Natřásání sukní

Hlas odtéká tam do stokdo potoků mrtvých rakůpelešivých matných pstruhůjsem ve vatě obalený falešný sněhulák jsem náznak směšných vánockteré neměly čassi odstonatsmutek dárkůdávanýchnenávistiláscenapospasjsem rýmkterý spolkl časa který pokoutně blinkámalinkatej blbej bulimikpřecpanej syžetya falzya sopránya vránamia vichry z lomnic a nalomenica lámané pohankypříliš jsem se zakoukalado sladkých očíteploušského cikánakterý vypadal jako vrahnastavovala jsem žílya chvěla jsem se o vnoučata„vždyť vaše bába, děťátka, je normálníherdekbaba". Ale Praha je uhrančivávíte, madam, ty neóny, a já bych nepilato náš pes, škrábal smutně na vratavšech knajp, no, měla byste to srdcenevejít dovnitř. Ta dívka u Medvídků víte, ta byla překrásná, ta obnažená ramenaáááách, když jsem kdysi já seděla u dveří od záchodakaždý kořen zakopnul o práhjak se mi zakoukaldo očí, do výstřihu, áááchvoda vzalavoli vypilina krchově zakopánasmutnásamaod krasavicke krasavicímprocesím vedenábáááábáááááá.

Matyášovi, protože o něm vlastně jaksi obklikou píšu

Myslela jsemže strávím tyhle vánoční svátkytyhle svátky míru a láskyválením obžerstvím pitímhašením hořících stromečkůčtením té velké hromady knihve vedlejším městěv skleněné krabicileží můj vnukmá dcerališkase kradeza nocív podvečerynalitá prsa přetékajímá velké žluté zubyohnivé vlasydrápytak co ji zbývánež krást každou chvílikdyž nenapočítá do devítivnučka ví, že chlapečci jsou trochu vošajstlichproto i medvěd, který dnes ťukal ve skřínije plyšová hebká Mařenkavnučka dostává dárky na etapyvíte. tenhle nečekaný porod ve skříni ji zaskočilaž při třetím obezřetném obkrouženíMařence milostiplně poskytla bezpečíu sebe v postelipřed chvíli mi tajúplně šeptalaže jí Mařenka říká „mami"počítám, co mámširoký klínvelké pozadísvé tajné snyzrzavé vlasys šedivými odrostymám hodně láskypočítám, co mohuzatančit gavotu, čardáš, valčíkvytáhnout jednu tarotovou kartunamalovat si pihy nasadit si klobouk nakřivomít červené botyzbláznit sezíratoslepnoutsamu sebe zúrodnit.

Pravda o strakách

Na všem co schraňuji
sedí straka
na křížcích zpouti
na oplatkách

Hlášení

odpolední výlet sfotoaparátem
vyfotím žábry novorozené ryby
je duhová jak losos
ten dravec

Večerní modlitba

A dnešní večer, dámo
si neumyji nohy
a nevyčistím zuby
řekla mi špindíra

Legenda o špatných ženách

jsou ženské
které opustí dítě
to, které si hoví
vzámotku motýla

Zima v roce králíka

sněhu napadlo tolik
že jsem se rozhodla
že asi zemřu
boky propadlé

Hold On

možná vážně umřu, škeble zlatá
umřu, a nikdo se nebude vztekat
nikdo nebude vodopád, nikdo nebude gejzír
nikdo nebude panna zlatá svlasy

Don´t cry

Ještě docela nedávno
jsem seděla nahá na prahu pokoje
smála jsem se na muže
který odcházel, byla jsem

I´m Still Here / II.

Mému spolužákovi
zemřela máma
dneska má pohřeb
bylo jí jen čtyřicet

Základní fráze

Základní slovník v cizím jazyce:
ten nešidí, ten nebije
ten nelže, neskrblí
ten nekrade

No vážně, někdy to tak je

Vážně, když líbám svou vnučku
v jednom z těch prťavých miniměst
a oblouky světel
nad gotickým kamením

Někdy si přikrývám oči

někdy si přikrývám dlaněmi oči
myslím si: jsem mušle, jsem růžový jazyk
masitý, k sežraní, jsem tajemství
nejsem to, co vidím v letmých odlescích

Letní zpocená milostná

a voní, a je zpocený
říkám mu, a teď se přilepíme
bez slibování, bez přísahání
na džbery slunce, kloubnatý kolena

Bilanční III

jsem
ještě pořád jsem
vyhrabaná
ze všech škatulí

Bilanční II

Až umřu já, až umře moje matka
budou si pozůstalí
probírat krabice
s recepty na bábovky

Když se vracíš ze stínu do světla, přivíráš oči

klášterním ambitem přeběhla kočka
a za ní procesí těch černých vran
já visím na vratech, panenka Maria
rouhavých semen schránka.

