Písmák Kámen
Na mezi široké kámen stojí,
po věky hájí si pozici svoji,
do jehonezdolné, tvrdékůže
kreslili mamuty, tygryi růže,
Matka
Matka
Opravdu nevím, kdo to byl. Dlouhou dobu jsem přemítala o tom, jestli to byl anděl nebo démon, či návštěvník zjiné planety. Když jsem se probudila, čelem ke svému stolku, budík rytmicky odklepával vteřiny a závěsy nad mou postelí pravidelně dýchaly vlehkém nočním vánku. Pak jsem ucítila na šíji ten zvláštní pocit, tíži, která mi prozrazovala, že se na mne někdo dívá.
Návrat ztraceného syna
„Už jedou. Jedou. “
Mladá Lidka vtrhla do místnosti stakovou razancí, až pradlena Juna leknutím nadskočila.
„Kdo, kdo jede.
Odrazy
Seděla na betonu, hlavu vdlaních a čekala, až se jí přestane do čela dobývat tupá silná bolest. Když se jí letmo kdosi dotkl na rameni, odlepila prsty od tváře a pohlédla vzhůru. To neměla dělat – tepání bolesti zesílilo. Nad ní stál člověk oblečený podobně jako ona – plandavé tričko, těsné leginy, na hlavě kulatá helma, lokty a kolena schované pod skořepinami chráničů a na nohách in-line brusle.