Písmák | 12.12.2012 17:33 | K dílu: Křest knížky | synáček |
|
Moc gratuluju!!! |
||
| 04.12.2012 21:55 | K dílu: V tichu | synáček |
|
*** |
||
| 14.11.2012 18:03 | K dílu: Moje první knížečka | synáček |
|
Gratuluju...! |
||
| 29.10.2012 07:25 | K dílu: Neviete? | synáček |
|
Přesně tohle je jeden z důkazů, že nejsme pouze jen to, co vidíme v zrcadle… * |
||
| 29.10.2012 07:23 | K dílu: Neviete? | synáček |
|
Přesně tohle je jeden z důkazů, že nejsme pouze jen to, co vidíme v zrdadle... * |
||
| 21.10.2012 08:21 | K dílu: co ještě mám | synáček |
|
*** |
||
| 15.10.2012 16:16 | K dílu: Hranice | synáček |
|
*** |
||
| 03.09.2012 20:33 | K dílu: Hledám odpověď aneb Co je podobné mé lásce? | synáček |
| ACARNIVORA: Jsem přesvědčen o tom, že i před pravdou je správné se s pokorou sklonit... a přijmout ji. I Ty se měj fajn. | ||
| 03.09.2012 20:21 | K dílu: Říjnová | synáček |
| Morasten: Určitě můžeš... mám radost... Ať se koncert vydaří...! | ||
| 02.09.2012 09:20 | K dílu: Hledám odpověď aneb Co je podobné mé lásce? | synáček |
| Nenapadlo mě, že Ti jde spíše o praktickou stánku, nežli o filosofický přesah. Asi mě zmátla ta věta: „Pokud s mořem bojuješ, je nebezpečné…“. Totéž přece platí i o mých přirovnáních. Nicméně nemohu souhlasit ani s tím, že v uvedených přirovnáních neexistuje analogie žádná. Ani ve vzduchu… ale ani v moři nemůže být každý. Ty např. nemůžeš vyzkoušet balón, neplavec zase moře. Ani to tornádo není fér, protože přece i bouře na moři, natož pak tsunami, rovněž i „Tvou“ pohodu zpochybní. Balón je unášen větrem, proto žádný vítr nevnímáš, stejně tak, jako jsi Ty kolébána vlnami na moři. Když jsem byl v Maroku, měl jsem při jednom koupání v moři co dělat, abych se dostal zpátky na břeh a myslel jsem si, že je to má poslední hodinka. Je ale známo, že ne každý takové štěstí může mít. Jsou-li odlivové vlny vydatnější, nežli přílivové, může být „objímání“ mořem velice nebezpečné… Ale, jak říkám, to všechno jsou jen věci praktické a o ty mi opravdu nešlo… | ||
| 31.08.2012 09:52 | K dílu: Hledám odpověď aneb Co je podobné mé lásce? | synáček |
| Je to moc hezky napsané, takže rozhodně ***. Pokud jde o Tvou výzvu k diskusi, tak se domnívám, že se Tvé lásce, tedy moři, podobá velmi mnoho věcí. Obdobně jako voda v oceánu se chová i vítr v ovzduší. Anebo např. auta na dálnici. Letělas někdy balnem? Co člověka naprosto ohromí je úžasný klid a naprosté bezvětří. Žádný řev motorů, anebo svištění vzduchu, prostě nic, na co jsme zvyklí z jiných „vzduchoplaveb“. Ptáš se za jakou cenu? No přece za cenu toho, že jsme se vzdali rychlosti a směru tetu. Museli jsme přijmout to, co nám ovzduší nabízí… vlastně diktuje. Stejné je to i na dálnici. Do masy aut řítících se vysokou rychlostí se nemůžeš zařadit jinak, nežli přijmout obdobný diktát. Zvýšit rychlost a vsunout své auto mezi ostatní. Jedině potom jsi v bezpečí a můžeš využívat výhod dálnice. Společné tomu všemu je pokora. Jen pokora Ti umožní nebojovat, ale naopak přijímat… | ||
| 31.08.2012 09:04 | K dílu: Co se narodí | synáček |
| * | ||
| 13.08.2012 08:32 | K dílu: Svatba | synáček |
| * | ||
| 03.08.2012 10:01 | K dílu: Biblický | synáček |
| * | ||
| 26.06.2012 17:54 | K dílu: krajina vlastního moře | synáček |
| * | ||
| 26.06.2012 17:52 | K dílu: Jedovatý strom /William Blake/ | synáček |
| * | ||
| 14.06.2012 15:37 | K dílu: Svazky | synáček |
| * | ||
| 12.06.2012 21:39 | K dílu: tři argumenty pro horizont | synáček |
| * | ||
| 09.06.2012 11:55 | K dílu: co mám | synáček |
| *** | ||
| 06.06.2012 20:45 | K dílu: Prokletá tančím | synáček |
| * | ||
| 06.06.2012 08:16 | K dílu: Nejsi tu | synáček |
| Odloučení malé lásky zabíjí, ale velké posiluje. Tak, jako vítr uhasíná svíce, ale oheň rozdmychává…* | ||
| 28.05.2012 17:29 | K dílu: Dnes | synáček |
| Já se raději o štěstí dělím… takže bych napsal: Jsem šťastný a proto tě potřebuji… * | ||
| 28.05.2012 17:18 | K dílu: / Střípky I./ | synáček |
| Všichni se snažíme… pachtíme se za něčím křehce známým a mnohdy až „v potu tváře“ zjistíme, že jsou i cesty jiné, dávno zapomenuté… * | ||
| 28.05.2012 17:15 | K dílu: Podzim v listopadu | synáček |
| Ano… jsme (vždy) tak málo připraveni… * | ||
| 28.05.2012 17:13 | K dílu: / Den před dnem třináctého / | synáček |
| Je to úžasné… popíšeš obecný fakt a vznikne něco, co přinutí čtenáře zastavit se… „vystoupit“… udělat, alespoň jeden krok "stranou"… a pousmát se… Děkuji… * | ||
| 23.05.2012 21:54 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| vločkatančíjazz: Náboženství (všechna) jsou výmyslem člověka. Bible (tedy i Nový Zákon), je naopak dokument o zkušenosti lidstva s Bohem. Starého Zákona se „zmocnil“ judaismus a islám, Nového Zákona zase křesťanství. To ovšem nic nemění na vypovídací hodnotě Bible jako takové. Celý Starý zákon líčí Boha, jako trestajícího, nebo dokonce ničícího vládce, který žárlivě vyžaduje poslušnost a věrnost. Nový zákon naopak dokazuje, že Bůh je Láska. Znamená to, že se Bůh změnil? Jistěže ne - to jenom lidé museli změnit svůj pohled na Boha, na základě nových informací, které jim poskytl Ježíš. Byl jsem kdysi v podobné situaci jako Ty. Přijmout a pochopit Ježíše mi dělalo značné problémy… natož pak uvěřit tomu, že by to byl Boží Syn. Vzpomínám si, že mi velmi pomohl Huxleyho román Raněný slepotou. Použil jsem stejného fíglu, jako jeho hrdina a prostě jsem se vykašlal na to, jestli to byl Boží Syn, nebo nebyl, a přijal jsem jej jako někoho úžasného, jenž skutečně existoval a zapsal se do dějin lidstva tak, jako (doposud) nikdo jiný. Mám pocit, že Ty jsi dnes asi tak stejně daleko. I Tobě děkuji za komentář… (a vzpomínku na něco, co již odvál čas…) | ||