Kukaččí otec

a na té dávné fotce
ten nejbohatší synek
z celé vesnice
měl v tlupě otrhánků

Dávivá sebereflexe žvanivé básnířky

To já vám mluvívám
jako když teče řeka
neregulovaná
a ty mumifikované mrtvolky

Tam za plotem

21. června 2005
Léto si vlezlo na kobylku
je splašená, hýká jak osel
drncá jak staré štokrle

Pomatené povídání o tom, že svatba a pohřeb jsou břehy jedné řeky, a to je tedy pěkně pomatené povídání

ale vážně, tenhlecten mendelssohn
a tyhle karafiáty
tyhlety růže, tyhlety spodničky
a závojíčky, a něco modré

když člověk neví, jak popsat, o čem píše, udělá sofistikovaně tři tečky, takže tahle báseň se jmenuje tři hloupé tečky

jak, ach bože, milovat si pána
hromy blesky centle si lámat
polykat čolky
co zbývá na nás

Hledání místa, kde visím

to já vám tak vobčas hledávám
kam vede ten blbej hák
zapíchlej v mým srdci
někde snad visím

Pohádka pro syna

Když jsme zapomněli rukavice
dělali jsme si „potvoří“ packy ze svetrů, natažených přes konečky prstů
a zmuchlaných v pěstech, dají se prsounka maminek utrhnout. ptal se
a zlomit. ale mačkat se dají, co to je v tom rybníčku. a kdo tam ten ostrov dal.

Splněný sen o synovi

A sotva udělá první tři kroky
už hrozí pěstičkou
svým plachým chůvám
hrozí jim píšťalkou

Sen o synovi

chvíli se opozdím
hned jiná žena
pověsí prádýlko
pro mého syna

Reminiscence o koktání a němotě

pět knížek v knihovně
mezi zaprášenou cukrovou homolí
odněkud z pouti, z těch smutných
hornických dnů, mezi růžovými

Proč půjdu do pekla

a ubil psa, že sežral dětem bonbóny
seděla jsem, dlaně na uších
když pes naříkal
snad ho jen trestá

Mimózní zápis ze dne 1. 6. 2005

No a tak, syn se tvářil uraženě
že nedostal pišingry ke dni dětí
byla jsem hastroš
v elegantních šatech a teplákové bundě

Před půlnocí

Všechno
co zbylo na dně
pivních pohárů
a co je k vyškrábnutí

Epitaf zkažený

je vachrlato z mužských lebek
je k cizoložství ustláno
a je den kříže v tvaru Té
co na něm visíš hlavou dolů

Lascivní tanečky

I.
tak na dva tři
zatajit dech
a nevdechnout

Epitaf do luftu

a co jsem vlastně chtěla říct.
ne, žádnou stížnost nevyslovím
jsem zaklubaná v hnízdech stračích
jsem zvláštní odměna

Kam tak paní pospícháte?

dvě děti mi odešly, byly to dcery
je duben, a město rozkvétá
bože, je bílé, zlaté a růžové
je to panenka, je to kýč k pláči

O nevinnosti

tenkrát ten Kid anebo Sam
a možná Stanley, ten vandrák
a čestný chlap, který mě líbal
v zádveří horské chaty

Láskypásky hrajeme si

Jó, tenhle večer, to byla páni věc
všechno jsem přesolila, nebylo poznat
jestli jíme fazole, hrách anebo uzené
dupala jsem ti po kotnících

Stanu se ubýváním

A celkem vzato, vzít tři trpaslíky
a poskládat je do jedné ženy
ozdobit se narcisy a řvát
haló, bytní, vaše nájemnice

Young Lust

I.
Olše je taková řeka
samá královnááá samááá královnááá
pochodovali jsme kolem ní a zpívali

Počíná se...

Obraz první/
Je zase pátek
někdo se rozběhl
pak ztvrdnul v cementu

Nevážně o včerejším večeru

Jsem brejle ulepená slepá
a jestli mám nazvat ten dnešní pocit
jmenuje se náruč, kdepak, náruč může vzbuzovat
chlípné pocity, a láska je zprofanovaná

Prahnu po ní

Jo, prahnu po ní
po té metrové osůbce
s porcelánovým profilem
a s vlasy, které v ohnivém mikádku

Starý James jde do opery

Starý James dovozce čaje s pohádkovým aróma
a kouzlem ojedinělé pravosti
se chystá do opery a čas už není
čím dříve býval, v drožce zapálí si doutník

Řeč pozůstalé

Nedala jsem ti napít
ze sebe a teď
pokaždé znovu
klepu na tvé dveře

Kdybych se z měštky v žebračku proměnila

Jak rozmařile klinčeky k svátku
vysmívala tak bachratá
tak blahobytná
opilá občas a přejedená

Kdybych byla slovníkem cizích slov

Tak tedy já, bejt slovníkem cizích slov
skončím tak nanejvýš u písmene há
protože jsem
za a) nesystematická

Alimra a její sbírka "I takové bývají"

K autorce Alimře mám ambivalentní pocity a dávám to často najevo. Byla jsem proto zvědavá na tu mini-sbírečku, kterou autorka nazvala: „I takové jsou. “ A jak jsem si ji tak studovala, zjistila jsem, že mi vlastně činí potěšení být v autorčině světě. Je to romantická hrdinka, je to Puškinova Taťána se svým tichým zajíkavým: „Já píši vám - co mohu více.

