Písmák Ředitelka
Dveře do třídy se s tichým skřípotem pomalu otevřely a v jejich rámu se jako živý obraz objevila postava ředitelky Hany. Její šaty hýřily veselými barvami, na očích měla brýle s falešnýma očima.
Terezce v první lavici při pohledu na ředitelku zaskočilo.
„Klid.
Nesmrdí tu něco?
Letos je tomu deset let, co mi tehdy běžný uživatel tohoto serveru Lakrov poslal infikovanou zprávu, po jejímž rozkliknutí došlo ke smazání mého účtu. Udělal něco podobného, jako když agresor tajně nainstaluje někomu do auta bombu, která se po jeho nastartování aktivuje a zničí ho. Tehdy za to, pokud si dobře vzpomínám, dostal měsíční ban od majitele serveru Dera.
Nyní je Lakrov na serveru členem redakce prózy, která má za cíl kultivovat prozaickou literární tvorbu.
Jednou
I já jednou odejdu
a nevrátím se.
Do lesů v mlze
za rozbřesku.
Rozhovor s Danou Zátopkovou
Zúčastnit se, je krásné, ale zvítězit, to je ještě krásnější
Nejlepší česká oštěpařka, dnes již osmdesátiletá Dana Zátopková, navštívila při příležitosti školení trenérů atletický klub v Olomouci. Co člověka při setkání s legendou české atletiky mile překvapí, je její vitalita, veselost a laskavost. A také ochota podělit se s ostatními o cenné zkušenosti a zajímavé vzpomínky.
Jak se podle vás atletika za posledních padesát let změnila.
Konec Písmáka
To, že se server zpomalil, je dle mého dobře. Konečně něco v tomto zrychleném světě beží pomaleji, než je zvykem.
Myslím, že vize konce tohoto serveru je dle dostupných informací nyní docela reálná. Provoz každýho serveru něco stojí, i ta rychlost, na kterou jsme si tu zvykli.
Idioti
Dva idioti seděli na zahrádce. Slunko jim čmadilo do půllitrů, začínalo jaro.
"Ty vole, řeknu ti, dnes je den. "
"To mi povídej, vole.
Co se stalo v Jämsä
Bylo tomu pět let, co dal Erki sbohem městu a odstěhoval se s Anike na venkov. Dům, který koupil od své sestry, stál šest kilometrů od Jämsä, uprostřed lesů. Kousek od domu se prostíralo jezero, které navštěvovala lesní zvěř, nebo Erki s udicí. Na břehu stál malý domek se saunou.
Prase
Otevřel jsem oči a ve vrchní části okna spatřil kousek modrého nebe. Měl jsem narozeniny. Bylo mi třicet tři.
Oblékl jsem si starší džíny, mikinu a vyjel autem do pár kilometrů vzdálené vesnice.
Konec světa? Camping se spelt..
Svět jede dál, Harold je idiot.
Pravděpodobně již není o čem diskutovat.
Raketa
Muž na poli zapálil raketu.
***
Raketa se s hvízdotem vznesla nad pole. Muž vzpažil ruce. Měl pocit, jako by se jeho nohy odlepily od země.
Bajka o kole a slunku
Kutálelo se takhle kolo po silnici. Koulelo se ostošest až se před ním objevil kopec.
"Co jsi zač. " zeptalo se kolo.
Zveřejňování soukromé korespondence
Zveřejňování soukromé korespondence významných umělců mi vždy přišlo na pováženou. Četba korespondence sice umožňovala doplnit si obrázek o autorovi, zároveň však byla vždy zásahem do jeho intimního života.
Na Písmáku se stalo podivným fenoménem zveřejňování soukromé pošty jednotlivých autorů. Obvykle k tomuto kroku sahají někteří uživatelé jako k argumentačnímu prostředku v diskusi, kdy se pomocí zveřejnění soukromé pošty snaží autora zprávy představit poněkud jinak - většinou v negativním světle.
Místo
Seděl v kanceláři. Hleděl na spodní šuplík stolu. Byla tam. Ráže pětačtyřicet.
Den jako stvořený pro S.G.
Ráno sedl do auta a pustil Green eyes. Pořádně to osolil. Občas mrkl do zpětného zrcátka. Viděl svoje ústa.
Doplnění prozaických kategorií o miniaturu
Velmi by mě potěšilo, kdyby se prozaické kategorie doplnily o "prózu - miniaturu". Často se mi stává, že mám problém zařadit své kratší prozaické dílo. Nesplňuje totiž parametry povídky svým rozsahem a přitom nelze zařadit do dalších nabízených kategorií.
