Písmák V nesnázích
V mlze jít cestou laskavouPoznat směr neviděnýhýčkat si duši tulivouvlnit se nad kamením
Nechajíc pod ní světa mollpolesím běžet laněSrdce své černý amfibolpřetavit do červeně
Tmavými plody lesních luknesytit beznadějenicotu srazit v kolenouvetchá je, když srdce hřeje
Vysmát se smutku všednostiVale dát škarohlídůmMilovat její tichý smíchNa němou zahrát si lyru.
EmDéŽet pro (ne)zadanou!
Z karafiátů drťPíše Ti psaníO tom jak krásnéby mohlo býtpři luně milování.
Rudá a bílápísmena z JičínaBez boje vzdám se Titrablů tvých příčina
Osmého v měsícirádoby jaraHotovo, dohránoSvítí tvá ňadra.
Hladím Ti záda,laskám tvůj bok. Nabažím se Těnapřesrok.
Když zešednou
Se šerem přišlazapadlo sluncelávové červánkydo schrány srdce
Rozevlála sedo divokých tvarůto vánek výšinjeji lokýnky zved
Vybledly žínkytémbrové valePalety v duširozpučel květ
Živá a pestrámodravá pláňnespočet sluncítajících srdcí
Výhled
Měl pohled upřený
do temné dálky
zmizelo slunce
za těžkými mraky
Horal
S pravidelností sobě vlastní
přinesla kouzlo bezuzdné slasti
už rozlila černé nesvětlo své
kol údolí, do propastí
Rebelie
Violet
Tam v jiném místě
kde všemu chybí zelená
jen Ona jediná ví
Co všechno pro něj znamená
Poštovní holub
Cestoval zase vlakem. Myšlenky se míhaly rychle a překotně, jako světla za okny.
Zase v nich hrála hlavní roli. Vrátil se do dob dávno minulých.