Písmák Všední den op.III
Klasický všední den, kopání v marastu
počasí sychravé, zima leze pod kůži
Po šichtě zas na pár piv, zahrát si kanastu
zaplatit starý dluh a nově se zadlužit
Ghotic motiv
Je večer, na stole jen svícny hoří
v pokoji sám, jen s vůní pergamenů
na stěně pentagram ve tmě se noří
jen stíny těla jdou kolmo od plamenů
Všední den op.II
Pošmourné počasí, venku je podzim znát
celý den v posteli a čumím do stropu
bez hnutí ležím tu, a nechci už ani žrát.
jedině cigáro, tak k tomu se dokopu
Bez názvu op.III.
Nad sklenkou rumu si krouží divoké vosy
městem zní ta melodie unylá
symfonie léta a já piju a prosím
ať děláš tak, jako by jsi nebyla.
Večerní IV.
Letní je podvečer, zní písně labutí
sedmička vína a kouř voní pokojem
ležímespolu ve smrtelném objetí
a jen letní déšť nám do oken bubnuje.
Ve snu....
Smuteční hudba zas duní mi v palici
v žilách dnes koluje červené víno
ve snu se zjevili dva ožralí hrobníci
kývali na mě, že prý mou vlastní vinou.
Konec
Konec svůj vidím už zřetelně v dálce
skrz kouř cigaret v nějaké putyce
zas pár rumů na kuráž, tak čeho bát se
své smrti. Ne života a toho nejvíce
Další ráno
Vlahé letní ráno, ještě je klid v ulicích
z nádraží houká vlak a pečivo voní
odkašlu si, tak povolím teď hlenu na plicích
slunce už vychází a svítí skrze komín
Letrní
Zas všude ve městě se dívčí vnady houpou
už přišlo to kozí léto do města
já také to vnímám tou svojí hlavou hloupou
jaké to štěstí býti zde zaměstnán
Dneska nic nebude
Tak sakra čeho se zas bojíš kmá milá
dneska nic nebude, hlava tě bolí.
mě někdy též, když z putyk mě vodilas
tak na co ji máš, a proč si ji holíš.
Černá přehlídka
Černá přehlídka - jsem na ní hostem
silní muži v řadách jdou
černé uniformy, zlaté metály, knoflíky
pobledlé tváře a kruhy u očí
Další den zbytečný
Dnešek jen další z těch dnů zbytečných
večer - zas skryt jsem v torzu domova
před sebou vidinu hodin bezesných
neklid v duši a příchuť rumová.
BAP
Svět zdá se rázem býti nějak jiný
z depresí přecházím do fáze manické
nyní vše veselé, pryč jsou mé splíny
myšlenky na smrt i hrůzy moje panické
Všední den
Mrazivý všední den, co zvláštní není ničím
mdlé březnové úterý už do půlky běží
zklamaný svým životem spíš hynu než klíčím
že bude dobře zas. Nevěřím to stěží.
Večerní III.
Nedělní večer už jde ne mne spaní
unaven jsem, po flámu včerejším
dnešní den prožitý zas na sebe hraním
a na střízlivost svou, to především.
Rande
Já ráno dostal Tvůj vzkaz- Ve dvě buď u školy
už od rána těším se na soulož v parku
Co střihnem si za číslo. Děsivé údolí.
a nebo vyber ty- dnes na místo všech dárků
Nitropocit op.II.
Kdo nemá koho milovat, musí verše psát
trávit svůj volný čas v kavárnách zpitý
snášet ten úděl svůj a z něj se neposrat
těžce jen snášet. Muset- když není zbytí
Bez názvu op.II
V hospodě na baru nesměle seděla
nožku přes nožku a měla už popito
blondýna hubená, víc jak dvacet neměla
koupím jí kafe a půjdeme na hřbitov
Bez názvu op.I.
Ach konečně vidím zas Tvé maso a kosti
a konečně zřím zas Tvoji podobu
už dosti jsem poznal všechny tvé vlastnosti
nejspíš je čas zalézt zpět do hrobu
Překvapení op.II
Neznám tvé jméno, dnes vidím tě poprvé
nevidím tvé slzy, neslyším ani vzdech
však vidím tvé kalhotky celé od krve
ba vidím tu tvoji krev i na stehnech
Mám se rád
Obleva v srdci, city mé už jihnou
v hlavě zas bouře, hromy tam duní
a než moje neduhy zabít mě stihnou
chtěl bych jen milovat, mít rád už umím
Bez Tebe
Škoda že nejsi tu, hladil bych Tě přes ňadra
hladil Tě, líbal a těšil tvoji duši
nahá jsi vedle mne a jako bys zesládla
náhle jsem strnul, jen zvoní mi v uších
Večerní idylka
Poklidný večer, právě čtu Halase
pokojem zní underground Plastiků
na lampě můra, co zabít nedá se
jen to prádlo voní ze šuplíků
Co zítra??