Vyjádřete se, prosím, zda jste pro přidání kategorie "próza - minitatura" nebo proti.
Povídka a přímá řeč
Jak se vypořádáváte v povídce s přímou řečí. Používáte uvozovky, pomlčky nebo něco jiného. Jak odsazujete odstavce s přímou řečí. Klidně uveďte příklad některého svého textu (stačí odstavec).
Existuje na Písmáku ještě svoboda slova?
Mám velmi nepříjemné pocity, když mi před očima mizí moje názory v diskusích, i pod díly. Děje se mi to poslední dobou poměrně často. Pokud máte podobnou zkušenost a nápad, co s tím udělat, napište mi, prosím, pod toto dílo. (Nezákládám diskusi, protože by byla smazána.
kočky
Prošedivělý muž už asi dvě minuty studoval knoflíky u své flanelové košile jako by se jich nemohl dopočítat. Pomalu pohyboval rty, prsty pravé ruky rytmicky poklepával o opěradlo křesla, na kterém seděl. O nohy se mu otírala rezatá kočka, dalších pět se povalovalo na pohovce před ním.
"Budeme jim toho muset dávat víc.
jméno
Kolem sesterny prošla dívka s povytaženým pyžamem. Nic pod ním neměla. Obrátil jsem se k staniční sestře. Stále na mě mluvila.
večeře
Stál u kuchyňské linky a krájel cibuli. Odhrnul nakrájené stranou a na prkénko položil ruku. Představoval si, jak si krájí prsty. Od konečků k dlani.
Přijde Vám tahle diskuse stupidní?
Tahle diskuse se zabývá činností některých adminů na tomto serveru. Některým adminům, kteří tu působí více než deset let, připadají diskuse zakládané novými uživateli jako "stupidní". Některé uživatele dokonce nazývají "zkázou serveru". A mají pro to dokonce i "důkazy".
kdysi
V obýváku bylo vedro k zalknutí. Děda už dlouho dělal manévry. Ztěžka se zvedal z gauče, hleděl na mě a pak si zase lehal a četl Právo. Babička vařila v kuchyni a mně nezbývalo než sedět u stolu a přepínat z programu na program.
Jsou admini serveru Písmák nestranní?
Možná máte někteří s adminy na Písmáku zkušenost. Možná Vás upozornili, abyste nejednali proti pravidlům serveru, možná zakročili i tak, že Vám zmizelo dílo, byla změněna jeho kategorie atd. Zajímala by mě Vaše zkušenost a Váš názor na to, zda jsou admini na Písmáku nestranní, jestli, podle Vás, jednají spravedlivě. .
zabít sen
Když přišel v pondělí do práce, byl nejistý. Víkend, kdy se svobodně rozhodoval, co bude dělat, zpřetrhal jeho kontakt s pacienty. Napadlo ho, že by bylo nejlepší, být na oddělení pořád. Neodcházet.
potok
Seděl na židli a sledoval potok dva metry před sebou. Stříhala mu vlasy. Brala je mezi prsty a tupýma nůžkama zkracovala. Šmik.
G_B Show je plagiátor
Včera jsem si všiml, že G_B Show vykradl styl hned několika autorům z Písmáka. Připadá Vám v pořádku, aby člověk, který hanebně vykrádá ostatní autory, dělal kritika. Stačí si přečíst pár jeho "básní" a srovnat je například se stylem autorů z kritické sekce, kteří píší poezii. Dokonce i tématicky se básně velmi podobají.
Nůž
Procházel jsem mezi regály. Hledal nože.
Visely v řadách nad sebou. Vybíral jsem pohledem.
Dítě
"Chci dítě", řekla. Seděl na balkoně a nemyslel na nic. Potřeboval vypnout. Opřela se dlaní o jeho rameno.
Mylenka a její Střípky
Nepříliš autorů na tomto serveru je produktivní tolik, co mylenka. Od roku 2005 stačila autorka publikovat 719 děl. Jedná se především o básně, miniatury nebo haiku. Koncem roku 2007 se autorka pustila do psaní prózy na pokračování.
exit
Bylo vymeteno. Ani mráček. Slunce se opíralo do oranžovýho stolu na balkoně. Sundal jsem si triko, odsunul židli od stolu a sedl si do slunka.