| 22.05.2012 22:05 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| vločkatančíjazz: S tím, co „máme v hlavě“ mohu souhlasit. Tedy v tom nejhrubším, všeobecném pojetí. Pokud ale jde o Ježíše, tak ne. Současníci Ježíše si v mnohém nevěděli rady a zdaleka ne všemu, co jim Ježíš říkal, buď neporozuměli vůbec, nebo až po jeho smrti. První Evangelium bylo napsáno v roce šedesát, tedy cca třicet let po Ježíšově smrti. Samotná církev tápala tisíc let! Např. staří církevní otcové považovali za ústřední myšlenku příběhu evangelií zápas mezi Bohem a ďáblem. Ježíš podle nich porazil Zlého na hlavu... V pátém století vyslovil sv.Augustin názor, že ukřižovaný dokonalý člověk Ježíš byl Bohem přijat, jako „náhrada“ za hříšné lidstvo a od desátého století zdůrazňuje pak církev hlavně zásluhy Ježíšovy smrti, která je chápána jako „oběť“ za hříšné lidstvo... Já nevěřím tomu, že někdo jiný může na sebe vzít cizí hříchy a nevěřím ani tomu, že ten, jenž nám svého Otce představoval jako Lásku, musel se nechat bolestně a potupně ukřižovat, aby se Otcova Láska mohla naplnit. Každé malé dítě by se takové logice muselo smát. Jen pohodlnost, lenost a nezměrná lidská pýcha může něco takového vymyslet a dokonce tomu, dalších tisíc let, věřit. Základní myšlenka je pravdivá, lidstvo bylo hříšné. A následky tohoto hříšného „fungování“ lidského rodu byly natolik závažné, že bylo nutné lidi varovat, neboť sami již nebyli ani schopni poznat hrůznost následků. Ježíš přišel tedy proto, aby nás varoval. Přišel lidem vysvětlit, že Bůh není takový, jak jej popisuje Starý Zákon. Přišel nám říct, že Bůh je Láska a přišel nás varovat před porušováním Božích zákonů, které ve Stvoření působí. Přestože varování bylo nezbytné, tak úroveň znalostí lidí, kteří se po celou dobu svého „dospívání“ na této zemi starali hlavně jen o věci pozemské, byla natolik nízká, že bylo celkem nemožné, bez rozšíření jejich obzorů, cokoli přijmout a správně pochopit. Nic takového však nemohl Ježíš stihnout během (pouhých) tří let. Po třech letech veřejného působení byl, jako velmi nepohodlný, pro tehdejší církevní hierarchii, krutě zavražděn. Nebyl, ani, jen pouhým symbolem, nebyl ani „vykupitelem“ a i kdyby žil do konce svého života, tak i to by bylo, dle mého soudu, žalostně málo. | ||
| 21.05.2012 22:39 | K dílu: Poslední rozcestí | synáček |
| *** | ||
| 20.05.2012 11:08 | K dílu: Proč jsi mě nenapadl dřív... | synáček |
| *** | ||
| 09.05.2012 15:12 | K dílu: Žít navěky | synáček |
| *** | ||
| 07.05.2012 10:14 | K dílu: Večer | synáček |
| Díky, žes tu byl...a na tu fotku se těším... | ||
| 04.05.2012 20:34 | K dílu: o převracení kamenů v suchých korytech | synáček |
| * | ||
| 30.04.2012 21:13 | K dílu: Už zase zdáš se mi | synáček |
| ** | ||
| 26.04.2012 09:05 | K dílu: té černé vody dej mi napít | synáček |
| ** | ||
| 24.04.2012 15:04 | K dílu: (černobílý sen) | synáček |
| *** | ||
| 20.04.2012 23:05 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Fakt seš milá, pokud jde o tu Tvou dualitu Boha. Tvořivá síla, spolu s ničivou, Bůh s ďáblem, dobro se zlem… Pokud jde o román, o literaturu, tak je to jistě zápletka, jako řemen. Ale uvěřit tomu, že něco takového může být Stvořitel? Tvůrce vesmíru a vůbec všeho? Rozpolcenost, byť jen u (bezvýznamných) lidí znamená naprosté vyřazení z normální činnosti. Je naprosto nemyslitelné, že by takto mohl fungovat někdo, kdo je tvůrčí. A celé Stvoření je přece důkazem, že Bůh tvůrčí je. Jsem-li vševědoucí a všemohoucí, potom přece dělám pouze jen to, co chci. Jak bych tedy mohl připustit, aby mě něco (dokonce vlastního) mohlo ohrozit a proč bych složitě musel vymýšlet něco, co by mne samotného mohlo zachránit. Prostě se nic takového nestane a šmytec! Jsem Láska, takže mě nic jiného, nežli láska napadnout ani nemůže. Sebezničení láska není. Je mi to moc líto, ale má to logiku pouze jen literární. Jak jsem řekl, konflikt jako hrom. Těžko bys vymyslela větší. Ale nic jiného v tom hledat nelze. Nicméně je to jen můj názor… a věř mi, mrzí mě, že něco takového říkám, když vidím, jak je Ti tahle spekulace blízká. Fakt je mi to líto… Přeji krásnou dobrou noc... | ||
| 19.04.2012 10:18 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Na Tvých stránkách jsem byl, již několikrát, jsou moc hezky udělané. Ta prezentace se Ti vážně moc povedla. Chtěl bych se tak trochu omluvit, za ten šuplík fantazie. Já vím, že se něco takového jiným způsobem prezentovat nedá i když Ty sama to tak nebereš. Pro Tebe jsou to asi fakta… proto se na svou knihu i tak často odvoláváš. Ale i tak si myslím, že přečíst si něco, co po tisíciletí lidstvo opatrovalo jako svaté písmo, má něco do sebe. Neobjevili jsme se na zeni dnes, stejně tak ani Bůh není určitou záhadou teprve pro naši generaci. Jsme součástí jistého dědictví. Jsem přesvědčen o tom, že mnohem větší cenu, nebo snad naději na úspěch má, pokusit se uvést na pravou míru to, co již (jako lidstvo) víme, nebo jsme věděli, nežli vymýšlet teorie úplně nové, i když jsme přesvědčeni o tom, že to výmysly nejsou. Takových teorií je totiž strašná spousta a jistě budou i další a další. Nicméně , jako literární dílo je to úžasné a i nadále Ti fandím. | ||
| 19.04.2012 08:27 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| No, a není nakonec jedno, kde naše duše sídlí? Podstatné asi je, že oba víme, že duše existuje a že je tím, co hmotné tělo oživuje. Meditace je západnímu člověku cizí. Pokud bychom se skutečně naučili meditovat a trávili v meditaci mnoho hodin denně, žili bychom asi jinak. Východní část lidstva dovede ovládat své myšlení, mnoho takových alespoň je, o nichž má slova platí, takže, jestli nedokážeš něco Ty, nebo já, neznamená to ještě, že to nejde. Ta otázka byla položena v tom smyslu, jestli to jde. Já říkám, že ano. Pokud něco záleží na vůli někoho jiného, potom ani nevím, zda je správné o takovou změnu usilovat. Víš, tohle jsou všechno dost sporné úvahy vůbec. Myslím, zda o něco usilovat za každou cenu, či nikoli. Z mnoha zkušeností vím, že to, co jsem si v určitých etapách svého života přál, o co jsem (marně, ale o to zoufaleji) usiloval, ať již to byla láska, či cokoli jiného, tak teprve čas mi ukázal, jak pošetilé to bylo. V některých případech dokonce i nebezpečné… Je velká škoda, že toho moc nevíš o Ježíši, jakož i o Starém zákoně, tedy alespoň o knize Genesis. Já vím, pro Tvou práci to podstatné není, neboť svou knihu řadíš do šuplíku fantazie. Pro mne je Starý zákon, stejně tak, jako třeba Tibetská Kniha mrtvých, či Nový zákon, velmi důležitý, neboť jsou v nich zaznamenány zkušenosti lidstva se smrtí , umíráním, ale i s Bohem. Snažím se v těch textech hledat skutečnou pravdu, která je mnohdy úplně jiná, nežli ta oficiální, po staletí bezmyšlenkovitě opakovaná. Srovnávám tyto texty s nejnovějšími poznatky vědy, jakož i s logikou, či dokonce pouze jen se selským rozumem, což mnohdy opravdu stačí, viz Tvá reakce dítěte na vysvětlení ukřižování JK, kterému miliardy lidí po celém světě uvěřili. Ptáš se, proč by nám Stvořitel posílal takového člověka, který nebyl jako my? Nemohli jsme ho úplně přijmout? Museli jsme ho cítit cize? Tohle ale jsou naprosto nepodstatné argumenty. Ježíš byl „slovo“. Sv. Jan o tom ve svém evangeliu píše velmi výmluvně: : „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (J 1,14). Jenže velmi mnohé lidi, bohužel, nezajímá ani tak slovo samotné, jako spíš ústa, z nichž vychází. I Tvé (výše citované) protiargumenty jsou přece vedeny v tomto duchu, ne? Naprosto ale souhlasím s tím, že to byl Syn Boží a ne Syn člověka, jak tvrdí křesťané. Přeji krásný den. | ||