Kdybych byla růžolícím mládencem

Páni akademici,já neumím psát,nabrousím kosu––postulát. Poséct louku,v kupce senamilovattu kterou mám, ach, tolik rád.

Dívka v nekonečnu

na mojí adrese dnes
vrší se nálety
z okolních polí
lebeda pelyněk

Vzdorná po furmansku

představuji si, že jsem zrcadlo
v tom zrcadle je zrcadlo
a zrcadlo a zrcadlo
a na dně leží

jeden filmový záběr ze života

Teď živě vstup, ticho za kamerou:
kamery nosaté, kamery
ušaté divně se ptají:
kdopak tě nanosil

Narození Samuela

Chorál však doposud
v té době nevymyslel
matka a ani otec
snad vyvrhnuté dítě

V pimprdlové komédii stalóóó sééé

Sníh je
boubelka slečna
kypře
překrývá stopy

Jak se rychle řítím a koukám kolem sebe

I.
V bludišti pro krysy
rozbité sáně
čumákem ke zdi

Mrňavý fantaskní exkurz poéziou, aneb prvních deset hříchů páchačů poezie.

Abych se nikoho nedotkla, „vyplodila“ jsem své vlastní vzory. Proto nejsou příliš dokonalé a nedemonstrují úplně přesně, co popisuji. Ale já se polepším. Příště.

Povídání o Zvířeti, Orlovi a tenké vrásce mezi dětskýma očima

V tom dávném procesí
ke kapli na kopci
modlitbu zapomněli
o střechu nad zvonem

Povídání o jezeře

Měla bych synovi pověsit v pokoji záclonu. Vyčistit si zuby. Zapéct brambory a upéct první várku vanilkových rohlíčků. Letos ne, říkala jsem si, letos už ne, a stejně mě už v listopadu svrběly prsty a toužila jsem po vanilkové vůni, která prostoupí celý byt.

Povídání o bažinách

Přes bažiny jen
smrkové větve
březová kůra
lupič se unavil

Povídání o psotách, slotách, milostech

Někdy jsem bydlela v botě. Ve staré, měkké sešlapané botě, kde to zajímavě vonělo. Občas si mě vylovil z boty člověk, položil na záda, a sledoval, jak mi srdce napíná křehkou kůži v rytmu mi-lost, mi-lost. Po polských předcích mi probublávalo tělem a kůží tušení, že v polštině „milošč“ neznamená „smilování“ ale lásku.

Otec

Má rosou couraná
kobylko z po větří
oslíku, pětníčku
slepičko stříbrná

Bezbarvý advent

Jsem ta, která si listuje
s lorňonem na vrásčitých víčkách
ve starých denících. Ten barokní pán
se všitým véčkem v kalhotách

Epifanie

Z horečky se mi chvějí prsty
hledám cestu
do
mů

Počítání stop v suterénním bytě

Ulicí vlny moří
sčítáme nohy
sčítáme botky
tyhle semišové

Ztrácím se, jako když mázneš mizíkem

Vstupuji rozcapeně
do hudby své dcery
vidím ji tančit, můj synek
má pohled svého otce

Ach, matko, odpusťte, zase se děvečka zapomněla

uplavala úplavice
plavila se s koněm
zařehtala zaržála
zaplavila úplavou

Letní vzlínání

Polknou mě, sýraři
s bílou pletí, celé léto
dřepí a dřepí
na zahradě

O tom, jak jsem nejela do ZOO a taky o ledasčem jiném

Zoologickými zahradami jsem protáhla všechny své děti, svého synovce a neteř, svého prasynovce. Tři vytchýňované vnučky. Svou budoucí dnes minulou budoucí snachu. Oba zetě.

Vzlínání

Draci vzlínají
jako dým k nebi
z ohně chvíli před uhašením
jak prsty z hlíny, mé prsty

Manželské etudy ii

Vzlínaví draci vzlínají
vzlínají do polic
s moukou a droždím
koukají na vejce

Rodinná alba

Ti polští baroni, tak pomádovaní
s doutníčkem v hubě, vestička
hodinky, na stranu klobouček
probendil v kartách

Zarezlá

chtěla jsem být paličkami k bubnu
chtěla jsem umírat
postupnými
ničivými

Po přeslici po meči / až voda poběhne oči v ní utopíš

je tak snadné
zaplout do hejna samotářů
těch lovců vlků
a lovců nočních můr

Po přeslici po meči / lásko, bože lásko, kde ťa ludia beru

ještě tu trváš
oharkem, ještě tu trváš
všemi póry, ještě tu doutnáš
v těle bolíš

Po přeslici po meči / a v sadu stojí jabloň křivá

hoře své syny polyká
jen naděje
hořící obručí
prohazuje plnými hrstmi

Po přeslici po meči / prologová

učiníme se navzájem
zvířetem porostlým chlupem
a pak pojď - mé zvíře divoké
až odhodím svou zásadní