Funclub pozorovatele
Ahoj všechny holky. Nevím, jestli ste viděly tohle:
http://vikend. nova. cz/clanek/novinky/video-basnici-na-internetu-vikend-12-5-lasky-cas.
Prasklina
Alena odešla před čtyřmi dny. Byla rozzuřená a tvrdila, že na tváři nic nemá. Když začala mluvit o doktorce Wiedermaierové, šel jsem si lehnout na gauč a poprvé si všimnul praskliny.
Alena odešla před čtyřmi dny.
Co je to za zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou jabloní?
Neví někdo, odkud to jako pochází. Vrtá mi to už několik let hlavou. Vůbec nevím, proč se to jako dělá a ani jestli se u toho má něco říkat. Minulej rok sem říkal "seš super, seš fakt super", ale nevim, jestli to bylo jako fajn.
Kdo to byl?
Před chvilkou jsem se připojil na tento server a zjistil jsem, že se na můj účet připojil někdo několikrát přede mnou a dokonce publikoval, psal kritiky, hlasoval v soutěžích. Nebyl jsem na internetu čtvrt roku. Jak je to možné.
Ucho
Probudil jsem se kolem desáté. Bolely mě oči. Vytáhl jsem z lednice láhev slivovice a pořádně si přihnul. Od jisté chvíle jsem to již nedělal proto, abych vypálil červa.
Nové číslo písmáckého časopisu Bezvedení
Myslím, že by to sneslo další číslo časáku. Jak to vidí tvůrci vytvořené elektronické platformy pro časopis a další, kteří byli v tomto smyslu aktivní. Případně kdo by byl ochoten se zapojit do tvorby dalšího čísla. A je to vůbec reálné.
Proč písmáček nefunkuje?
Dneska ráno jsem fakt písmáčka potřeboval, protože byla smuténka ve mně a potřebovala jsem se pomodlitbičkovat, ale písmáček nefunkoval. Ani teď se mi nezobrazí stránka z avízka, prostě děs běs. Písmáček je vůbec strášně pomalinkovanej. A pořád se zpomaluje.
Proč je Norsko tak skvělej kluk?
Uživatel Norsko je na písmáčku výjimečnou osobností. Chtěl bych na to takhle veřejně upozornit, protože mi přijde, že je mnohými zatím ještě nedoceněný. A to je škoda. Je to člověk, kterého si nesmírně vážím a jsem rád, že mu mohu být alespoň takhle, virtuálně, nablízku.
Večeře
Stál u kuchyňské linky a krájel cibuli. Odhrnul nakrájené stranou a na prkénko položil ruku. Představoval si, že si krájí prsty. Od konečků k dlani.
Sešit
Když jsem vycházel ze hřbitova někdo mě chytil za rameno. Byla to Pavlova matka.
„Pavel mi říkal, že Vám to mám dát. “ V natažené ruce držela balíček.
Chcete znát pravdu?
V sobotu kolem jedenácté někdo zazvonil. Zmáčkl jsem červené tlačítko a pohlédl dolů. Za skleněnými vchodovými dveřmi stály tři postavy. Hned mi bylo jasný, o co jde.
Na Bystřičce
Jel jsem s bráchou na Bystřičku. Povídal jsem mu, že nemít holku je hrozný. Pořád jsem na to myslel, že nikoho nemám a brácha mi dával rady. Rady zkušenýho harcovníka.
Lumír
Lumír byl jedinej kluk ze třídy, kerej za něco stál. Seděl v poslední lavici a měl dycky děsně rozcuchaný vlasy. Pořád nosil takovej hnědej pletenej svetr, kterej byl pekelně vytahanej a pořádně ojetý džíny. Moc nemluvil, ale když něco řekl - a byly to většinou hrozně krátký věty, rozhostilo se najednou úplný ticho.
l.g.
chci slyšet tvoje ticho
ztratím se
přestřihnu všechny spoje
budu mlčet a čekat
Na návštěvě v Austrálii
joseph ratzinger
papež benedikt
hladí v zoo zvířátka.
Before you die I´ ll ask you for reasons
Nesnesitelný ticho. Ležíš v pokoji. Koukáš na strop. Hodiny a hodiny.
Ta menší polovina veškeré legrace
Z posledních dní mi v hlavě utkvělo několik věcí. Dnešní ráno mi zase naskočil ten kluk z hluchárny. Hráli jsme na hřišti zápas a přišli dva kluci. Kopali si s míčem u postranní čáry a vypadalo to, že by hráče na hřišti nejradši vymazali a pustili se do toho.
