tři oktávy v Tel Avivu
Zase to přišlo. Svíral se mu žaludek, cítil napětí v celém těle, současně jím prostupovalo horko i zimnice. V zátylku ho mrazilo, přestože otevřeným oknem proudil do ateliéru větřík od středozemního moře. Tel Aviv v noci ožíval, ruch doléhal přidušeně až k němu.
tančíš ve mně
mám okna do noci
a vídám jimi čerty
vlajka na půl žerdi stažená
suchý list klesá z rezavé haluze
slunce svléká kostely
spatřil jsem poprvé řeku pod mostem
a miloval tě
nakupoval horké kaštany s datlemi
čistil si dýmku rukopisem nedělní mše
pluh a housle
Léta páně 1857
Pláč se zařezával do zdí malého domku. Mladá švadlena nosila dítě na rukou, broukala mu známe kuplety, plakala zároveň s ním. Nic nepomáhalo. Nářek se nesl klikatými uličkami už několikátou noc.
Černý jelínek
Vyhrnul si límec více ke krku a proplétal se svižně starým městem. Měl rád obrysy domů, které zdobily krátké uličky. Hlavně si liboval ve všeobjímající tmě. Byla výhodná, daly se do ní skrýt černější myšlenky, než byla ona sama.
plameňák v ponožce
slova se točí jako kouř
měsíc přejíždí po páteři noci
touhy opřené o nohu plameňáka
a
podzim voní před zimou a já usínám v tobě
jazykem vyšívám
něžné monogramy
na drobné šíji
ruce horečně bloudí
ovečky
sypal jsem pecky do konvice
a čekal až rozhoří se žirafy
v zemi se sedmi sloupy
kde vrostl jsem do asfaltu
babí léto
po hlavě a nohy na ramena
přezrálé meruňky do kapsy
spolu s létem v klubko smotaným
s chmýřím co šimrá kočkopsy
vášeň prostovlasá
uvažte pane prostovlasý
kam asi míří vaše kroky
nejsem žádná Maří Magdaléna
já sbírám předobrazy skutků
ulita
až se ta řeka vylije z břehů
za deště pod listy kaštanu
rozpustím ti v ní vlasy
visí na nich vzrušený dech
kuličky
Pořád mě to nutí vykroutit si krk. Nevím co si o tom mám myslet. Z okna mého pokoje vidím na obloze měsíc. Je to on.
hnízdo
sedávám u domovních dveří
žízeň mám jako bernardýn
to vždycky když poslouchám
vytetované černo v obrazech
sadař
V sadu je plno časovaných jablek, ženou své šťávy od bubáku ke stopkám. Ručičky se posunuly na za pět minut dvanáct. Vaří se mi krev, stoupá do tváře a je rudější než tvá sukně, kterou jsi umazala od ovoce. Tepe to všude, v celém mém těle i trávě.
barbarská
rosa usínala pod stéblem trávy
cvrčci docvičili své veletoče
a ty jsi voněla vlastním tělem
ušlechtile krásným
houpání
Houpal se jako oběšený na tmavé niti. Myslím, že vytrvale prosil kolemjdoucí, aby ho sňali. Zbavili ho pro tuto chvíli kříže, s kterým se nesl na zádech. Chtěl vztáhnout konečně ruce, ale zase nedosáhl.
pražská
večer podřimoval pod sukní
otluky na staré činžovní zdi dováděly
jako na brazilském karnevalu
Praha se usmívala
v cizích zemích
"oči modré jako chrpy"
vždycky ses tomu smála
tak krásně dlouze
nadechl jsem se
plavení
ráno s očima mrtvé sovy
nevím
jestli jsem ve snu
nebo bdím
loutky
viděl jsem toho tolik
na světě
čmáral do prachu cest
vzdušné zámky
můry
stál jsem na břehu a přemýšlel
kdo vlastně jsi, odkud tě znám
kopřivy pálily a voněly smutkem
skoro jako staré vzácné koření
ticho zeleného deště
když se hlína stává těsnou
i těm ktěří zemřeli
a krkavci létají pozpátku
déšť hustě prší do nebe
v košilích
vlhká tma pomalu kvete
sypu ji pod stromy
má leské rybí oči
hraju nebe peklo ráj
Mýtné
voněla jsi dnes jako španělský pomeranč
večer tekl líně za městem, zíval
a mé ruce polepené od kapek dužiny
hrály houslové sólo
Rodeo, které nevyhraju
držím ji pevně mezi stehny
nádherné rodeo, španělská corida
ostré šavle metají blesky
vím, že pýcha předchází pád
malá noční hudba
Hrál jsem na žebra
melodii plnou ticha
oči sotva držel otevřené
a jeden po druhém počítal
Freska
Tichýma rukama v kredenci hledám
mezi krystaly cukru
mravenčí stezky
lačných bříšek prstů
hostina
sváteční menu pro psa
tyhle ústřice
milý pane
se narodily v zajetí
Kočkopsí
Byl jsem obyčejným, jak s oblibou lidé říkají, českým oříškem ze tří ulic, chytrý, soběstačný, hbitý, to mají pravdu, vystihli mě přesně. Umím se protloukat životem, nepotřebuju teplý pelech a páníčkovy bačkory pod čumákem. Já musím mít svobodu a holky.
Hmm, slyšíte dobře, jsem prostě pes na ženský.
mží mi do vlasů a houstne mlha
všemu vládne pokojná noc
a Sherwoodský les spí
zakletý do času, zamčený duhám
pod nohama hvězdy zašustí
do větru
.
Někdy ohýbá a láme hřbety střech
jindy jak psík jen olizuje paty
divoký budižkničemu vplétá listí do vlasů
knoflíkovaná
.
počítám knoflíky na tvojí košili
klavírní prstokladem v b mol
vtékám do tebe knoflíkovými dírkami
ovíněná
.
chci tě
psalo víno v její sklenici
do tmavěruda roztoužené
ebenové zprávy / koule
.
Kolumbie, Uganda, Siera Leone, Barma
znásilnění, rozkrok vymytého mozku
1320 mrtvých, 500 zraněných, mrzáci
Montserrat
slzy na listu platanu
omývají křekhost jeho žil
ledovce tají v úbočích
kroky sníh už nedrží
andělé mého svědomí mají křídla samou záplatu
slepá ulice bez konce
zdivočela vášní projíždějících motorek
zrychlený tep lehkých slečen
touha vtěžkých botách
migréna
kulky zapisují do hlavy
myšlenky. kulhavý
vrávorají vesmírem
a ten má zničehonic hranice
sny plné inkoustu
jako kruhy
na hladině času
a zlaté klasy na poli
ozvěna bohů na Parnasu