Za dešťů

Každý večer při deštích
myslím na řeky. Jak otvírají tlamu
jak hladovou náruč a lačně chlemtají
jsou kalné jak zákruty mé mysli

Písnička pro holku, která se bojí

Jestli se nebojíš mě chtít, říkal jsi, a měl jsi
z výsměchu oči jak kluzké pstruhy, taková troufalost
milovat magnóliové sady, všechny ty trpaslíky
ale kárka, na které jezdím, má gumová kola

Podzimní III

V dešti bydlím, v blátě snídám
fujarou to kdesi hvízdá
v polích hněte na pletýnky
těsto pekař umouněný

Podzimní IV

za větrolamem láme
se vlnobití suti
v těch vlnách vězí žralok
v těch vlnách vězí kámen

Smutné posvícení

Je žena pořád zamlžená
a pořád v deštích mytá
k zemi se pouze vrací, když
- husu mezi kolena

30. 9. 2004

30. 9. 2004
Na střeše den
změněný v báseň
dnes ráno kokrhal

Taky?

Koui, kauiííí
bimbác tlačí
přes hrboly na kopci
starý landaur, plný dětí

Rouhavá

být kvartál a činže
polívka ze skob
na kterých visí ramínka
na róby hříšných rob

O vdovách

Někdy to tak je, hliněný džbánek
dnem vzhůru talíř převrátit
ostatní pláčí, modlí se
a tvoje slzy, Marie, kde. kde.

Podzim snad není konec světa

Bydlet na břehu oceánu
sledovat teplokrevná těla
velryb, velkých jak domy
vítr ze severu, studený

Víš, miláčku

Miláčku, mám sen. Jak dávný nomád
putovat s tebou, vysoko, nízko nad hladinou
víš, jsem vážka, jsem třepetavá
jsem liška

Sen staré Wilmy

À propos. Možná že znáte
božskou Wilmu, byla to herečka
kdysi tak slavná, dnes vrásčitá
spodbradkem kondora

Těm matkám, které se domnívají, že puberta jejich dětí je hrozná

že jsi kdysi
kroutil svým palcem
v mé dlani, tak důvěřivě
co je v tom rybníčku. ostrov

Jen dítě s duší ptáka matce zůstane

sedíme v PARKU
tolik ses těšil na ten zázrak
vykládala jsem o veverkách
a o stromech, že jejich listí

Srpnová nezávažná

až srpen trochu uchechtne se
až zuby mírně vycení
já, blanokřídlá muška
proužkatým létem proskočím

Srpnová?

že miluji tě, a nejsem ty
už nikdy ve svém věku
se neztotožním s ikonou muže
i kdyby s hřeby na nártech

Kdo umře na lásku

A koho zabije. Umře
syn cukráře, sandály
kůže s pískem, pláž zvečera
je smetená, umře

Jak přežít války mužů

Někdy pomáhám
stařenám s vařením
a spravováním prádla
někdy se živím na ten způsob

Beat, že...

Beat, že barvy nešednou
beat, že strach tě nesmotá
do hlavní úst
co proti tobě

Hlad

zazíval měsíc chumlem vran pozdravil ráno
hlasitěže lásky třebaa přesto, kdosi nepozván
usedl k stoluhlad to sám
přitančil

Po autonehodě

Byl mokrý sníh na střeše auta
a koleje ve sněhu
vycachtané
jehééj, silnice klouzačka, pojedeme

Sen o východu slunce

Tak večer. Znova a znova
než přejde v noc, která mě
až po ramena zazdí, přesto
těch zlatých ohňů v hlavě

Návrat domů, aneb mé literární prohřešky

A vypilo se hodně vína
a jemné slivovice
jak vítr sladká pálila
nešetřit snímky lásky

Co se děje za mým oknem

Okno, ve kterém ptáci
jak těžcí maňásci
kývají hlavičkami
do rytmu - a vítr

Antarktická rozmrzlá

Je děsně sexy
anglické yeeh
při milování
jinak stačí posunky

První antarktická všeobecná

Neumřít, neohluchnout
takhle se pro mě
všechna láska narodila
tak přerostlá. Tak zbytnělá.

Druhá antarktická

Někdy se krátká věta zdá předlouhá,
divíš se, žes nepřesáhla řádek,
že ta touha po útulku všech zabloudilých žen
tě nespolyká

Výzvědná služba

Někdy je v podbřišku ženy slunce
a někdy je tam nerv
ta cesta
která vede

Barvoslepá žena

Komští pasáci sobů
Jun-Jaga, Ajan-Jaga
Jun-Šor, Chámer-Ju
vidí barvy

O důstojnosti žen, aneb mé literární poklesky III.

Nemáš toho moc, ženo z popelnice.
Ženo z kanálu. Jaká je důstojnost žen.
Kde ztratila se moje.