| 19.04.2012 00:12 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Promiň, ale ještě bych se chtěl vrátit k Ježíši. Za prvé mi není jasné, proč tolik poukazuješ na to, že byl nám lidem vzdálený. Nechápu to. Je přece jasné, že nemohl být naprosto stejný, vždyť namísto lidského ducha měl v sobě částečku samotného Boha. Pokud Ti jde o bolest fyzickou, když poukazuješ na jeho ukřižování, tak tu pochopitelně cítil tak, jako každý jiný člověk, protože tělesnou schránku měl s námi identickou. Už jako malý kluk měl jistě rozbitá kolena, nebo cokoli jiného, tak, jako každý jiný, takže proč by měl pochopit bolest až na kříži. Do svých třiceti let žil zcela normálním životem a pracoval spolu se svým otcem jako tesař. Taky mi není jasné, co myslíš tím, že se vrátí jiný. A také proč by se vracel. Ty by ses vracela někam, kde Tě už jednou ukřižovali? Nebo, že nám byl vzdálený už tím, že byl dobrý? Cožpak Ty ve svém okolí neznáš vážně nikoho, kdo je dobrý, žádného člověka, kamaráda, kamarádku, babičku, dědečka…? Nakonec ani Ježíš se přece nechoval vždy jako hodný, jen si vzpomeň, jak „běsnil“, když vyhazoval z chrámu trhovce…! Nicméně Tvá dětská reakce v kostele je dokonalá… a naprosto vystihuje absurditu onoho tvrzení, na němž je založeno celé křesťanství… | ||
| 18.04.2012 22:20 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Díky za hezké přání… V té Tvé knize krev asi funguje tak, jak píšeš. Jenomže v reálném životě to tak není. Když ztratíme krev, tak (dnes) už nemusíme vždy zemřít. Existuje mnoho náhradních krevních roztoků, které dovedou udržet nutný krevní tlak do té doby, než je k dispozici transfuse plnohodnotné krve. Nehledě na to, že lidé přece umírají na nejrůznější selhání, aniž by ztratili byť jen kapičku krve. Např. akutní infarkt myokardu. Smrt člověka nastává smrtí mozku. Dokud mozek funguje, jedná se mnohdy jen o reverzibilní smrt klinickou a při správné resuscitaci je návrat do života možný. Lásku je možno potlačit tak, jako cokoli jiného, např. vztek, zlobu, hněv, žárlivost, závist, či kterýkoli jiný stav, který je pro nás nežádoucí. Nikdo neříká, že je to lehké, ale rozhodně to jde minimálně zmírnit. Láska se projevuje tak, že nás doslova spaluje. Nutí Tě nemyslet na nic jiného, nežli jen na ni. Ve všech třech časech! Oddáváš se nádherným vzpomínkám, sníš o nádherné budoucnosti, je i v přítomnosti s Tebou, ať již děláš cokoli. A všude je ten slastný pocit neskonalého štěstí, v němž se s radostí utápíš, pokud jde o lásku opětovanou… anebo osten nezměrné bolesti zlomeného srdce, jde-li o lásku neopětovanou. Jenomže, co toto všechno vlastně je? Jsou to jen myšlenky, kterým se můžeme oddávat, nebo se snažíme je ignorovat. Není možné je zapudit, protože se stanou tím naléhavější. Musíme si jich prostě nevšímat a jen je „pozorovat“ a nechat bez povšimnutí plynout. (Jsou to běžně známe praktiky meditace…) Smířit se, to není prohra. Přijmout něco s čím nemohu, nebo s čím nelze bojovat, je naopak ctnost moudrosti a pokory. Pochopitelně jsou naprosto nutné správné informace k tomu, abych mohl posoudit, co mohu a co nemohu změnit. Odvolávat se na zázraky ve všech případech a tvrdit, že smíření pro mne není, je buď pošetilost, nebo špatně odhadnuté možnosti. Např. pokud bys, dejme tomu, nebyla ochotna přijmout to, že den střídá noc a budeš usilovat o zastavení pohybu nebeských těles, a při neúspěchu se budeš dovolávat možnosti zázraku, tak je to přece naprostá pošetilost. Přeji krásnou dobrou noc. | ||
| 18.04.2012 08:52 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Ano, souhlasím, že se duše inkarnuje do připraveného, již hotového pozemského těla. Jsem přesvědčen o tom, že je to ta chvíle, kterou matka vnímá jako první pohyby plodu. Obdobně tomu bylo při inkarnaci prvních duchovních zárodků do připravených, nejvyspělejších těl zvířecích, tedy to, čemu bible říká stvoření člověka. Souhlasím s Tebou, že být šťastný v tom pravém smyslu, nezáleží jenom na nás a na naší vůli. Mnohem víc na naší vůli závisí to, abychom nebyli nešťastní. Např. ale všichni nešťastně zamilovaní dělají stejnou a stále tu jistou chybu, že namísto toho, aby se snažili v sobě potlačit onen nesmyslný cit (neboť ti druzí si jejich lásku nezaslouží), snaží se naopak naprosto nesmyslně probouzet lásku v těch, kteří je nemilují, nebo je milovat přestali, nebo je nemilují tolik (anebo tak), jak by si oni představovali. Lidé by měli znát své možnosti a podle toho si vše rozdělit do dvou skupin. V první by mělo být to, co můžeme změnit a o to bychom se měli ze všech sil snažit. V té druhé vše, co změnit nemůžeme. S tím bychom se měli smířit a přijmout to takové, jaké to je. Štěstí je spojeno s našimi tužbami. I tam bychom měli znát své meze, protože ten, kdo touží po něčem, čeho dosáhnout nelze (a city jiných lidí do této kategorie bezesporu patří), ten je předurčen k tomu, štěstí nepoznat. To jsou ti lidé, kteří jsou sami sobě největším nebezpečím, jak si správně usoudila. Ježíš nekázal o ráji, spíš nastavoval zrcadlo nepravostem. Hlavně nás ale přišel varovat. Bohužel marně. Byl umučen na kříži a z jeho mrtvého těla byla učiněna modla s nesmyslnou průpovídkou o tom, že to nebyla zákeřná vražda, ale jím dokonce chtěná, dobrovolná smrt, oběť za naše hříchy. Venku je skutečnčě krásně...dolufám, že i ve Tvé duši... | ||
| 17.04.2012 09:49 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Vysvětluješ to dobře, s tím nemám problémy. Myslím, že Tě, alespoň zatím, chápu naprosto přesně. Jenomže postup logiky mi připadá přinejmenším opačný. Postupuješ od člověka k Bohu. Proto Ti vychází Bůh, jako člověk. Člověk pochopitelně má emoce, člověk je moudrý a prchlivý zároveň. I to sedí, že člověk je sám sobě největším nepřítelem. Jenomže jaký člověk? Takový, jenž sám sebe vede do záhuby, tedy člověk, jehož vůle je jako hadr, anebo třtina ve větru. Člověk moudrý a cílevědomý dokáže svoje emoce ovládat. Jinými slovy, ne o každém z lidí platí, že je sám sobě největším nepřítelem. Tak proč by to mělo platit o samotném Bohu? Ten nejdůležitější argument vidím však v tom, co emoce způsobuje. Jistě jsi slyšela něco o adrenalinu. Vyplavený adrenalin, který emoce ovládá je přece záležitost hmotná, tedy tělesná. Není-li Bůh tělesný (a to rozhodně není), tak nemůže zažívat emoce. Představa, že jsme z jiné planety, je dobrá, rozhodně mnohem blíže tomu, v co věřím já, nežli původ člověka popsaný biblickým vypravěčem. Ano, rozhodně nepocházíme ze země, ale ani z hmotnosti jako takové, což tedy (alespoň