Písmák Vychází mi knížka!
Milí přátelé písmáci. I mně se nakonec povedlo, co je jedním z nejzásadnějších cílů každého literáta: totiž přesvědčit nějakého nebohého nakladatele, že opravdu nutně potřebuje vydat moji knihu. Román s detektivní zápletkou s názvem "Kdysi tady hořel oheň" vyjde přesně za týden; odkaz na knížku je tady: https://www. mysterypress.
Absinth
zapal ho – ať hoří
pak si můžeš objednat, co budeš chtít
žáby vringu
polistopadovou mafiánskou svobodu
Lux obscura
Vspaghetti hororu zavírají vymlácený černočerný saloon
čarodějnice vplastovém kostýmu odchází domů vrávorajíc na vysokých platformách
společnost jí dělá vysoká dáma spenisem
loupající se lak dveří zminulého století
Vlasy, vlasy se lesknou
chce se vyjadřovat spomocí veršů
rozpletením hexametru bez rýmů volá o pomoc
leze po žebříku zkomůrky váže vlasy kokennímu rámu
ostrými nůžkami stříhá bílý cop
Pád Jericha
U stolu sedí minulost kouří popíjí prsty si projíždí dlouhé rezavé vlasy
Má nenalíčené oči dříve se vždycky tak pečlivě líčila
Asi ji máš konečně vidět jaká doopravdy je
Zakyslý odraz vprasklé sklenici již dvacet let nikdo neumyl
Lars Novák: můj dávný mulťák a jeho milostné verše
Za celých cca třináct let, co jsem se přerušovaně vyskytovala na Písmáku, jsem měla pouze jediné alter-ID. Byl jím Lars Novák, který tu někdy před deseti lety kratičce pobyl, chvíli se vztekal a pak vyšuměl. Lars vznikl vlastně jako forma larpu - byl to nafoukaný floutek, jehož diskusní příspěvky i některé texty se vyznačovaly mládeneckou arogancí, dnes bychom řekli toxickou maskulinitou. Vyzkoušela jsem si na nich v praxi, že muži společnost odpustí agresivní chování daleko spíš než ženě, že se muži na netu musí mnohem méně potýkat s paternalistickou blahosklonností - ale taky že nemají vůbec žádnou výhodu, když jde čistě o kvality textu.
Na dně vzpomínek
Helena se narodila vpředvečer příchodu dieselpunkové utopie
vznovuzrozeném záchvatu nových šancí a společně stvořené budoucnosti
bohyně Hojnost se začala probouzet vpoloprázdných regálech vsamoobsluze
oprýskaná omítka navlékla kostým ze svěžích pastelových barev.
Lepší život
Martin se rozhodl uvěřit, že mu filosofie pomůže klepšímu životu
Najel na ni jak na cvičební režim nosil ji jak sako mluvil jí jako jazykem
Používal ji jako cvičebnici modlitebnu posluchárnu kazatelnu
Měl ji rád jako svou přemýšlivou mlčenlivou ženu
Vlkodlak
VLKODLAK
Na přelomu druhého a třetího věku nečekaně došlo kdomestikaci člověka
Kpropuknutí chorob zoologické zahrady krozbujení malých, pokročilých kójí
Ústředním bodem dění všeho světa začala být nemocnice
Jádro ořechu
Chtěla bych
nemít nebýt nevědět neprasknout tu bublinu
vznášet se vpoloprázdnu před plátnem jak v biografu
žít na řádcích titulků bulvárních časopisů
Laokoón
Prý se svých rodičů o život neprosil
Danajský dar, gigantický muž ze smolného dříví
Vtáhli ho za provazy doprostřed náměstí vTróji
tehdy se ještě nedokázal hýbat, jen náhodně máchal rukama
Hexagram 48: Studna
Tříští se tříští zvuk rozbitého skla
Jedna střepina. Druhá.
