Písmák Barevná beznaděj
Je modrá jako nebe
a všude kolem
A růžová
jako červánky, které
Jsem vánek
Kdyby byl vánek vichřicí
a nabral do plic více dechu
Odfouknul kameny
ze svatostánku citu,
Povídka měsíce - Květen 2010 - Vyhlášení
Za měsíc květen byla hlasujícími zvolena Povídkou měsíce povídka
Kdyby bylo nebe o trochu níž autora Vaud
udělením 10 bodů.
Výsledné pořadí:
Povídka měsíce - Květen 2010 - Hlasování
Za květen byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
BÁZNĚ EDEN autora Měrka_out
Hledá se RH+ negativní autora MezzoMix
Kdyby bylo nebe o trochu níž autora Vaud
Povídka měsíce - Květen 2010 - Nominace
Do konce dne 7. 6. 2010 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (květen), tedy ty, které byly v květnu zveřejněny na písmáku.
Nominace posílejte StvNovi, Tragicovi,nebo Beed avízem přímo od povídky, kterou chcete nominovat.
Povídka měsíce - Leden 2010 - Hlasování
Za leden byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
6 vrahů autora 57188418432178751875
Dekonštrukcia autora Sculptor
Medvědí služba autora Flákač
Povídka měsíce - Leden 2010 - Nominace
Do konce dne 7. 2. 2010 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (leden), tj. takové, které byly v lednu publikovány zde, na písmáku.
Povídka měsíce - Říjen 09 - Vyhlášení
Za měsíc říjen byla hlasujícími zvolena Povídkou měsíce povídka
Sveřepá rafika-robostory 1 autora Kandelabr
udělením 17 bodů. Výsledné pořadí: Sveřepá rafika-robostory 1 autora Kandelabr (17)
Plastové hlavy čekají na překrásný den autora Finch (12)
Povídka měsíce - Říjen 09 - Hlasování
Za měsíc říjen byla na Povídku měsíce nominována tato díla:
Drobáky autora Tangens_Omega36
Kazatel autorky Yvaine
Obraz autora Pozorovatel
Povídka měsíce - Říjen 09 - Nominace
Do konce dne 7. 11. 2009 je možno nominovat povídky za uplynulý měsíc (říjen), tj. takové, které byly v říjnu publikovány zde, na písmáku.
Živá voda
Ztrácíš něcoco jsi vlastně nikdy nemělapůl bijícího srdce, kus tělaČást tě navždy zmizelaje pryčje pryč docelazas vstáváš samaplná prázdnaNádoba na životjiž možná někdoznovu naplníJednou . . .
Mělčiny
Kde jsou dnesvčerejšíchmury a splínyCosi nás konejší –pocity vinybloudící pravěkemPanenkám mrkacímvyschly už slzyZastavárnám vracímzpět splíny a chmuryPůlnoční můryodlétly pod lampyV největší tmuBol trpí bolestíumírá na štěstíKam to jen mizí párslov a párvýčitek. Topí se v mělčináchNadějných vyhlídek.
Jak jsem byla modelkou...
Ruku výš.
A nakloň hlavu.
Dvě hodiny na přípravu,
než konečný výsledek
Doznívání léta
Podzim – to je zralá žena,
zářící moudrem uplynulých let
Jen sem tam,
při čemsi přistižena,
Vrba
Jsem vrba nenasytnáco hltá sny a přání,co ulevuje od bolesti,jen tak – z lásky,z nezištnosti. Jsem vrba zkroucenátíhou Tvých starostíSmíchem a radostíbez důvodušťastná. Jsem vrba mlčenlivá,slov těžko učenlivátak nic neříkám- jako vždy -Mluv jen ty. Jsem v tvých pustináchVrba jedináNocí vysněná.
Hořící...
Zapálená cigareta –
vdechnout příslib
vydechnout temno
A není,
Nic není, jak by mělo být
Slunečnice zmatené
dokola se otáčí
Nic není
jak by mělo být
Usínáme
Hvězdy na dobrou noctiše zahrají námBrahmseV čem vězí jejich moc. Den co den před spanímptám seProč usínámekdyž chceme ještě chvílispolečně v bdění snít -Skutečně snítnaše spoluNořit se do realityNechat si vydatpatent na štěstí. Nestíháme. V noci nezvěstní.
Pouta pro trnovou korunu
Slova –
kytice bodláků
Vůní cigaret
převázané
Prší
Prší venku,prší ve mněVenku silně,ve mnějemněVenku světle,ve mnětemněVenku nutně,ve mněsmutněVenku z nebe,ve mněZ Tebe.
Lhář
Neznámá tvářs písmenymísto očíNeznámý lhářbez vlasůbez obočíNež promluvil. Než jen promluvil. Proč se vzduchem splývá. Proč jen občas bývá,jen málo.
...a zavřela oči
A na samotném vrcholu stála
a žasla,
jak nádherný je svět,
když člověk zavře oči
Kinematograf
Režisér našeho života
poslední scénu točí
a potírá kapku nostalgie
A ve mně zbyde prázdnota
Penzion "Šťastné stáří"
Aby zapěl kos -
poloprázdné krmítkostařenky plní. . .
Rozsudek
Sedína lavici obžalovanýchpodezřelá z lásky. Prstemsi na ni ukazují:"To je ona. Ta zamilovaná. "Obviněnáhrdě přiznává svou vinu.
Sušenka
Lámu sejak sušenkaa ty na měpláčeš kávutopím sev tvých slzáchv slané kávěplavuztrácím hlavusušenka v kávěnamočenározpouštím se na jazykusušenka v tvých ústechrozpuštěnánemohu se zbavitmyšlenkykonečně připadám sina svém místěa vím jistě -ke kávě patřísušenky.
Píšu
Píšua tuny olova padaj k zemijako ostříhaný vlasySnad se budu lehčí cítitA pak vystřelímk slunci šíps napíchnutou básní -o tom, žeje mi lípi když přestalo svítit. .