Možná, že tohle jsou mé poslední verše
když vážně nevím, co se zítra stane
nebo i zítra znít budou slávy marše
možná, že zítřek vůbec nenastane
Půlnoční op.III
Dny už zas krátí se a noci delší jsou
na hřbitov kráčím pít jen sám s lahví rumu
domov svůj opouštím se smrtelnou grimasou
nezbylo z krásy nic, ani z mého umu
Etologická
Jak v oprátce viselbych , pak v kolo byl vpleten
ano tak když jsem sám, tak přesně mi je
když s holou prdelí pořád protloukám se svatěm
co jinak. Jsem něco co nežije.
Píšu Ti
Píšu Ti má drahá ze smuteční krajiny
nad hlavou mám půlměsíc, stromy zde bez listí
promiň že píšu Ti, vím Ty nečteš kraviny
přesto Ti píšu, kdyby rozhodla ses čísti
Schizofrenie
Sám v průrvách města, v těch trhlinách ulic
jako opilec bloudím od nikud nikam
a v jedné z těchmých schizofrenních palic
již dlouho a marně žití svému zvykám
Trpký konec
Tak už vážně končím, už je tu cíl
závod skončil už, muzika dohrála
stále se prám proč jsem se narodil
a štěstěna proč na mě se nesmála
Bylo to poprvé
To je ta vůně tajemství
to jest po čem jsem toužil
dnes přišlas o panenství
a já. No dost si to užil
Sebereflexe
Už téměř půl rok jen chlastám a kouřím
snídám jen chléb, jím polévky ze sáčku
to jen kvůli Tobě, už půl rok se soužím
přemýšlím o Tobě i když jsem na sračku
Posmrtná miniatura
Zemřu-li, prosím plakejalespoň Ty
nemám už nikoho, vlastněTebe jen
v myšlenkách tvých, obraz můj rozpitý
k rakvi nechoď - možná vyteču z ní ven.
Šílenství
Zas zpitý pod obraz stínu svému vynadám
i zrcadlo rozbiju, už nechci se vidět
a schůdek po schůdku šílenství propadám
před sebou za sebe měl bych se stydět
Půlnoční op.II
Je večer, tma do které jen cigárem svítím
v okně stojím, pozoruji liduprázdné ulice
do rytmu rozhoupán smutným psím vytím
jak neony osvícen jsem zářivým měsícem
Už tak rád
Už tak rád bych líbal tvá ňadra a nohy
za ruku držím tě, když ležím vedle Tebe
vzívámTvoji krásu a ne trapné bohy
celá se chvěješ- lásko- asi tě zebe
Mám rád
Mám rád ty večery, kdy kouří se z komínů
miluji zimu, tu s příchutí sněhu
miluji Tebe, když citít jsi zas po vínu
mám rád, když mi pocitit dáš něhu
Pan Poe
V pokoji sám dnes pije pan Poe
za oknem v zahradě letní bouře řádí
za svitu svíčky čte práce svoje
alkohol do pekla už pomalu jej svádí
Plechové svědkyně
Ulice plné němých svědkyní z plechu
a dneska je tentradiční den svozu
všední ráno plné unavených vzdechů
oranžové majáky popelářských vozů
Půlnoční
Půlnoční myšlenky nad obzorem plynou
kráčeje sám, tou liduprázdnou ulicí
beze všech kráčím ,a ne vlastní vinou
jak bych šel nahý s trnovou čepicí
Pouťová říkanka
Obrázek z lásky
a srdce z pouti
my nemáme vrásky
chcem životem plouti
Bojím se
Bojím se lidí, no zkrátka vadí mi
jejich pohledy stále jsem napadán
mě dobře je jen s těmi chladnými
odcházím vstříc z mramoru zahradám
Procházka II.