pro mne) jinou planetu vylučuje. Lidský duch pochází z mnohem vyšší úrovně, nežli je hmotnost. Jeho domovem je úroveň duchovní. To je onen biblický ráj, odkud lidský duch pochází a kam se má jednou (až dosáhne skutečné zralosti), jako nesmrtelný zralý a plně sebevědomý duch, vrátit. Lidský duch totiž (tím asi zarmoutím všechny, kdož počítají s Bohorovností), rozhodně nebyl stvořen jako sebevědomá bytost, ale jako nehotový duchovní zárodek na samotném konci duchovní oblasti. (Na rozdíl od vyšších duchovních bytostí, které mohly vzniknout jako sebevědomé přímo). Jedině pobyt v hmotnosti může lidského ducha natolik "prožhavit", aby dosáhl zralosti. Proto musel člověk opustit duchovní sféru. Jelikož onen dávný biblický vypravěč nevěděl nic o mohutnosti vesmíru, byl nucen umístit vše, co mu bylo zjeveno, přímo na tuto zem. Tedy i ráj. Tato skutečnost dala základ i špatnému vykladu v Bibli, jako vyhnání z ráje. To, že lidský duch opustil ráj (duchovní úroveň) a sestoupil do hlubin hmotnosti, aby životem na hmotné zemi v hmotném pozemském těle dosáhl zralosti, byla pro něj přirozenost. Stejně tak, jako když právě narozené dítě (nezralý zárodek člověka) opustí mateřské lůno, jehož prostředí pro něj bylo doposud obdobným rájem. I v tomto případě se často mluví o "vypuzení", či "vyhnání" plodu, ne? Proto asi ta analogie biblického vypravěče. Vlastně i to, že se musel člověk (lidský duch) obléknout, prostě nezůstat nahý, je přesné, neboť při procházení různými úrovněmi musel na sebe brát odpovídající „obaly“, nebo tedy těla, z nichž posledním obalem je naše hmotné tělo pozemské. Souhlasím s Tebou i v tom, že Bůh, který je bezbytostný, může na sebe tělo „obléknout“, což se přece již také stalo... v případě Ježíše Krista. Přeji Ti krásný zbytek dne. | ||
| 16.04.2012 21:22 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Nechci Tě přesvědčovat, jen kladu otázky tam, kde nechápu souvislosti, nebo logiku. Např. to, když říkáš, že Bůh je vševědoucí a všemocný. Hned na to, že láska je mocnější nežli Bůh. Je to nelogické. Nemůže být všemocný, pokud je něco mocnějšího nežli on. Právě tak, jako nemůže být vševědoucí a zároveň nejistý sám sebou. Také si nejsem vědom toho, že bych někde popíral, že máme něco navíc, na rozdíl od zvířat. Myslím si, že toho máme dokonce hodně navíc. Např. máme svobodnou vůli. Zvířata podléhají pouze jen pudům a reflexům, kdežto my se můžeme rozhodovat. My umíme rozeznat, co je dobré a co je zlé. To zvířata nemohou. Lišme se i anatomicky, neboť náš mozek se vyznačuje na první pohled patrnou převahou hmoty předního mozku. Nechci a nebudu Ti vymlouvat ani to, když tvrdíš, že máme (na rozdíl od zvířat) něco od Boha, „něco jeho“, jak píšeš. Prostě jen říkám, že to vidím jinak, nebo, chceš-li, mám jiné informace. Myslím si, že od Boha máme všichni stejně: Jím darovanou možnost bytí. Jím darovaný počátek, když současně se slovy: „Budiž světlo“ vytrysklo Jeho životodárné záření, díky němuž mohlo vzniknout vše, celé Stvoření. Všechny nehmotné úrovně od Božské sféry až po nejzazší část, kterou je hmotnost, v níž se nachází celý (viditelný) vesmír. Toto záření je jedinou skutečně živou energií. Veškeré ostatní energie (včetně těch gigantických, tvořících nová sluce a nové planety) jsou sekundární. Přeji krásný večer. | ||
| 16.04.2012 13:32 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| To, že si nás Bůh vybral, s tím skutečně nesouhlasím. Rozhodně nejsi první, ani poslední, kdo něco podobného říká. Plno lidí si myslí o sobě, že jsou vybráni Bohem, vyvoleni. Izraelité jsou přesvědčeni, že si je Bůh vybral, jako vyvolený národ, obdobné přesvědčení mají církve, ať již klasické, či novodobé, Ty dokonce tvrdíš, že si Bůh vybral celé lidstvo… Tomu skutečně nevěřím a nevím, kam na to lidé chodí. Možná je to zaviněno špatně pochopenou knihou Genesis, možná čímkoli jiným, pýchou, příliš vysokým míněním o lidské rase, vážně nevím… Bůh si nás nejenom nevybral, ale ani nás (v tom námi chápaném smyslu slova) nestvořil. Spíše nás „přizval“ k spoluprožívání bytí… umožnil nám existenci, vývoj i možnost nesmrtelnosti. Myslím si, že zvířata nemají sebevědomou duši. Jejich „domovem“ jsou úrovně nižší, nežli je úroveň duchovní a jejich duše nejsou samostatné. Řekni mi, prosím, jednu věc… pokud jde o zlo… v Tvém podání. Hodně lidí (a já k nim patřím) je přesvědčeno o tom, že Bůh nám dal svobodnou vůli. Ty tvrdíš, že Bůh nám dal zlo. Tedy se zeptám, jako dítě, proč? Proč si to myslíš? Na základě čeho si něco takového myslíš…? | ||
| 16.04.2012 11:01 | K dílu: Já, láska... Umírám... | synáček |
| * | ||
| 13.04.2012 10:11 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Tak tohle bude asi hodně dlouhé… S Tvou kamarádkou souhlasím, řeč je nedokonalá, protože k řeči potřebujeme hmotný mozek. Vše hmotné je pochopitelně mnohem pomalejší, těžkopádnější a velmi omezené. Proto je také tak velký problém skloubit např. výpovědi několika senzitivů, pokud je vůbec policie přizve k pátrání, protože i když jejich vjemy jsou (s největší pravděpodobností obdobné), tak jejich interpretace budou vždy rozdílné. Vjem je něco jako „vtisknutý“ obraz, je to obdobné jako v galerii. Jeden a týž obraz bude v různých lidech vyvolávat různé pocity a myšlenkové pochody, takže jejich interpretace nikdy nebudou stejné. To, že se dnes neumíme mezi sebou domlouvat pouze jen myslí a potřebujeme k tomu řeč, to není tím, že bychom něco takového zapomněli. Pravda je mnohem horší. Úmyslně jsme se této schopnosti vzdali tím, že jsme se začali klanět rozumu. Dnes již dávno není naším pánem duch, ale pozemský, hmotný rozum… prostě se klaníme hmotě. My, duchovní bytosti. Je to velmi smutné. I kdybys ale stokrát chtěla probudit v sobě lítost, snahu a chtění tak velké, že bys objevila ve svém nitru duši… neměla bys vyhráno. Existuje jedno velmi výstižné přirovnání k této situaci. Představ si člověka, (tedy jeho pozemské tělo), jako kočár tažený koňmi, letící tryskem krajinou. Na kozlíku sedí vozka (rozum), opratě velmi pevně v rukou a jezdí si (s prázdným kočárem) tam, kam ho napadne a rychlostí, jaká se mu líbí. Je to stav, který trvá již mnoho tisíciletí. Jen kočáry vypadají jinak, a jména vozků se mění, ne však samotný způsob, jakým tato lidská spřežení brázdí tuto zem. A teď si představ, co se nestane! Někdo náhle stáhne okénko kočáru, vykloní se ven a křikne na toho vozku: „stůj a předej mi opratě!“. Je to duše, která se konečně (Tvou zásluhou) mohla osvobodit z hmotného sevření a mohla o sobě dát vědět. Co myslíš, že se asi astane? Poslechne ji ten vozka a se sklopenýma ušiskama ji předá opratě a pokorně se usadí dovnitř kočáru na její místo a nechá se (od této chvíle pasivně) vozit...? Je to konflikt, který nemá obdoby! Lidé nemají většinou ani tušení o tomto boji, který je nutno podstoupit. Nemají pocit, že jsou pokoušeni a ovládáni, neboť již dávno došlo k jejich pevnému spoutání rozumem. Pokud se nevzpírají, pokud nekladou odpor, nemohou tato pouta pocítit. Nechávají se zcela lehkovážně vést pouze svým rozumem, jemuž plně důvěřují. Kdo je spokojen sám se sebou a nehodlá nic na svém chování, či smýšlení měnit, nemůže o tomto spoutání vědět nic. Kdo však začne usilovat o duchovní růst, kdo začne pracovat na svém osvobození, ten (teprve potom) pocítí onen mohutný odpor, který je nutno překonávat, chce-li se z oněch pout uvolnit... Ale dost! Tušil jsem to, k těm dalším (Tebou nastíněným) problémům se vrátím příště… Přeji krásný den. | ||