A další a další, křup, křach
Ještě botou dodupat
Zlatá ratolest
Chvíle kdy za pučícím listem zahlédneš sluneční kotouč
jen horní okraj co překračuje horizont zamlžených hor
tříští se vrose zamotá se do pavoučích sítí
hlasitě se rozvřískají ptáci.
V zemi ptačího ducha
Musím se dnes konečně vzbudit vhávu zpavučin
svlasy plnými jitrocele
po dlouhém těžkém snu, vněmž jsem se házela a převracela
S pařáty vran místo lakovaných nehtů
Druhý život
Kdybych mohla začít znovu
byly by v tom
vlasy, které otřesou světem
kousek místa vkoutě ateliéru
JUNGIANA LITERÁRNÍ 9 / XEL‘ NAGA /CARL JUNG FINALLY MEETS SIGMUND FREUD
Bílý pán červů, černý šachový král
Teď se to odehraje, teď se to stane
Zíráte na sebe přes bazén žraloků za tebou srdce lesa
laloky kůže šedivé vousy a vlasy
JUNGIANA LITERÁRNÍ 8 / MATKA KAMENNÉHO SLUNCE / CARL JUNG MEETS HIS MOTHER AT THE TOP OF THE MOUNTAIN
Černá kamenná matka
vbolestech rodí vzcházející slunce
Na druhé straně katafalku
je čas úsvitu
JUNGIANA LITERÁRNÍ 7 / VSTÁVÁ Z ČERNÉHO KATAFALKU / CARL JUNG MEETS CARLOS CASTANEDA
To vše se stalo, abych mohla povstat
A vstala jsem z černého katafalku
vmístnosti zrcadel co vedou do jiných světů
srdce ohně lesa hor kavárna na břehu světa
JUNGIANA LITERÁRNÍ 6 / Z HLUBIN LESŮ TLEJÍCÍHO LISTÍ / CARL JUNG MEETS ROBERT HOLDSTOCK
Zhlubin lesů tlejícího listí poslouchej poslouchej někde hraje flétna
Zhlubin moře výšky hor peří albatrosa zpěvy duhového draka
Vtom zvuku je skrytý zakuklený tón
Vletí jak motýl – do srdce lesa
JUNGIANA LITERÁRNÍ 5 / PERSONA - MASKA /CARL JUNG MEETS SARAH KERRIGAN
je tu touha muže po muži
vylučuje ženu
všichni tři jsou tatáž žena
nemusí to dávat smysl
JUNGIANA LITERÁRNÍ: 4 / DOPIS OD VNITŘNÍ ŽENY / CARL JUNG MEETS SIMONE BEAUVOIR
Psala jsem ti dávno neumělas číst
oči ti nevznikly neznalas písmena syntaxi nápěv i slova
sedělas nad knihou nechtělas vypadat krásně
Přese mě a skrze mě vše teče; snad mě teď vidíš
JUNGIANA LITERÁRNÍ: 3/ VNITŘNÍ MUŽ / CARL JUNG MEETS FRIEDRICH NIETZSCHE
Padl anděl skrz horu na modravou poušť
a já ti chtěl říct, že holá hlava holé neštěstí holé skály vmodravém úsvitu
o srdci hory o kamenech, sbíral jsem studoval žilky,
jsem amatérský geolog
JUNGIANA LITERÁRNÍ 2/ VNITŘNÍ DÍTĚ /CARL JUNG MEETS ERIC BERNE
Magický grimoár pod křídlem černé vrány
praví
Chceš-li zachránit týrané dítě zakleté vhlubinách hory
vyhřezlé na povrch jak pouštní červ stíhané strašlivým hladem
JUNGIANA LITERÁRNÍ 1 / SRDCE OHNĚ /CARL JUNG MEETS JOHN BOORMAN
Obrysy černých skal matou a chvějí se, slyšíš
pod tebou je zemské jádro pod tebou je žár
anal natrah urtwas betcham dochiel di enve
Nejprve však musíš projít jeskyní tápavých tasemnic
Pachatel
Utíká se z vlastní role
utíká se k kráse
neumí ji tvořit, ale
přesto tvoří
Tohle je málo
Rozmotej se, je čas
Tohle je málo
Ještě nejsi v osnově správně přesně lehce
Aby vynikly tvé vzory o nich nikdo nic neví
Teorie stromů
Je víc vrstev napříč
teorií stromů
s ohledem na různé aspekty
a historický substrát.