Noc už začíná upíjet ze svého kalicha
jdu a tykám kolemjdoucím stínům
a to ticho, zde nikdo vůbec nedýchá
cítit je jen vykopanou hlínu
Žlutá běloba
V bělobě sněhu jsou místa žlutá
vedou k nim stopy, co u nich končí
idyla zimy, jako z knih otisknutá
právě tam sníh se smísil s močí
Milostná exhumace
Zas moje tupost už do nebes volá
a konec svůj vidím už zřetelně v dálce
ty možná nechtěně děláš ze mě vola
smrt, rozklad, tlení- možná exhumace
Halucinace
Mráz kouše mi tváře, když vyčkávám ráno
tesáky jeho pronikají do mé kůže
proč já nemám štěstí do vínku dáno
štěstí v lásce asi Bůh mi je dlužen
Zimní styk
Pojď půjdem ven, lehnem si do sněhu
honem, užtěším se, ach ty jsi tak líná
budeme si hrát na lásku a na něhu
Nechceš. Musíme, jinak bude nám zima
Metody
Jak rád bych s tebou ležel v posteli jedné
ležel a líbal tvé nahé tělo
a budeme čekat, až úd můj se zvedne
to prý tak dělat by se mělo.
Prosincová neděle
Sníh snáší se z nebe jako andělé
co chodí mne těšit a konat zázraky
zase je smutná,prosincová neděle
jsemsám, okolo samoty náznaky
O sexu
Ach jaká je vzdálenost mezi mým pyjem
a tvou pochvou krásně oholenou
já dokola ptám se, nežijem či žijem
nebo už chcípeme na kolenou
Hřbitovní
Uchop mě za ruku, už otvírám bránu
jdem mezi hroby, ty svíráš ji pevně
neboj se, noc kráčí užnaproti ránu
aha, jsi na hřbitově v noci prvně
Dilema poslední
Neříznout, říznout proč bych dále žil
do umyvadla už moje krev teče
a ted´ tu stojím, a během pár chvil
jsem o půlku lehčí, jsem z kůže svlečen
Podzimní večer
I poslední plody léta spadli už pod stromy
a večer se zakousl do konce dne
podzim zas příchází ido mého vědomí
vše tak smutné, prázdné a dojemné
Pro Dagmar S. II.
V hotelu na baru piji pivo litovelské
z cigaret stoupá modlitba k bohu
tak rád líbal bych tvé tělo hezké
zatím jen z lehka dotknout se tě mohu
Ačkoli nejsi má
Ačkoli nejsi má, tak v hlavě tě nosím
vzpomínky ožijí jen co tě vidím
píšu ti řádky, nesměj se - prosím
asi bys neřekla, že dost se stydím
Snaha
Na co je snaha, ta smyčka oprátky
ženeš se za cílem, snažíš se zbytečně
životem klamán jsi, jak plody zahrádky
dokud rostou žijí, tak rostou netečně
Konec léta
S podzimem kráčím v pohřebním průvodu
kolem je přítomné to pantha rei
rakev s létem míří už k novému zrodu
i nebe pláče, jen já se směji
Brno - město měst
Brno jsi jako lůno rozevřené
a jako pyj do nebe Petrov ční
malebné uličky tvé zakroucené
tvá nároží všední i sváteční
Přišel podzim
Stromy větrem zmítaj se, jak epileptik v akci
nebe je šedivé jako kulka z olova
drápy svými drží se na stromech dravci
než vrhnou se vstříc směr obloha
Anonym
Anonym napsal mi zprávu - miluji Tě
zuby jsem vycenil do nebe kouk´
ta zpráva tlačí mne-kámen v botě
v hlavě z vajíčka náhle je brouk.
Podzimní láska
Podzimní večer, fouká a někde řve dítě
obloha tmavájea klid jako před bouří
hlavou táhne mi hlasité ,,chci tě"
snad se mým citům lásko nevzbouříš.
Epitaf
Vlastní epitaf tesám na náhrobek svůj
hned poté, co vykopal jsem hrob
já žil jsem na plno, slýchaval ,,stůj"
strašit tu nebudu proto mnoho dob.
Jsem troskou...
Měním se v trosku, ano skutečně chátrám
co je toho příčínou, stále po tom pátrám.
Obličej můj už chytá nějaké divné tvary
a výraz smutný je, jako tony baskytary.
Jdou po mě...
Dnes přihnaly se černé chmurné mraky
zakryly mou mysl a z duše dělaj´ vraky.
Zase se trápím, sám nevím čím to je
z mraků létaj blesky, nedají mi pokoje.
Procházka
Nejraději procházím se po urnovém háji
ať chumelí nebo prší nejlíp je zde v máji.
Procházím a přemýšlím po kom právě šlapu
je zde více žen či dětí a nebo snad chlapů.
Co jsem podle lidí??
Možná jsem blázen, možná jsem vůl
před sebou na stole mám piva půl.
Že prý jsem magor,že prý jsem nula
ta holka pitomá dost žlučí mi hnula.
Pach smrti
Sedím v zahradě, den s nocí se střídá
zase sám, kouřím a někde pes vyje
oči od slz lesklé mám jako slída
tělo se hroutí a má duše už hnije.