Pomalý ospalý taneček

Jak trubadúrka v sukních,
jak bubák v podchodu,
co lačně chlemtá vodu,
nevodu z těch žlabů

Milostné dopisy

Ty nevíš, jak se v ženě
při dešti rozední, jakoby oči
řasy, rtěnka, zdravíčko na tvářích
tak samo bylo notou

Předpověď počasí na letosní léto

Takže mám v ruksaku klíče
k poznání drozdů, špačků,
ti od pih jsou
docela kropenatí

O ztrácení dětí

Kam se ztrácí děti.
Nejdřív piští za domem
a haluz obrazí a vyroste z ní strom.
A na ten vylezou. Stojíš, celá rozčepýřená,

Jak nežít na dluh, když zestárneš

Nepadneš ke dnu, neboj se
rybími ústy nepromluvíš
tu ploutev skrytou
na svém těle

...a Johny si vzal pušku

Ženy jsou
někdy němé, někdy slepé
někdy je buben v jejich srdci
tak násilně a krutě

Legrační příběh o osudech básnířky

Až umřu
vyjde mi báseň
v regionálním tisku
a budou říkat

Jarní II

Na jaře díže těsta
a upéct „skřivánky“
jeden se bude bohu rouhat
jeden je šišatý

O čarování z vody

Ta krypta černých, bílých políta kopule, ten skřivan z těstauhnětený, ať zavržeať zazpíváže nad polemse v jiskrách stmíváže dítě zazívneta něha ukládání k spánkuco v ženě odpradávnaco z hlubin přehradrodí stínyvsí utopenýchprvní se nad hladinouvěž kostelíka vznášía za ním povoz s pentlemico veze vesničanyk veselce, k veselcemí družbovémí pániveselí kumpánia nevěsta se červenáže bude doba dozrávání.

Jak se stát rybou

Blížím se k řece,
je hluboká a temná.
V potoku v horách ztratila už dech.
Je červencově líná, ospalá.

Tichounlinké tiché sny

Chci velký lodní kufr
který, až čas se naplní
stane se rakví. Zatím však bude
bydlením pro poklady. Bude tam

Komu ve stromě roste žena

Snad srdce nebolí.
O čem to pořád píšeš.
Kde slova pod sutí
si lámou nehty, stonky

Tak trochu jarní

Na dvoře křičí
kdejaká havěť, jaj, že je jaro
už březen nadívá
labutí žaludky

Jak se hraje Ofélie

Nejdřív má boty s ostruhami
a dupe v kredenci
a trhá ouška u hrníčků
se zlatým zdobením.

Tak vidíš, vidíš, takoví jsme, a taková to byla krásná píseň

Mám na kabátě
už jenom jeden knoflík.
A nejsem půvabná.
A trochu skřehotám

Povídání o lesích a rybách

Je v lese les a v rybě ryba
a tolik lesů, tolik ryb
že je z nich notes
plný listů

Ještě naposled si zadupu

A ještě to nepřešlo
a pořád příliš prudce
se vztekám k oknům
k pavlači, a ještě platím

Vzteklá hedvábná zmije

A ještě pořád nepřešel
ten vztek. Ještě to bublá
na plotně, ještě to syčí
pod rohem, ještě to piští

Na jedno vzteklé nadechnutí

Z lásky a vzteku píšu jako z praku
a taky ze žalu, slova jsou kočky
v klíně ti sedí
tlapkami tvrdě dusají

Ještě mě neumlčíš

A ještě jedna vzteklá, pupkáči
a ještě jedna slíva
co nechci spolknout
před svítáním

Ze vzdoru

No tak blééé, no tak nudím
no tak mám nános šminek
moc hrubě na tváři
možná mám obočí

O kůži, která ti někdy nepadne

Bojím se té žilky na spánku
co tepe, tolik liknavě.
Čím méně lidí miluješ
tím snadněji

Trilobití

I.
Na třikrát
jsem rozlámala
kytku od tebe. Jsem

Naděje

Byla jsem schodištěm
v tom zadním traktu domu
a jenom služebné
lehkými kroky přebíhaly

Aaj, žol, žol, žol mi budě XI.

Je ořecha může být v němčerv. Kde je ta láska. je to ta boulepod tříslem. Je to tabradavicetěsně pod krkem.

...a když ho potkám, bude mít tepláky a koště v ruce

Do tisíce lidí jsem rozdrobená.
Jak máslo uhnětené s hrubou moukou,
jaká to dobrota, ta drobenka.
Vydloubnu pískátka

Tak to vypadá, že zase píšu o tobě

bylo to jako plout
na lodi z pijáku
těch pih, co zbylo po létu
možná je proměníš

Tohle nepojmenuji, protože bych se trapně opakovala

A pořád dokola
o jedné úzkosti
stačí
ke všemu trápení

Dětství

Dětství
celý ten dlouhý čas
svého dětství
spíš v kožešinách

Ještě jsem nechcípla

Někdy to tak maluji,
jakože enebene,
jakože děsně bezva,
jakože láska,

Ať tam běží, kdo nevěří

V záchvostí na těle
trochu se hřát,
kde důlek pro setbu,
nevleze klíč,

...a jestli už nepomůže ani to

A ještě slza zbyla
a ještě hromnice
a ještě vlkodlanka
ta nábožně

Básník z předměstí

I na předměstí
bydlí básník. V domku
co stejně schýlený už nepamatuje
své lepší časy. Od pondělí