Hora, hora
Čti dobře: hora, hora, hora
Čti: bez keřů, prázdná jedovatá pláň
Tam se scházeli válečníci z Chichénu
Natřásali křídla z quetzalího peří
Metapoezie
Mám přání týkající se poezie:
krásný básník sdlouhými vlasy
očkovaný proti tahanicím teoretiků,
jménům a názorům svých přátel.
Genderfuck
Tohle psal muž. Pánskej pseudonym
zmastí stránky, až se lesknou jako na soutěži.
Kino skončilo, film byl samej sval,
vpřední řadě hustej borec vstal,
Post-covid syndrom
Svět otočil se na svěrači
dívá se do zdi
gumuje
mlčí
Samizdatová podomácká ontologie
V nějakou chvíli se obrátila v samosprašnou
to poté, co roky neutíral svinčík na poličkách s roky
měla ten límec ve vysoké naškrobené neúctě
a krokusy vadly už když jenom prošel kolem
Botanická
Tina měla oči všude
hlavně v klíně a na zadečku
a i když uměla skvěle latinsky
a byla profesí botaničkou
Vlákna
Je jako pálivá paprička
princezna proudících řek
v přítmí hmyzí příze
Arachnofobie
Deliverance
Deníkový záznam hráče
co musel opustit svět
obejmout hrdinu a vypnout naposled.
Dohrát bolí, hlavně když do soukolí příběhu hodil tvůrce virtuální vidle
Ona
Probudila jsem se
bylo pět hodin ráno
bylo mi tehdy skoro devět let.
Na parapetu něco šramotilo
Reakce
Čím víc mávala letenkou kmoři, tím pod ní stoupala země výš
dokud se nedostala na úroveň, kde frčeli lyžaři vmoderních kombinézách
štěstí že nechtěla k Nordsee, jinak by skončila po kolena v pompejské lávě
rozhodně však doufala v racky, ne v průvod tučňáků v pletených šálách
Úhor
Tři sta třicet tři tlouštíků bez svobodné vůle sdoktorátem
Honí po poli Nehoní Pomalu se plíží Rychleji to neujdou
Smuténka jim utíká, stůně, syčí, snová
Snovačka vláken Vládkyně všech vláknin
Čtyřicet
Chci se vyznat
Z autokracie
Vysoká žena na náhorní ploše
Omotaná dráty
Mexico City
Tehdy si určitě nedala syrové maso
Ani vajgly a plechovky co ležely u kořenů platanu
Ani cuitlacoche
Které nesnášela
Bez cíle
Tam v předpolí zabedněné zavražděné pizzerie
Seděla na lavičce veliká slova vedle sebe
S křiklavě naleštěnými rty a velkým egem velkými penisy
Volala kolemjdoucí házela texty na barevném křídlovém papíře
Noc
Upletla jsem si cop z internetu -
Mluví trojhlasně
V bezvýznamném dialogu.
Dívám se do zrcadla rámovaného písmeny,
A potom
A potom
ovanul psí plácek za domem
dech nahých plání
Větve propletly ohořelé prsty
Rybí kůže
Červené město osychá v písku
Kostka olejovek hozená na zasviněnou pláž
Svazek stydkých pysků plavkyně s oprýskaným lakem
Co mohutnými stehny a hrudníkem bez ňader
Povídka měsíce - říjen 2011 - vyhlášení
Vážení a milí, za měsíc říjen vypadá v soutěži povídka měsíce pořadí následovně:
První místo (s jedenácti body) společně sdílejí
Jsem normální (ale nesmí se zatáhnout) autorky Cheth a Pes (a) domácí autora Flákač.