Podzimní dialog
Listopad večer, venku lije jako z konve prasklé
na podzimní nečas hledím v teple za sklem.
V pokoji sám jen se svýmpodzimním splínem
s pocitem samotyléčím se svařeným vínem.
Jsi naše....
Zase saju krev, poznám že není prasečí
jak jinak mám sílu k životu získat
vampirista směje se, křestan si zabrečí
když budu pak pohřební marš pískat.
Moje zpověď
Přestávám mluvit, protože nemám s kým
už neumím milovat, protože není už koho
proč se to děje, tak to vážně netuším
jedině vím, že trvá to už dost dlouho.
Čekám Tě má gotická paní
Čekám Tě, nevadí že zemřelas už dříve
za bouřky na rybniční hrázi v noci
snad dnes konečně účinná je moje píle
snad moje láska přijít bude moci.
Obraz ze sna
Ve snu dnes spatřil jsem pohřební vůz
význam toho aktu hledám ve snáři
byl to jen sen či polibekbláznivých můz
spíš to druhé dle výrazu ve tváři.
Záchvat
Na zemi svíjím se, jazyk z huby mi leze
zas moje chování už překročilo meze.
Dostal jsem záchvat chuti nebýt živý
vydávám skřeky a do prázdna jencivím.
Jednou to příjde....
Ano, neznám dne, hodiny ani minuty
kdy zůstanu ležetna zemi bez hnutí.
Smrt příjde náhle, úplně z nenadání
pak bude konec života a povídání.
Jako strom v poli
Tak jako strom osamělý v poli u trati
podléhám iluzi, že nic už nestratím.
S rukama do nebe, modlím se k bohu
sáhnu si na život, na to jediné mohu.
Nebudem se trápit
Netrap se dál tím zkurveným životem
je to jen rok, co plyne dál za rokem.
Tak už se netrap, je to nicotná doba
až bude chtít, tak klidnězničí nás oba.
O sobě
Pořád se směju, na smrt prý nemyslím
mluvím chraplavým ale příjmeným hlasem
to je však přetvářka a jen já o ní vím
stále se ptám, živote proč jsi takové prase.
Slzy andělů
Andělé pláčou z očí kapou krvavé slzy
snad najdou už klid a najdou jej brzy.
Kostelní zvony jsou půlnoční znamení
na jejich pozicích to však nic nezmění.
Noční zvony
Z kostela zvony zní, divné, co jen se to děje
venku je tma, jen luna nad námi se směje.
Ty zvony stále zní, ale jen tak slabě pouze
to možná je znamení, když zvoní tak dlouze.
Černí andělé
Nad starými náhrobky poletují andělé černí
hřbitov je prázdný, to jejich město večerní.
Poletují kolem křížů, jeden nad hrobem sedí
rtíky mají červené i když ve tvářích jsou bledí.
Hospodská
Zase tak sám, jen s nedopitým pivem
za cinkotu skla, hlasů přiopilých kamarádů
zase se ptám, zda-li nežijem či žijem
připíjíme na nicotu, nadáváme na armádu.
O samotě
Po tmě se zpíjím ve svém prázdném bytě
tu hradbu mlčení proráží hlasité chci tě.
Sedím tu sám, tak jako tensloup solný
svojí svobodou zničený, přesto tak volný.
Večerní II.
Sedím z večera za svitu lampy proti hmyzu
kouřím druhou krabičku, rány života si lížu.
Světlo z té lampy s tím měsíčním se mísí
z děr už vylézaj ven všichni potkáni a krysy.
Podzimní
Zas podzim přichází, dny už se krátí
blíží se období kdy deprese se vrátí.
Rána jsou chladná i vítr fouká už víc
z krásného léta zas nezbylo mi nic.
Večerní
Sedím a přemýšlím, co dnešní den mi dal,
ačkoli nic modlím se modlitbu večerních chval.
Další den, co nestál za nic už pomalu končí,
nastává noc, den semnou pomalu se loučí.
Mrtvé milence
Všechno je zbytečné, už zase propadám depresím
tak asi lanovečerza trám si pověsím.
K čemu je život a láska, když všechno je na nic
proč jsem tě miloval a proč nejsem panic.
O světě
Svět je bludný kruh, co stále dokola se točí
to nyní už vím, když utírám si slzy z očí.
Oči zalité slzami, co pod sebou mají kruhy
také jsou kulaté jak spojené dvě duhy.
O spaní
Sedím a přemýšlím na víku rakve jedné paní
zda půjdu už pracovatnebo lehnout si za ní.
