Vánoční klaměnky
Tvůj první
sen,
chlapečku,
voněl po slaměnkách
Belianské Tatry
Po stráních hoří
červené víno
Zachvěním slunce
když sáhl mu podzim na čelo
Ozvěna
Nad hlavou visí nehybný albatros a někde v hloubce pod valícími se vlnami v bludišti jeskyň z korálů, ozvěna píseň dávno minulých časů naráží na písek Všechno je tak svěží a strhující. A přitom nám nikdo neukázal cestu do téhle země. Nikdo neví kde a proč. Ale něco se hýbá.
Děs
Na okno dýchá
ticho se sněhem
jak přízrak sugesce
jenž vyvolán ve dne,
Vánoční přání
Betlémské světlo
pálí moje prsty.
Pomlázky v koutě
stojí naměkko.
Nicněnka pro ikarku:-)*!
PRINT: Nicněnka pro ikarku:-)*.
17. 10. 02 [64064]
Nicněnka pro kalais:-)*!
PRINT_ Nicněnka pro kalais:-)*.
17. 10. 02 [64067]
Nicněnka pro Dannyho:-)*!
PRINT: Nicněnka pro Dannyho:-)*.
18. 10. 02 [64066]
G_B_Show a Alimra (Lyryk)
G_B_Show a Alimra (Lyryk)
http://zoom. bloguje. cz/.
Vánoční přání
Betlémské světlo
pálí moje prsty.
Pomlázky v koutě
stojí naměkko.
MODLITBA PRASETE
Můj ty Bože. Ani nevíš, jak jsem Ti vděčný, že jsi mě stvořil prasetem. Že můžu každý ráno kvičet v Tvým chlívku a válet se v pomyjích a ve sračkách svých a ve sračkách bratří spoluprasat. Že můžu chrochtat blahem nad čímkoliv z čeho ztloustnu a z čeho povyskočí špek na mý prdeli.
ALIMRA - minirešerše
Alimra a její sbírka "I takové bývají"
Junkie_23
Junkie_23
Potopiť sa do vane
a utopiť v nej
svoje túžby.
LuNaTiC aSyLuM
Víš, kdy mi bylo nejlíp.
Když jsem se zesmířený svalil
od tebe
do žeber letiště
Nebudu...
Nebudu jako ty
ó, Adonaj.
Na ostří hraně
tančit jak si píská
VE STÍNU BŘÍZY
Kdybych tak mohl.
Vykolíkoval bych svůj prostor.
Docela maličký.
Dvoreček pro tebe,
Nicněnka pro Břízu:-)*!
Pane,
zpřítomňuj mne
ve své kráse.
Ubohé tělo
Nicněnka pro Olinu!:-)
Zatím co já
odmykám spíže
sladkých slov
tvá báseň klidně tlí
České Budějovice
Město vněmž nemám klid
sčítá své čtverce
nad přeponou
mou přítomnost dělí
K sobě...
Když se podívám na sebe
kamsi do minulosti
která trvá
cítím tepot mých silných stránek
Nepatrná modlitbička za déšť
Beránku boží
modrého nebe
pas obláčky své.
Den změřil ticho
Křik na Pina15!!
Asi mám důvod
a nebo jsem šílený
a nebo vyčerpaný
klopením zraku
Hvězdy
Hvězdy.
Zas hvězdy.
Papírové, emailové
napájené, vystříhané
Povalený
Povalený na zem
na kolena, na kolena
na kolena
cejch do ledu
Jen jednou
Jen jednou se na mě podívej
Obrať mě naruby
Na jedno potopení
umírám
Do třetice
Do třetice
než kohout zakokrhá
Vto ráno
kdy odcházíš
Přátelství - Vio...*!
Mé ráno je z kaolínu
po noci k slávě vzatých duh
a na cestě kudy půjdu
je písek s deštěm
Dospívání - Pino15
Zpočátku se otvíralo
nesnadno
nicméně ranilo
až nebe -
Šílená...
Dřív než mi slzu
setřeš
dej mi pláč
Jak v bouřce
Páje!
Nechám se zaklínit
staletou větví
od plísně nadýchat do tváře
od kůry kůži si sedřít
Meridian
To, co mě k tobě unáší
je obyčejný vlak -
Vždycky to bývá jenom vlak
mé síly prostě nestačí
Konstantinidisová
Celé dny vyhlížím
podobný útloučké knize
sevřené z obou stran bestsellery
po rukou
MCMLIII
Nesmělý
popele cigarety
a stejně žhavý
a stejně malý
Jen vzývat...
Jen vzývat slávu
mezi kmeny
a ptačí hvizdy
střásat z pavučiny
Smrt v Benátkách
S večerem hořím namořevzetím
ve vlnách pěn
modlím se podmořskou modlitbu
za dusno příští den
Kafčin milenec
Řekni mi
kde končí noc
v níž bdím
Tvé hodiny
Přání k Vánocům
Betlémské světlo
pálí moje prsty.