Na druhém místě se umístil Bohouš Krejza s pěti body za povídku Déšť
Povídka měsíce - říjen 2011 - hlasování
Vážení, za měsíc říjen 2011 byly na PM nominovány tyto povídky:
Povídka měsíce - říjen 2011 - nominace
Vážení, od této chvíle do půlnoci 8. -9. 11. můžete nominovat na PM prózy, které byly na Písmáku uveřejněny v kategorii "povídka" v měsíci říjnu 2011.
Dudlíčkové blues
Mám jednu svoji oblíbenou internetovou celebritu. Je to fotografka-intelektuálka co si říká Lolita, je asi o pět let mladší než já a hrozně nadšená do všeho, úplně jako já v jejím věku. Navíc je to hrozná feministka, hlavně pokud jde o takové ty otázky týkající se dětí a rodiny – hlavně nedopustit, aby člověku rodina nějak zasáhla do života. V tomhle ohledu jsem se jí dřív velmi podobala, byť spíš tak před patnácti lety než před pěti.
Věž a studna
I.
Studené jezero se blyštělo a odrážely se vněm mraky. Usrkla jsem zčerstvě nabrané vody a napůl zamrzlá ledová voda mě zamrazila na zubech. Zledovatělá ruka těžko ohebnými prsty nabrala do láhve další tekutou ledovou tříšť.
Noir
památce Marie Petkovové a Amy Winehouse
Justýna Weilová zemřela vpožehnaném věku pětaosmdesáti let na mozkovou mrtvici. Ten samý den ráno se Justýnina pětadvacetiletá vnučka Anna předávkovala heroinem a její nahé, mrtvé, tetované tělo našli na zemi vkoupelně, těsně vedle její babičky.
Tu noc se Justýně zdálo, že je znovu mladá, jde pěšky zModřan do Celetné podívat se na krejčovský salon, ve kterém pracovala a který Němci zavřeli. Tramvaje nejezdily, Praha byla podivně poloprázdná a uštvaná a ve svatém Jakubu, kde se Justýna stavila pomodlit, byly pootevřené dveře do klášterního ambitu a v něm leželi vedle sebe narovnáni muži vuniformách, Justýna viděla jejich velké černé zaprášené boty.
Povídka měsíce - červen 2011 - vyhlášení
Vážení, v povídce měsíce za červen 2011 vypadá pořadí následovně:
První místo obsadil s přehledem . duke. s dvanácti body, na druhém, třetím a čtvrtém místě skončili s pěti body společně Saetri-Ihn, Fruhling a Sharik. Tři body získal Octopus Syd, jeden bod Kamil Sikora.
Povídka měsíce - červen 2011 - hlasování
Vážení, za měsíc červen 2011 jste nominovali na Povídku měsíce následující texty:
. purpose.
Ráno a noc na druhé polokouli
Štefan je konečně doma po noční směně. Normálně touhle dobou chodí spát, ale ledová klimatizace vautě a za volantem narychlo vypitá káva z McDrivu ho příliš osvěžily. Namísto spánku tak leží nahý na pohovce spuštěným ambientem vpozadí, vpěsti svírá tajícího ptáka a lesklé sperma pomalu stéká popapírovém kapesníku.
Stěny vdomě, kde bydlí, jsou jako zpapíru a Jana odvedle ráda poslouchá, jak Štefan sténá při orgasmu.
Povídka měsíce - červen 2011 - nominace
Drazí a milí, tímto otvíráme další kolo Povídky měsíce, tentokrát za měsíc červen 2011. Můžete nominovat vše, co se vám v kategorii "povídka" zdálo za uplynulý měsíc dobré, avíza posílejte přímo od díla StvNovi, Janině6, Tragicovi nebo mně (prosím, nikoli Beed, která je zřejmě plně vytížená miminky-dvojčátky). Kolem desátého přistoupíme k hlasování.