Raděj budu pracovat, třeba mne sleduje ta paní
záhy spouštím ji do hrobu ať má klidné spaní.
Rozpad
Citím jak se rozpadám, jak něco mě žere
přemýšlím co, jak to dělá, až řekla mi hele.
Vyděšen slovem tímto na písmenka čtyři
já spatřil jsem stařenu, co smutkem hýří.
Bez Lásky
Co můžeš chtít
jen pít a žít
nebo za živa hnít
lásku nemůžeš mít.
Modlitba za smrt...
Prosím tě bože, vysvoboď mě ze světa toho
kde zla, křivd a trápení je na mnetak mnoho.
Za svou smrt prosím amodlím se k tobě
vem si mě do nebes, vem si mě k sobě.
Smrt??!!
Proč říkáš mi žij, když zanevřel jsem na svět
proč říkáš zůstan, když chci se vrátit na zpět.
Proč říkají mi, že zbláznil jsem se ze smrti
však není to pravda, já jdu jí jen naproti.
Deja vu
To co dnes stalo se, to už jednou se stalo
já prožil dnesdeja vu, a dost mě to vzalo.
Ptal jsem se přátel svýchi v okolí všech
zda je to normální, či mépitomosti břeh.
Já jsem tvůj bůh
Jsem jako vrba, seřízneš a ona roste dál
ty ses mi smála, tobě teď se směju já.
Mě už teďse nazbavíš, jsem jako tvůj stín
máš ze mě obavu, a možná velký splín.
Bolák
Na čele dělá se bolák mi další
to asi hloupost z hlavy mi raší.
Co s ním. Vymáčknout to musí stačit
je to jako se ženou vpíchnout a tlačit.
Padlí Andělé
Procházím se po hřbitově, schován před sluncem pražením
co to leží za náhrobkem. To snad andělé z nebe sražení.
Co se to děje, že andělé z nebepadají sem na zem
co děje se s lidstvem,faunou, vesmírem a co s plazem.
Chtěl bych být....
Chtěl bych být kameník, tesat náhrobní kameny
kdo vytesá můj, až nehybně smrtí zkamením.
Chtěl bych být rakvářem, chystat mrtvým lože
ať i mne se dobře spí,o toprosím tě Bože.
Věčný spánek
Zase cítím jak smrt bere mne za ruku
jak hrdlička na hrobem zpívá mi vrkuků.
Uléhám do hrobu, tak jak bych šel spát
nebojím se, proč spánku se mám bát.
Překvapení
Možná tě miluju, možná tě dost nesnáším
svým údem v kalhotách trošku tě postraším.
Lekneš se. Ne směješ se, tak někdy příště
ted´ půjdu ho ukázat na dětské hřiště.
Valentýn
Blíží se Valentýn, co jen ti dám za dárek
pozvu tě na pivo, či k sobě na párek.
Pivo že nepiješ, párek že nejíš
o co tím přicházíš to ani nevíš.
Růže
Nebe je pošmourné, mraky se trhají jak kůže
v poloprázdném bytě jenjedna zvadlá růže.
Proč ji nikdo nezaléval, no ted už je po ní
kdo zalil by ji v bytě kde jen staroba voní.
Moralistická
Za oknem kavárny vidím jak lid se někam žene
vytrácí se pokora, rozum dokonce i úcta k ženě.
Zběsile ženou se k cíli, který však není
z téhle iluze budí mne motoru hřmění.
Co bude??
Až umřu půjdu dolů nebo snad nahoru.
Náhrobek bude ze žuly či z mramoru.
Budu mít motýlka či černou kravatu.
A hrobník krompáč, rezavou lopatu.
Co jsem a co budu??
Nikdo si mě neváží, srandu mají ze mě jen
však jednou se budou klanět, až příjde ten den
Jednou ze mě budou plakat, připíjet si na mou čest
to jediné je jisté, to zvyk od pradávna jest.
Ptáš se jak mi je...
Je mi tak těžko, no hůř už nelze být
je mi jak bláznovi co chtěl by snít.
Snít lze jen těžko, celý život je sen
s nadějí vyhlížím až příjde ten den.
Nitropocit
Jak chladné jsou zdi života
neútulné jako starý dům
prázdná chladná jak nicota
jak polibek rozpraskaným rtům.
Zimní slzy
A slzy se derou z očí
a kráčím a nevím kam
už sníh se mísí s močí
napadán jsem pohledy dam
Pro Dagmar S.
Jdeme, nad hlavami létá smrtihlav
znám se krátce, chvíli snad
hle už mává nám pozůstalých dav
téměř tě neznám, přesto mám tě rád