U nás na předměstí II

Někdy to vypadá
že svět je samé ploty
zchátralé baráky
a kaluže. Vrabčák se

Tam na předměstí

Tam mezi ohradami
na předměstí
tak nepatřičně přizdobeném
reklamou na colu a cigarety

Nečekaná návštěva

A kdyby z kukátka
tam na mých dveřích
které jsem přelepila
smutečním oznámením

Taky milostná

Laděním houslí
se zabývají muži.
Sedí okolo stolu
uprostřed místnosti

Žena s rolničkami na krku

zádumčivo, ticho, tklivov tom čase dešťů jako pomstai pták už ztratil dávno cestujak ztracená je potom ženakterá už dávno nemá křídla Na noc se k spánku uložilahned za zádveřím na lavicikde odjakživa lehávaližebravé ženy, lupiči a mnišiRolničky na obojku ženyznačí, že ona polemstatkem, pachtemona že vlastněna Tak málo dehtu na zvoničkyať nevyhoří ten zvon v toběna který pořád zpolehounkaobčas si zvoníš, přivoláváš jakoby k nešporámkočár a koně, svíčky, šálydřevěnou mísu na jablkatesařským dlátem do dřevalísteček za lístečkem až v lesích celá jabloň planáa leckdo zlehka zajíkne senad pokřiveným bílým stromemzvonicí v polích osamělouv kterou ta žena zakletá.

Variace na známé téma

Kdysi, když čas byl slepý
jak mladé kočky
když ženy, pramatky
peřeje proplouvaly

Z alchymistické dílny

18. března - čtvrtek. Včera tak unavená, že jsem ani nepsala a rovnou zalehla. Spala jsem jak zabitá.

Noc starých mužů

V bačkorách vklouzla
noc starých mužů
prodřených křesel
a svícnů s ouškem

Trochu aprílově o psích chlupech, farmách a poezii

No, co do ženský, která se vyptává i svého psychologa, jestli ho nenudí. Jako by tady na světě byla jen proto, aby byla úhledná, skladná, nepříliš obtížná, nepříliš zapáchající. Dílek skládanky, co se nikdy neztratí a co vždycky sám od sebe zapadne na své místo. Tedy, maličké fintičky na to, jak ošálit lidi, a nebýt pořád tak akurátní, taky mám.

Mladá uklizečka v nemocnici

Klouže se mezi postelemi
po korzu s vůní hospicovou
tak často zahlíží ven z oken
do korun lípy je tak mladá

Přijde čas na žně dětí

Z kostela zvoní k bohoslužbám.
Neděle z rána, vesnice do snu zakutána
se zas a znova rodí v mlhách
v sobotní noci přepíjela

O osamělé ženě v hotelu Palace

Představte si
bílý list papíru
s kaňkou uprostřed
černou a souměrnou

Co si k tobě přinesu

Žena je ten uzel na rameni
který si s sebou nosí
a má v něm
cylindr lampy vycíděný

Dívka v bouřce

Pod každým krokem
zapláče prkno - sten
jako když jehla bodne
a bílým plátnem

Dívka před bouřkou

Dívka, jen pentle ve vlasech
a modrý proužek na šatech
tak stálým praním vetchých
jen ruměnec jenž stoupá

Sen němé ženy o teple

Je země sedmi ohňů tak bohatá a teplá. Zatím jsem roztrhalana kousky kůži - a ušilapro syna spací vak. Sotva se do něj vejde. Až vyrostebude mi nositzamrzlé hruškydrobné rybkya sám se bude třpytitjak pokryt šupinami.

Putování němé ženy za teplem

Bylo to v čase
kdy oči mají křídla
a vidí cesty - sluneční prsty
ukazující všemi směry

Návrat němé ženy

Na místě
kde v časech němé ženy
pralesem divočil
habrový les

Chalupa mých rodičů v zimě

A v cestě ve sněhu
koleje vozu - tak dlouho neprojel
námrazky na okrajích
jsou ostře ledové - a šednou.

O němé ženě na jaře

Až na jaře, a bůhvíže tolik je ho třebajá vyjdu z jeskynědo slunce nesměléhomůj syn - syn zajatéhobude tak obávanýtak skoro bohemsvou plavostív té černovlasé tlupěprotože hrnčíř, po otcidržet bude mé dlaněna nesouměrné nádobě. Oblost mi byla jménemv těch nocích zimníchaž do kraje, až do krajezimního svítání. Pak vyneseme venposlední šípky růžové, poslední jehlu, pazoureka rozžvýkané kůžedvě tváře k nebia jeden vraní skřeka jedna němá prosba. Chovej se, synku, chovejjsi sluncem, západemjsi lunou za úplňkujsi řečí němé ženyjsi její výkřiksten.