Zatím neušla pozornosti následující díla následujících autorů:
Hrdina (dramatizace)
Scéna 1
Třída žáků cca kolem 13ti let věku, Profesor u tabule vykládá, všichni sledují.
Profesor: A nyní si povíme něco o Friedrichu Nietzschem. Klíčovým bodem jeho díla je především kniha Tak pravil Zarathustra, rozsáhlý filosofický a symbolický text, v němž už začíná být patrné autorovo nastupující šílenství, které se v průběhu jeho života ještě více prohloubí. Nietzsche se se Zarathustrou zjevně silně identifikoval a později začalo být patrné, že se přehrál do polohy mytického hrdiny a velkého proroka.
Hrdina
Zrovna když Jiřka vycházela zdomu, spatřila na křižovatce zatáčet koncová světla autobusu.
Proč jen byla prokrista tak dlouho ve sprše.
Prudce se rozběhla ksilnici stváří svého šéfa před očima. Skok a skok, pár schodů před domem a pak prudký náraz větru, který ji téměř připravil o zrak.
Povídka měsíce - únor 2011 - vyhlášení
V soutěži Povídka měsíce za únor 2011 se umístili následující autoři:
1. sepotvkorunachstromu s povídkou "Krvavý dědek ještě spí" (14 bodů)
2. -3. místo: Finch s povídkou "Rok pro jeden večer" a Standa.
Povídka měsíce - únor 2011 - hlasování
Moji drazí, do půlnoci z 18. na 19. března můžete hlasovat pro jednu z následujících povídek nominovaných na PM za měsíc únor:
Devátá část
Povídka měsíce - únor 2011 - nominace
Drazí Písmáci, v soutěži Povídka měsíce můžete odteď do 10. března nominovat prozaické texty uveřejněné za měsíc únor v kategorii "povídka". Pozor, osazenstvo PM doznalo jistých změn, některých trvalých, jiných dočasných, takže avíza od nominovaných textů posílejte prosím mně, StvNovi nebo Tragicovi.
Zatím si nominaci na PM vysloužily následující povídky:
Smrt knihám, ať žije internet?
Chystané dvacetiprocentní DPH na knihy je určitě těžká rána pro všechny, kdo se živí psaním, překládáním, redigováním, grafickou úpravou, vydáváním, prodejem a distribucí knih. Určitě vám neutekla Výzva na obranu knih (komu utekla, nechť otevře link a pročte) a možná jste již dokonce podepsali petici.
Nicméně pokud mají čeští intelektuálové, knihkupci i nakladatelé pravdu a trh s knihami čeká po navýšení DPH výrazný pokles, není to naopak startovní signál pro internetovou, svobodnou, tržními zákonitostmi nesvázanou literaturu. E-booky jsou prý téměř stejně nákladné jako tištěné knihy, ale jaké jsou náklady na umístění knihy v PDFku na eventuelní placené servery na síť - nebo dokonce na volné, neplacené a už dávno existující servery jako Písmák, LiTerra, Totem a další.
Nicol
Božena
No ano, nic jiného než ženské, od chvíle, co jsem se vdala, vyzývavě mi čučí ze snů a vystrkují na mě zadky zklidných nedělních odpolední. Civí na mě zTomášova pípajícího mobilu, zírají zprázdnoty po jeho těle vdeset vnoci vposteli, zatímco já se převaluju, hekám, co chvíli rozsvěcím a pak najednou sláva, o půl dvanácté cvaknou dveře a ahoj zlato, jsem tady, no mám se snad zbláznit, vytáhnout trumpetu a zahrát mu fanfáru, tradá, plesejte jásejte, pán se konečně uráčil domů. Kdo má pořád poslouchat ty výmluvy, které by neprokoukl jenom pitomec, zlato nepřijdu, kolega slaví narozeniny. Takticky smutné psí oči, to jsem zase nabručená a vzteklá, pročpak ho, chudáčka jednoho malého, tak věčně nespravedlivě podezírám.
