzlé naděje
Upadnou mi
ty zbytečné přebytečné
zkřehlé prsty
mezi posledními listy zašlapané
Stébla
Období nespočetných louží
a obtěžkaných mraků
co břicha vláčejí po kopcích
šedá tak kovově chladná
Stromy prší ti do vlasů
Stromy prší ti do vlasů
mokře rozvětví se na zádech
profouknutou krásu nekrásu
jen další každodenní vzdech
Tam u vás
Tam u vás
na konci světa
do rána opadaly javory
zlatý déšť poklidně
ŘEKA
Řeka
stříbřitě ligotavá deka
nemilosrdná i něžná linka
krajinu protíná
Jinovatka
Už brzy bude listopad
dopadne
až po poslední list
a stromy svléknuté
Čtvero - SuperStar
Jarní
ta první
průzračná
jako nevinně bílé hlavičky nově
Vzpomínkově
V rozběhu
mezi snem a bděním
s lehkým rozprouděním vlásečnic
nakažlivým smutkem
Přes okraj
Odkrojím tvůj díl dortu ostře
než políbíš mě na střed
napřed křupavou čokoládu sloupni
nebo jen nahřej
Po větru
Profoukne všechny skuliny
o kterých už ani nevíš
až do hvízdnutí
nejvyšších tónů
Načasovaná
pocit
ta chvíle
prožitek nesdělitelný
jako jedinečná vůně
Za sluncem
Prolítnou podloubím
rozevlátě jen mávnutím
kývnou rozloučení
se vzpomínkou pečlivě slepenou
Podzimní příchuť
Vlídně vkrbu rozsvítíš
opečeš pstruhy
co neproklouzli
a brambory ve slupkách
Ta zakletá přízeň
ta zakletá přízeň
přetekla
zkrabičky do menší
a ještě
Sny naskládané do vějíře
Sny naskládané do vějíře
hořce černým měsícem
sránem nezaplašíš
rozdrobené na halíře
Sv.Mořic v Kroměříži
Pichlavý
špičatě vybroušený až do gotiky
majestátně
svýrazem malosti
V ten čas
Vten čas
kdy břízy světélkují
oknem
nekonečným divadlem
Ta chuť
Ta chuť
kácet nocí popelnice
a přiopile bosá
tobě zatančit
Za větrným hřebínkem
Za větrným hřebínkem
smutno
profoukni pročísni
do koutů pěšinky roznes
Přivítání
proplavu stříbrem
hned za úsvitu
zvolna rozrážím nezčeřenou
snovým ránem panenskou
Konec typicky horkých letních dnů/ SuperStar
Bolest protepaná až kránu
pohrávala si
a hrála
možná se i smála
Dusno
Spánkem spravedlivých spíš
za oknem předvádí se
poslední záchvěvy
vybledlých odstínů noci
Dal jsi mi uvěřit
Dal jsi mi uvěřit
výjimečnosti
věčnosti
rozfoukané všednosti
Nedělní ráno Brnem
Nedělní ráno Brnem
voní mi
Ta zpomalená atmosféra
podivný smutek
Dávno minulé...
široce rozevřená
pro celý svět
náruč tvá
i klín
Přechodné prázdno
konec
tak náhlý
jako krajkový lem punčochy
vslzách se rozpustit
V předsíni léta
Ta horká lenost
pomalu převalovaná
na jazyku
sálá
Bilance
Vykloktej své hříchy
bílým čajem
pro štíhlou linii
Zdají se být menší
Hranice sil
Pro ty věci nejvšednější
pro dobré ráno
pro dotek
slunce na víčkách
Néreus
Néreus
Těžko odolat
mořskému vlnění
Nymfy Néreovny vyplouvají
HARMONIE ako vankúšik načechraná
Milováním
Roztříštěná
Na tisíc kousků
Vymrštěná
Umocněná
Otevřeným oknem
vystínován sluncem.
pro ty maličkosti
zdánlivě
Vykřesej
Vykřesej
ze mě zen křišťál průzračný
tam hluboko je
Vymodeluj ze mě
Nadějná
Nadějná
Jako čerstvě vylíhnutý list
zjara
než rozprostře se
Koule trojboj: Evening Wind
Evening Wind
Večerní vítr
Vánek
Pohladí nepohlazenou
Studna
Studna
Vlhké oko temnoty
Čarokruh
roztříštěná vědma
Klubeš se v detailech
Klubeš se vdetailech
pro chuť lásky…
Chci mít paprsky
-vrásky,
Maniodeprese
Maniodeprese
Běháme nazí po lese
Hledáme mechovou hloubku
Sametově nepoznanou