Pomlázky v koutě
stojí naměkko.
Ahedova vana
Ještě mě stále miluje
můj Azték, můj Inka
vkuchyni zumakartu
na ubrus zvikslajvantu
Svatební
Můj Pane,
píši Ti na svém zastavení
je hořké a těžké
a nemá přirovnání
Hory (v nás)
Jít bos je extrémní
královské převleky
však do hor nepovleču
Scéna je za oponou
Matyjustin
U prostřeného stolu
nedělního oběda
sváteční opium z talířů
A žádná z židlí nechybí
Světlé zítřky
Čím dál tím víc
mává rozbřesk kosou
až hvězdám hlavy utíná
tak jako na louce
Diskuze klubu: CREDO
Proč Credo. Protože je vyznáním víry. Protože si myslíme, že Boha potkáváme pořád, ať v něj věříme nebo ne - každý se s ním musíme nějak vyrovnat. A jelikož právě ono vyrovnávání-se s Bohem a jeho (ne)přítomností je velmi často tematizováno, rozhodli jsme se pokusit se soustředit takovou tvorbu na jedno místo, místo pro setkání a setkávání.
RIVKA...........*!
Rivka má zítra narozeniny…. ****.
Je ve věku, kdy už básníci jen tak neumíraj… Zdá se mi, že musím říct nahlas, že tato krásná, moudrá, mladá žena, básnířka, mně vstoupila do života sneuvěřitelnou razancí a přitom jemně a něžně převrátila kde co naruby…. A udělala správně….
Za maminkou...
Té
které již záclona
přes oči spadla
skrajkovím poctivého nebe
Za tatínkem....
Od úlů horko šlehlo mi do tváře
když vpoledním infarktu slunce
okna se rozlétla do zahrady
Od úlů horka
Pastýř...
A hle. Zástupy přicházejí
Něco jako nucený výsek
Mé tělo vysoko na háku
rozťaté, odpočaté, probodené vbocích
Lež....
Dnes se mi nechce
až zítra Vám to povím
Dnes Vaším stínem přikrýván
se o svou kůži bojím
Pastýř
A hle. Zástupy přicházejí. Něco jako nucený výsek Mé tělo vysoko na háku rozťaté, odpočaté, probodené v bocích krev a voda. Něco jako na kříži Beránek A lámou mě, berou a porcují.
Májovým stromům
Vyhnal jsem panenky z očí na všechna dostupná místa i tam kde se jen tuší svádět vás bez rozumu bez krajnosti bez dechu bez sebe až divocí trysknete ke mně svou zelenou pěnu Panenky počnou panenky počnou . a já si je odvedu domů .
Jen tak...
Poběžím alejí až do sesmutnění za obzorem obzor další generace počítačů a dál. Já nebudu vzat – ponechán snu jenž vyvolám z dálky sesmutním v domluveném kódu a dál. Řeknu si pro sebe nahlas: dusno je mi. .
Evangelium podle mýho Marka
Ach, konečně svobodný. Tak zdánlivě. Tak drze sebejistě. Náměsíčník v tvých očích.
Nicněnka pro Lampáře....
I když jsem nezapomněl co říci jsem chtěl (i nechtěl zároveň) vrátím se do ulic toho malátného města A lampám co nás viděly těm feritovým pamětím ukradnu z lásky jejich světla Jsem asi příliš šťastný, že chci být ještě víc. .
Nicněnka pro Andrejka Vojtěcha...
Domy perforované stovkami oken Věže s přitesaným ostřím Louky ze zelené pěny z fialových oblak štóly Tisky kolemjdoucích Město okupované rok co rok hnízdy rorýsů – a já a nervní počítač kroků a ty stále na dosah stále na dotyk Hle: Den, v němž je tvé laudus. .
Nicněnka pro Ahedka...
Nebudu nikdy poničen ve slinách, v klínu, v dlaních léty čekaných vin zválený dýchat omamný splín minulých hodin blíženců dní Nemyslím na rozkoš s kterou si netykám Čekám tu nejbližší z důvěrných chvil že jednou přijede na svatodušním koni bílém jako má nezhnětená kůže a tryskem mne odveze tam kam tolik se mi chce kam bez tebe však nesmím .
Nicněnka pro Marigolda...
Hořící okna jsou lásky iluze do nichž jsem kdysi tajně nahlížel a doufal. Dnes jak roztřepené nitky z prodřených kolenou padají meteory ze souhvězdí Blíženců dál ode mě a okna se chrání azbestem přede mnou Tolik, tolik jsem doufal. Až k botám kolemjdoucích mám hlavu sklopenou a doma se ptám koho jsem vlastně potkal. .
Nicněnka pro Bezíka
Papoušek vlnkovaný Čekání ztratilo smysl někde v polovině cesty od okna ke dveřím na koberci Zvonek nezazvonil nikdo nepřišel Mým hostem bude praskání skla mrazem kvetoucích oken a papoušek na prstě skandující tvé jméno. .