Yggdrasil
Měla jsem kocovinu, kterou pach zkyslých zbytků ve skleničce a vyčpělého tabákového kouře příliš nezlepšoval. Na stole se mezi prázdnou flaškou a přeplněným popelníkem válely rozstříhané časopisy, kusy černobílých fotografií a nevyprané štětce. Záchvat tvořivosti, který mě včera vnoci přepadl, si vzal za oběť dvě lahve vína. A samozřejmě opět zkondenzovala moje stará vize jasanu Yggdrasilu.
Povídka měsíce - listopad 2010 - vyhlášení
V tomto kole Povídky měsíce vypadá pořadí následovně:
První místo (10 bodů): Toho dne bylo sychravo autora Yarrod
Druhé místo (9 bodů): Mrtví v nás autora Saetri-Ihn
Třetí místo (8 bodů): ŽENSKÁ BEZ CHLUPŮ JE DIVNÁ autora Měrka_out
Povídka měsíce - listopad 2010 - hlasování
Vážení a milí, za měsíc listopad 2010 si nominaci na povídku měsíce vysloužily následující texty:
Toho dne bylo sychravo autora Yarrod
ŽENSKÁ BEZ CHLUPŮ JE DIVNÁ autora Měrka_out
Malířka je lepší, než zpěvačka. autora sharik
Devětačtyřicet
Devětačtyřicet, opakuje si každé ráno před zrcadlem. Devětačtyřicet.
Hubená tvář, brýle, střapaté vousy nejdou dokonale oholit, vypadá jako propuštěný bankovní úředník zpoloviny století. I tak mluví, pokorně, mentorsky mektá.
Povídka měsíce - listopad 2010 - nominace
Vážení a milí, od této chvíle do půlnoci ze 7. na 8. 12. můžete nominovat na Povídku měsíce texty uveřejněné v kategorii "povídka" během listopadu 2010.
Sušení jezuité
Docela ráda bych znala důvod, z jakého jsme se tehdy odpoledne zašli podívat na sérii zhruba třiceti mrtvol vystavených v podzemních chodbách pod oním jezuitským kostelem v Klatovech.
Už jsem viděla v životě celkem dost toho, čemu se říká "archeologické vykopávky" a co v praxi představuje v zásadě hlavně staré střepy z hrnců, poslepované nevzhledné nádoby a množství starých kostí, často sestavených dohromady do kostřiček, které vypadají tak nějak smutně, ošoupaně a rezignovaně. Takové kosti se už beznadějně dávno odpojily od duše, která mezi nimi kdysi přebývala: navíc jsou opatřené cedulkou s číslem a někdy i štítkem s popisky.
Nemáte vůbec pocit, že se díváte na mrtvolu, zemřelý se posunul už dávno do kategorie "exponát".
Hon na tygra
Lord Raleigh, oblečený vtlustém sametovém plášti podšitém sobolinou, se pohodlně rozvaloval na plyšové červené pohovce. Před ním stál stolek svychlazeným šampaňským, vyblýskaným mosazným samovarem a pečlivě vyrovnanými sendviči s uzeným lososem. Jídlo osvětlovalajediná svíčka vměděném svícnu.
Lord byl pověrčivý, a tak bylo prostřeno kůží tygra, kterého skolil minule.
Povídka měsíce - Září 2010 - Vyhlášení
Vyhlášení soutěže o povídku měsíce za září 2010:
1. Stalker autora Mrzout (13 bodů)
2. Plody tak vysokých topolů autora Saetri-Ihn (8 bodů)
3. .