Serj v Čežaréně
Na velkým koncertě jsem zatím nebyl a už delší dobu jsem prohlašoval, že až dojede System of a Down, tak na ně pudu. SOAD sice nedojeli, ale jejich zpěvák, Serj Tankian, včera v ostravské Čezaréně představil své první sólové album Elect the Dead.
Před budovou se toho až na pár poldů moc nedělo. Když jsme došli ke vchodu, stál tam docela slušnej dav.
Jedno odpoledne
Šlo o to zabít odpoledne. Jeli jsme za bývalou holkou mýho bráchy na vesnici. Když se rozešli, docela rychle se vdala. Její tříletej syn seděl v zahradním domečku a hrál si s pískem.
Co se vám vybaví, když se řekne ŠKOLA?
Co se vám vybaví, když se řekne ŠKOLA.
Stačí slovo, věta, nebo klidně víc.
Chop Suey!
Ležela jsi vedle mé ruky, z nosních dírek proudil vzduch proti mému předloktí. Jistý způsob agrese. Prsty ses dotýkala mého kolene – připadlo mi, že jsi do mě rukou vrostla. Spala jsi a každý můj pokus vstát tě probouzel a já znovu uléhal a pozoroval klid, ve kterém jsi spočívala.
Budovy
Budovy. Hlavně ty vysoké. Jsou plné lidí. V nejvyšších patrech bývají lidé nedůležitější.
Konec světa
Poslední konec světa je ve mně.
Až ho vyjmu, rozetmím se.
Die!
Když jsem se blížil k budově, zabalil jsem mikinu do igelitové tašky a strčil ji na spod somradla. Pach z oken se valil přes moje nohy až někam k silnici. Pocítil jsem úzkost. U dveří jsem zazvonil na zvonek a po zavrčení jsem šplapkou tenisky otevřel dveře.
Cesta domů
Jeli jsme ve vlaku. Nemluvili jsme. Díval jsem se z okna. Seděl jsem proti směru jízdy.
Případ Bovary
„Přišel jsem za vámi kvůli panu Bovarymu,“ řekl šedovlasý muž ženě za barovým pultem po té, co se představil jako lékař. „Má určité potíže a snad by…“
„Stalo se mu něco. “ barmanka zvědavě rozevřela oči.
„Nemohu vám sdělit bližší informace, ale pomohlo by mi, kdybyste mi o něm něco řekla,“ odvětil šedovlasý muž a zatvářil se, jako by žena naproti němu měla klíč od pokoje, do kterého se stůj co stůj potřebuje dostat.
Tři orlí péra
Tři orlí péra
I.
Asi sedmiletý, nakrátko ostříhaný kluk vzal do náruče modrý kufr. Byl mu ukrutně těžký. "Řekni Pušce, ať ti s tím pomůže," řekl oddílový vedoucí.
Bovaryho deník - druhý list
6. září
Sedl jsem si vedle Emy. Sestra jí z předního sedadla podala časopis. Po celou cestu si v něm listovala.
Bovaryho deník
2. února
Bazén. Emina první expozice. Spatřil jsem její hlavu, jak se vynořila z vody.
Tvrďák Harry
Harryho nejoblíbenější knihou byl román Chladnokrevně. Moc nečetl, ale tohle zhltl raz dva. Často si zasněně přehrával oblíbené pasáže. Hlavně tu se suterénem.
Třetí rozměr
„Máš na to chuť. Vidím ti to na očích. Ten způsob, jakým na mě koukáš. “ řekla Gabriela a hřbety prstů si z trička smetla neviditelná smítka.
Pátek devátýho
Stoupal jsem alejí ke kostelu. Těžce se mi dýchalo a byl jsem deprimovanej. Proto jsem taky vypadl z domu. Chtěl jsem si u Franty vypláchnout hlavu.
Jedna sobota a neděle
Urval jsem si jednu sobotu a odjel k prarodičům. Dlouho jsem je neviděl, bydleli daleko. Když mě vlak vyhodil, šel jsem kolem elektrárny, kde děda kdysi dělal technickýho ředitele. V létě, když jsem tu byl naposled, se na zámku konaly slavnosti a bylo otevřený hornický museum.
Vesnice: ples
Včera sem byl na plese. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec sem sedl do auta a jel. Bylo to v jedný vesnici na kraji Olomouce, kde bydlí holka, s kterou chodil můj brácha. Když se rozešli, vzala si takovýho pěknýho sympatickýho kluka.