Nicněnka pro Rivku
Mám prudce jedovaté masky a prudce hořký stín v cirkusu Svět když tančím skoro nahý Jednou mou duši k bohyni Strasti vytleskají Uprostřed peristilu své žasuplné oči pak hluboko vtlačím pod tvůj klín. .
Nicněnka pro Špuntíka...
Já vím že vždycky budu jen míjet tisíce tváří tisíce dní a nikdy v tom hluku kolem nesáhnu prstem pod jedné z nich Na záhumenku mé samoty pěstuji svět v němž nejsou kolemjdoucí v samotě dávám jména těm co míjí věci jsoucí. .
Jáchymov
Aby mě nikdo neviděl vznášej se ještě nad propastí milosrdná tmo Bůh ještě nestvořil tak jasný den abych se svlékl z obručí aby mě nikdo neviděl Aby mě nikdo neviděl v lesíku na návrší ve sněhu klečel jsem a hledal půdu pod nohama Aby mě nikdo neviděl jak vidím v pegmatitech zlámané kosti v zlámaných okovech oxidem uraničitým svítit aby mě nikdo neviděl: Pane, naši mučedníci. Aby mě nikdo neviděl nad nimi plakat když se bezostyšně koupu v stříbrných vanách plných radonu aby mě nikdo neviděl Ach, madam Curie. To bylo Vaším objetím. Pojďte se milovat, madam.
Jokohama
Jokohama je láska. Jokohama je nejvyšší princip. Jokohama je zástava. Jokohama je slovo.
Nicněnka pro Kačku...
Ne ve snění nalézám Tě ne ve snění Evokuješ se jakoby bez příčiny a saháš na mne Řasy mého strachu mě neochrání před Tvým vpádem jen lehce stisknu je abych se neoklamal zrakem V tom smysluprázdnu vytěsněných sil bdím jaksi zeširoka a svět se napřimuje a vstává až z jeho šikmých stěn mě sráží volným pádem k Tobě Dotýkej se mne, ó, Pane. .
Nicněnka pro Slávka...
Je mi líto cigarety když její oheň vděčně němý hasne u mých rtů Je jako sen kdysi promítaný na bílá plátna dětských dnů Ne. , nic nepostrádám. Jen dny jsou jaksi kratší a ráno sypu z popelníků víc zamáčknutých snů .
Hranice hříchu
Já, Josef Arimejský, zbožný muž, třináctý z apoštolů, vzdělaný farizej, služebník služebníků tvých pokora ve slámě šlépěje k Jerichu chudoba mecenáše rybář bez hříchu větev pro Jidáše a voda pro Piláta ticho v Getsemanech a křik na Golgotě tvá svatá slina z bláta tvá rouška na nahotě. Opřený o slovo kterým jsi dokonal tvé mrtvé tělo z kříže sňal na rukou snesl krev z tvých ran do hrobu kde předtím nikdo nelehal Pro tebe přichystal. Daroval. Do plátna obvinul.
Bohatí
Ve zvlhlém čase rozpíná se rez se stromů padají měďáky nám chudým do kapes Prázdno v ještě větším prázdnu to je ta mez co překročíš Pak cestu vedeš kudy chceš vábený vábíš bohatneš
Je mi pozdě...
Jednou mě potkáš v hospodě nazaretské - oslíka na kterém náš Pán neseděl jak ze svých ran sůl světa líže bez vína, bez chleba jenž by se komukoliv tělem stal Do prázdných jeslí bezdechu dech svůj dýše zatímco On už dávno z mrtvých vstal. .
Terezce
Tak draze platím své infantilní rozkoši. Sotva mě opije už zvracím sladký jed. Ave, milosrdné mžení. Mlho milosti.
Narcisky pro Andreje Vojtěcha
narcisky z herbáře K ŠTÍPAČKÁM. do práce. (třeba) Regenschori v hlavě Každé ráno začínám paralenem Lehounká závrať v tramvaji (Někam pryč. do teplých vod barevných kruhů před očima rozkvetlých pínií a mandlovníků.
Dovolená ve středním mozku
Viděl jsem psychedelický podzim jak list za listem otáčí v knize zetlelých kázání o marnotratné almužně hozené v létě žebravým mlhám a naboso přišláplým, ochočeným rybám v stojatém tichu bezvětří mechanicky leklých slov Tam, na břehu rozhraní mezi již odešlou a znovu přicházející nudou slunečního vývaru poslední nášlapné miny mlčení toho extrémně nekomunikativního léta Viděl jsem pozemšťany dne 11. 8. 1999 jak pokorně zdvihali hlavy nábožných kudlanek se začerněnýma očima a požírali v milostném aktu světla a tmy slunce a měsíce sami sebe Podobní vykalkulované smrti protože ta jediná neumírá políbením mutantních dnů a nocí ale věčně kopuluje před začátkem i po konci světa aby nás, naivní retroviry, počala znovu v triumfu terapie infaustního gesta. (Ach, smrti.