Povídka měsíce - Září 2010 - Hlasování
Vážení, na Povídku měsíce za září 2010 byly nominovány následující texty:
. preludium. autora . duke.
Možnost publikování v internetovém časopise Distillery
Nezávislý internetový magazín Distillery se rozhodl, že rozšíří svoje pole působnosti z hudby i na další umění a mimo jiné hodlá začít vydávat vlastní autorská díla "talentů, které si zaslouží pozornost". Včetně poezie a povídek. Zrovna mi tam vyšel Avalon, tak jsem si říkala, že sem hodím odkaz, určitě se tu najde dost lidí, kteří rádi něco publikují i mimo Písmák. :) Kontakt na redakci je distillery@ezin.
Povídka měsíce - Září 2010 - Nominace
Velevážení, do přelomu 7. 10. a 8. 10.
Symposion
I.
Napůl jsem seděl, napůl ležel na posteli. Vneholeném podpaží levé ruky mě lechtal Milanův dech, v pravé dohořívala cigareta, ze které jsem už několik minut nepotáhl. Centimetr dlouhá tyčka spáleného popela hrozila každou chvíli zašpinit propocený polštář.
Hostel
Do čínského bistra na rohu je to jen pár kroků a nebude muset vařit oběd, nechce se jí, ach, ten vzduch, bylo to snad vNew Yorku, ta vzpomínka, jak vzduch takhle voněl, těsně po lijáku, ještě zbytky kapek ve vzduchu a spláchnutý smog tekl vproudu podél obrubníků do kanálů, ano, to bylo vNew Yorku. Nechce tuhle vzpomínku, ale přece si pamatuje žluté taxíky, jak projížděly kolem vté téměř neviditelné cloně vodní páry, přitom byla zima a ona šla od subwaye do hostelu. Tam všude vůně silné kávy a donutů sjavorovým sirupem, čichala, zatímco se podepisovala v recepci, ano, bylo devět hodin ráno neboli tři odpoledne, oblečení páchlo letištní klimatizací, nohy a nafouklé břicho toužily po posteli. Na pokoji veselý hlas, hi, I’m Kate, ostře červená syntetická hlava, piercing vnose, is it your first time in New York, váhání mezi vzrušením a únavou, I’m from Little Rock, there’s a Starbucks around the corner, wanna come.
Nikdo vás nečte? Udělejte si reklamu!
Proseckého diskuse o próze na pokračování a výměna názorů s Parsifalem v jejím rámci mi vnukla nápad. Jestli na Písmáku něco chybí (nebo alespoň já jsem takové místo nenašla), tak je to veřejný prostor, kam by mohl přijít autor, představit se a říci: Ahoj, já jsem Tonda, píšu už dva měsíce, mám v oblibě přírodní lyriku s motivy space opery a moje nejlepší dílo (vázané verše) se jmenuje Ó jak jsi krásný, ranní kosmodrome. Načež navnadění čtenáři by naběhli na Tondovu osobní stránku. Podle mě by to báječně fungovalo hlavně u prozaiků a pomohlo by to zpropagovat i všechny ty opomíjené romány, na jejichž nízkou čtenost si oprávněně stěžuje pan Prosecký.
K čemu jsou kurzy tvůrčího psaní?
Kurzy tvůrčího psaní - vyhozené peníze nebo skvělý způsob, jak se naučit psát. A jde to vůbec. Neměl náhodou pravdu Wiliiam Saroyan, který kdesi tvrdil, že spisovatelem se člověk prostě rodí a je jím, i kdyby mu nikdy nic nevydali a i kdyby se vlastně pořádně nikdy nevypsal. Že spisovatelem se stát nedá, že se jím dá pouze narodit.
Avalon
I.
Stojím u okna a dívám se na Avalon. Planeta modře svítí, hluboko pod mýma nohama se plují mlhavá, na okrajích roztřepená mračna. Ruce mám v kapsách vojenského kabátu, pěsti zaťaté.