Jak mluví němá žena

Někdy se schoulím
jsem zbytek slzy
tak oble
sedím před bubínkem

Vinobraní

Jen na chvíli si zdřímnu
za tím počtářským stolem
plném trapných číslic
chuchvalců prachů

Píseň Eržiky napodruhé

Eržiku lehce proměníme
v Marylku, tam v podšumné
tam v ligotavé
tam v kameralné

O špatném manželství

Prozkoumala jsem rybník
kterým proplouvám
tak, že jsem jej přelévala
z kamenů do mraků

Lehce milostná o pradlenkách

Kdo vybělí mrakům podolkya do kolíbek je položí. když je den velkého vyvářeníženy jsou vláčné
a milování
škrobem voní

Těšení na jaro

Tam venku - nebe
studené
zelené, voda je voda
jen zatočí se

Takový mimózní zápis ze dne 16. 2. 2004

A taky mi řekl
můj hubatý syn
že mě má rád
(a že si mě váží

O ženském strachu

Mezi oblaky je žebřík.
Natažený - struna nebe
jen jedním prstem
zkusíš zabrnkat

O lidské omylnosti

Jak nevybryndat
s tou vodou po koupeli
i dítě - to co má
všechny ty ruce

Curriculum vitae

Bílé plátno
na kterém leží
děvčátko - šklíbě
výskající

Návrat domů

Pokojík za kuchyní
jeden zářivý den za druhým
zářivý tím jasem z hor
jedle, sem tam břízy

Lehce milostná o světle

Zapomenuté
to světlo ve mně
od města k městu
potulně bloudím

Píseň Eržiky

Umím se usmát něžně
tak něžně, to se jen zdá
že jsem si nevybrala muže
za noci temné s kohoutem

Jsem osamělá kamenitá stráň

Nahoře pod horou
kde před pěti lety
vyhořel les, vzpomínáš.
se svahy borůvkami

Vzkaz od milého

Nosiči nemocných
zdolali hřeben hory
je zubatý, harmonika
s černými a bílými klapkami

A čistá panna vstoupila do řeky

Tenkrát - divoké víno vlálo
v severním větru od moře
na zdi staré prádelny
tam v závětří

O staré žebračce

Nevidím vás, ale vím
že nepáchnete, řekla slepá
žebračka, trochu jsem se štítila
a ona pak zase řekla

I když jsi tedy pohárový král...

Po vodě pluješ
je divoká - je labuť
s bílým krkem - je pořád
neklidná - plošina s trůnem

Tak daleko, daleko jsi

Na jedné hoře stojím
červenámodrá fiala
zvon naruby, a kláda
pro koníka - záda sedraná

Dámský dýchánek

A mluvili jsme, jak jinako porodech, o dětech, o menstruacio všech těch mystických ženských věcechtolik tajemných, tolik banálních, dnes jsem dostalaprvní měsíčky, zapsala jsem si pyšně do deníčku,a dopsala, zhruba ve stejném věku jak Jana Zdebská. Halejujáá. Motal se nám do řečí JežíšekSanta Claus, připálené cukroví. Já jsem siletos cukroví koupila, řekla jedna, pyšná na svounezávislost.

Sen o mateřství

A jako průvod slepých lidí
a jako hnízdo potkáňat
já lezu, lezu, nedolezu
ke snům - v tom z dnešní noci

O svatých válkách a víře

Kruciáty
jen za kříž
tam, mezi poli
za vesnicí

O první lásce

Na posvícení jsem těpoprvé viděla, taková furiantskyvesnická zábava, posvěcenátetkami v rohu, jak sovykroutí hlavami v nemožných úhlechhlídat ty mladé je přece svaté. To se jen zdálože jsem tančila, to asi jenom vítrvytvářel iluzilehounkých sándálkův pohybu tak jako rumpál u studnypo zmáčknutívrátí se zvolna zpětta voda, která tenkrátv tom pozdním létěvyteklaspláchla slanou mořskou vůnivyčichlé šampaňskétrumpetu, která dostala křídlaa odlétla s houslistkou
nakonec zalila to fádní lůžkoz kopřiv a jitroceleJak mohla ta sándálková,ta v hedvábí, která na podezdívcerecitovala - a sama sobě se smálajak mohla vědětjak je to laciné.