Krysy
"Já mám strach, Jakube. " Honza posvítil baterkou do černé stoky kanalizace, která se pomalu pohybovala jen kousek od něj.
"Mám jít první. " zeptal se Jakub, který nesl v jedné ruce vzduchovku a v druhé malou petrolejku, která mihotavým plamenem osvětlovala zplesnivělé cihlové stěny kolem nich.
železo beton
Když jsem se blížil k budově, zabalil jsem mikinu do igelitové tašky a strčil ji na spod somradla. Pach z oken se valil přes moje nohy až někam k silnici. Pocítil jsem úzkost. U dveří jsem zazvonil na zvonek a po zavrčení jsem šlapkou tenisky otevřel dveře.
Femina
Pokud bychom chtěli Libordu k někomu připodobnit, jeho popis by nebyl dalek Alexejovi - jednomu z bratrů Karamazových. Jednoduše to byl chlapec dobrého srdce, snad jen příliš důvěřivý. A když miloval, miloval cele. A vůbec si nepřipouštěl, že tento stav, který mu činil život místy až pěkný, může přestat.
Návštěva
Poslední rok jsem měl o své prarodiče obavy. Připadalo mi totiž, že život z nich pomalu vyprchává. Jejich pohled byl zastřenější, pohyby pomalejší, čpěli únavou. Když jsem měl na podzim volný víkend, navštívil jsem je.
Laboratorní cvičení
Něco se s ním dělo. Pokud se v myšlenkách zastavil, rozpoznával, že tíha, která mu sedí na hrudníku, je láska. Myslel, že by ji měl cítit v místech, kde je srdce. Rozpálený měl však celý hrudník a kdyby mu někdo řekl: „Ukaž prstem, kde to bolí,“ nedovedl by to.
Lucien - hodný kluk
Lucien dokouřil cigaretu. Doutnající nedopalek přitiskl ke zdi, kolem které procházel. Vytvořil tak černohnědou rýhu. Upustil to, co zbylo a přičichl k prstům.
S bráchou
Kbabičce a dědovi nás rodiče vozili žlutou škodovkou. Většinou jsme se sbráchou na zadním sedadle během cesty pobili. Táta, odjakživa impulsivní člověk, nám dával jen jednu výstrahu. Pak nás jeho obrovská ruka sevřela a přimáčkla každého kjedněm dveřím.
Změna plánu
Psychologická příprava
"Myslim vole, že by ses měl jako vole rozhodnout, co vole chceš vole. Sem povidal, že tohle je tutovka. " Na kraťounko ostříhaný mladík malé postavy si plivl na špičku černé boty a nervózně ji rukávem přeleštil. "Je jasný vole, že pude sám, to mám vodpozorovaný.
S Veronikou
Včera jsem si v koupelce opláchl obličej a pocuchal vlasy – to abych budil takovej ten neurvalej dojem. Tomu pomáhaly upnutý džíny a košile spruhama: podélnýma, červené a černé barvy. Přes to jsem hodil svůj pekelně teplej kabát po dědovi, protože venku začínalo přituhovat a šel jsem šel na rande.
Já na rande moc nechodím, ale když už jdu, tak hrozně rád.
Bajo, pedro a jiný věci
Chtěl bych vám vyprávět co se mi přihodilo minulej víkend, protože mi to přijde docela důležitý. Jel jsem zrovna autobusem do města a přemýšlel o jednom klukovi, kterej byl tak hrozně tichej, že když jste ho potkali na ulici, jen jste se pozdravili, poněvadž vás vůbec nenapadlo, na co se ho zeptat nebo o čem se sním bavit. On nikdy sám nezačal a tak ho člověk, když neměl zrovna náladu, jen pozdravil. Byl to jinak moc hodnej kluk, kterej když už něco říkal, tak to bylo přinejmenším zajímavý.
Kluci
Malej Martin vyběhl smíčem na asfaltku před dům. Rozhlédl se, jestli je někdo nablízku a začal si přihrávat o patník. Asi dvacetkrát nakopl míč, pak ho vzal do náruče a přitiskl na hrudník. Pomalu se coural kprotějšímu domu.
Oči
Seděli jsme v takové nóbl restauraci. Připadalo mi, že se každý, na koho jsem pohlédl odvrátil, abych mu neviděl oči. A když jsem se díval na Terezu, měl jsem pocit, že na mě naopak hledí úplně všichni.
Tereza byla neklidná.