| 11.04.2012 10:20 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Ano, máš pravdu a já se omlouvám. Napsal jsem to příliš „horkou jehlou“. Co je to mysl, s tím nemáme problém jenom my dva, ale snad všichni, a to nejenom v naší době. „Mysl je soubor rozumu, vnímání, vůle, paměti, představivosti a cítění“…to je např. z Wikipedie. Mysl je pochopitelně naší součástí, tedy součástí ducha. Otázkou ovšem zůstává, co to vlastně je. Je to jenom vědomí… ? Jistě to bude i chtění… Nemyslím si, že "mysl" a "duše" jsou dvě entity. Prostě mysl je projevem duše, která si je (díky této „schopnosti“) vědoma sama sebe. Sebeuvědomění je projev jisté zralosti duše. S tím bys mohla souhlasit? Při inkarnaci má tato duše k dispozici hmotný nástroj (pozemské tělo) vybavený řídícím centrem s výkonným počítačem, což je tedy mozek. Po našem narození pochopitelně jistou dobu trvá, než se jednak dovyvinou všechna hmotná „soukolí“, ale také než se duše „prokouše“ manuálem složitého počítače a dosáhne dospělosti. Pokud onen počítač řídí skutečně sama a moudře jej používá, je vše v pořádku. Pokud se ale stane to, že počítač začne naopak ovládat duši, která je fascinována neomezenými možnostmi rozumového poznání a pokud tomuto poznávání zcela propadne, stává se stále více připoutanou k hmotnosti a její hierarchie hodnot se pochopitelně mění. Chování takovéto bytosti, její myšlení, její činy, její žebříček hodnot se mění, takže nechce, ba ani nemůže usilovat již o nic jiného nežli o věci hmotné, čistě pozemské, prostě se stává bytostí zcela ovládanou rozumem, a nikoli duchem. Toto jsem měl na mysli. (Obdobně podléhají i někteří z nás opět virtuálnímu světu počítačů a reálný svět se jim jaksi vytrácí.) Zvláštní je, že to, čeho se podvědomě lidé tolik obávají u veškeré umělé inteligence (jimi vytvořené), to jest vzpoury „robotů, počítačů“ proti svému stvořiteli (člověku)… tak u lidského mozku - nejdokonalejšího „počítače“ všech dob, vzpouru proti Stvořiteli (Bohu), jaksi nepředpokládají… Měj se moc a moc fajn… | ||
| 10.04.2012 10:13 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Z toho vidíš, jak na tom dnešní lidstvo je. Nejenom, že se jako duchovní bytosti nechováme, ale ani nevíme, co to vlastně je. Samozřejmě, že musíme normálně žít! Duchovní bytost je si vědoma toho, že její existence není hmotné podstaty, že hmotné tělo je pouhým nástrojem ducha. To je něco, co je nám cizí, neboť se domníváme, že jsme to, co si myslíme, že jsme. Myšlení ale není produktem ducha, nýbrž hmotného mozku. Produktem ducha je cit. Ovšem i naše city jsou dnes jiné. Jedná se spíše jen o pouhé pocity, tedy rovněž produkty myšlení, tudíž mozku. Jsme lidé rozumu, nikoli ducha. Jen si zkus chvíli meditovat a nemyslet na nic. Je to pro nás téměř nemožné, jelikož musíme myslet stále na něco. Nejsmutnější je, že myšlenky nejsou naše, ale patří našemu hmotnému mozku. To on nám je podsouvá, jen si to vyzkoušej. Dopředu nevíme, na co budeme za určitou dobu myslet, pokud se poctivě snažíme nemyslet na nic. Po chvíli se přistihneš, že již na něco opět myslíš a přitom ses o to nikterak nesnažila, snažíš se naopak nemyslet na nic. .. Přeji krásný (posváteční) týden, doufám, žes nenastydla a naopak jarními svátky pookřála… | ||
| 07.04.2012 06:10 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Kolik je skutečných mužů…? A co takhle skutečných žen? A hlavně, kolik je skutečných lidí? Kolik je skutečně duchovních bytostí? Víš, lidé si počínají, jako by byli stále na samém počátku času, jenomže pravda je jiná. Je za nimi minimálně 40 tisíc (!) let času promarněného, neboť téměř všechno, čemu lidé doposud věnovali svůj intelekt, sloužilo k pouhému ulehčení, nebo dokonce jen zpestření jejich pozemského života. Velmi málo lidí se (v historii lidstva) věnovalo těm nejzávažnějším otázkám lidského bytí a těmto nemnohým pak bylo dopřáváno pramálo všeobecného zájmu, takže buď upadli v zapomnění, nebo byli (či jsou) považováni za pošetilce, jelikož jejich závěry se většinou diametrálně liší od názorů oficiálních, či všeobecně uznávaných... Změnit svět skutečně nemůžeme, ale změnit sebe ano, to jediné má smysl, s tím naprosto souhlasím. Mluvíš pak hodně v náznacích, na což se reagovat nedá. Budu tedy alespoň držet palce, ať se Ti daří a vše, nebo alespoň mnohé, ať se v dobré obrátí. Přes svátky se asi nedostanu k počítači… Přeji krásné ráno a krásný den. | ||
| 06.04.2012 20:40 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Možná je největší chybou dnešní doby, že se někteří lidé snaží přijít na to, co „provedli“. Je velmi moderní nahlížet do minulých životů a na základě toho měnit pak životy aktuální. Mám velké obavy, že to není správné. Ne nadarmo se rodíme do nového života s páskou na očích… Karma sama nás, nebo lépe řečeno naše duše, přivádí do přesně takových situací, které potřebujeme k svému vývoji, k růstu a dozrávání duše, neboť o to tu vlastně jde, o tom jsem přesvědčen. Tvůrčí energie v ženě a ničivá v muži… to je něco, co vidíme „dnes“. Jenže dnešní svět není takový, jaký měl být. A není to vina Stvořitele, ale vina naše. Pokud chceme hledat pravdu, tak nestačí jenom (v temné laboratoři pozemského mozku) přemýšlet. Máme zde odkaz z dob, kdy ještě člověk nebyl až tak zakotvený k zemi a jisté skutečnosti stačil zaznamenat. Fakt je, že je nutné přenést se přes tisícileté nánosy času zpět a snažit se pochopit, co vlastně chtěli dávní zapisovatelé zaznamenat a jakým „jazykem“ vlastně mluvili. Jejich paradigma bylo naprosto jiné, nežli naše. Nevěděli nic o vesmíru o jeho obrovských vzdálenostech, přesahujících lidskou představivost a lidské chápání. Natož pak o jeho rozpínání… Mám na mysli biblické vypravěče. Zkus na chvíli zapomenout na to, jak se kniha Genesis oficiálně vykládá a zkus připustit výklad jiný, dle mého soudu však o mnoho logičtější. Vezmi si stvoření Adama a Evy. Adam byl údajně uplácán z hlíny a Eva byla stvořena z jeho žebra: „I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh stvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest“. Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ (Gn 2, 18-24). Touto alegorií je přece jasně dáno najevo, že rozdíl mezi mužem a ženou nespočívá pouze jen v rozdílu pohlaví, ale v něčem daleko podstatnějším: v principu duchovního působení, což je alegoricky znázorněno nerovnoměrným zastoupením hmoty. Žena podle tohoto příběhu nebyla stvořena celá z „prachu země“ jako další (samostatná) lidská bytost, ale oddělením hmoty z dříve již stvořeného celku (člověka), přičemž rozhodně nešlo o dělení „spravedlivé“: z původního hmotného celku dostala jen nepatrnou část... jen jedno jediné žebro. Je tím nepřímo řečeno, že žena je mnohem méně vázána na hmotu. Je mnohem duchovnější... duchovně výše, nežli muž. Nejde o vyšší inteligenci, ale o snadnější spojení se Světlem. Skrze ženu proto mělo přicházet na člověka požehnání, neboť žena byla uzpůsobena k tomu, aby mohla toto požehnání přijímat. V tomto daru je třeba hledat i důvod, proč je to právě muž, kdo má opustit své rodiče a přilnout k ženě a ne naopak. Muž je svým („hrubším“) uzpůsobením povolán k tomu, aby byl aktivní v hrubé hmotnosti. Díky výše uvedeným schopnostem ženy má být však ženou duchovně natolik ovlivňován (veden), aby tato jeho činnost bezpečně směřovala k vybudování Božího království na zemi... Každý skutečný muž kdesi ve svém nitru jasně cítí důležitost tohoto ženského úkolu, a samozřejmost, s jakou se ujímá ochrany ženy, vyplývá právě z tohoto podvědomého cítění... Jenomže dnes (už několik tisíciletí) je všechno jinak a nemůže za to Bůh, ale lidé, jejich připoutání k zemi… takže vše duchovní je jim dávno cizí… a spoléhají jen na svoje (naprosto nedokonalé) smysly… | ||
| 06.04.2012 17:37 | K dílu: Domů... Domů! | synáček |
| *** | ||
| 06.04.2012 17:29 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Vím, jak to s tou smrtí myslíš, jenže otázka smrti je mnohem složitější. Uvědom si , prosím, že žiješ v „západním“ světě, že jsi se narodila ve společnosti, která je po tisíciletí křesťanská, materialistická a oficiálně neuznává už ani duši sui generis, takže o něčem, jako je duchovní bytost se nedočteš ani v knihách, natož pak, abys tak žila a uvažovala… Proto se Ti smrt pozemského těla jeví, jako něco zlého. Pokud ale uvažuješ o duši, tak pro ni je tím nejblahodárnějším přínosem, neboť díky další reinkarnaci může (pomocí své karmy) mnohé napravit. Pokud jsi napsala, že se „rodíme a vyvíjíme“, tak před takovým poznatkem smekám. Ano, je to přesně tak, takže pravdu máš (dle mého soudu ) ty a ne Tvoje kamarádka. Pokud o něčem vůbec můžeme rozhodnout dopředu, tak je to pouze jen volba mezi pozitivním, či negativním fungováním v hmotnosti. Uvědom si, že duše je přece bezpohlavní.To jen v hmotnosti je nutná diferenciace na muže a ženy, neboť jinak není možné, aby lidský rod fungoval a trval. Před první inkarnací stojí lidská duše, nebo přesněji lidský duch, před rozhodnutím, zda je mu bližší pozitivní (progresivní) princip mužský, či negativní (regresivní) princip ženský. Obávám, že díky své nezralosti ani jiného rozhodování není lidský duch v této fázi schopen. Teď mě ale napadá, že vlastně ani ta Tvoje kamarádka není svým názorem zase až tak úplně mimo, neboť, (ovšem až při opakovaných inkarnacích), se něco podobného této úvaze v karmě projevit může. Pokud jde o strach, tak máš samozřejmě pravdu, někdy je velmi silný. Je třeba si ale uvědomit, že i proti strachu se dá bojovat… a hlavně musí(!), neboť strach je náš vůbec největší a nejsilnější nepřítel… Přeji i Tobě krásné svátky jara... | ||
| 05.04.2012 10:00 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Možná mluvíme každý o něčem jiném, nebo si (prozatím) nerozumíme.Jsme bytosti duchovní, takže smrt není pro nás zánik, pouze jen pro hmotu našeho pozemského těla. Ta se zničí, vlastně recykluje v cokoli jiného, ale opět jen hmotného. Sama jsi napsala: „něco jde někam dál“ a to je naše duše, náš duch a (pouze) jen to jsme přece my, tak proč stále mluvíš o (našem) zániku? Pochopitelně, že nestačí myslet pozitivně a všechno se změní. Pozitivním myšlením pouze jen zmírníme naši „paralýzu“ , která nás vždycky bude duševně ničit, ovšem tím více, pokud ji budeme ještě prohlubovat myšlenkami negativními. Např. o Napoleonovi je známo, že si před bojem nikdy(!) nepřipustil ani jen náznak myšlenky na to, že by nějakou bitvu prohrál. Vždy ale měl před každou bitvou perfektně propracovaný plán, co by dělal, pokud by nezvítězil. Pouze jen o tom je pozitivní myšlení. Hledat v tom cokoli významnějšího je pošetilost. Je to jen pouhý trik, jak náš strach z neúspěchu zmírnit. Jak vím, že nerozhoduji sám, nebo to není v osudu? To pochopitelně nevím a není to ani předmětem mého zájmu, proč taky? Stačí mi jen pocit, že si to myslím. Všechno ostatní jsou spekulace, do kterých se pouštět nemá smysl. Dostali bychom se těmito úvahami do nebezpečných myšlenkových smyček, které (pro náš pozemský mozek) nejsou řešitelné. Dávej pozor: Rozhodnu se např., že ukončím svůj život. Jdu na most, uvážu si kolem krku kámen, připravím se… ale v poslední chvíli to neudělám. Ne ze strachu, ale prostě jsem všechno v hlavě překalkuloval a neudělám to. Je to mé svobodné (!) rozhodnutí, nikdo jiný to za mě přece neudělal. Vzápětí si ale řeknu, je to skutečně tak? Co když jsem skočit měl a právě to, že jsem to v poslední chvíli neudělal, mi našeptal někdo jiný? Tak, jak to vlastně je? Pokud dojdu k závěru, že rozhodnutí nezabít se, nebylo moje, tak to přece mohu napravit… a tak tedy skočím… Jenomže, co když je to obráceně a někdo (silnější) mě vlastně zabít chce? Chápeš tu smyčku? Na to prostě náš mozek nestačí, tak proč se do těchto úvah pouštět a ničit sám sebe něčím na co prostě nemám… A co z toho plyne? Je úplně jedno, zda rozhodujeme sami, či si to jenom (možná bláhově) myslíme. Důležité je jen jedno: aby naše rozhodnutí byla správná. A to, jak morálně, tak i fakticky. Morální kodexy k dispozici máme a potřebné informace k správným rozhodnutím si musíme obstarat. Nic jiného vtom není… Když miluješ někoho, kdo se k Tobě chová hnusně… a Tobě to nevadí a obětavě se o něho staráš dál a přináší Ti to radost, tak je to láska. Taková láska je aktivní, je naopak Tebou chtěná a je Ti naprosto jedno, zdali si ji on zaslouží, či ne… Je to jen a jen Tvoje aktivita a on na tom nemůže nic změnit. Může ale změnit sám sebe, to dokáže právě jen láska (jiné osoby). Nezištná a opravdu z celého srdce milující… Pokud ale miluješ někoho, kdo se k Tobě chová hnusně… ale Tobě to vadí, připadáš si takovým citem zotročená, ovládaná proti své vůli, a navíc bys pochopitelně chtěla, aby se jeho chování k Tobě změnilo, aby Tvá láska byla opětovaná… je to naprosto pasivní cit, který ve Tvém srdci probudil on a Ty si s ním nevíš rady… potom se jedná o zamilovanost, dokonce nešťastnou. Lidově se tomu říká nešťastná láska, ale skuečná láska to není, jen zamilovanost. Nevím, co na tom může být nejasného. Pokud jde o fyzickou přitažlivost, tak v tom se mýlíš. Mnohdy právě fyzická přitažlivost je nejsilnější motivací pro zamilování se do někoho, bez ohledu na to, jak se k nám chová… Problém je hlavně v tom, že si lidé myslí, že láska je cit. Není, láska je aktem vůle. Cit je zanilovanost. | ||