Tlustá
Vmládí snila o tom, jak jednoho dne sedne na letadlo a poletí do Las Vegas, kde si najde práci jako striptérka. V šestnácti improvizovala před zrcadlem taneční kroky, vosmnácti se začala poohlížet po letenkách. Jen ještě musí dodělat maturitu. Najít slušnou práci.
David
Davidův pokoj na koleji je skoro prázdný a bez ozdob. Jen na okenním parapetu stojí dva chromované rámečky.
Dvě tmavé, černobílé fotky.
Tu první fotil neznámý turista na nábřeží u Seiny.
Motýlí žena
Tereza pomalu procházela hloučky bizarních příšer a nadpozemských krásek.
Pak je konečně zahlédla, stály u zdi a srkaly bílé víno. Skoro si nevšimly, že k nim přistoupila, trochu ostýchavě, aby je nevyrušila při soukromém hovoru.
Nina ji uviděla první a kousla se do rtu.
Kuřecí křidélka
Styl byl pro Erika klíčovým životním cílem. Nebyl vlastně tak docela metrosexuál – věděl, že přílišné kosmetické nasazení dělá způvodně docela přitažlivých mužů chodící ekvivalent asexuální plastové figuríny, a dokázal perfektně rozpoznat hranici, přes kterou nepřejít. Jeho oblečení bylo sice značkové, ale nedestilovalo svůj původ na míle daleko a nehonosilo se velkými logy ani jmény designérů. Vlasy si každé ráno pečlivě vyčesával, ale při méně pozorném pohledu působily, že mu vlastně stojí samy.
Hrabě nebo hrábě? (pocta Barbaře Cartland)
Vždycky je to hrabě, markýz nebo vévoda. Vévoda míň často, protože ti jsou hrozně vysoko postavení, zato spousta hrabat a markýzů. Nejčastěji zhýralý aristokrat, co už viděl a přefiknul všechno, co mohl, a jako protiváha kněmu nádherná, čistá a nevinná, ale nebojácná a osobitá dívka. Seznámí se, chvíli se nesnášejí, ale pak se to nějak zvrtne, on zjistí, že lepší ženu si nemohl přát, a ona zas že je to jen temná a nešťastná minulost, která ho hnala do náručí žen pochybné pověsti.
Vilma
Vilma vypila ten den příliš mnoho kafe a v uších jí pravidelně tepala krev. Autobus se houpal jako loď, nadzdvihoval se a propadal do země. Stmívalo se a město leželo Vilmě za zády; i den byl pryč, autobus odjížděl od zbytků jeho světla a uháněl k hradbě mraků na obzoru.
Vilma přehodila nohu přes nohu, pevně si objala prsa, aby neslyšela tlukot srdce, který se jí rozléhal tělem.
Proč by tohle měl někdo chtít číst?
I.
Literární akademie. Středa večer. Kyselé kafe zautomatu.
Lada a Dana
Lada a Dana jsou svým způsobem naprosté opaky a takhle těsně vedle sebe u kavárenského stolečku působí zvláštěn. Silně nalíčená Dana nemá určitě víc než pětapadesát kilo, i když měří hodně přes metr osmdesát. Důsledkem jsou nepřirozeně vylézající klíční kosti a hlavně vyzáblý propadlý obličej, na který je jeho majitelka velice pyšná. Černý kostýmek podle poslední módy a luxusní boty na vysokém podpatku prozrazují nejen Daninu dobrou orientaci vodívání a nadšení do výstřelků, ale také nadprůměrný příjem.
Ďáblova duše
Někdy si říkám, že knihovna je jediné místo na světě, kde se člověk může cítit bezpečně, klidně a svobodně. Samozřejmě předpokládá se, že knihovnice není metrnice, co dokáže kvůli nezaplacené pokutě vřískat jako pavián. Ale jinak, vknihovně je ticho. Miluju ticho.