Našla jsem sama sebe.

Stalo se to zničehonic. Seděla jsem sama v kupé rozvrzaného vlaku, někde zhruba v půlce čtyřhodinové cesty v úmorném vedru časného srpnového odpoledne, ve sluchátkách mi hrála hudba, kterou jsem už za posledních pár let slyšela nejméně stokrát. Tóny, melodie, ani rytmus se s každým dalším poslechem nezměnily. Narozdíl ode mě.