| 04.04.2012 22:53 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Bůh není ničitel. Snad v starozákonním pojetí. Pokud jde o smrt, tak ta je přirozenou součástí veškeré hmoty. To není zlý počin, ale naopak nutnost obnovy, očisty hmoty. Oba přece dobře víme, že to, co vidíme v zrcadle, to nejsme my. Jsme duchovní bytosti a lidský duch je nesmrtelný, tedy může se (v plné zralosti) nesmrtelným stát. Pokud jde o míru zla v nás, to je něco, co s Bohem (ani v nejmenším) vůbec nesouvisí. Záleží pouze jen na našem chtění. Člověk ale musí sám na sobě pracovat, musí se naučit ovládat sám sebe, své emoce, své tužby, své touhy. Stojíme-li před jakýmkoli rozhodnutím, na jakékoli křižovatce, potom záleží jen a jen na nás samotných, jak se rozhodneme. Ani ďábel není zlý.Ďábel, to je nesprávná cesta a spolu s ďáblem přichází na svět pokušení. Může nás lákat a svádět, používat stále vychytralejší triky, ale nikdy nad námi nemůže zvítězit. Poslední rozhodnutí, zda se po jeho narafičené cestě dáme, je vždy jen a jen na nás samotných. Lásku nesmíme zaměňovat se zamilovaností. Zamilovanost nezávisí nikterak na nás, nemůžeme ji ovládat, nemůžeme se jí bránit, nemůžeme ji ani udržet. Je to pasivní cit, jenž v nás probudil někdo jiný, nebo něco jiného, např. peníze… Naproti tomu láska je akt naší vůle. Je to aktivní péče o blaho někoho, nebo něčeho, koho, nebo co, milujeme. Záleží na nás, jsme-li schopni lásky, jsme-li ochotni milovat (někoho, nebo něco) a stejně tak i její trvání záleží na nás, na naší vůli, na našem odhodlání. Pouze na této úrovni je možno milovat dokonce i své nepřátele, či zbídačené ubožáky a jedině na této úrovni je možný slib věčné lásky. | ||
| 04.04.2012 21:49 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Ta Tvoje zkušenost mě pochopitelně velmi zajímá… rád si ji přečtu, děkuji… Na odpovědi pracuji… | ||
| 04.04.2012 10:26 | K dílu: odložil jsem zimní bundu | synáček |
| * | ||
| 04.04.2012 08:23 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| Děkuji, i mě povídání s Tebou přináší radost… Jenom nevím, jestli je správné říkat si o tom, jak si myslíme, že to je, či jak to bylo. Dobrat se pravdy můžeme jen tehdy, pokud se budeme ptát jako malé děti, tedy: proč? Proč si například myslíš, že pro Boha neplatí zákony, které stvořil? Znamená to, že je porušuje, nebo, že by je porušovat mohl, ale nikdy to neudělá, protože se jimi cítí zavázán? Já myslím, že logicky správný je ten druhý případ. Potom je tu (opět) ta dualita, která je skutečně všude, kam se podíváš, jenomže právě to, že dualita je všude a je oddělená, potom Bůh, který není oddělený (jako např. Višnu a Šiva) , ale jen jeden, vlastně být duální nemůže. Tyto dvě skutečnosti se logicky vyvracejí. Ty ale tvrdíš, že Bůh je jaksi mimo, takže klidně, bez ohledu na logiku, být duální může. Fajn, ptám se tedy proč? Proč si myslíš, že Bůh je dobrý i zlý. Bůh nám daroval život, existenci. Máme vědomí sami o sobě, víme, že existujeme, prostě nás přizval k spoluprožívání bytí. Toto je, alespoň dle mého soudu, dobré. Bůh tedy dobrý je. Můžeš mi říci, co udělal Bůh naopak zlého, abychom o něm mohli říkat, že není jen dobrý, ale i zlý? Byl bych rád, aby to nebyla jen nějaká obligátní a hloupá fráze, jakože dopustil zlo, jak se to běžně říká. Byl jsem taky konkrétní: dal nám život a to znamená, že je dobrý. Co tedy (naprosto konkrétně) učinil zlého? | ||
| 03.04.2012 21:12 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| V dualitě se jistě shodneme, tam nic nenamítám. Jenže jsme mluvili o Bohu. Je podle Tebe Bůh jeden, nebo jsou dva? Dualita totiž znamená oddělené protiklady. Nebo jsi snad někdy slyšela o ženomuži, nebo pravdolži, či světlotmě, anebo akcoreakci…? Dualita znamená buď a nebo. Může být Bůh buď a nebo? Takový i makový zároveň? Pokud ano, tak jaký je víc, takový, nebo makový? Tomáš Aquinský byl v zajetí Aristotelovsko-katolického materializmu, proto vysvětlil Stvoření tak, jak jej vysvětlil. A právě proto dnes každý malý ateistický kluk může tvrdit, že Bůh buď nemůže být všemohoucí, protože jinak by dokázal zlu předejít, nebo mu předejít nechce, takže nemůže být dobrý… Vznik a vývoj jsou dvě věci, v tom máš pravdu. Jenže stvoření světa ex nihilo vývoj vlastně nepřipouští, protože to, co se vyvíjí, nemáme zcela pod kontrolou. Nebo mi snad chceš tvrdit, že vývoj dítěte mohu mít (tak, jak o tom kázal Makarenko) naprosto pod kontrolou? Jistěže nemohu. Prostě se vždy nějaké to dítě „nevyvede“ a rodiče za to rozhodně nemohou. Je to něco, jako malíř a fotograf. Malíř si může dovolit stvořit obraz ex nihilo, takže v něm má pouze jen a jen to, co tam mít opravdu chce. Ale fotograf? Rozhodně ne, jen do jisté míry… Přišlas na to, jak vznikl Bůh? To mě vážně zajímá… jak? Přeji krásný večer. | ||
| 02.04.2012 23:01 | K dílu: Šelminy citáty 7. - Bůh a jeho zákony | synáček |
| „Bůh a Ďábel jedno jsou znamená, že i Bůh má "odvrácenou stranu" neboli zlo - jako lidská duše. Nikdo není jen dobrý, ne? Jsem přesvědčena o tom, že ani on - protože odkud by se pak vzalo zlo? Bráno samozřejmě pohledem věřícího, který říká, že Bůh existuje - a tak to bude se všemi mými reakcemi - jak asi tušíš.“ Omlouvám se, ale i když to není určeno mně, musím se k tomu vyjádřit. Jsou sice náboženství, která uznávají dvojí tvář Boží (např. Višnu a Šiva), nicméně něco takového postrádá logiku. Mluvíme-li o Bohu, potom lehce sklouzáváme po šikmé ploše nejrůznějších personifikací, jak historických, tak smyšlených. Mnohem přesnější je mluvit o Světle. Světlo žádnou odvrácenou tvář nemá. Tma totiž není odvrácenou tváří světla, ale jeho nepřítomností. Světlo buď je, nebo není… Matematicky se nejedná o +/-, nýbrž 1/0. Zlo jako takové, neexistuje. To jenom lidé žijí buď ve Světle, anebo ve tmě, pokud blahodárné Světlo odmítnou… Podle toho jsou pak i jejich skutky „temné“. Tomáš Aquinský se velmi mýlil v přesvědčení, že Bůh stvořil svět ex nihilo. Je to naprostý nesmysl. Dnes již přece víme, že svět nebyl stvořen tak, jako když kouzelník vytáhne z klobouku králíka, tedy ex nihilo… ale vyvíjel se… nějakých třináct miliard let. A ještě něco, lidé se nedělí na věřící a nevěřící. Věřící jsou totiž všichni. Ti první věří tomu, že žádný Bůh neexistuje, ti druzí věří tomu, že Bůh existuje… Jinak za podnětný text rozhodně *. | ||