O smutných básnících, jejichž básně nikdo nečte

Ti ptáci, kteří létají
z jedné červené střechy
na druhou, hašteří se
modlí se, pláčí

Vzdorovitá

Hééj, až pověsí mě
tamhle za vesnicí
že troník utrácela
za jaké bůhdarmosti

Opravna pro prasklé muže a ženy

Já nikdy nemohla mít
běžný typ muže, samá děravá
pata, samý mindrák, laskavost
blázna, bože, on je slepý, já se mu líbím

Čímpak zaplatíme

Zdalipak víme, ale ano
nezkrotně své hyjé
na všechno voláme
no tak ať, že zlámeme

Kejklířská

Když za lákadlem
jiných něh pospícháš
snad nespavostí postižen
tak já – cikánka

Ticho ryb

Ticho, ticho ve mně.
Stanu se rybou,
kterou ryba proplouvá.
Není na světě

Zimní slunce

Nebe je špatně smytá tabule
žák darebák zase
nevymáchal houbu
pospávám celý den

O špatné intuici

Různě divoce můžeš tančit
lomit se do záklonu
při vášnivém tangu
sukně si vykasávat

...a za oknem bílo

Křupeme ve sněhu. Žena, pes.
Stopy jsou černé díry
do země. A na pěšinách
sníh nejdříve odtává.

O vrcholcích bříz

Ten věčný motiv o vrcholcích bříz
kudy před chvílí, jen mžiknout
prolétla láska. Zmateně, zeleně
zachumlaná. Řekneš pché

Reminiscence o horách

Na lyžích až do chalupy
náš první byt, šedivé hory
šedivé a bílé, ostře nehostinné.
Stýská se mi oblých Beskydech

Cikánské blues

Gelem gelem lugone dromenca
Šel jsem, šel jsem po dalekých cestách
Ze sněhu potopa, ze sněhu břečka
k půlnoci mrzne. Na botách bez podrážky

U ledna srdce klopýtá

Okna k broskvovým sadům
v zimě zakrývám. Vítr skulinami
profukuje, skoro něžně
houpy hou houpá

Markytin sen

. a bylo ráno, když slunce
skoro radostně vyskočilo
na kopec za naší chalupou
pes čumák dychtivě zvedá

Rozhovor s dospělou dcerou

Je sedmnáctého ledna
kašlu, až jsem sama kašel
další nekončící debata
s mou dcerou

Jak se píše špatná báseň

A napíšu stoprocentně kýčovitý
obraz, protože chci, protože se mi zalíbilo
slovo čajka, to, co vzbuzuje
ne, pozor, změna, rajka přepestrá

Kdyby

Možná, že knížka
která spadla
ze stolu
je znamením

O jednom výletě v jednom létě

Řídila jsem auto, stařičký Wartburg
dlabaný ingot, tesaný v kameni
tři ježaté děti, ušmudlané
nevidím do zpětného zrcátka

Večer léčivých dlaní v Obratníku

Je trochu zakouřeno
někdo v rohu ztrácí se
v dýmu, před pikolou
za pikolou nikdo nesmí stát

Zimní poutník

Krouží mi v srdci kadeřavý sníh
míchá v něm divně pláč i vzdech
utonu u cest přízračných
všech povyhaslých hvězd.

O ztrácení se

„Neztrať se mi, když už jsem tě našel,“
řekl jsi. Já, a ztratit se. Když chtělo by se
napít vody z louží
to jak je celý svět

Novoroční

Tam svíčka, tam knot
tam žena, je černo a rudo
kladívko před soudcem
všechno je dávno

A na sedmém schodě tě potkám

První slovo poklenutí
druhé trochu zaklopýtne
na parapet trochu rýže
nasypu, ať neztratíš se

Divná půlpaní

Propána, paní, vás je jen půl
jste divná půlpaní
no to víš, můj milý
čarodějné šátky

Tam na Vysočině

Mé tělo
je proutěná skořepina kočárku
vystlaná někdy jen mlhou
tam na mokřinách

Manželství

Nebylo kropení na sluníčku
na louce bělící, ohnout se
protáhnout nad potokem
ten uzel prádla

Za svítání

Domy už hrozí rozervánímradost je trochu hluchá. Do nevelkého jitrastopy ve sněhujak kráčíš kolem brankytak ledabyle ospalese plnínaplněním.

Ranní milostná

Cesta je hřebečků
za svítání
po víně pustoší
v sadě jen chlad

Tichý milenec

Všechno se točí kolem písně
v trávě se pasou zlatí hřebci
a mlčí výrazně. Říkáš mi
krindypindyženská, slova se nestanou

Milostná euthanasie

Vrůstáme do zdí, vléváme se do pokoje
v posteli už jedna řeka jsme, černé otvory
tvé masky, ty propasti, ve kterých se topím.
Černé, přečerné, bílý dopisní papír

Ozvěny dávných hádek

Mluvíš, jak ty jenom mluvíš.
Souhlásky pro mě
samohlásky pro dítě
zámlky pro tebe.

Reminiscence o svatbách a hygieně

Bětka vdávala dceru
ta Bětule ze šachty
ta, která byla špindíra
a pod špinavými montérkami

Zase noc svatojánská

Každá má noc je svatojánská.
Jsem z mlhy. Jsem možná svatě
kapradinatá. Den všit ve zlatě
chová se večer jako panská

Mrholení postarší ženy

Mrholí dlaně, bez prošení
v koších je skládám
pod tíhou padám
ty dlaně koupíš

-a jakpak to, že některé slečinky tolika nyjí?