| 28.03.2012 08:27 | K dílu: Šelminy citáty 2. - Emoce a život I. | synáček |
| Ne jak u koho, ale jak u které lásky. Já mluvil o pravé mateřské lásce.Nemluvil jsem ani o „mateřské“ lásce nepřipravené ženy, ani o „lásce“ zvířecí. Nicméně, pokud jde pouze jen o Tvou vlastní výpověď, Tvou vlastní úvahu, potom pochopitelně nelze nic namítat. Snad jenom to, že v takovém případě se nejedná o skutečnou a pravou lásku mateřskou… neboť ona stojí nad všemi argumenty, které uvádíš... | ||
| 27.03.2012 21:14 | K dílu: Šelminy citáty 2. - Emoce a život I. | synáček |
| Souhlasím snad se vším… až na tu mateřskou lásku. Rozporuplná? Pravá mateřská láska je naopak bezpodmínečná, tím se naprosto liší od všech ostatních… * | ||
| 27.03.2012 20:59 | K dílu: Prázdný | synáček |
| *** | ||
| 26.03.2012 13:31 | K dílu: čtyři prosby za sen | synáček |
| *** | ||
| 26.03.2012 13:29 | K dílu: noci jsou ještě chladné | synáček |
| * | ||
| 19.03.2012 20:22 | K dílu: Ta s ohněm v žilách | synáček |
| * | ||
| 14.03.2012 22:06 | K dílu: klišé s anděly, odcházením a důvodem č.4 | synáček |
| * | ||
| 12.03.2012 08:59 | K dílu: variace na omleté jarní téma | synáček |
| *** | ||
| 12.03.2012 08:57 | K dílu: - tři důvody proč nenávidět jaro - | synáček |
| *** | ||
| 05.03.2012 14:27 | K dílu: Leonrodstrasse 17 | synáček |
| * | ||
| 28.02.2012 17:53 | K dílu: co kdy zbývá | synáček |
| * | ||
| 20.02.2012 10:12 | K dílu: - milý deníčku - | synáček |
| *** | ||
| 09.02.2012 13:57 | K dílu: život je z příjezdů | synáček |
| * | ||
| 08.02.2012 22:43 | K dílu: - milý deníčku - | synáček |
| *** | ||
| 01.02.2012 09:16 | K dílu: účetní | synáček |
| ** | ||
| 26.01.2012 14:44 | K dílu: Podstata dobra a zla | synáček |
| Nevím, kdo z nás dvou více hledá, pokud jde o Tebe, připadá mi, že hlavně bráníš pravdu svou... měj se. | ||
| 26.01.2012 11:25 | K dílu: Podstata dobra a zla | synáček |
| Vážně to základ úvahy nenaruší? Tak jdeme dál. Skutečně si myslíš, že při výběru partnera u lidí, je určující snaha vybrat si toho nejvhodnějšího partnera s ohledem na potomstvo? Žijeme v době tzv. svobodné lásky, takže si lidé vybírají partnery podle kritérií, které spíše podléhají osobní přitažlivosti partnera, či momentální módě, než nějakému racionálnímu kalkulu, jak tomu bylo dříve. Je spousta zamilovaných, kteří vstupují do manželství přesto, že jim genetici nedávají jistotu, že jejich potomstvo bude stoprocentní. Lásku, kterou k sobě cítí, staví nad onu kalkulaci, na níž stavíš svůj předpoklad. Zhrzený milenec, či milenka jistě nebude vnímat svou prohru jako neuplatnění se ve „snaze o přežití“. Nešlo mu totiž vůbec o tuto snahu, šlo mu jen o to, získat toho druhého proto, že ho chtěl. Zlo je všeobecné a pocítíme jej vždy, když nedokážeme získat (cokoli), po čem toužíme. Tvá teorie se opírá jen o jednu konkrétní možnost, ale všeobecnou platnost (dle mého soudu) mít nemůže. | ||
| 25.01.2012 21:04 | K dílu: Podstata dobra a zla | synáček |
| Chová-li se člověk na základě jistých rozumových a duchovních hodnot, (jako je smysl pro čest, spravedlnost, ochrana slabšího, soucit, vypočítavost, pokora, zloba, láska, nenávist, smyslnost, touha po čemkoli, atd., atd.), má to pochopitelně i dopady sociální, ale ony nejsou podstatou chování jednotlivce. Pud sebezáchovy je (i u člověka) nadřazený nějaké snaze o zabezpečení lepších podmínek linie genů. Dojde-li na lámání chleba a postavíš-li proti sobě (antagonisticky) otce a syna, budou oba bojovat na život a na smrt a zachování rodu bude asi otci naprosto ukradené. Chování „Tvé“ ženy nad propastí ve smyslu „košile bližší než kabát“, je irelevantní. Takto by se snad mohl zachovat nějaký (racionálně uvažující) muž, ale ne žena matka. Já bych to viděl tak, že bude (až do úplného vyčerpání) držet všechny tři děti, než jí mdloby přinutí sevření uvolnit a ztratit tak všechny najednou. Skutečná mateřská láska nezná (Tebou nastíněnou) kalkulaci. Jinak úvaha je to jistě podnětná… * | ||
| 20.01.2012 14:38 | K dílu: - milý deníčku - | synáček |
| * | ||
| 17.01.2012 09:06 | K dílu: tančírna duší / kompozice pro akordeon, cirkusové trumpety a dunič | synáček |
| * | ||
| 16.01.2012 08:54 | K dílu: Láska v čase... | synáček |
| *** | ||
| 12.01.2012 10:26 | K dílu: takový normální podvečer | synáček |
| * | ||
| 11.01.2012 20:59 | K dílu: TOUHA | synáček |
| * | ||
| 11.01.2012 20:56 | K dílu: Kolik je na nebi hvězd | synáček |
| * | ||
| 10.01.2012 23:24 | K dílu: Chtěl bych být (nějak) užitečný | synáček |
| Zavonělo, děkuji... | ||
| 10.01.2012 23:21 | K dílu: Každoročně | synáček |
| Také však, vždy získáš nový za starý… * | ||
| 10.01.2012 16:13 | K dílu: Elegie | synáček |
| *** | ||
| 10.01.2012 16:09 | K dílu: rezavé | synáček |
| * | ||
| 10.01.2012 09:33 | K dílu: na kvadrát | synáček |
| Blbost, spíš "děkovné"... rád jsem Tě objevil...přeju krásnej den (vlastně i rok!). | ||
| 09.01.2012 21:23 | K dílu: na kvadrát | synáček |
| * | ||
| 09.01.2012 21:22 | K dílu: přitul se ke mně - vzdálená | synáček |
| * | ||
| 09.01.2012 21:20 | K dílu: když.. | synáček |
| ** | ||
| 09.01.2012 21:18 | K dílu: hřeju si tě na prsou | synáček |
| :o) * | ||
| 09.01.2012 21:17 | K dílu: hebké .. odpovědi | synáček |
| * | ||
| 09.01.2012 21:16 | K dílu: tady jsi stála .. | synáček |
| * | ||
| 09.01.2012 21:13 | K dílu: otevřená | synáček |
| * | ||
| 09.01.2012 11:59 | K dílu: blues z nádražního podchodu | synáček |
| * | ||
| 03.01.2012 08:14 | K dílu: | synáček |
| Milá Janinko, přeji rok plný lásky, zdraví a naděje… Petr | ||
| 26.12.2011 23:47 | K dílu: 2012 úsměvů | synáček |
| Tak tahle představa Vánoc je vskutku dokonalá… a pěkně provoněná dětstvím, ovšem v dračí tlamě pod vodou jsme taky… (Láska, víra a naděje nám ale stále zbývá…) Všem krásný Nový rok! * | ||
| 22.12.2011 14:41 | K dílu: Docela malé vánoční přání... | synáček |
| * | ||
| 20.12.2011 12:58 | K dílu: Veselé Vánoce | synáček |
| :o) * | ||